sedm.1

Co to mělo sakra jako být??? Už od začátku mi bylo jasný, že tohle nebude zcela běžná a jednoduchá produkce, jména Villeneuve a Gyllenhaal pro mě ale byly tak neodolatelné magnety, že jsem Enemy musel vidět za každou cenu, ovšem nakonec jsem z toho filmu tak mimo, že vlastně ani netuším, čeho jsem to byl vlastně svědkem. Každopádně se musím přiznat, že jsem ten film prostě nepochopil, jeho význam, průběh a především pointa šla zcela mimo mé chápání, a tak jsem se snažil na netu najít nějaké to vysvětlení, ovšem nakonec jsem zjistil, že je na tom většina diváků stejně jako já a jen sem tam nějaký ten chytrolín pak nahodil nějakou tu svou vysvětlovací verzi, kdy mě některá i oslovila, některá pak ne, ovšem vesměs měli stejně nějaký ten háček, takže význam celého tohoto díla nakonec ví asi jen samotní tvůrci a s tím ať se jdou bodnout, to fakt nesnáším. Nicméně, Enemy je přesně ten typ filmu, o jehož výsledné kvalitě rozhodne skutečně až posledních pár minut, obsahujících pointu. Ono je Enemy totiž celé zpracované docela dost zajímavě, atmosféricky a především stylově, a tak i přes tu šílenou dějovou divočinu jsem si pořád říkal, že to může být ve výsledku docela bomba, pokud se tedy ale samozřejmě tvůrci dokázají důstojně vyrovnat s pointu, což znamená, že veškerému tomu předešlému dění dají jasný smysl a zábavné odpovědi. K čemuž ovšem nakonec absolutně nedošlo, což pak ve výsledném dojmu mělo ten zásadní vliv, že mé pocity připomínaly hodinu a půl spláchnutou do hajzlu. Pardon, do toalety. Krom neoddiskutovatelně pohlcující stylovosti musím každopádně vyzdvihnout ještě ale i výkon Jakea Gyllenhaala, který se opět upsal filmu, kde mohl naplno využít svého obrovského hereckého talentu a potenciálu, v každém záběru mě tu dokázal doslova strhnout, a v jeho podání jde zkrátka o další hereckou parádu, která Enemy zachraňuje před úplným filmovým zoufalstvím. Každopádně, Villeneuve si podle mě zřejmě nedokázal po úspěchu Prisoners poradit se svým nabubřelým egem a myslel si, že si může ve svém dalším díle dovolit prakticky cokoliv, ale teď už je asi i jemu samotnému jasné, že tohle přepískl a výsledkem je tak jen jedna nesmyslná superpodivnost obřích rozměrů, které se ovšem zároveň nedá upřít, že jen málokterého diváka nechala zcela chladným a lhostejným, a to se povede též jen málokterému filmu.

Na novou verzi Fantastické čtyřky jsem se skutečně těšil, a to i přes opravdu velké množství drtivé kritiky, neboť něco podobného se strhlo i kolem zpracování dvou dílů této komiksovky z let 2005 a 2007 a já jsem byl přitom z obou těchto filmů doslova nadšen, ovšem tentokrát musím dát bohužel za pravdu všem těm posměváčkům, neboť Fantastic Four Joshe Tranka z roku 2015 je vážně doslova komiksový průser, a to s velkým P! Já tedy nevím, co tím vším bylo původně zamýšleno, ale tento způsob zpracování komiksové látky je sice netradiční, ale na to sere pes, netradiční přístup v tomto žánru mohl Trankovi vyjít ještě tak v jeho nezávislé Kronice, tohle je ale klasická hollywoodská látka, vyžadující hromady dechberoucích efektů, strhujících akcí, cool postav a hlášek, a to vše na pozadí kulervoucího děje bez chvíle oddechu. A u Fantastic Four by tohle nebylo určitě problém zajistit. Místo toho tu ale zatím máme rádobyfilozofující nudu, která se ze své devadesátiminutové stopáže skládá z nezáživného sedmdesátiminutového prologu, desetiminutové nudné zápletky a desetiminutového akčně-efektního finále, které je trapné až škoda popisovat. S tímhle přístupem přeci nemohli tvůrci čekat jakýkoliv úspěch, či uznání, sakra! Nehledě na to, že ani casting není úplně trefou do černého, přestože všichni obsazení herci jsou talentovaní, výrazní a sympatičtí, ale typologicky jsou ve svých postavách zkrátka naprosto mimo mísu. A jelikož se zde nepodařila zachytit ani jakákoliv atmosféra, či stylovost, je pro mě toto zpracování skutečným zklamáním a provarem, kde se bohužel nepovedlo vážně ale nic. P.S. nyní by si měli všichni kritici Fantastic Four Tima Storyho uvědomit, jaké vlastně byli jeho dva díly skvělé podívané.

