Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (586)

plagát

Meg 2: Návrat do hlbín (2023) 

Jason Statham si podruhé vyšlápl na vládce pravěkých oceánů. A ačkoliv je Meg 2 béčkovější a méně vážný než jednička, není bohužel o moc lepší. Hlavní problém tkví ve snaze narvat tam co nejvíc témat, nápadů, odboček a konin, které nikam nevedou, což má za následek přeplácanost, která je chvílemi až unavující. A obstojné finále zase kazí dětinský humor. I v rámci letních výplachů je druhý Meg přinejlepším průměrný.

plagát

Ninja korytnačky: Mutantský chaos (2023) 

Tak tady jsme se s tvůrci úplně nepotkali a rozhodně počítám s možností, že nové Želvy ninja mi prostě nesedly a vám sednou o poznání víc. Tak to chodí. V každém případě z kina jsem odcházel s pocitem nejen ztraceného času, ale i ztracených iluzí, protože na želvácích jsem v devadesátých letech vyrůstal, miloval je skoro až fanaticky (čistě z praktických důvodů jsem chtěl být Donatello, protože klacek člověk najde kdekoliv na rozdíl od meče) a pokud kvůli tomu moji rodiče museli trpět jako já dnes v kině, tak se jim zpětně strašně moc omlouvám. V každém případě verze Setha Rogena, pro jehož humor mám jindy slabost, mě obešla velkým obloukem. Zaprvé jeho Želvy ninja mi připadají na pohled skoro až odpudivé. Chápu, že jde o stylizaci, osobitost a tak podobně, přeci jen bych však u filmu asi neměl mít pocit, že koukám na nedodělek nebo vtip z Robot Chicken roztažený na hodinu a půl. Je to ošklivé. No a není to ani moc zábavné, protože humor tu obvykle zastupují scény, v nichž se čtyři želváci překřikují tak moc, že jim není rozumět a jen se čeká na to, až je April, Tříska nebo někdo jiný okřikne. Akce má svoje momenty, především úvodní vybíjení garáže, ovšem jakmile se dostanou na scénu mutanti, jde do kopru i tohle. A výsledkem je nenápaditá, nudná a celkem hnusná věc, na kterou se budu pokoušet co nejdřív zapomenout. Ale jak říkám, třeba se vám vizuál líbí a třeba v tom uřvaném bordelu slyšíte, o čem si hrdinové povídají. A třeba zjistíte, že si povídají i o něčem zábavném. Já to podruhé zjišťovat nehodlám

plagát

Oppenheimer (2023) 

Šel jsem do kina s tím, že Christopher Nolan přeci nenatočí biografii, že to je málo. No ale ona to v základu minimálně v první hodině a půl biografie je. Trošku hravější co se týče práce s časovými rovinami, především však audiovizuálně nápaditá a strhující tak, že všechny ty akademicky uchcané filmy jako Teorie všeho už v mých očích mají pramalou šanci zaujmout. Nolan navíc v půlce malinko přeřadí výhybku a začne si mnohem víc hrát s jednotlivými dějovými linkami, ale i s žánry, takže po odvážněji pojaté biografii (které IMAX zatraceně sluší) se Oppenheimer chvílemi mění v horor, jindy v psychologické drama a nebojí se být i soudním thrillerem, za který by tvůrcům tleskal i Aaron Sorkin. Je trochu škoda, že Nolan nemá větší důvěru ve své diváky a vždycky jim nakonec to, co by mohlo pro nesoustředěné působit trochu složitěji, přežvýká do pár vět. Určitě by se mi líbilo, kdyby víc tlačil na linku o zodpovědnosti vědců a vůbec šel víc do hloubky samotného hlavního hrdiny, ale to jsou jen drobnosti. Oppenheimer mě celé tři hodiny bavil, ať už si v něm Nolan hrál s obrazem, zvukem, tempem i žánry, nebo se držel tradičnějších vypravěčských postupů a jen je výrazně opepřil svým audiovizuálním mistrovstvím.

plagát

Mission: Impossible Odplata - Prvá časť (2023) 

