Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenzie (2 202)

plagát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

Den předtím jsem viděl přeplácanou digitální omalovánku, nový Avengers, a z těch nekonečných soubojů tam na mě nedýchal život a jediný, kdo se při nich zpotil, byly procesory kompjůtrů, když renderovaly CGI. V Cruisově filmu naopak z kontaktních soubojů sálá živočišnost, jelo se na dřeň a každý úder byl sakra cejtit a pro mě to byla veliká úleva, že se ještě točí takovéhle oldschool áčkové akční filmy. Charismatický Cavill je zvíře, představil bych si ho klidně jako nového Bonda, i s tím božím knírem. A Cruise? Nevím, jak to dělá, jestli požírání pupečních šňůr prodlužuje mládí, nebo uzavřel smlouvu s ďáblem, Hubbardem, nebo Aštanem Šeranem, to je fuk, ale v 56-ti takhle vypadat a ještě provádět takovéhle kousky, to smekám klobouček. Já jsem o 11 let mladší a když jdu s nákupem do 6.patra, tak ve třetím si už nasazuju kyslíkovou masku, protože mám pocit, ža asi chcípnu :o)

plagát

Mária Magdaléna (2018) 

Neuvěřitelně čistý film. Ve svém prostém sdělení a skromné síle obrazu. Sice se míjí s mým světonázorem a do budoucna dám vždy raději přednost podvratnému a interpretačně mnohem bohatšímu Scorseseho majstrštyku, ale tohle Davisovo nahlížení na „nejslavnější příběh ze všech“ skrze ženské oči byl velmi osvěžující a nedá se ani říct, že byl silně konzervativní (zdánlivě), protože jak vám také osvětlí závěrečné titulky, s postavou Máří Magdaleny se to mělo v očích církevních pohlavárů po celá staletí tak trochu jinak, eufeministicky řečeno. A Mara a Phoenix tady jedou herecký absolutorium.

plagát

Elektrické boogaloo: Divoký, nevypovedaný príbeh štúdia Cannon Films (2014) 

Pro někoho jsou dítka produkční společnosti ´CANNON Films´ synonymem špatného vkusu, jiní zase na ní nedají dopustit, sám stojím tak na pomezí těch dvou protipólů. Dokument se zaměřuje hlavně na éru dvou hlavních šéfů, izraelských kamarádů Menahema Golana a Yorama Globuse. Nechybí levné počátky (SCHIZOID, X-RAY, HOUSE OF THE LONG SHADOWS, kultovně špatný „nejhorší muzikál všech dob“ THE APPLE), koketování s asijskými prvky (Nerův ENTER THE NINJA, pokračování REVENGE OF THE NINJA, NINJA III: THE DOMINATION), žánrové fúze (HERCULES, AMERICA 3000, Hooperův přebujelý LIFEFORCE), řídké pokusy o nějaké to umění (Zeffirelliho OTELLO, SAHARA, kde byl Golan přesvědčen o Oscsaru pro Brooke Shields :o), Končalovského velmi kriticky úspěšný RUNAWAY TRAIN) i svezení se na popularitě break-dance stylu (pekelně špatné BREAKIN´2: ELECTRIC BOOGALOO, BEAT STREET). Je tu hezky vysvětlena snaha studia o „námluvy“ s hereckými hvězdami, aby si divák identifikoval konkrétní tvář právě s Cannon Films. Takže ukecali Chucka Norrise a produkovali jeho většinu brakových fláků z 80.let, INVASION U.S.A. počínaje, DELTA FORCE a sérii MISSING IN ACTION konče, objevili Dudikoffa (AMERICAN NINJA) a potvrdili popularitu Van Dammea (CYBORG), plácli si s uvadajícím Bronsonem (čtyři pokračování kultovního DEATH WISH) a přinesli světu tehy populární sexsymbol Sylvii Kristel (EMMANUELLE jedna až milión). Snažili se svézt na vlně popularity filmů s Indianou Jonesem, takže vyprdli na svět tři (pod)průměrné dobrodružné fláky s Allanem Quatermainem. Chvályhodné ovšem bylo, že občas podali i pomocnou ruku progresivním, nebo nějak šikovným režisérům, takže mě velmi překvapila jejich produkce BARFLY o Charlesu Bukowskim od Barbeta Schroedera, nebo finacovali tehdejší tvorbu Toba Hoopera (INVADERS FROM MARS, propadák TEXAS CHAINSAW MASSACRE 2). Poslední čtvrtina dokumentu se hlouběji věnuje analýze, proč vlastně CANNON zkrachovali. Zatímco jiná srovnatelně velká studia produkovali 5 až 7 filmů ročně, u Cannonu to bylo rovnou 50 a více. Na tuhle nenasytnost postupně dojeli a posledním hřebíčkem do rakve byly nákladné propadáky OVER THE TOP (Stalloneho tupá pohádka o jednom „páčidle“) a zejména přepálený Lundgrenův MASTERS OF THE UNIVERSE a trikově i produkčně příšerný SUPERMAN IV.: THE QUEST FOR PEACE. Finanční bublina splaskla, dlouholetí kámoši Golan a Globus šli od sebe a Cannon skončil v dluzích. Ne, že bych je nějak litoval, ale nemohu jim upřít významný podíl na utváření estetiky a tvorbě popkultury 80.let, ať si o ní myslíme cokoliv.

