Adramelech

Mně se to moc nelíbilo. Tam, kde má film působit komicky, působí trapně, tam, kde má být strašidelný, nepůsobí vůbec. Efekty tomu nijak zvlášť nepomohly. Přitom se zdá, že Jackson filmy točit umí. Při sledování se mi vybavil jeden vulgární vtip, který by žádný muž neměl říci ženě, i kdyby místo poprsí měla jen dvě borůvky na prkně: „Máš kozy? Tak proč je nenosíš?“ Máš talent, Jacksone?

Co s dcerou, která nemluví? Prodat postaršímu chlapovi do Německa! Holka může pracovat, může souložit a přitom nebude do ničeho kecat ani si nabude na nic stěžovat. Pěkná jedenadvacetiletá bílá otrokyně za padesát tisíc marek, no neberte to! – Takhle by to asi komentoval cynik. – Jde o poměrně promyšlené drama. Jenom jsem si říkal, že poměry na východním Slovensku se zde líčí zkresleně. Uvítal jsem proto komentář, který napsala uživatelka Hedka. Západní státy ovšem vnímají celý bývalý východní blok jako něco na způsob necivilizované džungle a podle toho s námi i jednají. To je důvodem, proč mě tento film o zkrocení a ochočení slovenské divoženky poněkud uráží. V druhé části filmu zaznívají i občasné romantické tóny, chci říci, že se z té místy dost nepříjemné brutality tu a tam line sentimentální odér. Můj celkový dojem z toho všeho je hodně rozpačitý.

Toto mysteriózní psychologické drama nasadilo hned od začátku laťku docela vysoko. Je to film o posedlosti bez exorcismu. Kněz se tam jen mihne, jeho roli supluje ateistický psychiatr. Démon, mluvící ústy posedlé osoby, má občas dobré hlášky: „Ty ignorantský pytli masa, myslíš, že tě tvůj ateismus ochrání?“ Naprosto úchvatná je scéna, jak doktor hovoří o úspěších lidstva a argumentuje výdobytky politické korektnosti, kterou pokládá za pokrok a dobro. Démon se směje a jeho odpověď stojí za pozornost. Ve filmu je to v 0:53 a později. Z hlediska teologie i démonologie ve scénáři všechno sedí, nakolik je to jenom možné; úplně sedět to samozřejmě nemůže, protože je to jenom film, který musí mít nějaký děj (příběh) a ten zase musí mít nějakou dynamiku. Ale je to znamenitý film.

Dnes už každý ví, že jde o hraný film, avšak legenda, že je to autentický dokument, ve své době určitě zvýšila zájem o toto filmové dílo. Přikládám záznam „kanibalského“ snu. - - - Sen o kanibalech (v noci z 11. na 12. září 2020) - - -     Práva menšin opět znatelně pokročila. Etnikům, součástí jejichž kultury byl kanibalismus, byla tato praktika opět povolena. Začalo to v Austrálii a na Borneu a záhy se připojila řada dalších národů, jako třeba kanadští Kwakuitlové. Leckde, například na Haiti a mnohde v Africe, kanibalismus prostě jen vystoupil z ilegality. V řadě zemí se pravidelně pořádají kanibalské hody, které se brzy staly velkou turistickou atrakcí.      Vypravil jsem se do Austrálie, abych to také viděl. Aboriginci vybudovali na okraji svého teritoria maketu vesnice a nechali tam postavit i chaty či bungalovy pro turisty. Veškerá tepelná úprava masa (pečení, uzení) probíhá tradičním způsobem před očima návštěvníků. Hotové produkty se pak prodávají u stánků. Aboriginci si na to ale najali prodavače, jelikož stát za pultem je jim nějak proti mysli. V areálu se však pohybují aboriginští informátoři, s nimiž lze pohovořit o aboriginské kultuře, dějinách, mytologii, gastronomii apod.      Hovořím s jedním takovým informátorem. Zajímá mě, odkud získávají to maso. Dostane se mi odpovědi, že maso pochází z příslušníků jisté australské národnostní menšiny, která oficiálně vlastně neexistuje. Jde o přistěhovalce odněkud z Tichomoří, kteří žijí ve městech po způsobu našich cikánů. To je tam Aboriginci chodí lovit? Ale kdepak! Oni sami jim prodávají své lidi za účelem potravinářského zpracování. Pro etnikum, které nechce a nikdy nebude pracovat, je to vítané zvýšení životní úrovně. Říkám, že jsem neviděl ani jednoho Aborigince, který by jedl zde připravované maso. Proč to? „To proto, že my máme lidské maso nejraději syrové. Nejdřív ukousneme člověku uši,“ muž zacvaká zuby poblíž mého ucha, „pak mu vydloubneme oči a sníme je,“ muž udělá příslušný pohyb prstem, „no a potom přijdou na řadu vnitřnosti,“ muž naznačí gestem rozpárání břicha. Je mi jasné, že mě jenom tak straší, abych si odnesl intenzivnější emoční zážitek, a dost možná si pustě vymýšlí, ale instinktivně si od něj kousek odsednu. Bez ohledu na to, že mluví anglicky líp než já, v něm ucítím závan až pravěké divokosti.      Čekám ve frontě u stánku s pečenou uzenou šunkou. Cena je uvedena v australských dolarech, v amerických dolarech a v eurech. V těch eurech se mi to nejlíp přepočítává na koruny. Cena 50 EUR za porci o hmotnosti 300 gramů není právě málo, ale co se dá dělat. Přede mnou stojí nějací Američané a každý kupuje hned několik porcí. Když na mě přijde řada, ukáže se, že zboží právě došlo. Ptám se prodavače, jestli by neměl ještě aspoň jeden kousek. Stánkař je hubený šlachovitý stařík zhruba v mém věku, na hlavě má slaměný klobouk, na opálené, větrem ošlehané tváří strniště bílých vousů. Z mého přízvuku pozná, že jsem Čech, a spustí na mě česky. Dozvídám se, že se do Austrálie dostal ještě jako dítě spolu s rodiči, kteří tam emigrovali v roce 1968. Krajanovi rád vyhoví. Jedna porce totiž opravdu zbyla. Vyřadil ji z prodeje, protože se při manipulaci rozlomila na dva kusy, čímž se podle předpisů stala neprodejnou. Kdybych ji chtěl, mohu ji dostat se slevou. Říkám, že to beru.

