Lima

UŽ ZASE BĚŽÍ, pěkně předpisovým junáckým tempem, kolínka správně nahoru (jo, jasně Tome, my víme, že jsi věčný mladík , nemusíš nás o tom pořád tak okatě ujišťovat). Film samotný je pak sledem lepších akčních scének, nalepených na naprosto dementní kostru, která jakoby vypadla z šedesátkových špionážních béček, které se tak krásně později parodovaly. Celý koncept Entity mi přišel úplně směšný.

Doteď jsem měl Toba Hoopera za tvůrce jedinýho skvělýho filmu, ale tímhle mě vyvedl z omylu. Tarantino tohle ve svý knize adoroval a chválil a já se nedivím. ´Funhouse´ je v podstatě koncept ´Texaskýho masakru´ (vraždící dezolátská rodina), převedený do prostředí matějské poutě. Vizuálně působivý, atmosférický, kde genius loci Domu hrůzy je tu vytěžen na maximum. Snad jen ta maska hlavního záporáka je jak z nějakýho blbýho lacinýho béčka, jinak u mě maximální spokojenost a Elizabeth Berridge je tu, zejména ve vypjatém konci, fantastická.

První půle je taková fajn krimoška skandinávskýho střihu, včetně sadistické vraždy, toho sychravýho podzimního počasí a tlumených barev. A s jedním fantastickým  hercem, kterýho totálně, totálně žeru. Benicio je prostě chodící charisma, čím je starší, tím je lepší a z jeho úsporného herectví nespustíte oči (trošku tam cítím „Rudolf Hrušínský (major Kalaš)“ vibe :o) Uprostřed to na chvilku ztratí řemen, a pak se to začne zamotávat a zamotávat a neříkám, že to není fajn, ale tvůrci až moc brzo vyloží karty na stůl a ztratí to moment překvapení. Prostě to není o krok před divákem, jak by taková kriminálka potřebovala a to je škoda. Ale za mého milovaného Býka vachrlaté 4* dám. ___ PS: Výborní a herecky přesní jsou též psychotický Michael Pitt a Timberlake, s jeho prázdným žraločím pohledem.

70.léta velmi přála katastrofickým filmům, zato nepřála Charltonovi Hestonovi, který postupně ztrácel pozici globální superstar a tohle byl jeden z jeho posledních záblesků, jak dát o sobě vědět. Kdybych měl jedním slovem popsat prvních 50.minut, kde se seznamujeme s postavami a vytváří se nějaký příběhový základ pro samotnou katastrofu, napadá mě pouze dnes tak oblíbené slovo „cringe“. Ano, spousta scén tu lavíruje na hraně trapnosti, ať je to dialog o nymfomankách, Kennedy čumící v tranzu na kozy, všechny scény z baru, včetně směšně miniroličky Waltera Matthaua, celá role Marjoe Gortnera coby úchyla (který když leze do uniformy, bere si paruku a hraje si na drsného vojáka) atd. Korunu tomu nasazuje vyhaslá Ava Gardner, která hraje dcerušku magnáta, přičemž oba herci byli věkově téměř stejně staří a oba vypadají spíše jako manželé. Prostě „cringe“. Triky jsou fajn, všechny přední i zadní projekce vypadají pěkně a jenom dokazují, že není třeba umělého hnusného CGI (koukám na tebe, Dwayne Johnsone), bohužel celkový dojem z filmu je přinejmenším rozpačitý.

Nemám rád filmy, které se mermomocí snaží o humor, byť je většinou infantilní a nejapný. Tohle se celou dobu stylizuje do jakési slapstickové grotesky, která zde anoncovaný „horor“ neviděla ani z rychlíku  a ve které se želbohu podaří pouze jeden z deseti, patnácti vtípků. Ano, dělá si to srandu z klasik jako je ´Carrie´, ´Osvícení´ či ´Vetřelec´, ale takovým dost nevtipným způsobem, kde chybí až na vzácné vyjímky nějaká pointa. Občas je to správně nekorektní, když si to třeba střílí z homosexuálů (za to by vás dneska ukřižovali), ale jinak to je zmar. Herec v roli německého vědce, který tu vypadá jako mladší brácha Roberta Englunda, tak mocně přehrává, až je utrpení ho sledovat, naproti tomu klasik Vincent Price (!!!), který se tu mihne ve čtyřech scénách, si to vysloveně užívá, asi ho to i bavilo, ale stejně se nemohu zbavit pocitu, že jeho přítomnost v takové blbině je spíše devalvací jeho nádherné kariéry. Za Vincenta a čtyři letmé pousmání dávám vratké dvě hvězdy.