Velice poutavý a především poctivý thriller, kterému k maximu chybělo skutečně jen málo, a to tedy především trochu větší spád, což se projevilo především při slabší závěrečné gradaci a pak tomu chyběly nějaké ty výraznější momenty, takhle mi to totiž celé přišlo až trochu zbytečně utahanější, čímž to pak ve výsledku krapet ztratilo na intenzitě a síle. Jinak je to ale vážně výborná podívaná, odehrávající se ve dvou časových rovinách, jenž jsou obě velice přesvědčivé, napínavé a já si to celé v rámci žánru opravdu užíval. Zápletka je velice chytrá, netuctová a chytlavá, hodně mě oslovila i navozená atmosféra, která mě doslova vtáhla do osudů rodiny Dayových a obrovskou předností Temných koutů je pak také samozřejmě obsazení, které je naprosto parádní. Charlize Theron, tedy krom toho, že je snad čím dál krásnější, tu podává skutečně strhující výkon a v roli Libby jsem si jí nehorázně užíval a zároveň jí držel i palce, a to přestože nejde zrovna o jednoznačně kladnou postavu. Krom ní tu ovšem zazářili i další herci, Hoult, Hendricks, Moretz, Stoll a především Sheridan, ti všichni byly vážně přesvědčivý a přesní a celému filmu skutečně zásadně přidali na kvalitě. Temné kouty mě zkrátka hodně oslovily, určitě je tedy nelze označit za strhující podívanou s nervydrásajícím finále, jde spíš o poklidnější typ thrilleru, což ovšem v tomto případě nebylo rozhodující, neboť síla tohoto filmu spočívá zcela jinde a své si splnil opravdu s přehledem.

Špion je poměrně zábavná podívaná na odreagování, která sice zrovna dvakrát neoplývá inktelektem, spíš tedy naopak, zde použitý styl humoru patří mezi skutečně ten nejlidovější, nevyhýbající se ani množství vulgarit a i několika fekálním scénám, což ovšem zrovna mě vadí v té nejposlednější řadě, důležité je, že zde vtipné momenty fungují a není jich málo, takže v tomto ohledu jsem opravdu spokojený. Nicméně, zároveň musím ale i podotknout, že onen humor je spíše úsměvnějšího charakteru, než aby se u toho divák dvě hodiny chlámal jak blázen, ale opakuji, nikdy tvůrci nesklouzli k trapnosti, nesoudnosti, či vyloženě mimóznosti, takže pohoda. Co se zápletky týče, je sice docela průhledná, ale několikrát i překvapivě nápaditá a především má spád, pořád se něco děje a ikdyž finále je už docela velká křeč, pořád si ještě dokázala udržet jistý nahled, důstojnost a neotravnost. Jinak mě docela příjemně překvapila akce, které tedy nebylo moc, ovšem těch pár scén se skutečně povedlo a mile oživila celý film. Špión je také jinak můj první film s Melissou McCarthy, na kterou jsem byl docela zvědavý, jestli ten humbuk kolem jejího jména, který stoupá film od filmu, má nějaké opodstatnění a musím přiznat, že mě až tak nedostala. Je to sice sympatická boubelka, využívající takovej ten říznej typ herectví, kterej se s nikým a ničím moc nesere, a já beru, že zábavu tedy zařídit dokáže, ale opakuji, můj šálek kávy to až tak není. To Jason Statham si to tu ale skutečně užívá, což se po všech těch drsňáckých rolích tedy ani moc nedivým a ikdyž jeho postava je narovinu spíš čistou parodií na sebe samého, je to v jeho podání slušná show a jeho hlášky zde patří s přehledem k těm jasně nejlepším a nejvychytanějším. Špión je zkrátka pohodová komedie, okořeněná několika povedenýma vychytávkama, za nějakou pecku ji ale považovat rozhodně nemůžu, přestože jako zábavný film funguje spolehlivě.

