MrHlad

Tak takhle fakt ne. Ridley Scott nenatočil dalšího Vetřelce, ale dalšího Promethea. A to, co nefungovalo v prvním, tu nefunguje pořád a možná ještě víc. Hrdinové jsou ještě tupější, půlka z nich je tu prakticky jen kvůli tomu, aby umřela a o tom, že by měli osobnost, se mluvit fakt nedá. Katherine Waterston je navíc naprosto unylá a nenápaditá hrdinka. A bohužel Ridley nechává celou tuhle nudnou partu blábolit, čuchat k věcem na neznámé planetě, ztrácet se, rozdělovat se a umírat tak nedůstojným způsobem, že slovo „klišé“ to snad ani nevystihuje. Scott se pořád pokouší o film s přesahem. Filozofickým, náboženským a myšlenkovým, ale opět je to celé přinejlepším nudné a obvykle směšné, stejně jako záporák David. Jako horor to nefunguje. Ani moc nechce a celé mi to připadalo jako film, ve kterém se Vetřelci objevují víceméně jen proto, že se to nesmí jmenovat Prometheus 2. To, co máte u Vetřelce rádi, tady nedostanete. Senilní Scott jde totiž hlavou proti zdi a nejspíš se rozhodl, že svou ságu Prometheus dovypráví navzdory tomu, že o to vlastně asi nikdo nestojí.

Bavil jsem se, ale že bych se hnal do kina podruhé, to úplně říct nemůžu. Dvojka Strážců Galaxie totiž hraje na jistotu a bohužel tak moc, že to občas trochu zamrzí. Co to znamená? Víc věcí, které fungovaly minule. Víc tancujícího Groota, víc mimózních hlášek Draxe, víc frajeření Petera Quilla a ještě podivnější mimozemšťané. To všechno smíchané s velkolepou trikovou akcí, humorem a osmdesátkovým feelingem. Fanoušci tohle chtějí a čekají. A James Gunn jim to dal. Bohužel ale ve snaze „nacpěte tam víc věcí, co se líbily minule“ trošku zapomíná na příběh a především na to, že by měl ukázat i pár nových věcí. Jako kdyby ve studiu chodil někdo s klackem a bouchl přes záda každého, kdo chtěl vymyslet něco nového nebo zkusit udělat něco jinak. Druzí Strážci Galaxie jsou přesně takoví, jací by měli být, bohužel se však ani v nejmenším nepokoušejí překročit svůj vlastní stín, což je malinko škoda. Dva dny po projekci mi film prakticky zmizel z hlavy.

Chtěl jsem dát jednu hvězdičku s tím, že to není tak hrozné jako Kameňáky a Babovřesky, ale pak mi došlo, že to je stejný, jako kdybych někoho chválil za to, že mě nestřelil do ksichtu brokovnicí a místo toho mě přejel autem.

Pokud nepočítám pár festivalových pekel, tak jsem nikdy z kina neodešel před závěrečnými titulky. Až u Humra. Už po dvaceti minutách mi bylo jasné, že nejsem na stejné vlně jako tvůrci, ale vydržel jsem další půl hodinu. Víc ale nešlo. Přehipstřelý blábol plný trapně deklamujících herců, nefungujícího humoru i romance a tragické snahy předstírat, že to celé je něco víc. Tu jednu hvězdičku dávám těm hercům, z nich většinu mám dost rád a bylo mi jich hodně líto. Lanthimos jde ale na black list a kdo zařídí, že Johnnie Burn už nikdy nebude skládat hudbu, má u mě pivo.

Čtyři dny po projekci si z toho pamatuju jen Amy Adams ve vaně a to, že to bylo hodně barevný. Podruhé nikdy.

Dvakrát jsem usnul. A zcela záměrně, protože tohle se nedalo. Během posledních několika měsíců jsem neviděl nudnější film než tohle. Jsou tu asi tři dobré fóry a spousta herců, kteří si natáčení nejspíš užívali, ale jinak vlastně nevím, o čem to mělo být. Na komedii je to málo vtipné. Na detektivku nedostatečně napínavé a na satiru na téma „Hollywoodu je plný idiotů“ hrozně obyčejné a nenápadité. Řeší se tu všechno od zbouchnuté celebrity, nástupu televize, studené války, ekonomie, profesních ambicí i komunistických spisovatelů, ale zoufale tomu chybí lehkost nebo nějaká osobitá tvář a všechny scény přímo z filmů z padesátých let (muzikálový výstup, vodní blbnutí, kovbojka) by potřebovaly zkrátit minimálně o polovinu. Docela rád bych si poslechl, co na výsledek řekli Clooney, Brolin, Johansson, Hill nebo Tatum, když ho poprvé viděli. Bavit to asi bude jen nenáročné návštěvníky kina, kterým ke spokojenosti stačí známé ksichty a fakt, že to celé vypadá docela pěkně. Otravný a ubíjející film.

V půlce jsem usnul. A fakt nemám pocit, že jsem o něco přišel.

Úchvatná kamera, atmosférická hudba, skvělý Hardy a pár strhujících scén. Kdyby se ale těch 156 minut plazil tím lesem nějaký hrdina, který by mě alespoň trošku zajímal, asi bych se bavil o dost víc. Dobrý a v některých směrech výjimečný film, který už nechci nikdy v životě vidět.

Je to tam. Je to tam všechno. Abrams slíbil, že jeho Star Wars budou tradiční, klasické a fandové z nich budou nadšení. A splnil to. Všechno je tu správně. Když se objeví staří hrdinové, ať už lidští, mimozemští nebo mechaničtí, je to skoro doják. Ti noví vedle ně navíc skvěle zapadnou a trio Boyega, Ridley a Isaac je herecky naprosto přesné a dokonale obsazené. Akce šlape, zvraty fungují a jako film, který má potěšit znalce a představit tenhle vesmír nové generaci, to funguje výtečně. Možná až moc. Zatímco u Star Treku měl Abrams odvahu jít dál a překročit stín série, tady k tomu bohužel nedojde. Svou práci odvede skvěle a všechno, často včetně osobitého režijního stylu, obětoval tomu, aby natočil „ty správné Star Wars“. A nakonec mu nezbyl čas na to, aby šokoval, dojal nebo pobavil nad rámec očekávání. Nechci znít nespokojeně, sedmé Hvězdné války se mi líbily, ale pocit, že se tu hrálo zbytečně moc na jistotu, je prostě příliš silný na to, abych mohl mluvit o absolutním nadšení. Na zatraceně dobrý film to však stačí bez problémů.

Hardy je dobrej. Zbytek ne.