Hlupák

Z nic netušícího začátku se vyklube pořádně silné drama, zasazené do surovosti, pasivity, byrokracie a odporu bývalého SSSR. Přehrávání některých ruských matek je trapné, ale samotný námět a dějová linka s hlavním hrdinou a s ostatními vedlejšími postavami je výborná. Holt hrdinové a neohrožení rekové to měli a mají v životě těžké. Za vším stojí smělý režisér Bykov. (16.02.2016)

Už v prvním komentáři bylo k tomuto filmu řečeno v podstatě vše zásadní (a další ho trefně doplňují), takže už sem jde jen stěží napsat něco, co tu dosud nezaznělo - snad s výjimkou pár osobních dojmů. Viděl jsem už docela hodně depresivních ruských filmů, ale tento jim v míře své bezútěšnosti téměř kraluje - vybavuji si, jak jsem se v průběhu filmu děsil "ach ne, přece to nemůže skončit TAKHLE". Nu, jak je vidět, může - do jisté míry je to tedy asi film s předvídatelným závěrem, a zamrzet může i často vytýkaná doslovnost děje, ale jinak je to film, který mě bezvýhradně dostal - a to především svou atmosferickou syrovostí a celkově realistickým dojmem, kterým působí (byť by se asi dalo diskutovat, nakolik film skutečně odráží ruské reálie a co vlastně stojí za jeho vznikem - osobně si to ale netroufám posoudit). Mrazivé, autentické, skličující, nadčasové a naléhavé - takové je poselství, s kterým tento výborný film přichází. Durak je nesmlouvavý filmový zážitek - nejen všem fandům kvalitní současné ruské kinematografie lze toto výtečné drama jen doporučit. Po jeho zhlédnutí se mi v duši rozlil hluboký smutek - dostávat tenhle film z hlavy budu hodně dlouho. (01.06.2016)

Děsuplná jízda strašidelným zámkem Rusko, kde mě docela překvapilo, že jsou v tom státní prachy. Slibný koncept, kdy prasklá trubka začne odhalovat správu třicetitisícového města v plné nahotě je vykreslen možná až příliš za hranou (častá tezovitost, doslovné vysvětlující dialogy, násilný závěr), ale tne do živého. Sysifovská práce malého angažovaného chudáka je jen trochu dojemná, ale jinak úmyslně znechucující obzvláště, když si uvědomíme, jak moc by někdo chtěl natočit něco podobného v Česku a jak moc to nejde. (14.09.2015)

Klasická ruská nátura. Hroutí se panelák, ale všem je to u prdele. Nejvíc těm, kteří v něm bydlí. Ale uprostřed Sibiře se jeden z Rusů probere z mrákot. Asi má pocit, že jeho život dosud postrádal pod náporem pravidelného stakana vodky smysl a tak se rozhodl udělat alespoň něco, co bude dávat smysl. Prostě se postavil proti ruskému smýšlení a myslel si, že to bude dobře. Není. Tématem si mě film totálně získal. Zemí už tolik ne. Lhostejnost je přesně ta vlastnost, která je pro Rusa typická. Možná až moc. (07.10.2020)

"Já bych Tě rád zatknul, ale ty bys mě podplatil. A já bych to vzal. Jsem Rus." Tohle asi nejvíc vystihuje charaktery městských hlavounů, kteří během jedné krizové noci bádají nad tím, jak zachránit 800 lidí z padající budovy a zároveň zakrýt finanční čachry, na které by se mohlo po případné katastrofě přijít. U toho všeho sedí chudák instalatér, ze kterého táta vychoval poctivého člověka a připadá si jak v Jiříkově vidění. Mrazivá a do určité míry i adrenalinová záležitost. Ve chvíli, kdy začal závod s časem, jsem byl napnutý jak struna a samotné téma hroutícího se paneláku by vydalo na samostatný film. To, že do příběhu Bykov zakomponoval politický rozměr, z filmu udělalo výpověď o dnešním Rusku, kde je korupce a klientelismus cítit i v té nejzapadlejší kanceláři a obyčejní lidé se zásadně řídí heslem "Nehas, co tě nepálí." Tedy ne že by to u nás bylo výrazně lepší, ale zatímco náš ouřada ukradne dejme tomu 30%, tak ten ruský 70. Všechno korunuje konec, který mě zdravě naštval a ukázal, že dělat správné věci se nevyplatí. 90% (20.01.2020)