Lima

Ani nevíte, jak rád bych vysoce ohodnotil záměr pranýřovat raná léta českého kapitalismu, kdy zde vládl neskutečný bordel, kradlo se ve velkým a naplno se projevila čecháčkovská vychcanost. Vždyť takové téma svádí k natočení výborné komedie. Jenže to by musel točit někdo jiný, než pan Kraus. Celý film vypadá, jako by si divadelní ochotníci půjčili kameru a natočili si film pro své vlastní potěšení. Celé to působí strašně amatérským dojmem, nápady ve scénách jsou nedotažené, vtipné momenty jen tak nakousnuté a nedořčené. Žádná radikální satira, jak bych u Krause čekal, se vůbec nekoná , což bylo pro mně velkým překvapením. Je to bezzubé, nudné, filmařsky strašně špatné. Ale jenom proto, že je mi Jan Kraus sympatický svým společenským postojem, nedám jeho dílku odpad! Ale příště pane Krausi raději už netočte a zaměřte se na to, co vám jde mnohem lépe. Totiž na herectví a žurnalistiku. Vaše sloupky čtu rád.

Viděno na širokém plátně ve stylových prostorách Slováckého divadla a nutno říct, že to byl doposud můj největší zážitek na LFŠ!! Vizuální a zvuková pastva, při které Visconti neskutečně čaruje s obrazy a do toho hraje božská hudba Gustava Mahlera. I příběh, jakkoli prostinký, dokáže zaujmout svojí dráždivostí na téma zapovězená láska a rozklad společnosti i lidského ducha. Nicméně, právě skutečnost, jak a kde toto dílo divák zhlédne, je pro celkový dojem podstatná. Chce to fakt to kino.

Bukowského poetiku mám rád, povalečský styl života je mi sympatický a tak mám pro Barfly téměř samá slova chvály. Herečtí představitelé společenské spodiny jsou dobře vybráni, a tak podle mého názoru jedinou slabinou je ten, který měl být největším trumfem - nemůžu si pomoct, ale Mickey Rourka dost přehrává. Přesto jeho postavu barového zpiťana, jenž svému povalečství vtiskává až téměř vznešené, aristokratické prvky, musíte mít rádi. Ovšem Faye Dunaway - veliké překvapení, ta nemá prostě chybu. Nejenom že je dobrá herečka, ale bez těch kil make-upu tak nějak prokoukne a člověk vidí, že i přes svůj věk je pořád pěkná ženská. A víte co? Vykašlete se na tyhle bláboly a pojďte radši někam zakalit.

Když jsem PSYCHO viděl na filmovce v narvaném kině, vzbuzovalo spíš smích, než zděšení. A nebyl to ten úlevný smích jako reakce na něco šokujícího, ale jako reakce na některé dnes již nechtěně úsměvné dialogy a situace ke konci filmu. Prostě doba se mění, co fungovalo před 40 a více lety, dnes už nemá takovou sílu. Oceňuji Hitchovo veliké překvapení pro nezasvěcené diváky (slavná scéna ve sprše a její zcela nečekaný důsledek) a šokující pointu. Také černobílá kamera je znamenitá, působivé jsou rovněž reálie, kde se film odehrává. Ale celkově na mě nejznámější Hitchův film hlubší stopy nezanechal. Jenom proto, že to natočil sám velký Mistr, nebudu plýtvat absolutním hodnocením :o) Z pohledu historického za pět*. Z čistě subjektivního pohledu a celkového emocionálního prožitku za slušné čtyři*.

Tulák Kim, Čtrvtníček, Holubová, kočí Hruška a Bolek Polívka - pět lidí a pět způsobů, jak žít mimo město. Dokument, který v kině těžko uvidíte a v televizi v říjnu až po 22.hodině. Tak pozdě jenom proto, že příběk kočího Hrušky je tak trochu kontroverzní - dočkáte se tu dvou čistě pornografických záběrů, při kterých se Vorel, jak sám přiznal, dost styděl, ale zdegenerovanýmu Hruškovi to nijak divný nepřišlo a skoro si to vydupal. Některé osudy jsou vtipné a zajímavé (Čtvrtníček, Kim), některé méně (Polívka), ale celkově jde o počin, který stojí za to vidět.

