sedm.1

Ačkoliv by se minimálně celá druhá polovina zápletky dala označit za ryze mainstreamovou, tak Master Gardener rozhodně není podívanou pro mainstreamové publikum. Zpracování celé této podívané se totiž nese v až nezvykle výrazně poklidném, melancholickém duchu, a právě z toho důvodu si myslím, že aby si ho divák mohl skutečně užít, tak byl měl být minimálně v podobném rozpoložení, jelikož pokud by tomu tak nebylo, tak nevěřím, že by to mohlo onoho diváka pak jakkoliv zaujmout, či oslovit. Jinými slovy se jedná prakticky o artově zpracovaný popcorn, což je ovšem všeobecně problém, jelikož na to budou plivat zastánci obou táborů, tedy jak erudovaní cinefilové, tak nenároční filmový konzumenti, z důvodu neslučitelnosti těchto dvou rozdílných proudů. Já každopádně ale patří k té menšině, která této symbióze i proti všem předpokladům v tomto snímku uvěřila, a rád bych tak Master Gardener označil za poměrně funkční podívanou, která mi tedy jen tak mimochodem právě sedla do mé v tu chvíli přítomné nálady, ale především mě tedy bavilo sledovat osudy všech postav, které mě i díky obsazení velmi sedly a zajímaly mě, bavila mě ale i působivá a nevšední atmosféra, zaujal mě onen styl zpracování filmu a rozhodně nemohu opomenout ten ústřední ,,zahradnický” podklad, který je velmi zajímavým, příjemným a nevšedním oživením. Za mě se tak jedná o skutečně výraznou a ojedinělou podívanou, která díky svému zpracování ovšem dokáže zaujmout jen velmi úzký okruh diváků, jenž je tvořen převážně vnímavějšími a melancholičtějšími dušemi.

Candy Land mě zaujal a bavil, nicméně i přesto musím do větru položit jednu zásadní řečnickou otázku. Když už má nějaký tvůrce vůbec nějaký koule se pustit do takovéhoto filmu, u kterého ví, že osloví maximálně tak akorát pár nadšenců, nadrženců a zvrhlíků, tak proč už nemá koule takový, aby těm nadšencům, nadržencům a zvrhlíkům dopřál pořádně odvázanou podívanou, a ne jen lehké a ustrašené přešlapování po povrchu? Tím nemám na mysli, že tu mělo být k vidění nějaké tvrdé péčko, ale na sexploitation je tu té minimálně nahoty velmi poskrovnu, o nějaké odvážnější šuk akci pak ani nemluvě. To samé ovšem platí i pro násilí. Nejde o to zabarvit obrazovku do ruda krví a vnitřnostmi, ale na to, kolik je tu mordů, tak na nějaké explicitní násilí může potenciální otrlý divák též zapomenout, vše se buď děje mimo kameru, případně je to nasnímáno tak, aby maximálně tak cákla krev a oběť vytřeštila oči, a to je fakt na podobný typ filmu doslova o ničem. Prostě kdyby se v těchto dvou ohledech nebáli tvůrci přitlačit pořádně na pilu, jsem přesvědčen, že by šlo o nářez jako prase, jelikož zápletka, i přes svou prostoduchost, funguje jako zábavná jízda od začátku až do konce, se zdravou kůží nevyvázne prakticky nikdo, bavila mě vychytaná atmosféra, parádní je i prostředí a na vrcholu všeho jsou veškeré postavy, které se předhání ve výraznosti, a to i díky solidnímu obsazení, vše samozřejmě myšleno v rámci možností tvůrců a filmu samotného. Candy Land je zkrátka podívaná určená skutečně jen pro cílové publikum, jehož já jsem členem, tudíž jsem vůbec rád za vznik něčeho takového, každopádně ještě k větší spokojenosti musím zopakovat, že mi chyběla ještě větší tvůrčí odvaha naládovat do mě ještě ostřejší, odvážnější a explicitnější podívanou, jelikož ve všech ohledech k tomu tento filmový materiál jen a jen vybízel.