Genisys je pro mě zatím určitě tím nejslabším pokračováním z Terminátoří série a to ze tří opravdu vážných důvodů, jejich výčtem začnu. Tím prvním a nejpodstatnějším zádrhelem je zápletka, která mi přišla vyloženě děsivá, a to z důvodu naprosto zbytečné překombinovanosti, neboť toho samotného finále šlo podle mě docílit i daleko přímočařejší a jednoduší cestou, než tím „cestovacím“ maglajzem, který zvolili tvůrci. Sice chápu, že alespoň trochu sladit děj všech předchozích dílů s tím nejnovějším nebylo určitě nic jednoduchého, nicméně opakuji, tenhle maglajz mi vážně narušil dojem z celého filmu. Ten druhý důvod je pak obsazení, které si k předchozím Terminátorům ani nečichne. Emily Clarke a Jai Courtney jako ústřední dvojka je strašně nevýrazná a Jason Clarke je fakt jinak zajímavý herec, ale do dané role si myslím, že mohli tvůrci zvolit určitě někoho mnohem vhodnějšího. A navíc ani Arnold už prostě není ten Arnold, co býval, ten věk je na něm bohužel strašně znát, nehledě na to, že s jeho jménem mám spojený i třetí problém Genisys, a to že z postavy Terminátora se zde stala prakticky jediná komická figurka, která obstarává veškeré odlehčené scény, za což svým pitvořením pak může právě i samotný Schwarzenegger. Genisys má ovšem naštěstí i důležité pozitivní stránky, jako perfektní triky, které byly dynamické, velkolepé, strhující, nápaditý a hlavně přehledný, stejně jako nadupaná, choreograficky úžasně zpracovaná akce, za což dávám jasný palec nahoru a i přes onu kritizovanou zápletku mě nadchl i maximální spád, který má fakt koule, pořád se něco děje a prakticky od první až do poslední minuty jde o jednu velkou lavinu. Terminator Genisys je zkrátka biják, který určitě nenudí, Terminátoří styl byl též udržen, ale nakonec ve mně přeci jen z celé té podívané převládají rozporuplné pocity.

Dokonalý překvápko. Absolutně elitní oldschool jízda, které bez jediné pochyby dávám plné hodnocení. Tak poctivě natočenou žánrovku jsem totiž už dlouho neviděl a je naprosto jedno, že se především díky opravdu neoriginální zápletce jedná v podstatě o poměrně dost tuctovou a jednoduchou podívanou, neboť zpracování celého tohoto filmu je špičkové, strhující a zatraceně kulervoucí. Tohle je ukázková pocta drsné škole, kdy hlavní hrdina, v podstatě zkrachovalec a chlapík, s ne zrovna dvakrát čistým svědomím, v sobě najde poslední šanci na vykoupení a rozpoutá okolo sebe takový kolotoč, že jsem jen valil bulvy a celé si to jeho dynamické řádění užíval jako už dlouho nic. A když pak na začátku poslední třetiny přišla telefonická scéna mezi ústředními „kohouty“, fakt jsem chrochtal blahem, prostě lahůdka!!! Noční běžec na mě nezapůsobil ovšem jen jako čistokrevný výplach, on je silný i po stránce dramatické a emoční a jak vztah mezi hlavním hrdinou a jeho synem, tak mezi oběma hlavními protivníky není vůbec primitivní, naopak, jde o velmi působivou a vypjatou situaci, kterou se nebojím nazvat dechberoucí a celé to vyústění je vážně silné a efektní. Celý film pak samozřejmě velmi pozitivně ovlivňuje i dokonale působivá a docela i syrová atmosféra, nehorázně vytuněný, potemnělý vizuál, slušná nekompromisnost a v neposlední řadě i perfektní hudební doprovod, který dodal celému filmu nehorázný grády. A nakonec jsem si musel nechat obsazení, kdy mě sice doposud poprask kolem comebacku Liama Neesona nějak moc nebral, ikdyž tedy už v prvním Takenu řádil jak ze řetězu utržený řízek, ale zde svého hrdinu vyšperkoval skutečně až k dokonalosti, a jde o prostě super výkon na druhou. Ovšem v tom velmi výrazném výkonu nezůstal naštěstí tentokrát zcela sám, hodně mi zde sedli i Joel Kinnaman a Ed Harris, který si svého padoucha též docela užil, a to i díky nejednorozměrnosti své postavy. Noční běžec se pro mě zkrátka okamžitě stal žánrovým klenotem, který musím doporučit jednoznačně každému, kdo ví, jak má vypadat film s pořádnejma koulema!!!

