Adramelech

Nejděsivější je začátek filmu, který ukazuje bezpečnostní situaci v Londýně. Jeden můj známý, který tam před několika lety nějaký čas pracoval, líčil tamější poměry dost podobně. Jinak dost nevýrazný film, který většině diváků asi snadno zmizí z paměti.

Pohádka Drei Haselnüsse für Aschenbrödel (v rakouské němčině Aschenputtel) je známa minimálně v celé Evropě v různých národních verzích. Verze, kterou ukazuje tento film, je trochu hybridní, ale nejsem zas až takový nacionalista, abych trval na ryze české verzi Popelky, pokud Popelku nehraje lesbická Eskymačka a prince černoch. V roce 1973 však byl svět ještě normální a nic takového nehrozilo. Natočené a zahrané je to pěkně, jenom ti holubi ve filmu nic nepřebírali, nýbrž jenom zobali. Holub se takto náročnou roli prostě nenaučí, protože má ptačí mozek. Hrách od popelu sice odlišit dokáže, ale do ošatky ho nedopraví. Z filmu dost vane enderácký vkus, oni našeho Karla Gotta vysloveně zbožňovali, a ptáček nakonec našel vhodné hnízdo, kde se určitě cítil jak v sedmém nebi.

Kecy v kleci. Připomíná mi to sovětské propagandistické blouznění z počátku 60. let. Šedesát let uteklo jak voda a už nám tu zase servírují stejné výblitky, jenže tentokrát na americkém talíři a s patosem ještě nechutnějším, než byl ten sovětský. Nám ještě na základní škole učitelka říkala, že osídlení nejbližších planet lidmi je otázkou blízké budoucnosti, stejně jako život v komunismu, který se měl týkat už mé generace. A místo toho máme co? Pravím: Nikoli vzhůru na Mars, pitomečkové, ale zpátky do středověku! Ke sledování další epizody této ptákoviny mě nedotlačí ani zvědavost ani nic jiného. Doporučená četba: Egon Bondy: Cybercomics, 1997.

Pohádka vyniká ponurou až hororovou atmosférou. Chýlková v roli jezerní královny byla skvělá. Ta její „hubená štíhlost“ mě fakt bere za srdce. Perfektní byla i zubatá ryba. Dnešní haranti jsou už dost psychicky otužilí díky sledování internetu, takže tento motiv možná úplně nedocení, ale dřívější děti by vřískaly hrůzou a měly by z toho zlé sny. Film na mě tak trochu působil dojmem politické alegorie vykořisťovatelského kapitalismu (děti sbírají perly, ale nedostanou ani pořádně najíst) s totalitními manýry (zbavit lidi řeči, proměnit je v ryby nebo v mušle) završená šťastnou revoluční koncovkou, ale není pravděpodobné, že by byl takto míněn, protože v roce 1998 se tady ještě celkem dalo žít.

Hahaha! Cituji z článku datovaného 21. 3. 2022. Zdroj: Webové stránky FINSIDER: „Ceny bytů v panelových domech překonaly v březnu hranici 87 tisíc korun za metr čtvereční. To znamená, že průměrně velký byt stojí v paneláku dnes to, co před dvěma roky stál byt na okraji Prahy v nové novostavbě. (...) Je až s podivem kolik českých domácností se zadlužilo do konce života na enormní částky jen proto, aby si pořídili ‚vlastní‘ bydlení v králíkárně, jejíž životnost je dávno za zenitem a nezáleží přitom na tom, kolika revitalizacemi panelák prošel nebo ještě projde. Životnost stavby je víceméně daná, a těžko si lze představit, že paneláky, které byly ve velkém počtu stavěné v 50. letech 20. století a jejichž životnost byla projektována na 50-70 let, vydrží dalších 30 až 50 let navíc jen proto, že si pod vlivem kolektivní iluze na ni velký počet lidí vzalo úvěr.“ A dále: „Průměrná cena bytů v panelových domech se na úrovni České republiky pohybuje okolo 87 000 Kč/m2. Největší nonsense lze samozřejmě najít v Praze, kde se dnes inzerují ceny paneláku na sídlištích typu Jižní město za 108 tisíc Kč na metr čtvereční. Je sice pravda, že těžko dnes v Praze najdete byt v novostavbě, který byste za 108 tisíc na metr koupili, ale za 112 tisíc už nějaký najdete. Je tak proto otázkou, proč by někdo při smyslech preferoval byt v 50 let staré budově oproti novostavbě, za kterou si sice něco málo připlatí, ale jeho komfort bydlení bude diametrálně někde jinde?“

Lynch si rád hraje na intelektuála, ale jde mu to jak psovi pastva. I slon v porcelánu se pohybuje elegantněji než Lynch na půdě ducha. Přesto v jedné věci vyniká. Úchylné erotické scény dokáže natočit tak, že by člověk chcípnul nudou, když na ně kouká. Ono se to snad ani nezdá být možné, ale ano, když se režie chopí Lynch, tak to možné je. Před takovým výkonem je třeba smeknout, byť jde o výkon negativní; škoda, že zde nelze udělovat body záporné hodnoty. Pokud se však Lynch pustí do psychologických tanečků, je to pouze taková normální, nevýrazná a ničím nevynikající nuda.

