MrHlad

Marvel jde zase trošku jinudy. Spider-Man hodně čerpá z teenagerských a středoškolských komedií z osmdesátých let a právě v momentech, kdy sympaťák Tom Holland řeší problémy obyčejného teenagera, je nejzábavnější. V akci Spider-Man malinko pokulhává, což je bohužel vidět hlavně ve finále, ale pořád je to solidní nadprůměr. Navíc se může opřít o výtečného Michaela Keatona, jehož záporák je zajímavější, než se na první pohled zdá. Společné scény obou hereckých hvězd jsou nejsilnějšími momenty celého filmu. O to víc zamrzí, že Jon Watts zbytečně přestřeluje délku a že v trikových scénách malinko nestíhá. Pořád je to ale velmi fajn marvelovka, která zase zkouší comicsový žánr pojmout malinko jinak než ty předchozí. A mně se to takhle docela líbí.

151 minut. Z toho nějakých šedesát minut by mohlo jít okamžitě pryč. A ten zbytek osekat. A nechat jen finále. A klidně vyhodit i to… Pátí Transformeři jsou docela utrpení a bolelo koukat se na ně. Michael Bay sice předvádí v akci víceméně to, co od něj člověk čeká, jinak jde ale o docela schizofrenní podívanou. V jeden moment se tváří jako film pro děti. potom dostaneme velkou military sci-fi, následuje teenagerská komedie, kde je místo Stifflera Anthony Hopkins, a pak se tam chvilku řežou roboti. Bayhem funguje správně. Jestli vás bavil dřív, bude vás bavit i tentokrát, bohužel Transformeři ztrácí na všech ostatních frontách. Postavy nezaujmou, humor je křečovitý, děj se pohybuje podivně skokově, takže většinu času jsem neměl nejmenší tušení, co se na plátně odehrává a jestli jsou Mark Wahlberg a Josh Duhamel už kámoši, nebo pořád protivníci. A že bych si zapamatoval něco pozitivního z těch dvou a půl hodin, fakt říct nemůžu. Největší dojem na mě tak nakonec udělala úvodní hodina, která se ani nepokouší předstírat, že by měla jiný účel než představit co nejvíc roztomilých robůtků, kteří vezmou útokem hračkářství. Tenhle cynický a pragmatický přístup si zaslouží respekt.

Jo, je to boží. Sice mi chvilku trvalo, než mi secvaklo proč, jak a kvůli čemu, ale jsem nadšený. Zpočátku mi u Dunkerku vadila jistá neosobnost a fakt, že o hrdinech vlastně nic nevíme, ale Nolan tohle evidentně ani nechtěl a všechno tlačí přes extrémně intenzivní scény, které umí být akčně-strhující i atmosféricky depresivní. Režisérovy režijní hrátky člověka zabaví na celou hodinu a tři čtvrtě a letecké bitvy i ničení obřích lodí vypadají v IMAXu naprosto úchvatně. A i když to není Zachraňte vojína Ryana (a ani to něčím podobným být nechce), pocit, že každý z tří set tisíc vojáků bojuje o život, je strašně silný. Na velkém plátně naprosto úchvatný zážitek a bezpochyby jeden z nejlepších filmů roku.

No hezky se na to koukalo, to jo. Od Avatara tu snad nebylo velkolepější trikové sci-fi, triky ovšem nejsou všechno a ačkoliv se Bessonovi povedlo zaujmout hned první scénou, brzy mu dochází dech. Jakoby se totiž rozhodl nevyprávět příběh, ale pouze představit svět, v němž by se mohlo odehrávat dalších dvanáct filmů. Což o to, ten svět je fakt krásný, když však po plátně běhají nudní hrdinové a reálně zasáhnou do příběhu spíš omylem, tak se dřív nebo později nuda dostavit jednoduše musí. Ať už to vypadá sebelépe. Hlavní postavy jsou celou dobu zbytečně mimo dění a zajímavější a napínavější věci se dějí téměř bez jejich přičinění.

Za mořem nekecali, třetí Planeta opic je opět skvělá podívaná. Matt Reeves pokračuje v tónu, jaký započaly předchozí díly, a natočil film, který má sice skoro dvě a půl hodiny, přesto se nebojí být pomalejší a udělat si čas na scény, kdy hrdinové prostě jen sedí, povídají si a vy o nich zjišťujete takové ty drobné detaily, kvůli nimž se pak o ně bojíte a nečekáte akorát na závěrečnou akční scénu. Zatímco minule dostali opičáci a lidé podobně prostoru, tentokrát se skoro všechno točí okolo Caesara, Woodymu Harrelsonovi však stačí i ten menší prostor na to, aby vedle digitálních (a samozřejmě božsky vypadajících) zvířecích hrdinů zazářil. Dovedu si představit, že finále svým trochu nečekaným pojetím někomu úplně nesedne, ale paradoxně díky němu pak vyzní všechny ty myšlenky, které byly v celém filmu několikrát naťuknuté. Celkově je Válka o planetu opic přesně to, co jsme čekali a v co jsme doufali. A navíc se sebevědomě nejednou odkazuje i na verzi s Charletonem Hestonem a dává odpovědi na otázky, na které člověka snad ani nenapadlo se ptát. Dobrý a chytrý blockbuster. Něčeho takového je v kinech pořád zatraceně málo.