plagát

The Astro-Zombies (1969) 

Plakátové info: ZŘETE ASTRÁLNÍ VESMÍRNOU LABORATOŘ!!! BRUTÁLNÍ MUTANTY OHROŽUJÍC KRÁSNÉ DÍVKY!!! ŠÍLENÉ ZLODĚJE TĚL A SMYSLU ZBAVENÉ LIDSKÉ TRANSPLANTACE!!! ____ Ted V. Mikels, hvězda půlnočních TV šou, má v zámoří stejný kultovní status, jako Ed Wood Jr., bohužel v Evropě je takřka neznámý, což je škoda, protože je s chlapcem kopa srandy. V jeho céčkových nízkorozpočťárnách se nikam nespěchá a tuplem už vůbec ne tady. Tehdejší hvězda B-filmů John Carradine (pro méně znalé – tatínek pozdějšího „Kill Billa“) tady svojí „operaci“ (tedy jak se ve filmu přesně praví: zavádění radioelektrických implantátů, koagulaci krve, extrakci paměti a instalaci solární energie do srdce) provádí dobrých 20 minut stopáže, během níž vám dopodrobna vysvětlí, co právě dělá, do toho jsou neustálé nudné prostřihy na jeho čumějícícho hrbatého sluhu, agenti různých organizací jezdí zmateně sem a tam, nebo se čtvrthodiny nahánějí kolem hotelu v – pro již tak zmatený děj – nepodstatné scéně a do toho zmatku tam pobíhá astro-zombie, který škrtí ženský. Postupně bující sexuální revoluce se projevuje i zde, takže ženské oběti jsou zbavovány svršků, legendární japonská sexbomba Tura Satana, zde v roli jakési šéfky agentů, má výrazné rozparky na sukni, takže neustále ukazuje stehna a výrazný dekolt k tomu a do toho hází rozkazy typu „Zabijte ho!“ a „Opovažte se příště zpochybňovat mé rozkazy!“. Kontaktní souboje a vůbec celá příběhová struktura, to je absolutní dno. Naprostou bizarností jsou úvodní a závěrečné titulky, běhemž nich pobíhají na plátně dětské robůtky a modýlky tanků a střílejí po sobě. Dává to stejný smysl – tedy žádný – jako ještěři v ´ROBOT MONSTER´. A co je pro cinefila absolutní perličkou? Že tenhle scenáristický bordel má na svědomí Wayne Rogers, pozdější sympaťák Trapper v seriálovém M.A.S.H. Každý holt nějak začínal :o) Resumé – pobavená 1* za nevěřící smích, ale nenechte se zmást, jinak je to strašná rozvláčná nuda :o)

plagát

Womaneater (1957) 

Plakátové info: ZŘETE TANEC SMRTI, KTERÝ OTŘESE VAŠIMI NERVY!!! ZŘETE POJÍDAČE ŽEN, KTERÝ LAPÍ KRÁSKY NA DVOU KONTINENTECH!!! ZŘETE OHAVNÁ CHAPADLA, KTERÁ ŽENY POHLTÍ VE SMRTELNÉM OBJETÍ!!! ___ Překvapivě dobré na nízkorozpočtové britské béčko. Jasně, kdybych měl srovnávat s tehdejší tvorbou studia HAMMER, tak film neobstojí. Hammer produkoval vizuálně opulentní horůrky, plné barev a krásných rekvizit, zatímco ´Požírač žen´ je černobílý a ne tak vizuálně přitažlivý. Ale oceňuji, že se točilo i ve venkovních exteriérech (ačkoliv ve scéně, kdy hlavní padouch Dr. Moran vyhlíží na ulici svoji oběť, okolní chodci hážou přímé zvědavé pohledy do kamery, což dost ruší), George Colouris svého záporáka hraje skvěle a ta masožravá rostlina, schovaná v jeho sklepě je mile úsměvná a hezká na pohled. Vypadá jako chlupatý strom s chapadly, které se tak různě pohybují a ve dvou scénách jimi sevře vřeštící ženy, za doprovodu tamtamů doktorova poskoka. Děj je samozřejmě jedno velké klišé, domorodci mluví křováckou angličtinou (klišé typické i pro dnešek), ale herci jsou fajn, stopáž přiměřená, takže nemáte nutkání podívat se na hodinky a celé mě to neuráželo svojí blbostí. Ze ´Zlatého věku´jsem viděl spostu větších hloupostí a průměrný řemeslník Saunders si tady ostudu neudělal.

plagát

Křižáček (2017) 