Kristy je skrz naskrz průměrný thriller, se svými jasnými plusy i zápory, tudíž se ve výsledku sice nejedná o nic převratného, či mimořádného, na druhou stranu kdo má rád ten typ filmu jako The Purge, případně The Strangers, tak si tuto podívanou užije určitě velmi příjemně a docení jí jistě i mnohem víc, než kdo těmto naháněčkám úplně dvakrát neholduje. Každopádně abych byl ale konkrétnější, tak mezi pozitiva musím určitě zařadit krátkou stopáž, která výraznou měrou přispěla k opravdu svižnému spádu, prostě tu máme jen pár minutovou představovačku postav, uvedení do děje a po zbytek filmu se už jen bez oddechu nahání. Fajn jsou pak i jednotlivé postavy, na čele s ne sice nejpohlednější, o to možná ale více sympatičtější ústřední hrdinkou, záporáci jsou jinak ne nějak objevně a už vůbec ne působivě zamaskovaní, opět ale možná o to víc působí věrohodněji, a tak v tomto ohledu je jen škoda většího nevyužití Ashley Greene, která si hlavní záporačku střihla v té kapuci fakt hrozivě, ovšem její využití je skutečně ku škodě filmu velice minimální. Za působivou si jinak ještě dovolím označit atmosféru a mnoho momentů funkčního napětí. Negativy nicméně disponuje Kristy též, a mezi ně si dovolím zařadit naprostou absenci jakéhokoliv překvapujícího elementu, žádný zvrat, žádná šokující scéna, a to bohužel i co se pointy týče, prostě celé to je až trestuhodně předvídatelné a nenápadité. Škoda je pak i vyhnutí se jakémukoliv násilí, a když už k něčemu přeci jen dojde, tak většinou mimo obraz, za nevyužité jinak považuji i dané prostředí, kdy prostě jen hrdinka běhá z jedné budovy sem, tam a nic z toho a vytknout musím, i když přiznávám, že to je z mé strany možná už až příliš přísné, chování jednotlivých postav, kdy se především hlavní hrdinka občas vytasí s rozhodnutím co udělat tak hloupým, že si s tím mohli dát tvůrci o malinko více práce, a samozřejmě pak úplně nesedí téměř až teleportační rychlost naháněčů, ale to už bych byl fakt až moc velký hnípal. Zkrátka, ve výsledku je Kristy skutečně působivým a funkčním thrillerem, kterému ovšem výrazně ubližuje nulová tvůrčí invence a nápaditost, jinými slovy se jedná prostě o až příliš rutinně odvedenou práci, která nemá čím překvapit. Zábavná a poutavá podívaná je to ale určitě.

Já u těchto filmů sakra nechápu jednu věc. Proč producenti, tvůrci, respektive celý štáb, který je evidentně tvořen kompletně jen samými neschopnými diletanty, po dokončení a před vysláním daného materiálu do světa neosloví někoho, kdo má všech pět pohromadě, nepustí mu to, a ten by jim pak sepsal všechny ty neuvěřitelný imbeciloviny, které se tam vyskytují, kterých si oni sami nejsou zřejmě vědomi, aby je pak měli ještě  čas třeba napravit, případně úplně přetočit, nebo minimálně alespoň nějak sestříhat, jelikož pak by nevznikali takovéto podobné hlouposti, které by ovšem ve výsledku zas až tak hloupými být nemuseli. Samozřejmě tím nechci tvrdit, že kdyby se tu v případě Out of Death dali všechny ty nelogičnosti, nesmysli a triviálnosti pryč, tak že by z toho vzniklo nějaké veledílo, ale když bych minimálně právě tyto hloupé a zbytečné elementy pominul, tak by z toho vzešlo poměrně svižné béčko, s výraznými a ne až tak mizerně hrajícími herci, a i s jednoduchou, nicméně v rámci možností docela funkční atmosférou. Jenže těch nechtěně směšných a nevychytaných chyb a situací je tu tolik, že to ve výsledku je spíš trapná parodie na akční thriller, než věrohodná naháněčka, ke které to směřovalo. Fakt, že to jinak celé stálo asi tak 150 dolarů je sice smutný, ale kolik vzniklo už filmů, které stály pár drobných, a dokázali zaujmout více než slušně, takže to bych až zas tolik nekritizoval, tudíž jen mohu zopakovat, vyhnout se to všem těm zbytečně nedomyšleným a nedotaženým scénám, jednalo by se sice o zatraceně lacinou, přesto ale důstojně funkční a nenudící podívanou, takto se tam něco dobrého ale hledá vážně dost těžko.