Jednoduchoučký příběh, kdy se americké letadlo bezděčně dostane do alternativní minulosti a pak zase zpátky do současnosti. Já bych děj vylepšil tím, že v závěru filmu by letadlo přistálo v alternativní současnosti. To by cestující čubrněli, až by v Německu vylezli z letadla a všude by viděli nápisy v arabštině nebo v ruštině.

Celkem půvabný čarodějnický horor, v němž exceluje démonická Fairuza Balk. Okultní praktiky, které se zde ukazují, jsou střižené podle vikánského mustru s občasnými náběhy k démonomagii. Mladé esoteričky zpravidla nebývají učené jako Faust ani odhodlané jako Crowley, takže musí vystačit s wiccou. Přikládám tematicky korespondující báseň. - - - Na křižovatce lesních cest / mágům do díla chce se plést / slečinka v černém hábitu / Za svitu luny stojí tu / a v kotli nad ohněm, jak zdá se / kypí směs mléka s hadím masem / slyšet je slova prokletá / Holka snad četla Bennetta! / Přidá hrst durmanu a blínu / pak ještě čerstvou makovinu / a řecky volá Satana / Ta roštěnka je vzdělaná! / Rozrušením jí planou líce / když něžnou ručkou v rukavičce / z živé ropuchy cedí jed / No, nezdála se na pohled / a přece tady za chvilečku / uvařila pekelnou břečku / Hle, kníže temnot v okamžiku / ukáže se v trojúhelníku / a táže se po příčině / Čím posloužit má dívčině? / Ach, Satane, chtěla bych chlapa / který mou duši bude chápat / zašeptá ta děva spanilá / Ale fakt chlapa, ne debila!

Protože věřím, že jednou bude napsána kniha „Dějiny úpadku české kinematografie po politickém převratu v roce 1989“, připomínám jejímu autorovi (optimisticky doufaje, že se už narodil), aby se ani o tomto bezvýznamném škváru nezapomněl zmínit.

Působivý film z předšpanělského období života Mayů. Kouká se na něj dobře, ale na jeho historickou věrnost bych nevsadil ani pětník. Civilizace jihoamerických indiánů ještě před conquistou vesměs pendlovaly mezi obdobími rozkvětu a kolapsu, Španělé je už jenom dorazili. Mayové nedopadli zas až tak nejhůř. Pochopili, že v boji nemají šanci uspět a stáhli se do bažinatých pralesních oblastí. O takovou půdu dobyvatelé nestáli, takže Maye, jimž ani jinak nebylo co ukrást (neměli žádný zlatý poklad jako Inkové), nechali na pokoji. Díky tomu přežili Mayové dodnes.

Příšerně sentimentální film. Těch pár dobrých akčních scén to nezachránilo.

Nic moc se v tom filmu neděje a přitom se na něj dá koukat. Co tam uvidíme? Kupříkladu to, jak finská žena tankuje benzín do auta a přitom volá z mobilu. To je přece docela zajímavé, ne? Dovedla by to i česká nebo slovenská žena? Co já vím... Každopádně to vnímám jako výzvu pro jůtůberky. Také výklad o určování stáří fosilizovaných dřevěných předmětů podle letokruhů byl poučný. A jak se liší finské lesy od švédských lesů? Ha! Kdo to ví? Pokud někdo shlédnul tento film, tak se dozvěděl, že se nijak zvlášť neliší. Rád jsem si doplnil vzdělání. A to jsme ještě pořád na začátku filmu! Hororový motiv, k němuž příběh svým volným tempem spěje, zde nechci prozrazovat. K požitku z tohoto filmového díla přispívá i libozvučná finština, která se svými čtrnácti (resp. patnácti) pády představuje jazykový unikát.