MrHlad

Celý druhý Den nezávislosti na mě působil trošku odflákle. První hodina je vyloženě nudná a navíc extrémně uspěchaná, takže se v ní stane spousta věcí a představí hromada nových postav, ale ty věci nejsou moc důležité nebo efektně provedené a ti hrdinové vás budou zajímat míň než krajské volby v Namibii. Je fajn po letech vidět v akci Pullmana nebo Goldbluma, že by však jejich přítomnost dělala z druhého Dne nezávislosti lepší film, se říct nedá. Pokud si tvůrci mysleli, že tleskat nadšením z toho, že po letech vidíme hrdinného prezidenta a sympatického nerda, který zachránil svět, tak se přepočítali. Den nezávislosti fakt není o postavách, takže nemá moc smysl hodinu se kolem nich točit. Je to nuda. V druhé části sice nastoupí akce, ale upřímně Emmerich už dovedl natočit zajímavější věci a tahání čínského velkoměsta, které pak padá na Londýn, už v blockbusterovském vesmíru koule netrhá. Tohle i vzdušné bitvy a finále na zemi jsou fajn, ale nic z toho není natolik zajímavé, aby to pomohlo z filmu dostat se ze škatulky „celkem OK letní sci-fi výplach“. Na rozdíl od prvního dílu tady zoufale chybí nadhled, fungující patos a především ti jednorozměrní, ale stále sympatičtí hrdinové, kterým byste drželi palce. Tady buď kecají anonymní postavy, nebo se to celkem efektně avšak nijak extrovně řeže. V kině to neublíží, ale marně hledám důvod jít na to podruhé.

Prověřený režisér? Máme. Herecká hvězda z minulých dílů? Taky. Natěšení fanoušci? Po ne moc povedeném spin-offu se jen třesou na reparát. Ideální podmínky na hit. Ideální podmínky pro dobrý film, jen jedna věc se nesmí pokazit. Příběh. A bohužel ten u Jasona Bournea dře a zatraceně hodně. Scénář jsem nečetl, tak nebudu psát, že je špatný, faktem ovšem zůstává, že návrat agenta, co se nemůže spolehnout ani na vlastní paměť, nedopadl tak, jak jsem doufal. Damon je pořád ve formě a greengrassovská akce se neokouká. Akční scény jsou pořádně dlouhé a skvěle gradují a plynule přechází z tichého sledování v ulicích města k nekompromisním honičkám. Prostě tak, jak to máme rádi. Dobře se na to kouká, dokud někdo nezačne mluvit. Film má totiž zápletku tak banální a tak béčkovou, že byste ji odpustili možná Dolphu Lundgrenovi, ale ne thrilleru, jenž má ambice být napínákem roku.

Za mě asi nejhorší díl série. Ale kdyby každý nejhorší díl série vypadal takhle, budu chodit do kina obden. Třetí Star Trek bohužel operuje s ne moc zajímavým příběhem, který nikam moc neposouvá postavy, jejich vztahy nedostanou příliš prostoru (i když herecky jsou všichni ve svých rolích parádně usazení) a reálně se tam vlastně nic moc neděje. Prostě taková historka o partě z Enterprise, která která „zase“ narazila na magora, co chce „zase“ zničit všechno hezké ve vesmíru. Prostřední část, kdy se víc mluví než střílí a bojuje, je tak malinko nuda, ovšem začátek a konec to bez problémů vynahradí. To, že akci Justin Lin umí, jsme věděli všichni, ale úvod, v němž to Enterprise ošklivě schytá, je neskutečně strhující scéna, která zvlášť v IMAXu totálně vynikne. Stejně jako explozivní finále, u něhož jsem se jako fanoušek Beastie Boys usmíval jak idiot. Škoda trochu odfláklého záporáka a bolavých logických děr, ale to všechno tak nějak k letnímu blockbusteru patří. Takže pokud chcete velký, hlasitý, svižný, efektní a zábavný film, je nový Star Trek ideální.