V případě Minamata by bylo asi dost naivní si na jednu stranu nepřiznat, že jde o tak trochu víc emočně vyděračský film, na stranu druhou je ovšem nutné si zároveň i položit otázku, proč se tomu nepoddat? Ano, tvůrci zde sice od začátku nekompromisně a především otevřeně útočí na lidský soucit a empatii s druhými, a když se pak ve valné většině navíc jedná o děti, je to složité asi pro každého, ovšem zároveň je zde důležité i podotknout, že to zde tvůrci dělají poměrně chytrým a pro diváka vděčným způsobem a nejedná se tak jen o nějaké plytké tlačení na emocionální notu, ale podávají to prostřednictvím poctivého a silného příběhu, poukazujícího na jeden z mnoha globálních problémů, kdy je úplně jedno jestli se to odehrávalo v roce 1971, jelikož podobné sračky se dějí po celém světě stále a pořád, takže proč ne? Sem s tím. A že to někdo bude označovat za propagandu je úplně jedno, tady jde přeci v první řadě o filmový zážitek, a ten je silný, působivý, dojemný a ano, klidně i jako propaganda funkční, ostatně tak jako celý film. Navíc tu v hlavní roli předvádí další ze svých výrazných výkonů Johnny Depp, kterého je radost pozorovat, jelikož i přes silné namaskování je jeho herecká mimika opět na té nejvyšší možné úrovni, za skvělou se dá pak považovat ale i poměrně nevlídná atmosféra a samozřejmě se musím vrátit k emocím, které působí skutečně silným dojmem. Abych ale zas jenom nechválil, tak je určitě i pravda, že tomuto snímku chybí jakákoliv dramatičnost, nějaké vyhrocenější momenty a v neposlední řadě i spád celého filmu je převážně nudnějšího rázu než toho záživnějšího. Minamata je zkrátka filmem, který určitě neosloví masy, jelikož se jedná spíš o intimněji a komorněji laděnou podívanou, nesoucí ovšem rozhodně silné poselství, a je prakticky jen na každém jednotlivci, zdali se tímto snímkem emočně vydírat nechá, či ne, za mě osobně to tu každopádně tvůrci zvládli určitě důstojným způsobem, který není ani křečovitý, ani zbytečně násilně kýčovitý, takže po této stránce to funguje, nicméně je i pravdou, že to není ani nějaká velká zábava, či strhující zážitek.