Předně nutno zmínit nešťastné rozhodnutí castingu dát do jedné z hlavních rolí Burta Younga, typa, který nikdy neuměl hrát a sotva stačil na malé herecké štěky a tady se opět celou dobu tváří, jako by měl osinu v zadku. Ale jinak to bylo lepší, než bych od louhovaného čajíčku čekal, a to především díky Damianiho režijnímu umu. Je to film o dvou půlkách a vrchol přijde zhruba v polovině, kde Damiani výborně šponuje napětí a hraje si fajnově s kamerou a zvukem. Nechybí také taková ta italská špinavost, takže sem tam probleskne nějaké to gore a navrch nečekaný incest dvou sourozenců. Pak se to ale pro zbytek filmu překlopí do poměrně nezáživné variace na Vymítače ďábla, což je škoda, protože tady Damiani narazil na svůj strop a nic víc filmu nepřinesl. Konec s praskajícím latexem je jak z nějaké béčkové Tromy.

Asi jsem už fakt příliš starej na takovéto koncepčně a dramaturgicky rozhárané a nesoudržné filmy, kde nefunguje zcela nic a vás ten bordel na plátně tak zfackuje, že jste na konci úplně otupělí a unavení. Jediné, co taky trochu řemeslně šlape, jsou odkazy na staré klasiky, které vás ale dnes dokážou emocionálně obohatit nesrovnatelně více a stačí jim k tomu poloviční stopáž. Tohle vypadá, jakoby to ani nenatočil Chazelle, ale nějaký egomaniak, který si prostě potřeboval pohonit nad svou domnělou genialitou. Výprava a hudba na jedničku, zbytek bych nechal posrat tím slonem a spláchnout.

Poslední čtvrthodinka je jediná pasáž, kde funguje nějaká nostalgie a já být vypravěčem příběhu, byl bych v dovršení životní poutě Dr. Jonese mnohem nekompromisnější. Přišlo by mi to mnohem emocionálnější a logičtější (znalci vědí). Zbytek je přinejmenším rozporuplný. Úvod s vlakem si člověk neužije, když se na něj ze všech stran řítí citelný CGI a vy jenom se smutkem vzpomínáte na také vlakový úvod Poslední křížové výpravy, kde Spielberg takové digitální barvičky nepotřeboval a neměl (pochopitelně) a fungovalo to mnohem lépe. Úmorně dlouhá honička v Tangieru zase vypadá, vzhledem k dlouhým prostřihům, jako by zdejší ulice byly aut prosté a liduprázdné a dlouhé jako letištní plochy, neveřil jsem tomu ani sekundu. A takhle je to tady se vším. Je to prostě po většinu času takové dobrodrůžo ve stylu „vidět a zapomenout“, asi na úrovni přeplácané Spielbergovy čtyřky. Jinak zde hojně kritizovaná Phoebe Waller-Bridge byla fajn, má takové rozpustilé šibalské charisma a je skvělým protihráčem mrzouta Forda a vlastně mě bavila z celého filmu nejvíc.

Atmosférická lahůdečka, kde scénář je tentokrát podružný, kdy k perfektnímu výsledku stačí jedna místnost, úžasný ambientní soundtrack, čarování s kamerovými filtry a působivé režijní skills toho vousatýho italskýho mága. Práce s optikou, všechny ty detaily a zabírání herců, to je vysoká škola filmařiny. Prostě a jasně, Panos Cosmatos je mistr svého řemesla (Mandy, ach Mandy!), který má svůj rukopis, svůj výrazný tvůrčí ksicht a já už s netrpělivostí čekám na Nekrokosm. Jo, a Peter Weller si tady svého extravagantního miliardáře dává s naprostou brilantností.

Návrat do časů, kdy filmový svět byl ještě v pořádku. Kdy filmy měly pěknou výpravu a nebyly zapleveny CGI bordelem, kdy nebyl strach tvůrců pozvolna a trpělivě budovat atmosféru a vyprávět příběh a kdy scénáře měly hlavu a patu. Kenneth Branagh si zjevně nedělal poznámky. A herečka pouhých dvou výrazů Gal Gadot očividně také ne. ___ PS: Velmi příjemně mně překvapila Angela Lansbury, tak expresivně a s chutí zahranou roli bych od ní nečekal.