Ať už si o Sethu Rogenovi myslíte cokoliv, hrozně na něm oceňuji, že se dokáže obklopit stejně naladěnými lidmi a čas od času vypustí do světa něco, na co obyčejně studia nemají koule. Třeba film o atentátu na Kim Čong Una nebo právě Buchty a klobásy. Na první pohled je to přesně to, co čekáte. Levný ale pořád slušně vypadající animák plný sprostých a vulgárních vtipů, z nichž některé by možná neprošly ani autorům South Parku. Závěrečná pětiminutovka je velký test diváckého vkusu. Zároveň je to však celé překvapivě inteligentní, pracuje to s tématy, která jsou na podobnou podívanou na první pohled možná až příliš ambiciózní a dohromady to perfektně šlape. Buchty a klobásy mají devadesát minut a s ničím se tu nikdo moc nemaže, takže tempo je celkem vražedné, kadence vtipů víc než uspokojivá a najdete tu i dost nápadů na to, aby vás nikdy nenapadlo považovat tuhle animovanou šílenost za obyčejnou samoúčelnou vulgaritu. Jo, vulgární to je, ale zároveň i inteligentní, překvapující a hlavně strašně zábavné.

Přiznám se, že jsem tomuhle filmu moc nevěřil. Mystika a podobné záležitosti mě dost míjí, Cumberbatch se mi začíná okoukávat a další origin mě bůhví jak nelákal, ale Doctor Strange překvapil. Velmi příjemně. Cumberbatch do role dokonale zapadl, a i když prakticky nesleze z plátna, je super jak v poloze arogantního doktora, tak i zlomeného člověka a nakonec i superhrdiny. A i díky němu ani tolik nevadí klasicky upozaděný záporák a tentokrát i parťák, Mikkelsen a Ejiofor by si zasloužili víc prostoru. Hlavní hvězdou tu je ale bez nejmenších pochyb Scott Derrickson, který dokázal z filmu udělat audiovizuální orgie (OK, Giacchinova hudba mu dost pomáhá) a každou akční scénu pojmout jinak než tu předchozí. Jen ke konci už to bylo možná trošku moc. Doctor Strange je zase krok trošku jiným směrem a do míst, kam ostatní marvelovky ani nenakoukly. A zase to funguje a pokud má Stephen Strange nahradit Tonyho Starka v roli vůdčí osobnosti celého MCU, nemám o budoucnost téhle značky strach. Ta postava i její představitel na to bez nejmenších pochyb mají.

Ještě si asi budu chvilku ujasňovat, jestli jsou Příchozí jedním z nejlepších filmů roku, nebo absolutní jednička, rozhodně se ale povedli víc, než jsem čekal. I když trošku jinak. Ačkoliv příběh o prvním kontaktu lidstva s návštěvníky z vesmíru funguje jako „vědecká sci-fi“, v emocionální a osobnější rovině je ještě mnohem silnější. Nebudu se pouštět do nějakého rozepisování, ale trailery z téhle vrstvy Příchozích nabídly jen absolutní minimum, takže film dovede dost často překvapit a naštěstí vždy pozitivně. Herecké výkony jsou prvotřídní a Amy Adams si jde pro oscarovou nominaci, technicky, vizuálně a hudebně jde o absolutní špičku, která se sice inspirovala někde Nolanem, někde Malickem a někde Spielbergem, ale celkově drží pohromadě bez nejmenších výhrad a sebevědomě se může zařadit mezi to nejlepší, co v žánru chytrých sci-fi vzniklo. Chci to vidět znovu. A Villeneuve putuje do mé osobní TOP 5.

Drby o tom, že Hacksaw Ridge je ukrutná řezničina, se potvrdily. Minimálně scéna, kdy hrdinové poprvé vlezou na bojiště, fakt není nic pro slabé povahy a nejspíš se o ní bude chvíli mluvit. Jak to ale bude s filmem celkově, to neumím odhadnout. Mám však strach, že spousta diváků tohle nevydýchá. Gibson je skvělý režisér a ukazuje to tu nejen v samotných bitevních scénách, kdy si čas od času dovolí fakt hodně divoké věci, ale audiovizuálně celkově. Potíž však může být, že Hacksaw Ridge vypadá jako něco z minulého století. A ne z devadesátých let. Hrdina je naivnější a zapálenější pro dobrou věc víc jak Forrest Gump, postavy jsou občas vyloženě povrchní a všechno je tu buď černé (Dobbsi, jsi naivní idiot a dostaneš od nás po hubě) nebo bílé (Dobbsi, půjdeme za tebou i do pekla). Gibson se nejspíš právě o tohle pokoušel a když člověk přistoupí na pravidla hry, dostane hodně dobrý hrdinský příběh, u něhož možná budete pochybovat, jak moc má společného s realitou, ale užijete si ho. Pokud se ovšem na režisérovu vlnu nenaladíte, můžete Hacksaw Ridge solidně protrpět. Takže bacha!