Přestože zde nehodlám tuto podívanou hodnotit jako nějaký výjimečný filmový zážitek, tak rozhodně musím jako výjimečnou hodnotit polskou kinematografii, která skutečně patří k té nejvýraznější a nejkvalitnější filmařské špičce, a to dokonce možná nejen v rámci evropské produkce, jelikož už opravdu nemůže být jen náhoda, kolik vážně parádních a úspěšných snímků za posledních pár let vyslali do světa. Každopádně tuto svou světovou kvalitu mohli Poláci ukázat i prostřednictvím právě tohoto filmu, a nejspíš se jim to i vzhledem k většinovým oslavným reakcím povedlo, já ono nadšení ovšem příliš nesdílím, ačkoliv opakuji, pořád se v rámci minimálně Evropy jedná o velmi slušný nadstandard. Co tedy nemohu Gangsterovi upřít, je minimálně první půlhodinka, kterou nelze označit jinak než ze řetězu utrženou parádu, která mě strhla a nadchnula, hned poté ovšem nastává onen problém, a to že jak úžasně zběsilý je úvod, tak postupně únavně upadající je zbytek filmu. Nemohu tedy tvrdit, že by se poté už nic nedělo, ale spíš šlo už jen o několik silných a působivých jednotlivých scének než o celek, tvůrci prostě s vyprávěním o vzestupu ústředního gangstera začali postupně přešlapovat na místě, dokonce se začali i chvílemi opakovat, film ztratil rytmus, záživnost, a co se týče přímo závěru, tak ten vyprchal úplně do prázdna, bez koulí, bez energie, a hlavně bez jakékoliv gradace. Další výtku bych pak měl k postavám, kdy samozřejmě proti té ústřední nemám absolutně nic, je zajímavá, výrazná a i skvěle zahraná, jenže v tom zůstala až povážlivě sama, jelikož prakticky všechny ostatní se tu prostě jen objeví, zmizí, objeví a pak zase bez vysvětlení zmizí a tak se divák o osudu většiny postav v podstatě dozví prd. No a jako možná to největší negativum zmíním akci, jejíž pojetí mi hlava opravdu nebere, ale abych to nějak popsal, tak pokaždé, když se třeba schyluje k nějaké velké bitce, tak je záběr na rozzuřené postavy, které se proti sobě rozběhnou, napřáhnou a … je střih na zakrvácené polehávající figurky, z čehož logicky vyplývá, že té kontaktní akce je minimum, a těch pár přestřelek v tomto ohledu fakt už nic nezachrání. Abych ale jen nekritizoval, tak hodně fajn jsou veškeré dialogy a pobaví i monology ústředního hrdiny, doslova parádní je jinak atmosféra a vizuál filmu, casting je též výborný, a i přes jisté výtky, co se zábavnosti týče, tak lze pochválit celkově funkčnost celé zápletky, které by pomohlo určitě nemalé prostříhání, jelikož pak by jistě nabrala na mnohem větších obrátkách a záživnosti. Jak jsem se stal gangsterem je tak zkrátka určitě výrazná podívaná, která ovšem pro mě osobně po většinu svého času lape po dechu, nicméně za pozornost rozhodně stojí, na to své nepopiratelné kvality totiž jistě má.

Tak si říkám, co se na této taškařici vlastně povedlo? A sakra! Nic. Kde jsou ty časy, kdy Morel točil fakt povedené akční pecky, tohle s tím už nemá ale vážně nic společného. Tohle je totiž jen ubohá, tuctová vykrádačka, kde je špatně naprosto vše od úvodních titulků až po ty závěrečné. Každopádně ten výčet všech negativ ovšem nemohu začít ničím jiným, než obsazením, které sice ze začátku dávalo nějakou naději, že by to mohlo fungovat alespoň v tomto ohledu, jenže opak se stal pravdou, a právě výkony přítomných herců ten film shazují možná nejvíce, čímž mám na mysli očekávaně především  čím dál více prkennějšího a hlavně trapnějšího Johna Cenu, který by se měl buď začít objevovat v úplně jiných typech filmů, hlavně tedy seriózně pojatých akčních řežbách, anebo se na hraní raději vybodnout úplně, protože je skutečně herecky fakt nesnesitelný, a