Já si s těmi letošními blockbustery moc nerozumím, to uznávám, ale u Mission: Impossible jsem si byl jistý, že to prostě dopadnout musí. No a nedopadlo. Ten zásadní problém jsem měl od samotného začátku, protože příběh jako by vypadl z filmů, které se točily před dvaceti lety. Celá zápletka s umělou inteligencí, která všechno ví a všechno dovede předvídat, mi připomněla v lepších momentech Oko dravce, v těch horších Next s Nicolasem Cagem. A jako hlavní záporák působí poněkud nepatřičně a ani trochu děsivě, což bohužel platí i pro Esaie Moralese. Děj mě zkrátka nestrhnul, protože působil jaksi dědkovsky. Jako kdyby scénář napsal někdo, kdo má pořád ještě tlačítkový telefon, dočetl se nedávno něco o umělé inteligenci a když mu spadne Seznam.cz, volá vnoučatům, že mu nefunguje internet… jenže ono je toho víc. Krom mizerných záporáků s nulovým charismatem a pochybnou motivací tu jsou i občas podivně sestříhané akční sekvence, které jsou často navíc zbytečně dlouhé. Chemie mezi Cruisem a Atwell prakticky neexistuje a film doslova kašle na práci s emocemi a nezastavuje, aby si hrdinové i diváci mohli vychutnat a užít i ty hodně zásadní zvraty. Po nabušené pětce a šestce zkrátka Cruise s McQuarriem naservírovali sakra dobré hollywoodské řemeslo, kterému však oproti předchozím dílům občas dost často dochází pára a nedovede nabídnout žádnou vyloženě zapamatování hodnou scénu. Ale bohužel spolu s tím i skutečně pitomý příběh, po kterém se trochu bojím toho, co přijde ve velkém finále.

plagát

Bod obnovy (2023) 

Kdybych psal na Bod obnovy recenzi, číselné hodnocení by bylo průměrné, možná lehce nadprůměrné a někoho by mohlo odradit od návštěvy kina. To by však byla obrovská chyba a hlavně něco, co bych si doopravdy nepřál. Malý pokus o českou sci-fi, který nás ve své upoutávce posadil na zadek, totiž rozhodně má co nabídnout a vlastně pořád zpracovávám fakt, že i u nás lze s relativně skromným rozpočtem natočit film, který vypadá tak dobře. Nemluvím tu jen o kvalitě efektů, ale o designu, práci architekta a schopnosti okoukávat to správné ze zahraničních vzorů a využívat to v českém filmu. Bod obnovy je do jisté míry přesně tím filmem, v jaký jsme doufali a ukazuje, že výmluvy typu „to u nás nejde“ jsou opravdu jen výmluvy. Jenže celý ten úchvatný vizuál bohužel nedoprovází zrovna zajímavý příběh. Bod obnovy je v základu detektivka, bohužel však poměrně dost banální a nudná, protože se tu pracuje s minimem postav a řekněme, že když v nějakém filmu hraje Karel Dobrý (a hraje dobře), tak nějak očekáváte, že se z něj nevyklube lidumil. Jako krimi to s trochou snahy nakonec obstojí a i v práci s hrdiny dojde na pár zajímavých řešení, ale oproti audiovizuální stránce je celková průměrnost a neatraktivnost děje skoro až rušivá. Po odchodu z kina jsem si určitě neříkal, že jsme dostali průšvih. Ovšem kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem nedoufal, že to bude lepší. Vlastně o dost lepší. Ale už za tu odvahu zkusit u nás sci-fi žánr a za to, jak skvěle Bod obnovy vypadá, si jeho tvůrci zaslouží, abyste jim věnovali dvě hodiny času a peníze za lístek do kina. A pak můžete spolu se mnou doufat, že příště už to bude skvěle šlapat všechno.

plagát

Indiana Jones a Nástroj osudu (2023) 

Už asi dvě hodiny mi v hlavě zní ta slavná melodie od Johna Williamse. A ne proto, že bych si pátého Indyho tak užil, spíš kvůli tomu, že mám chuť pustit si první tří díly. Pětku už si nepustím nikdy, tím jsem si téměř jistý. On to není úplně špatný film, což se dalo říct i o čtyřce, ale prostě tam „to“ není. Nového Indyho hodně táhne Harrison Ford a snaží se opravdu ze všech sil, jenže na to zůstal sám. Nohy mu podráží vlastně téměř všechno ostatní. Pátý Indy je vizuálně nehezký a v některých momentech regulérně odpudivý, hlavně má však nudný příběh plný nudných postav a především záporáci jsou partou nezajímavých bambulů, z nichž nejde strach a Mads Mikkelsen se celou dobu tváří, že začne za půl minuty brečet. Samotné hledání pokladu vedoucí k hodně divnému (a ještě o něco ošklivějšímu) finále se navíc skládá především z rutinních honiček, protože někomu došlo, že nemůže nechat osmdesátiletého Forda pobíhat po place a dělat akční vylomeniny. Mangold to všechno režíruje beze snahy o invenci a výsledkem je přinejlepším obstojné řemeslo někde na úrovní dvojky Lovců pokladů a malý kousek nad Uncharted, což pro tuhle sérii rozhodně není pochvala. Chybí tomu styl, nápaditost a očividná radost, která provázela první tři a částečně vlastně i čtvrtý díl. Produkt bez duše.