Hvězdné války pro mě vždycky byly ságou, která je založená na dobrodružství, úsměvné naivitě, sympatických hrdinech a celkem jednorozměrných, ale ve výsledku zábavných postavách. Rogue One nemá nic z toho. Nic proti snaze natočit temnější příběh, ale snaha dělat z rebelů tak trochu svině, které se nebojí pobíjet nevinné, protože „účel světí prostředky“, jsou spíš rušivé než zajímavé, stejně jako všechny ostatní pokusy o drsnější atmosféru a snahy dělat z téhle sci-fi podívané válečnou záležitost. I když ono by to fungovat mohlo, jen by u toho musely být zajímavější postavy, o kterých něco víme. Ne dva Asiati, kteří jsou s hrdiny v jedné partě proto, že se náhodou potkali ve městě a stali se z nich nejlepší kámoši během scény, co nejspíš skončila ve střižně.Nikdo z celé bandy prostě není ani trochu zajímavý, nedovede vzbudit žádné emoce a prostě tam jen je a buď se tváří jako slepý polojedi nebo tlustý milovník velkých zbraní. Tím ale jejich veškerá zajímavost končí. Nikdo není vtipný, nikdo není cool, nikdo není děsivý, prostě tu jsou, létají z planety na planetu a vy jim máte fandit, protože to pan režisér řekl. A čím víc nabíhají minuty, tím je to celé unavenější a otravnější. Naštěstí Rogue One vypadá skvěle a ve své poslední půlhodině vytáhne z rukávu skutečně epickou vesmírnou řežbu, takže nakonec jsem z toho kina odcházel ne spokojený, ale rozhodně ne naštvaný. I když jsem se s každým dalším odkazem na epizody 4-6 cítil víc a víc trapně. Průměrně zábavná velkolepá podívaná a docela velký krok mimo pro celou ságu. Doufám, že poslední.

No, dobrý film to není, ale nakonec ani úplná katastrofa. Assassin´s Creed střídá nadprůměrné a někdy skoro až skvělé momenty s chvílemi, kdy mi tvůrců bylo skoro až líto. Co se povedlo? Rozhodně akce, respektive skoro všechno z minulosti. Bitky jsou rychlé, vcelku přehledné a svižné a minimálně část, kdy dva z hrdinů utíkají před celým městem, se fakt hodně vydařila. Na scénách ze Španělska, kdy ho terorizovala inkvizice, jsou i vidět prachy a kostýmy, výprava a triky působí víc než dobře. Bohužel všechno, co se odehrává v přítomnosti, je víceméně ošklivé a strašně nudné. Hry jsem hrál skoro všechny a už od prvního dílu mě tyhle pasáže štvaly. Ve filmu nezajímavá přítomnost zabírá dvě třetiny stopáže. Většina herců tu působí, jako že jim nikdo neřekl, co se po nich chce, občas to vůbec nedává smysl a bohužel si Assassin´s Creed není vědom své hlouposti a jednoduchosti (nic proti ní, mám ji rád) a pokouší se tvářit jako něco víc než obyčejný blockbuster. A moc mu to nejde. Za pár let z toho někdo sestříhá pěkné dvacetiminutové video s dobrou akcí a pěknými kulisami. Do té doby tu máme film, který většinu času nudí nebo se marně pokouší naplnit ambice kohosi v pozadí, kdo nepochopil, že točí akční film. A ty musí být především zábavné.

Dvě herecké superhvězdy letí vesmírem, zažívají dobrodružství a hledají cestu jedna ke druhé navzdory odpudivé lži. No a to je všechno. Pasažéři dávají velký prostor Prattovi i Jennifer Lawrence a oba ho beze zbytku využívají, bohužel ale hrají spíš na charisma než na zajímavé postavy. Chemie mezi hrdiny a milostná linka je na celém jejich příběhu to nejzajímavější, problém je ale v tom, že zabírá tak třetinu filmu a bez ní Pasažérům dochází dech. A samotné finále je navíc vyloženě nepodařené. Pratt a Lawrence se ovšem snaží tlačit to dopředu za všech okolností. Co dál? Hezká výprava, povedené triky a pár docela napínavých scén. Ve finále tak docela solidní podívaná, od dvou nejpopulárnějších hereckých tváří současnosti bych ale přeci jen čekal víc.