to právě nejvíce v těchto rádoby odlehčených snímcích, kde ze sebe dělá jen ztrapňující se připitomělou hordu svalů a není to fakt ani trochu zábavné. Navíc v tom ale tady nezůstal sám, jelikož tu i jeho parťačka Alison Brie nepůsobí vůbec dobře, je vlezlá, nesympatická, otravná, no a třetím do této nepovedené trojky zapadá představitel toho prezidenta, který působí jako by byl nonstop na koksu, prostě totálně nepřesvědčivý šašek,  který musí každýho po pár minutách tak akorát srát. Dále se mohu pozastavit nad zápletkou, která je zoufalá jako už dlouho nic, jak už jsem zmiňoval, její podstatou je jen vykrádat již vše stokrát viděné a omleté, bez jediného vlastního nápadu, bez překvapení, prostě předvídatelná, poslepovaná nuda, co nemá čím zaujmout a snad jediné, co v souvislosti s ní mohu ještě varovně zmínit je, že taková kadence trapných scén v jednom filmu představuje dost nechtěný ojedinělý zážitek. Akce se mi pak upřímně komentovat ani nechce, prostě momenty, kdy do vás armáda střílí z pár metrů a vy nemáte ani škrábanec a podobné opičárny, co se tu při oněch rádoby akčních sekvencích dějí, na to musí mít jeden už také pořádně silný nervy, a v podstatě i u akce mohu jako už několikrát zmínit pouze výraz, Trapná! No a chyba by byla i nevyjádřit se k přítomnému humoru a neustálému odlehčování, čímž je celý film napěchovaný až po okraj, a to je taková ta pomyslná třešnička na dortu, samozřejmě myšleno ironicky jak jen to jde, jelikož veškeré, ale opravdu veškeré takovéto pokusy o vtipné momenty jsou … ano, správně, trapné, trapné a ještě jednou trapné. Já zkrátka nechci být konkrétně na tento snímek až nějak přehnaně přísný, ale pokud sto minutový film není po celou dobu schopný nabídnou jednu jedinou pozitivní věc, a místo toho nabízí jen nudící zápletku, seroucí herce a jejich postavy, otravnou akci a urážející humor, tak jak ho mám hodnotit nějak mírněji? Takže ne, tohle je fakt naprosto nefunkční, TRAPNÁ kokotina a slátanina v jednom, která nestojí ani trochu za pozornost, a to i s pořádnou dávkou tolerance.

Ryzí Odpad! Tohle je totiž prakticky ve všech ohledech tak strašně špatná podívaná, že v tomto komentáři použiji snad všechny negativa, co lze snad vůbec použít. Každopádně hodnotit tento film právě takhle je pro mě osobně ovšem docela bolestivé, jelikož ústřední roli tu ztvárnil jeden z mých vůbec nejoblíbenějších herců, a to Scott Eastwood, kterému tu výslednou příšernost ovšem vůbec nedávám za vinu, jelikož tohle by nezachránil ani DiCaprio s Deppem dohromady. Já v podstatě ale vůbec nevím, jak něco tak katastrofálního vlastně popsat. Zápletka totiž nedává naprosto žádný smysl, je to jen sled na sebe divně navazujících událostí odněkud z Mexika, kde jakási banda, složená z fakt divných a hlavně zbytečných existencí, přepadává drogové dealery, kteří ale vlastně drogovými dealery asi nejsou, veškeré ty postavy jsou pak nepřesvědčivé a hlavně opět totálně nesmyslně nejednoznačné, no prostě já se jak v ději, tak v těch postavách prostě vůbec nevyznal a vše pak podtrhává pointa, kdy jsem se zmohl už jen na definitivní odplivnutí si, jelikož takový zmatenec, propletenec se vážně jen tak nevidí. Další perličkou tu jsou pak dialogy, plné rádoby filozofických myšlenek, ale je to samozřejmě jen další trapný výsměch divácké tolerantnosti, no a co se týče dalších prvků jako napětí, atmosféra, či třeba akce, tak k tomu se vyjádřit nelze, nic z toho se zde totiž nevyskytuje. Ve výsledku lze tuto podívanou tedy popsat nejtrefněji jako ukecaný zmatek, bez smysluplného děje, s otřesnými postavami, zkrátka hnůj, hnus, Odpad!

