Chladnokrvne

Přesné a přitom osobité zpracování skvělé stejnojmenné knihy. Zajímavost: Scott Wilson má štěstí na filmy s tematikou zločinu a trestu - zatímco v "Chladnokrevně" je sám popraven jako spolupachatel několika vražd, v "Mrtvý muž přichází" doprovází Seana Penna na popraviště coby kněz a ve "Zrůdě" hraje pro změnu jednu z obětí sériové vražedkyně Wuornosové. (23.07.2007)

Vražda z nicotného důvodu? Omyl? Bohužel ne! Jedná se o skutečný a ještě k tomu navíc zfilmovaný případ který se stal v roce 1959 v jednom Kansaském městečku tedy osm let před natočením tohoto dnes už klasického snímku. Snímek se ale už i předtím proslavil různými adaptacemi a jiných literárních děl. Spisovatel Truman Capote tento vyjímečný případ dlouho studoval a získával po celou dobu potřebné informace které zpracoval do věcné zprávy, podle níž sám režisér Brooks napsal scénář .Svou jistou autenticitu získává tento snímek i díky představitelům v hlavních rolí, kteří se předtím na plátně prakticky neobjevili. Skvěle zahráli oba psychopaty jak Robert tak Scott. Doopravdy vyjímečný film natáčený v duchu polodokumentárního stylu a film který líčí přesně průběh a následky neobvyklého zločinu zakotveného ve všední skutečnosti. Ve své době to muselo být určitě velmi ambiciózní dílo které se v rektospektivních pohledech pokouší o zobrazení sociálního původu a motivů mladistvých vrahů Roberta Blakea a Scotta Wilsona. (05.10.2006)

Skutečný příběh dvou mladých lidí, kteří zmasakrují čtyřčlennou rodinu pro pár peněz. I díky černobílé kameře dokumenteristicky laděný příběh. Vzpomínání jednoho z vrahů na to, jak se zločin udál, je nesmírně působivé. Režisér se tu vyhýbá přímému zobrazení násilí, vystačí si jen s náznaky, ale ty samy o sobě jsou děsivé. Vše korunuje závěrečná scéna popravy. No, nebylo mi dobře na duši. (24.08.2003)

Brooks se Capoteho románu drží jako klíště, což, vzhledem ke kvalitě předlohy, sice není na škodu, ale zároveň to bohužel zavírá veškerá vrátka k možnému autorskému přínosu nebo alespoň rukopisu režiséra. Ač brilatně nasnímaný a sestříhaný, zůstává Chladnokrevně jen prázdným přenosem slova na plátno, při němž se bohužel vytratila témeř všechna dramatická atmosféra knihy. Proto doporučuji všem – čtěte! (08.10.2010)

Mrazivý náklad ku ktorému sa do týždňa musím znova vrátiť. Len strihová skladba samotná by stála za dlhšiu diskusiu, za ktorú by samozrejme stáli aj ostatné dielčie aspekty zadaptovaného Capoteho. Quincyho hudbu však nahradiť napríklad takým Bernardom, prípadne zameniť s pasážami absolútneho ticha, podprahovo vytvárajúcom atmosféru pochmúrnejšiu než post-produkčne dosadená hudba. Tu už otázka neznie: Prečo sa podobným štýlom už dnes filmy nenatáčajú?, ale skôr: Myslíte si, že takto geniálne by to dnes ešte niekto natočil? Veľmi malá pravdepodobnosť, ale predsa, mrzí to niekoho? O to radšej a častejšie sa človek potom vracia ku klenotom ako Chladnokrvne a jemu podobným. To, čo v 60. rokoch predstavovalo film viac-menej komerčný a naviac s presahom, dnes sa rovná filmu hlboko umeleckému, určenému úzkemu okruhu fanúšikov, sprostredkovanému jedine skrz filmový klub. Inak ďalšie utvrdenie sa v tom, prečo sa vždy tak veľmi rád vraciam do obdobia Nového Hollywoodu. 90% (06.06.2012)