Do kina bych s tím nelezl, pane Brabec, jako filmový přepis legendy mizerné, ovšem jako zachycení nálady silvestrovské noci a pokus o experiment celkem uspokojivé. Co jsem měl možnost od Brabce na vlastní uši slyšet, zamýšlel to právě tak - chtěl zachytit to genium loci silvestrovské Prahy, kdy lidé na ulicích propadají nezřízenému veselí, rozbíjejí flašky o zem a prudí s rachejtlemi. To mělo podle jeho slov v podstatě zosobňovat hřích, ukázat stádní chování člověka, který při masových akcích ztrácí zábrany. Ale právě tu zásadní část Brabec do filmu nedostal, kvůli selhání techniky, kdy se zasekl pás v kameře, první popůlnoční hodinu proto nenatočil. Potom je teda nasnadě otázka, proč NEHOTOVÝ FILM vlastně nasazoval do kin (??). Ale i tak mně to docela bavilo, protože mám rád odvážné filmové experimenty. Bavilo mně to svícení jedinou (!!!) lampou v trysku a hutná atmosféra nechybí, žádoucí zima a nevlídno z filmu přímo čiší. Pouze Jákl je tak herecky marnej, že byl jeho hlas dokonce předabován, ale to se asi nikde nedočtete (Brabec to přiznal po mém dotazu pří projekci na LFŠ:o) ) Resumé: na jedno zkouknutí docela zajímavé, ale jak říkám, návštěva kina by byl zbytečný luxus.

One-man-show zeleného mozku v první třetině je dokonalá, ale sotva se děj přehoupne do Vietnamu, začne film povážlivě skřípat. Vlastně se tu dvě třetiny nic zásadního neděje. Žádná hlubší myšlenka se tu nekoná, nic co by ve mně zanechalo emocionální zážitek, což bych u Kubrickova filmu čekal. Navíc exteriéry "Vietnamu" jsou dost nepřesvědčivé a bojové scény Kubrick neumí. Rozhodně znám lepší filmy s vietnamskou tematikou.

Prvních deset minut se děj slibně rozjíždí, ale příchodem trapného poslíčka to jde s filmem "od desíti k pěti". Režie je podivná, místy je film velmi zmateně nastříhaný a jediné, co je na něm stojí za zmínku, je skvělá kamera a soundtrack. Herecké výkony jsou mnohdy příšerné, vrcholem je přehrávání "vrtulňase" Viktoříka a krátký výstup producenta Melounka. Ono by nevadilo, že je tenhle film přiblblej. Horší je, že je strašně nudnej. Těch několik odkazů na kultovní filmy to nezachrání. Zkrátka - český Tarantino či Kevin Smith se nekoná, ti to umějí mnohem lépe. A hlavně nenuděj.

Vášnivý potapěč a amatérský oceánolog udělal radost sobě i mně. Jeho film hýří sluncem, rozličnými odstíny modře, člověk má úplnou chuť navléct se do plavek a skočit do moře. A ačkoliv samotný děj příliš optimistické vyznění nemá, dýchá z něho na mně pohoda a Bessonova láska k moři. A Eric Serra - ten se tu našel. Uplatnil tu svoji zálibu v syntetických zvucích, které přeměnil v ambientní plochy, které se krásně poslouchají. Vlastním soundtrack, je to velice relaxační album, úplně něco jiného než Serrova zvuková kakofonie v 5.elementu

Viděl jsem to s živým klavirním doprovodem Filipa Topola a navíc zrychleně puštěné, takže Epsteinova snaha zobrazit v pomalých záběrech pocity člověka, zachycené v detailech tváře, mi proto unikala. Přesto - scéna pohřívání je vizuálně velmi zdařilá, potěší různé trikové sekvence i efektní hrátky s listím apod. Ale musím se přiznat, že jsem se u takovéto klasiky nudil. Asi nemám ten správný vztah ke starým filmům.