Vláčil byl jen jeden, tohle se k němu ani zdaleka nepřibližuje. Není to póza, když řeknu, že mám opravdu rád pozvolně vyprávěné filmy s důrazem na atmosféru, ale tady to nebylo atmosféricky pomalé, ale jenom otravně pomalé a v první půli to vizuálně působilo jako TV inscenace brněnské ČT, plná staticky deklamujících panáků. Prostě takové to porevoluční pseudouměníčko čerstvého absolventa FAMU, který si myslí, že sežral Šalamounovo hovno :o)

plagát

Rituals (1977) 

Na Boormana to kouká uctivě hodně zespoda. Nemá to ten správný tak na bránu, jako ´Deliverance´, ani to tak jedinečně negraduje, abyste o tom mohli kámošům nadšeně vyprávět u piva. Ale abych jen nehanil. Herci jsou skvělí, fakt si museli při natáčení vytrpět, po většinu stopáže to je fajn survival drámo, bohužel v samotném závěru se to překlopí do přepáleného hororu se směšnými maskami, nemluvě o pointě, kterou z pečlivě nakašírovaných rentgenových snímků dobrou opravdu neuděláte.

plagát

Abbott and Costello Go to Mars (1953) 

Plakátové info: NA JEDEN SVĚT JSOU AŽ PŘÍLIŠ DIVOCÍ!!! ___ Bud Abbott a Lou Costello byli komická dvojka, jejichž popularita byla ve 40. a 50. letech srovnatelná třeba s Budem Spencerem a Terence Hillem o dvě desítky let později. No jak tohle hodnotit? Tvůrci se svezli na vzrůstající populariě sci-fi žánru 50.let, ale název je trochu zavádějící. O Mars tu nejde, v první půli se mrcasíme v maškarní New Orleans, v té druhé na planetě Venuši, obývající pouze ženskou populací. Příběh nepostrádá občas zajímavé nápady, triky jsou pěkné (průlet raketou skrze New York, obří venušanský pes), kdy na vás nekřičí okaté zadní projekce, výprava je bohatá, podpořená i exkluzivní účasti missek z celého světa, ten film má ale zásadní 2 problémy: humor a Lou Costella. Humor je křečovitý, chvílemi infantilní, zhusta předvídatelný, i když pár povedených fórů se tady najde. A ten druhý problém je Costello sám – „herec“, smím-li to tak nazvat, který nemá ani špetku talentu, ale myslí si o sobě opak, trapně se pitvoří a stále háže pohledy přímo do kamery, aby jako zvýraznil joke, který právě učinil. Sledování jeho působení způsobuje skoro až divácká muka. Hodnocení je rozporuplné. Film nenudí, rychle uteče, oko se popase, ale Costella máte celou dobu chuť vystřelit až na Pluto. Resumé – 3 hvězdy.

plagát

Nepřátelé (2017) 

Nádherný příběh od citlivého Scotta Coopera. Minimalisticky servírován, skromnou výpravou opentlen, ale hluboký ve svém sdělení. Chvíle mlčení, přemýšlivě pronášených dialogů a všeříkajících pohledů byly pro mě poutavější, než scény hrůz a násilí, které tu ale měly také své pevné místo. Chápu, proč tohle v kinech propadlo, v dnešní době superhrdinského Marvel a DC plevelu je tohle starosvětské vyprávění jak z jiného světa, jinde, než 99% zbylé současné filmové produkce. A chápu, prož Christian Bale chce dělat zrovna tyhle filmy, já mu za to děkuju a přeju mnoho zdaru v další filmové kariéře.

plagát

The Werewolf (1956) 

Plakátové info: POSTRACH CELÉHO LIDSTVA DĚSÍ PLÁTNA KIN!! VĚDCI MĚNÍ ČLOVĚKA V BESTII!! OPRAVDU SE TO DĚJE!! ___ Předně musím ocenit rozhodnutí producentů vyměnit nakašírované studiové kulisy za skutečné přírodní scenérie hor v Montaně. Borovicové lesy a sem tam poslední zbytky sněhu vypadají v černobílém obrazu moc pěkně. Škoda, že zpočátku sympaticky se projevující horůrek se ke konci mění v uplakané melodrama, kdyby za kamerou stál lepší režisér, než Fredík Searsů, tvůrce nejsměšnějšího monstra v dějinách kinematografie (ano, ten pankáčsky obří pták v THE GIANT CLAW), třeba mě napadá takový Jack Arnold kdyby to točil, mohla to být dnes klasika, protože tady se evidentně na penězích nešetřilo a ta vlkodlačí maska je moc fajn. To, že film zapadl, je vinou také faktu, že v 50.letech prostě už o vlkodlačí téma nebyl zájem (v kinech vládli ufouni a radioaktivitou zmutovaná monstra), časy, kdy se Lone Chaney proháněl ve vlkodlačí masce v klasických Universal hororech, byly už pasé. Trošku se sice tvůrci svezli s dobou, protože zdejší vlkodlačí mutace způsobovaly radioaktivitou ozářené injekce, ale jinak se tematicky opozdili o dobrých deset, patnáct let. Což mě je šumafuk. Škoda, vyškrtnout mizerně zahranou postavu expresivně vzlykající manželky, dal bych i příjemně naladěné 4* :o)