Malarkey

Malý film o velkých lidských osudech každého z nás s herci tak dobrými, že se nejde zklamat. Ethan Hawke v mládí musel bejt dobrej floutek.

Už když David Hasselhoff vydal videoklip ke skladbě True Survivor, jsem si říkal, že tohle prostě bude absolutní brutál. Po vydání jsem neváhal a okamžitě naladil frekvenční vlnu směr nostalgie a absolutní krok zpět. Krok směr zelené plátno, které tady vládne naprosto brutální rukou zákona. Kung Fury je přesně to, co si jen v té nejtajnější myšlence dokážete vysnít, když si vzpomenete na cokoliv akčního, co vzniklo v osmdesátých letech a pod sebou skrývalo cejch USA a Číny.

Je to hezounký a roztomilounký a ta francouzština tomu dodává takový přirozený nádech komedie. Také jsem se ale dokázal dlouhou dobu nesmát a chvílemi i docela poctivě nudit, protože tahle taskařice místy docela dost a zbytečně přeháněla, aby vědomě pobavila. Nejvýraznější tu nicméně pro mě byl jasně Bebel a když nebyl na scéně, většinou to ztrácelo švih.

To, že se Elizabeth Banks chovala jak kráva, to se jí už nikdy neodpáře. To, že díky tomu jejímu chování vznikla celá řada dost pofidérních situací, které místy byly zábavné, to je prostě fakt. Komedie, u které se místy dá i zasmát, ale vesměs je spíš k pláči.

Co to proboha bylo za snoby debilní? Do toho režie taková, až jsem myslel, že tam nějakej herec každou chvíli vytasí na nějakou herečku pinďoura a začne regulérní porno. Fakt strašný.

Musím říct, že první hodinu jsem byl úplně v prdeli a vůbec jsem nevěděl, o čem je ve filmu řeč. To až do konce tohoto filmu, abych přesmyčkou z budoucnosti do minulosti se zastávkou v alternativní přítomnosti (o čemž tenhle díl vlastně je), pochopil, že tenhle film zrušil všechno, co X-Meni ve všech předešlých filmech zažili. Takže v tu ránu mrtví z minulých dílů ožili, hajzlové zlidštěli a Bryan Singer vytvořil naprosto nový svět, od kterého se určitě s radostí bude odrážet. Ale na fanoušky tímhle filmem vymyslel docela slušnej mindfuck.

Ve svý podstatě je to deprese znásobená derivací logaritmu na nultou. Tedy čistá deprese, ze které není cesty zpět. Spěje k tomu příběh, postapokalyptické prostředí a podporuje to i samotná hudba, která je dostatečně ponurá. Těžko pak hodnotit takový film. Každopádně jsem rád, že Arnold se pustil i do něčeho takového. Je to totiž něco naprosto jinýho a zvládl to s naprostou grácií. Tedy spolu s Abigail Breslin, která se všem měnila vysloveně před očima. Znova už do toho nepůjdu, ale musím říct, že to bylo hodně zvláštních 95 minut. Jo a David Wingo je jméno, co mě začíná v rámci skladatelů hodně zajímat.

Tichý film z tichého prostředí a setkání dvou lidí, které zachází až za hranice reality a přichází do světa nadpřirozena. Film toho vlastně moc neřekne, jen nakousne jednu epizodu ze života jednoho kluka a v průběhu celého toho filmu máte takový nejistý pocit, jako kdyby Vás ze záhrobí někdo sledoval. Není to vysloveně zlý film, ale na mě až moc skromný a mlčenlivý.

Tak šílený film jsem hodně dlouho neviděl. Skoro to vypadá, jak kdyby si George Miller natočil svůj nejujetější sen, tak jak ho fakt viděl a prožil. Nikdo mu do něj nekecal, nekafral a on si to prostě udělal přesně tak, jak chtěl. Šílenství, bezmoc a beznaděj je z postapokalyptického světa dýchat na tisíc dvěstě světelných let. Hardy, Hoult a Theron jsou pak naprosto parádní sázkou na hereckou jistotu. Horší už je to s některými tak moc šílenými momenty, že ani přes ně jsem přejít nedokázal a jediné, co mi po těch scénách zbylo, tak nepochopená tvář, která vlastně doteď pořádně nepostřehla, co to vlastně viděla. Jedno je ale jasné. Tak dobře natočenou akci, kde digitální efekty se ztratí před skutečnou akční jízdou, jsem hodně dlouho neviděl. Jestli jsem vůbec něco takového v tomhle tisíciletí viděl. Těžko říct. Spíš ne.

Na tenhle film jsem se s přítelkyní připravoval dlouho. Ono není od věci připravit kapesníky a nervy na film, který vypráví příběh lidí, u kterých už předem víte, co je čeká. A není to nic hezkého. O to více jsem byl překvapený, jak přirozeně a hezky byl film vyprávěn. Stejně tak mám i rád, když Amíci jedou na výlet do Evropy a tak jsem si užil i tuto část filmu. Závěr je sice právě na ty nervy, depresi a tak dále, ale co také od takového filmu můžete čekat jiného. Naštěstí mi na závěr tohoto filmu nebylo zase takové smutno, jak jsem se bál a tak si myslím, že tuhle část film zvládl na sto procent.