Chápu, že tolik uživatelů hodnotí tento film jako odpad. Pokud se někomu hodně líbil první díl, bude z třetího dílu dost zklamaný. Vypadá to, jako kdyby tvůrci parodovali sami sebe, že? Já, který jsem nebyl zas až tolik nadšený ani z jedničky, však konstatuji, že jsem už viděl řadu horších filmů, než je tento. Řekl bych, že toto filmové dílo si aspoň jednu hvězdičku zaslouží už proto, že diváka nenudí. Kromě toho se tam ukazuje krásné dětské, zcela blbovzodné autíčko na dálkové ovládání. Škoda, že se takové hračky dřív nevyráběly. V dětství bych autíčko tohoto druhu ocenil.

Film je docela roztomilá oddechová blbůstka, ale já bych trochu přepsal scénář a pozměnil název: Sesterstvo putovních kalhotek. Kalhotky jsou totiž více než džíny předurčené k tomu, aby nosily štěstí. Proto je někteří muži – hlavně v mládí – sbírají. Znal jsem kluka, který je in natura ukládal do zábrusových prachovnic a každou nádobu označil štítkem se jménem jejich nositelky a datem sběru. V pozdějším věku tato mužská záliba ustupuje, protože člověk si nemůže z bytu udělat sklad dámského prádla. V mém pojetí by tento film asi vyzněl jako soft porno, ale i jedna z mých knižních publikací vydaná v roce 2020 byla řadou čtenářů hodnocena jako okultní pornografie, ačkoli se jednalo o ryze odbornou studii opírající se o seriózní, tři roky trvající výzkum.

Drama, z nějž plyne poučení, že když chlapovi uteče manželka, neměl by hned začít zmatkovat, a že za soumraku se na motocyklu nemá jezdit se zhasnutým světlem. Poctivě odvedený kus filmařské práce, ale samotný příběh se příliš okatě snaží brnkat lidem na city, což vnímám jako nedostatek. Ale ta mladá prodavačka byla dobrá: zdálo se, že je vysazená na zralé muže. A to ten mastičkář vypadal stejně zpustle jako já. Čekal jsem, že mu nakonec dá přednost před „grófem čínským“ (?), ale vyvrbilo se to jinak, byla to totiž – spoiler! – jeho dcera. Fakt melodrama, že by se z toho člověk... rozslzel. Přikládám záznam snu, který s tématem volně koresponduje a jehož děj je méně srdceryvný. - - - Sen o panně (v noci z 25. na 26. června 2021) - - -     Sedím s Martinem v hospodě a povídáme si. Přisedne si k nám nějaká mladá slečna a dá se s námi do řeči. Hovoří o tom, jaká je dnes skvělá doba a jak úžasné možnosti člověku nabízí. Například ona má v plánu studovat v zahraničí. Pak se zmíní o tom, že má jeden problém. Ačkoli je jí už osmnáct let, je pořád ještě pannou. Nechtěl by ji někdo z nás dvou uvést do sexuálního života? Sjedu holku pohledem. Není to žádná časopisová krasavice, ale rozhodně není ošklivá. Proč si o to neřekne nějakému svému věkovému vrstevníkovi? Třeba je vysazená na zralé muže. Stejné myšlenky se asi honí hlavou i Martinovi. Slečna na náš nedostatek nadšení zareaguje sdělením, že tomu, kdo na ní vykoná požadovaný skutek, zaplatí odměnu 200,- Kč. Zjevně jde o odměnu pouze symbolickou, protože dvě stovky nejsou v dnešní skvělé době nijak mnoho.      Říkám, že pro důchodce je to moc práce za málo peněz a že bych do toho nešel. Ale snad kolega, který je středního věku... Martin se vyjádří v tom smyslu, že by to bral, ale že od slečny žádné peníze nechce. Rozloučím se s oběma, abych jim poskytl příležitost domluvit se na organizačních podrobnostech, a když odcházím, zaslechnu, že Martin slečně vykládá o tom, na jak strašné problémy nám EU zadělala a že jejich důsledky dopadnou hlavně na mladou generaci. Nedivil bych se, kdyby slečna po jeho výkladu ztratila chuť na sex a šla skočit z mostu.

I na pohádku je to hodně naivní a nelogický příběh. Pochválit lze snad jen Madlin dekolt, o němž se zde už nejeden recenzent kladně zmínil, a ani já nemohu takový film označit za odpad. Dát aspoň jednu hvězdičku je v takovém případě slušnost.