Dual sice disponuje naprosto parádním, originálním a zajímavým ústředním nápadem, ovšem mě to i přesto z mnoha důvodů nesedlo. Zápletka tedy vypadá skutečně velice dobře, a krom všeho výše zmíněného ji lze ještě k tomu označit klidně i za nepředvídatelnou, jelikož její vývoj mohl ubíhat skutečně spousty směry, a to dokonce i směry žánrovými, ovšem právě ten výsledný se pro mě osobně stal nakonec asi tím nejméně vstřebatelným, sympatickým a zábavným. Ono jsem to každopádně mohl, vzhledem k předchozímu filmečku tohoto tvůrce, očekávat ale již dopředu, nicméně toto jeho dílko je stravitelným snad ještě méně a za hlavního viníka lze považovat především jeho celkové zpracování, které je sice možná záměrně chladné, strojové a syrové, pak je to ovšem už jen o přístupu jednotlivého diváka, což je v pořádku, mě k dané látce ale prostě právě toto provedení nepřišlo vhodné. Veškeré postavy, herci, dialogy, atmosféra a v podstatě i pointa je prostě odtažitá a nepříjemná manipulace, se kterou se nelze ztotožnit, celé to má navíc i strašně miniaturní a nepřesvědčivý vývoj podaný v depresivním komorním duchu, no a především k tomu nic z toho nefunguje a nepůsobí tak, abych to tedy mohl ocenit alespoň jako povedený tvůrčí záměr pro cílové publikum. No a když navrch připočtu fakt děsivě hrající a odpudivou Karen Gillan v ústřední roli fakt nevídaně podivné postavy, tak se mi tato podívaná hodnotí vážně nějak pozitivně, a to i s vědomím, že působivost celého filmu, jak už jsem zmiňoval, měla třeba být právě záměrně taková, když to ale nefunguje, tak co s tím?

Téma spánkové nemoci není pro hororový žánr z těch nejobvyklejších, a proto jsem se tak trochu těšil na netuctovější, nápaditější a hlavně zajímavější podívanou, čerpající třeba i něco z příběhu Ruského spánkového experimentu, jenže ve výsledku tento film nic takového nenabízí a v podstatě se tak nakonec jedná přesně o to, v co jsem doufal, že to nebude, tedy tuctová, nenápaditá a hlavně nezajímavá žánrovka o posednutí démonem, jejíž podstata, vývoj a ani pointa nenabízí nic, co by dokázalo potencionálního diváka nějak vytrhnout ze stereotypu podobných snímků. K nějakým pozitivnějším dojmům pak nenapomáhá ani casting, a to především kvůli velmi nesympatické ústřední hrdince, ale aby to nebylo jen na ní, tak on se tu vlastně nevyskytuje vůbec nikdo z přítomných herců, kdo by dokázal na sebe strhnout nějakou výraznější pozornost. To samé platí ovšem i pro postavy, tedy nezajímavé, obyčejné a předvídatelné figurky, co nemají co nabídnout. Pointa jinak nepřináší nějaký pořádný kolotoč, navíc tu máme happyend jako kráva, takže ani to nepřinese plusové body, no a co se týče efektů, pár protočených očí na zadek neposadí, takže i v tomto ohledu se jedná o takovou rutinní záležitost. Abych ale jen nekritizoval, tak minimálně pochválit musím určitě zvolené prostředí, díky kterému navíc získává na působivosti i atmosféra a opomenout nechci ani pár momentů napětí a nějakou tu lekačku, což vše vytahuje tuto záležitost na snesitelný průměr, k čemuž přispívá i velmi krátká stopáž, takže celkově asi OK, ale za žádnou výjimečnou žánrovou událost Awoken rozhodně bohužel považovat nelze.