Malarkey

Nedokážu určit, jestli mi víc vadilo to, že film na svojí dobu působí jako hrozný oldschool nebo samotní nevýrazní herci. Prostě jsem se nějak do tý vyšetřovačky nedokázal vpravit, byť byla brutální, jak se na Skandinávii patří. Výsledek je pak obyčejné tři hvězdy a víc ani ťuk.

Nenapadlo by mě, jak se nasměju u britcomu o dvou gayích, kteří jsou zároveň v reálu Sirové a jedni z nejlepších britských herců vůbec. Ty jejich hlášky, to nemělo chybu. Sranda neskutečná. Narážení na mládí, narážení na stáří. Škoda, že těch dílů je jenom čtvrnáct. V posledním díle bylo navíc zatraceně znát, jak se jim vůbec nechce celý seriál ukončovat. Po dlouhé době zase něco z Británie, co jede přesně v tom duchu, co u Britcomů máte tak rádi.

Už námětem jsem tušil, že tohle bude jeden z těch vrcholových zážitků Hollywoodu. A opravdu to tak je. Tady není nic nazbyt. Christian Bale a Wes Studi tady geniálně hrají nejlepší válečníky daných partají a osud tomu dá, že na sklonku jejich životů se setkají, aby jeden dovezl druhého do jednoho rodného údolí. A to na příkaz tehdejšího amerického prezidenta. Drsné krvavé scény, neskutečně silné emoce, postavy, kterých Vás je líto, běsy v hlavě, které nelze pochopit…a scény, na které nepůjde zapomenout. Jednoznačně obrovský zážitek a poslední scéna filmu je asi ten nejhezčí a nejpoetičtější filmový závěr, co jsem za poslední léta viděl.

Klasická ruská nátura. Hroutí se panelák, ale všem je to u prdele. Nejvíc těm, kteří v něm bydlí. Ale uprostřed Sibiře se jeden z Rusů probere z mrákot. Asi má pocit, že jeho život dosud postrádal pod náporem pravidelného stakana vodky smysl a tak se rozhodl udělat alespoň něco, co bude dávat smysl. Prostě se postavil proti ruskému smýšlení a myslel si, že to bude dobře. Není. Tématem si mě film totálně získal. Zemí už tolik ne. Lhostejnost je přesně ta vlastnost, která je pro Rusa typická. Možná až moc.

Korejci si zase došlápli na světovou kinematografii a udeřili na všechny ty filmy, které zaznamenávají stigmata daného národa a posunuli to opět o stupeň dalším, neprobádaným směrem. Už jenom tématem mi každý musí dát za pravdu. Během sledování mi bylo zatraceně ouha. Navíc jsem měl pocit, že spravedlnost a soudnictví v Jižní Koreji neexistuje. Jinak nedokážu pochopit, co se zde dělo. Lhostejnost, vztek, nenávist. To všechno ve filmu je. Pokud si někdy budete stěžovat na české soudnictví a budete mít pocit, že se na Vás podepsala křivda, tak si pusťte Dogani. Takovou křivdu jste totiž ještě neviděli.

Proč by zrovna Maďaři nesvedli natočit velkorozpočtové historické drama a udělat to absolutní komerční formou? Kincsem je na oko hezký film. Má pěkný příběh o koňovi, který, soudím, zná každý Maďar v každém koutu Maďarska. Celé to působí moderně, hlavní hrdina se tváří, jak kdyby vypadl z nějakého steampunkového komiksu a ta historická atmosféra je k nezaplacení. Scénáristicky to ale přechází z dramatu přes komedii po romantično a tady celá ta kvalita filmu trošku uvadá. Nejvíc hlavně v romantických chvílích, kdy jsem měl pocit, jak kdybych koukal na nějakou maďarskou Angeliku v mužském provedení. Pokud Vám ale podobné filmy nevadí a máte rádi evropskou historii, musíte zde být spokojení.

Paul Greengrass je u Kapitána Phillipse hodně autentický, ale pořád je ten vliv Hollywoodu strašně znát. Únos je totiž v rámci autenticity o něčem úplně jiném a to především díky skandinávskému přístupu k vážným tématům. Film vlastně nijak nebuduje atmosféru ani děj. Vše nastaví v prvních minutách a pak už jenom počítá dny, kdy je velká rybářská loď unesena somálskými piráty a Vy jakožto nezávislý pozorovatel sledujete dění jak na lodi, tak u kulatého stolu, kde majitelé firmy bádají, kolik by jim mohli dát peněz, aby rybáře propustili zpět k rodinám. A nevím, co pro mě bylo horší. Nervy jsem měl z obojího. Ve výsledku jsem hodně dumal, proč nedát pět hvězd, a nakonec možná proto, že filmu chybí trošku víc emocí. Vše je hrozně chladné, včetně samotných podnikatelů a především samotného závěru. Film ale věcně ukazuje rozdíly mezi oligarchy a námi, běžnými smrtelníky. A pak ať mi někdo vysvětluje, že je na tomto světě něco správně…

Amíci v Hollywoodu mají scénáristy, kteří dokáží vykonstruovat příběhy do dokonalosti, ale také tam mají scénáristy, kteří by se neuchytili ani v Belize. Lucy in the Sky má stejně nezáživný a nezábavný námět jako má i netflixovský Away. Přitom oboje je o cestě do vesmíru, což je samo o sobě námet k nezaplacení.

Anglie je ikonická buď běloskvoucími útesy a nebo osobitým mrtvolně bledým venkovem, kde oboje z těchto případů ve mně vyvolává pozitivní náběh melancholie, kvůli kterému podobné filmy dost vyhledávám. Propast mezi námi má jasné téma a jasné herecké hvězdy – Bill Nighy a Annette Bening. Zatímco Bill ale v sobě kulminuje smutek, tak Annette ho drtí do morku kosti. Téma bylo na pohodu, prostředí krásné, ale jako chlap nemůžu hodnotit jinak, než třemi hvězdami. Annette byla mega odporná a uvědomila si to dost pozdě.

Tato komedie splnila vše, na co byla určena. Přišla v nelehké době a pobavila jako žádná jiná. Navíc se v ní sešel trojlístek hereckých komiků, kteří se hledali, až se našli – John Cena, Keegan-Michael Key a John Leguizamo. Super nápad, krásné horské prostředí a neotřelá sranda, která plní veškeré požadavky dobré komedie. Zdejší hodnocení úplně nechápu.