Uprostřed Wyomingu byla nalezená zavražděná indiánská dívka. Na místo přijíždí agentka FBI, která chce s pomocí místního stopaře najít vraha. Netuší ale, že tahle nehostinná země bude možná trošku nad její síly. Režijní debut Taylora Sheridana jde ve stopách jeho starších filmů a i tentokrát dostaneme atmosférickou, drsnou a chlapskou podívanou, kde je na všechno dost času, ale pomalu budovaná atmosféra je nakonec tak intenzivní, že si budete kousat nehty napětím. A přát Rennerovi Oscara.

Vlastně dobrý. Mumie má svoje mouchy, ale charisma Toma Cruise, rychlé tempo a snaha představit nový svět na dvě hodiny bez problémů zabaví. Úvod připomene Indyho nebo herní Uncharted, hororové vložky překvapivě fungují a občas se Mumie pohybuje na hranici mezi PG-13 a eRkem. Vyloženě bát se asi nebudete, řeči o hororovém dobrodružství však nejsou přehnané. Víceméně pořád se tu něco děje, a jakmile se tvůrci přestanou snažit o legrační vložky, fakt to šlape přesně tak, jak byste po trailerech čekali a doufali. Nakonec trochu zamrzí, že je Mumie sice poctivá dobrodružná podívaná, bohužel ale nenabízí žádnou scénu, kterou byste kamarádům nadšeně popisovali a posílali je do kina. Jako start potenciálně zajímavého filmového universa ovšem funguje bez nejmenších problémů a rád u toho budu i příště.

Nevím. Ne že by mi to vadilo, ale kdybych místo Wonder Woman mohl o dvě hodiny dýl spát, asi bych to považoval za lépe strávený čas. Úvod na ostrově Amazonek je pastva pro oči, akční scény jsou vcelku fajn do té doby, než se rozjede snyderovský digibordel, kdy všechno bouchá, svítí, je zpomalené a vypadá jak z blbé videohry, a Gal Gadot to sekne. Hraní jí sice moc nejde, ale vždycky vedle ní naštěstí stojí Chris Pine a je dostatečně cool a zábavný na to, aby to nějak dotáhl do konce. Bohužel to celé má minimálně o půl hodiny víc, než by mělo mít, prostřední část s legráckami v Londýně není zdaleka tak vtipná, jak by si tvůrci asi přáli, a zprasené finále bohužel ukazuje, že se Warneři stále nepoučili z chyb, které trápily jejich předchozí filmy. A já popravdě nevím, jestli na to budu mít náladu i příště.

Nečekal jsem nic, dostal jsem hodně fajn podívanou. I když to tak ze začátku možná nevypadá. Prvních pětačtyřicet minut se Piráti snaží opět recyklovat Jacka Sparrowa a jeho fóry, což bohužel moc nefunguje. Tahle postava už fakt ničím moc nepřekvapí a noví hrdinové zpočátku nepůsobí zrovna zajímavě. Pak se ale vypluje na moře a režiséři Joachim Rønning a Espen Sandberg jakoby se rozhodli hodit za hlavu všechny legrácky a přitlačit mnohem víc na dobrodružnou atmosféru. A jde jim to. Obří rozpočet je na filmu vidět a Salazarova pomsta je velkolepá podívaná a neskutečně šlape. Zároveň tu však v rámci dobrodružného žánru fungují emoce a Kaya Scodelario je jako nová hrdinka hodně fajn. Což potěší i vzhledem k tomu, že nováček Brenton Thwaites moc nezaujme a i Bardem by si zasloužil trochu zajímavější roli. Ovšem přes všechno to dobrodružné blbnutí a tempo budete nejspíš tyhle nedostatky řešit až po filmu. Během něj na to fakt nebude čas. Poctivý bruckheimerovský blockbuster a po jedničce nejlepší film série.

Za mě dobrý. Dost. Je to vlastně přesně to, co jsme chtěli vidět a co nám tvůrci slíbili. Párkrát jsem si sice řekl, že by to mohla být ještě větší divočina, ale celkem chápu, že napoprvé se magor jako Deadpool ještě musí krotit. Rozpočet nebyl nejvyšší, tvůrcům se to naštěstí daří většinu času dobře maskovat. Úvodní bitka v autech má koule a na konci sice už párkrát mizerné triky vykouknou, ovšem tou dobou už budete mít hlavního hrdinu tak rádi, že vám to bude jedno. Celé to je totiž hlavně o Deadpoolovi. Ten je přesně tím sympatickým hovadem, které ze sebe umí sypat šílené hlášky, užívat si zvráceně vtipné situace a krájet protivníky na kusy. Reynoldse i všechny za kamerou to evidentně baví a pochopili, že když nemají prostředky na comicsový blockbuster z první ligy, tak si ten svůj menší film musí alespoň užít a doufat, že se tohle nadšení přenese i na diváky. Povedlo se. Deadpoolovi by se dalo vytknout hodně, ale svou odzbrojující upřímností a radostí z toho, že vznikl a je přesně takový, jaký si ho Reynolds s Millerem vysnili, si vás nakonec bez problémů získá. Pokud vám tedy nevadí vtipy o masturbaci a nadprůměrný počet usekaných končetin.