MrHlad

Lahůdka, ve které si mě Chazelle jako diváka krásně povodil. Celé to krásně vypadá i zní, ale dlouho jsem měl problém přizpůsobit se tomu, že La La Land je až moc velké retro a pocta starým muzikálům. Dokud se neukázalo, že režisér si ty silné emoce, krutě pravdivé momenty a trošku drsnější zacházení s hrdiny šetří na poslední třetinu. Ta mě regulérně rozbila. A právě kontrast krásného snového světa plné barev a lásky a reality, která bývá ke snílkům někdy hodně krutá, posouvá La La Land mezi filmy, které je prostě nutno vidět.

Někde tam je dobrý film. Někde vzadu. Někde ve střižně. Má o hodinu víc, vypadá stejně dobře a krásně jako to, co jsme dostali v kině, ale vedle těch pěkných obrázků jsou v něm fungující i vztahy mezi hrdiny a má to příběh, který nikam nespěchá a člověk si ho může vychutnat a bavit se. Bohužel to, co je v kině, evidentně trpí tím, že to někdo brutálně prostříhal. Pod rouškou noci bezdůvodně strašně žene dopředu a místo moderní gangsterské ságy tu máme dvacetiminutové epizody o tom, jak se na Floridě řeší střet s mafiánskou konkurencí, pak s Ku-klux-klanem, potom s náboženskými fanatiky a pak to celé skončí. A já měl pocit, jako kdyby mi někdo pustil šestihodinovou minisérii osekanou na celovečerní stopáž. A nadšený jsem z toho nebyl.

Moc jsem od toho nečekal, neměl jsem ani moc potřebu vědět, co se s Rentonem a jeho partou děje v době, kdy jim je pětačtyřicet. Ale nakonec jsem hodně mile překvapený. Otázka je, jestli to stejně uvidí i fanoušci. T2 Trainspotting totiž popravdě s původním Trainspottingem moc společného nemá. Je tu Edinburgh, stará banda, drogy, skvělý soundtrack a osobitá a pořád strhující režie Dannyho Boylea, taky však o dost jiná atmosféra než minule. Místo čtveřice bezstarostných mladíků, kteří kašlou na budoucnost, se tu motají zdeprimovaní zoufalci, jimž už dávno došlo, že svůj život dokonale projebali a že dobře už bylo. A jediné, co jim zůstalo, jsou vzpomínky, nostalgie a staří známí, kteří se skoro vůbec nemění. T2 Trainspotting je vlastně dost smutný, ale pravdivý film o tom, že před minulostí a sám před sebou člověk neuteče a že to může buď vzdát, nebo brát život takový, jaký je. A jako takový funguje skvěle.

Zklamání. Ne velké, ale zklamání. John Wick je pořád o dost kroků napřed oproti ostatním akčním filmům, ale v bitkách a přestřelkách mu občas malinko dochází dech a začíná se opakovat. Ten náskok je naštěstí tak velký, že to tolik nevadí. Větší problém je s příběhem, jenž se tentokrát bere smrtelně vážně, chybí mu lehkost a nadhled jedničky a především jde směrem, který osobně nepovažuji za úplně šťastný. Zatímco minule byl John Wick mýtus, legenda a přízrak, jehož jméno děsilo každého mafiána, teď je jen jedním z mnoha vrahů, jenž o svou výjimečnost někde mezi prvním a druhým dílem přišel. Mýtus je pryč. Tvůrci navíc dost nesmyslně vykecávají všechna tajemství světa zabijáků, který byl minule tak atraktivní i proto, že si ta tajemství zachovával. Docela škoda. Druhý John Wick je nadprůměrný akčňák. Bohužel však s nudným příběhem, který se trochu ztrácí sám v sobě. Jo a taky s dost slabou sestavou záporáků. Sorry, ale příště chci víc. I když možná budu radši čekat míň.

Co nám tvůrci slíbili, to jsme dostali. Wolverine je víc než důstojné loučení Hugha Jackmana s jeho nejslavnější rolí a konečně film, po jakém fandové volali celá léta. Drsné akční scény, ve kterých se nehraje moc na pěknou choreografii, ale vítězí extrémní fyzická převaha a zvířecí zuřivost, jsou hodně fajn, filmový Logan je však spíš drama než akční film. A zatraceně dobré. Tvůrci totiž pochopili, že tu avizovanou „dospělost“ nedělají headshoty a usekané nohy, ale postavy a jejich chování. Logan ještě nikdy nebyl takhle zlomený a zároveň zajímavý, z pohledu na to, co se stalo z profesora Xaviera, vám taky nebude ani trochu do smíchu a mrňavá Dafne Keen je herecký objev z ranku Haleyho Joela Osmenta. K tomu si přičtěte skvěle fungující hudbu, westernovou atmosféru a extrémně našlapané finále a vyjde vám z toho jedna z nejzajímavějších comicsovek vůbec, která si zaslouží stát po boku Temného rytíře. Před pár lety bychom v podobný film ani nedoufali.