plagát

Nič v zlom (2023) 

Třicátnice Maddie potřebuje peníze, a tak kývne na pochybný inzerát. Měla by sbalit devatenáctiletého Percyho a ukázat mu, jak vypadá život mimo zdi jeho pokoje. Sex, alkohol, večírky, průšvihy… Pro Maddie to nebude problém, ale když zjistí, že její klient je vlastně docela fajn kluk, který má jen spoustu problémů, začne brát svou práci trochu víc vážně. I proto, že i ona sama má život v háji a tohle nečekané přátelství by jí mohlo pomoci trošku si ho srovnat. Nic ve zlým se sice tváří jako eRková vulgární komedie, ale i když tu pár drsnějších fórů je, ve skutečnosti jde o příjemnou, herecky perfektní a nečekaně citlivou podívanou o tom, že nikdy není pozdě začít si dávat dohromady vlastní život.

plagát

Asteroid City (2023) 

Každý filmař s osobitým stylem a nezaměnitelným vizuálem riskuje, že pokud se bude svého stylu držet za každou cenu a nikam se neposune, může se stát, že to, co bylo na jeho dílech zábavné a unikátní, bude časem otravné, nudné a unavující. Jako u Wese Andersona a jeho Asteroid City.

plagát

Transformers: Monštrá sa prebúdzajú (2023) 

Nový režisér rozhodně nepřinesl novou krev a a ani moc nových nápadů. Transformers: Probuzení monster sice není tak trapná podívaná jako poslední díly od Michaela Baye, ale vizuálně a příběhově jde o mdlý a nudný film, který v letošní letní blockbusterové konkurenci nemá šanci zaujmout.

plagát

Spider-Man: Cez paralelné svety (2023) 

První Spiderverse jsem viděl několikrát a počítám, že i na dvojku si někdy v budoucnu udělám čas a ne jednou. Teď jsem z ní ale trošku vyšťavený. Druhý animovaný Spider-Man je super a po audiovizuální stránce ještě nápaditější, hravější a divočejší a nebojí se míchat dohromady různé styly. Dobře pracuje s hudbou a zkrátka se na něj skvěle kouká. Navíc perfektně funguje v momentech, kdy zpomalí a řeší se romantika, drama a emoce. Těm postavám prostě budete přát happy end, i když je od začátku evidentní, že cesta k němu bude hodně trnitá. Jenže přeci jenom mám s Napříč paralelními světy jeden problém. Je to občas divoké až příliš. Už první souboj se záporákem Spotem na mě působil trochu zmateně a přespříliš rychle a to samé vlastně platí o všech akčních sekvencích, které jsou větší a děje se v nich opravdu strašně moc věcí. A já měl prostě problém to trošku stíhat. Už u prvního filmu jsem měl pocit, že závěrečná bitka by potřebovala trošku volnější tempo, abych si ji se vším všudy užil, tady se však šlape na plyn ještě o trochu víc (je to sequelové pravidlo, takže se to dalo čekat) a já jsem po každé větší akci jen stihl vydechnout, říct si, že to vypadalo super, ale zároveň jsem si musel přiznat, že mi asi spousta zajímavých věcí utekla. A trošku mě to mrzí, protože bych si ten film rád užil na maximum hned napoprvé a nepřemýšlel u nejdivočejších scén, že bych možná raději listoval artbookem svým vlastním tempem, než se koukal na film, který je občas prostě šílená divočina. Na můj vkus trošku moc. Po druhém zhlédnutí snad budu mít jasno, jestli je nový Spidey skvělý, nebo „jen“ zatraceně dobrý. EDIT: Tak jsem byl podruhé a věděl, na co se víc soustředit a užil si to o hvězdičku víc.

Ovládací panel
27. naj používateľ Česko
1 711 bodov