Le Sang d'un poète
The Blood of a Poet
Obsahy(1)
Mladý básník ve snovém rozpoložení řeší nebezpečí umělecké tvorby. První část „orfické trilogie“, kterou natočil Jean Cocteau. (Netflix)
Recenzie (26)
Aj som precítil, no viac sa mi to nepáčilo ako pácilo:) Pár nápadov stálo za to- vstup do zrkadla, hovoriaca ruka. Zaujímavé boli tiež scény, kde sa Cocteau pohral s divákom v rámci kamerového snímania, kedy bolo neurcité z akej perspektívy je vlasne záber točený. Dalo by sa povedat, že celá prvá polovica bola dobrá, naopak v tej druhej ma okrem anjela-černocha nezaujalo absolútne nic. Škoda, tento experimentálny artefakt mohol byt dotiahnutejší, no v roku vzniku to asi bola bomba... ()
Blahopřeji všem, kdo snímek pochopili a také těm, kteří jen říkají, že ho pochopili. 1* hvězdu dávám snímku za docela povedené triky (na rok 1930) a některé povedené záběry. Obsah této pseudoumělecké básně mě však opravdu nepobavil. Snažil jsem se pochopit symboliku, hledal jsem skrytý význam, ale bohužel jsem nenašel. Možná, že mě neznalost tvorby tohoto umělce v mém zážitku limitovala, ale viděl jsem pouze nudnou, nic neříkající patlaninu. ()
Možno nikto nechápeme, o čo Cocteauovi v tomto surrealistickom experimente reznutom klasickým francúzskym poetizmom išlo, ale ak ma takýto typ filmu dokáže baviť celých 55 minút (niektoré rovnako dlhé diely seriálov sú k neprežitiu), tak musím vyjadriť spokojnosť. Niekto prechádza do sveta podvedomia cez rozreznuté oko, niekto sa tam dostáva cez zrkadlo. Ja sa tam dostávam pri snívaní a pri niektorých avantgardných filmoch. Na plné pochopenie asi treba vedieť niečo z pozadia vzniku diela a niečo o Cocteauovi, mne asi bude stačiť iba ťažko definovateľný pocit, ktorý vo mne Krv básnika vyvolala. ()
K smrti strhující! Hořká báseň plná dramatických inovací, tklivých melodií a psychotropních asociací (zrcadlo, ach!). Těžce definovatelné, ale velmi rezonující. Cocteau je nesmírně návykový zdroj originalit. Básník nebyl určen masám, bál se nepochopení, a proto se lidí stranil. Nechápu proč. Je neuvěřitelně sebevědomý. ()
Poměrně individuální záležitost. Jako osobité pojetí imaginativní literatury např. ve stylu Lewise Carrolla (na něj je zde odkazováno světem za zrcadlem), ovlivněné taktéž tehdy čerstvou modlou avantgardních umělců - "Andaluským psem", vynikající - aspoň si to tak namlouvám dle pocitů, které jsem v mládí (proto ten Carroll) u podobně dobrodružných příběhů zažíval - tajemně jevící se poznání, údiv z něčeho mým okem dosud netknutého, zároveň však touha prožít něco výjimečného... Nicméně je to jen můj laický výklad, který by na vaše vnímání známého Cocteauova počinu neměl mít vliv. Ačkoli je mnohem lepší, když je rozsah avantgardního snímku krátkometrážní, bezmála hodinová stopáž zde není vůbec na škodu, jen závěrečná pasáž s kartami na zahradě šla mimo mě (opět však říkám, je to každého věc, jak toto dílo pojme), na ní můžu ocenit akorát pomyslné lano ve filmové tvorbě známého francouzského dramatika, které uchvátí i zde od první do poslední vteřiny - pečlivě vypilovaná visuální stránka. Podobné filmy (vyjma zmíněných): Tichý týden v domě (J.Švankmajer, 1969). 80% ()
Galéria (3)
Fotka © Vicomte de Noailles
Reklama