Celovečerní Kong: Ostrov lebek je o dost jiný, než jak se prezentuje v upoutávkách. Má mnohem blíž ke klasickému dobrodružnému filmu a kdo čeká v trailerech naznačovanou serióznost a dospělost, nedočká se jí. Blockbustery nepolíbený Jordan Vogt-Roberts ale umí občas vytáhnout hodně pěkný záběr a především naprosto bezproblémově zvládá velkolepé bitvy monster. A je jich víc, než byste čekali. Bohužel ve chvílích, kdy zmizí Kong ze scény a dojde na lidské hrdiny, je to o řád horší. Jednu chvíli film řeší zcela seriózně (a celkem působivě) válečná traumata z Vietnamu u Samuela L. Jacksona, aby se o minutu později změnil v komediální show Johna C. Reillyho. A mezi tím pobíhá nudný Loki a spousta dalších hrdinů, kteří vám budou úplně u zadku. Celkově je to fajn, ale lehké zklamání zapírat nebudu. Počítám, že za rok si pustím maximálně sestřih bitek, celý film ale asi jen těžko.

Bude to asi hit a malým holkám se to bude líbit, přesto mám pocit, že by svět bez hrané verze animáku Kráska a zvíře fungoval bez problémů dál. Emma Watson je fajn, triky opulentní a výprava skvělá, ale kvůli přestřelené délce začne filmu v polovině povážlivě docházet dech a nemá moc o čem vyprávět. Jo, jsou tu známé písničky, ale půlka z nich tu je prostě jen proto, že byly v animáku. A výstupy roztomilého mluvícího nábytku přestanou být zábavné po pár minutách, a když svícny, konvice a hodiny zaberou komplet prostor před kamerou, začne to být rychle ubíjející. Velký digitální bordel. Pořád je to ale poctivá romanticko-pohádková podívaná, která vlastně nabízí přesně to, co od ní očekáváte. Popelka má sympatičtější postavy, Kniha džunglí je vtipnější i napínavější, od hrané Krásky a zvířete bych ale víc než to, co dorazilo do kina, nejspíš nikdy neočekával. Takže nakonec je asi OK. A Luke Evans je boží.

Když už něco dělám, tak to dělám pořádně. A ne jako Daniel Espinosa. Ten sice dovede i se šesti hrdiny natočit sci-fi, které působí velkolepě a všechny ty průlety vesmírnou stanicí jsou dost působivé, ale příběhově to trošku drhne. Život jakoby balancoval mezi dvěma žánry. Chvíli si hraje na seriózní sci-fi, o pár scén později tu máme poctivé hororově-brakové béčko. Bohužel ani v jednom z těch přístupů nepřichází film s něčím překvapivým nebo něčím, co bychom neviděli dřív. Kdyby Espinosa přitlačil na brakovost nebo se pokusil udělat z Života něco přemýšlivějšího a vydal se s ním jiným než béčkovým směrem, bylo by to fajn. A asi by to i výrazně obhájilo existenci celého Života. Takhle je to hezky vypadající sci-fi s bubákem, o které se za pár let bude mluvit leda v souvislosti se seznamy filmů, které se pokoušely vykrást Vetřelce.

Počítám, že hardcore fandové předlohy budou dost mrmlat a milovníci sci-fi taky nadšení úplně nebudou, ale že by Ghost in the Shell byl propadák, to říct nemůžu. Za dobrý film bych ho však nepovažoval ani omylem. Vypadá to skvěle, průjezdy městem plným obřích hologramů jsou nádherné, hodně se tu vyřádili i maskéři a výprava celkově je asi tím hlavním důvodem, proč vyrazit do kina. Jinak je to bohužel slabší. Scarlett Johansson většinu času divně čumí a tváří se hrozně vážně a o nějakém velkém sex-appealu nebo šarmu se tu mluvit nedá. I akce je spíš průměrná než zajímavá, a i když neurazí, nějak si pár hodin po projekci nevybavím žádnou scénu, kterou bych chtěl vidět znovu. Hlavní problém je ovšem v zoufale průhledné a nezajímavé zápletce, která je béčková a předvídatelná až hanba. Celkově tu máme vizuálně hodně atraktivní svět, ve kterém se však pohybují vcelku nudní hrdinové, dělají nepříliš zábavné věci a vy budete vždycky vědět čtvrt hodiny předem, co se bude dít dál. Nenudil jsem se, ale podruhé bych na to nešel ani omylem.

Za mě dobré. Až překvapivě dobré, protože tvůrcům nejspíš došlo, že to, co se chystají servírovat divákům, opravdu s vážnou tváří nejde prodat. A tak se víc vsadilo na humor, hlášky a nadhled. A funguje to. Extrémní akci střídají momenty, na nichž je evidentní, že z toho všichni na place už mají vlastně docela srandu. V osmičce si už můžou dovolit, cokoliv se jim zachce, a tak se tu otevřeně kašle na pravidla, fyzikální zákony nebo na logiku. Diesel, F. Gary Gray a celá parta jednoduše dostali hromadu peněz a vyřádili se jako pětiletí kluci, kterým rodiče poprvé postavili autodráhu a oni si teď můžou hrát na… třeba na Rychle a zběsile. Jo, je to volovina, tentokrát ovšem tak upřímně přehrocená, že se nelze nebavit. Hlavně Statham tu potvrzuje, že je škoda, že Hollywood objevil jeho komediální talent příliš pozdě. Užil jsem si to.