Lima

Petr Čepek čte E.A.Poea a Švankmajer k tomu přihazuje sled obrazů, které s přednášeným dějem nemají mnoho společného a záleží jen na divákově představivosti, jak s tím naloží. Já tím způsobem, že tomu dám za tři*, zřejmě má představivost končí tam, kde ta Švankmajerova teprve začíná. Krátké a divné, ani pocitově mně to příliiš neoslovilo, ačkoliv tvorbu Jana Švankmajera mám moc rád.

Asi takhle - umění v podání Cocteaua je, když tomu nikdo nerozumí, ale všichni se tváří, že ví o co jde. Ty dvě* jsou za trikové sekvence, na svojí dobu zdařilé. Nelze zde hledat obsah, tenhle film se musí procítit. Když se vám to nepovede, dopadnete jako já.

Mistrovská studie paranoidního chování. V podstatě hororový příběh, ve kterém díky mnoha groteskním a absurdním situacím nechybí i humor. Mistr Polanski si zahrál i hlavní roli a opravdu skvěle. Sám tohle své dílko nemá moc rád, ale myslím, že se nemá za co stydět.

Skutečný příběh dvou mladých lidí, kteří zmasakrují čtyřčlennou rodinu pro pár peněz. I díky černobílé kameře dokumenteristicky laděný příběh. Vzpomínání jednoho z vrahů na to, jak se zločin udál, je nesmírně působivé. Režisér se tu vyhýbá přímému zobrazení násilí, vystačí si jen s náznaky, ale ty samy o sobě jsou děsivé. Vše korunuje závěrečná scéna popravy. No, nebylo mi dobře na duši.

Gabin miluje dívku, na níž má negativní vliv charismatický lhář a podvodník, a v hádce tohoto muže Gabin zabije. Po oné vraždě se zabarikáduje ve svém bytě a divák se ve flashbacích dozvídá, co oné tragédii předcházelo.Sledovat mladého Jeana Gabina v roli chlapáckého , čestného dělňase je pro našince nevšední zážitek, vždyť filmy z jeho rané tvorby se u nás vůbec nevysílají. Scenář je dílem známého fr. básníka j. Prevérta, dialogy jsou mnohdy vtipné a Gabin okouzlující.

Skutečný příběh prvního ministerského předsedy tehdy ( v 60.letech) vzniknuvšího demokratického Konga. Politické drama, jakých jsem viděl mraky, nic převratného nepřináší. Ale alespoň si při jeho sledování člověk uvědomí, že v afrických státech vznik demokratického zřízení je téměř nemožné, díky provázanosti s bývalými kolonialistickými zeměmi a kmenové nesnášenlivosti. Té především. Co hodně v tomto filmu potěšilo, je vynikající, kultivované herectví neznámých černošských herců, včetně hlavního představitele.

Poetické vyprávění o největším českém básníkovi K.H.Máchovi. Vláčil je prostě Vláčil, ten se nezapře, i když není zrovna ve formě. Opět potěší jeho cit pro obrazové kompozice, kamera je znamenitá, stejně jako Svobodova hudba. Ale jinak je to takové unylé, unavené. Je vidět, že ta léta perzekuce za bolševika vyždímaly Mistra jako citrón.

No, nebavilo mě to. Ale pane režisére, až budete točit další film, vemte sebou toho samýho kameramana, do soundtracku dejte zase něco od OHM SQUARE, či Penerů a rozhodně se budu těšit. Jenom toho samýho scenáristu, toho prosím ne.

Hollywoodské remaky francouzských filmů většinou stojí za hovno, to je známá věc. A Den otců není vyjímkou. Vtip se vytratil a nastoupila trapnost a křečovitost. Billy Crystal je nudný a Robin Williams trapný.

Herecky spolehlivý Al Pacino je snad to jediné, co je na tomto dramatu pamětihodné. Jednak mně zpracované téma z prostředí tabákového průmyslu příliš nezaujalo, jednak Russel Crowe si svoji oscarovou nominaci zasloužil jenom svojí výraznou fyzickou přeměnou, jeho herecký projev zde je poměrně mdlý. Ve výsledku jde o nepříliš vzrušující , lehce zdlouhavý a emocionálně nevýrazný film.