Maggie

Od tohoto filmu som veľa nečakal a ani som od neho veľa nedostal. Aj ked sa jedná od dosť slabý film, najväčším plusom je tu samotný Arnie a Abigail Breslin. Celý film je dosť pomalý (aj keď temný a depresívny) a rozvlečený (to niekomu nemusí sadnúť), no táto poloha Arniemu sedí. O zvyšok sa zas stara Abigail. Námet nieje najhorší, ale scenár je dosť prázdny a debutujúci režisér vlastne ani nemá čo vytiahnuť na diváka. Film sa drží celý čas len hlavnej dejovej línii, čo je škoda, pretože by som si vedel predstaviť nejaké vedľajšie alebo aspoň scény formou spomienok, kde by, či už nastal nejaký zvrat, alebo by sa mohol prehĺbiť aspoň vzťah otca s dcérou. Nuž nič také sme nedostali a ostali nám miestami len fakt prázdne scény. A žáner horor by som asi úplne dal bokom, pretože sa tu s hororovou témou vôbec nepracuje. 65% - 3* (20.05.2015)

Spoilery! Zahrané je to překvapivě celkem pěkně. Ovšem co naplat, když snímek disponuje dějem, ve kterém se nic neděje. 95 minut sledujete život rodiny, které se postupně před očima rozkládá dcerka. Vše se táhne v duchu těžce melancholické atmosféry, která mi naprosto nesedla. Dost debilní mi přišla hlavně ta vsuvka se zombie láskou. Dovedu si představit, že se do snímku zvládne ponořit pouze divák, kterému zbývají poslední dny života, neboť najde jakousi podobnost svého života s životem hlavní hrdinky. Ostatní se budou opravdu brutálně nudit. Nalijme si sklenku čistého vína. Opravdu čekal někdo nějaké zázraky od scénáristy, který si říká John Scott 3. Ano i já se nechal nalákat na Arnolda. Vlastně ani nepředpokládám, že se někdo na film podíval z jiného důvodu. Celý snímek Arnold odehrál s jedním zádumčivým výrazem ve tváři, který si můžete prohlédnout na plakátě a ušetříte si 95 minut času, který můžete investovat do filmu, který za to bude stát. Tento výtvor nemá s hororem, ba dokonce ani s thrillerem, pranic společného. Tento snímek je pouze nekvalitní melancholické drama. (11.01.2017)

Je tam hodně promarněného potenciálu (respektive moje představivost si vyrobila alternativní film, něco jako kdyby ho napsal a natočil nějaký šílený Asiat typu Joon-ho Bong nebo Sion Sono, zkrátka že současná podoba filmu by tvořila tak první dvě až tři pětiny dramatického oblouku a potom by se šlo ještě dál a houšť), ale když si vzpomenu, jak pyšný na ten film Arnold byl, když o něm mluvil nebo psal, tak jsem na Arnolda úplně pyšná. (18.07.2018)

Tak jo, jsem jedním z těch, co se dali nachytat na Arnieho, aby tak neunikli rozjímání, zda role plačky nebude nějakým přechodným stádiem k charakternímu herectví... čehož jsem se nedobrala, ale zároveň nemohu tvrdit, že by chlap mile nepřekvapil... oproti snímku, do kterého se dal navézt. Vlekoucí se zasmušilá zombie přeměna, která se krom neobvyklé diagnózy a následné možnosti zákonem povolené eutanázie v nešetrném provedení nechce lišit od příbuzných témat o pomalém umírání a bolestném loučení, což sice snímek ozvláštnilo, ale zároveň mu ubralo na možnosti vcítění, přestože zombíci jsou lidé jako my, tedy ehm... do určitého bodu, takže, vše se tak nějak vzájemně vylučuje. Ohledně hororu... tak ty nohy na schodech byly hodně děsivý, zvlášť pro diváky, co trpí na křečáky. (13.05.2015)

Tak vida, že se ještě v tématu nakažených (prostě odmítám tohle nazývat zombie) dá přijít s něčím zajímavým. Např. s tísnivou alegorií o umírání, nemoci a loučení. Debatovali jsme při projekci právě o ní, o tom, že je to vlastně jako když ti umírá někdo blízký nemocný, přesto tam byl ale ten prvek navíc, od něj ti nehrozí bezprostřední nebezpečí, že tě sežere. Atmosféra mi přišla příjemně tísnivá, tempo odpovídající tématu a zápletce a to komorně horrorové rozpoložení příběhu překvapivě příjemné. 3,5* (13.08.2015)