Poměrně pohodová podívaná, u které mám bohužel ale pochyby, pro jaké cílové publikum vlastně byla natočena. Jasně, jde o Disney produkci, takže se jedná jednoznačně především o rodinnou podívanou, se vším, co k tomu patří, ale mám spíš na mysli to, že do rodiny patří jak dětské, tak dospělé publikum, a problém je, že většina juniorů to jednoduše celé vůbec nepobere, neboť především poslední dvacetiminutovka je jeden velký guláš informací, ve kterém jsem se nakonec ztratil i já sám a ikdyž nakonec je základní myšlenka filmu v podstatě docela jasná, tak dětské publikum se nemá šanci tím bordelem se ctí prohrabat. A naopak, pro dospělé obecenstvo je tu zas tolik infantilních momentů, a to prakticky po celou stopáž, že ani toto publikum se nemůže zrovna tetelit blahem. Nicméně, jako celek to ale docela funguje, zápletka je docela originální, s několika opravdu slušnými momenty a určitě nenudícím spádem, vyskytne se zde i pár vtipných okamžiků, hodně mě film překvapil po stránce akční, kdy tu sice proběhnou zhruba asi tak dva až tři souboje, a to navíc s dětskou účastí, ale jsou zpracovány takovým stylem, že smekám. Po stránce efektní je to pak trochu diskutabilní, mě totiž samotný „Svět zítřka“ svým vizuálem a pojetím příliš neoslovil, ovšem nad úrovní triků nemá cenu vůbec polemizovat, to je parádička. Každopádně, pro mě osobně se ale největším pozitivem stalo obsazení, a to nemám zrovna na mysli George Clooneyho, který samozřejmě válí, ale spíš mě doslova nadchli obě dívčí hrdinky, neboť jak Britt Robertson, tak Raffey Cassidy jsou neuvěřitelně talentované, výrazné a působivé mladé herečky, a pro mě ovládli Tomorrowland právě ony dvě. Já jsem zkrátka s tímto rodinným sci-fi docela spokojený, že se stal až takovým propadákem je škoda a na jedno zhlédnutí prostě určitě neuškodí.

Jelikož mám pro found footage filmy opravdovou slabost, nemohl jsem si nechat ujít ani tento počin, který mě nalákal především na téma Alzheimerovy choroby a ikdyž ve výsledku vlastně o tuto nemoc nakonec ve filmu vůbec nejde, tak přesto právě ono vesměs kritizované zpracování udělalo z Šílenství Debory Logan stejně opět velice napínavou a chvílemi až strhující podívanou, která přesně splnila to, co jsem od ní očekával a chtěl. Tedy skvělou atmosféru, mnoho skutečně působivých momentů napětí, slušný spád, zajímavý a nečekaný vývoj, prostě já se bavil a nemám filmu v rámci tohoto subžánru v podstatě ani co vyčíst, tedy samozřejmě až na jistou tuctovost, kterou sebou tento typ filmů ale zkrátka již pravidelně přináší, což se konkrétně zde projevilo hlavně v závěru, který tou okoukaností už opravdu překypoval, ale mě to ani tak nějak moc nevadilo, já si to stejně poměrně užíval. Navíc i herečtí představitelé jsou zde vesměs přesvědčivý a působivý, a to i přesto, že jde ve většině případech o nepříliš zkušené a prověřené herce, ale jejich výkony mě tu jednoduše uspokojili, a především tedy představitelka samotné Debory Loganové zde byla fakt výrazná a v dobrém slova smyslu děsivá. Šílenství Debory Logan tak není vůbec špatným filmem, já se slušně bavil, rozhodně jsem se u něj nenudil, příznivce found footage filmů tak jistě nezklame a ostatní ať čumí na ČT2, na nějaký pořádný umělecký skvost, třeba z Maďarska, to jim dá určitě mnohem víc.

Opravdu skvělý thriller, který měl po celou dobu bezpečně naběhnuto k maximálnímu hodnocení, bohužel, samotný závěr se ale fakt zvrtl a docela podstatně snížil celkovou úroveň filmu, neboť do té doby skutečně výborně zpracovaná zápletka se v onom závěru změnila v zúčtování jak z toho nejtuctovějšího béčka, a to mě fakt zklamalo. Jinak jde ale vážně o skvělou podívanou, a to ve všech ohledech a já nemohu začít ničím jiným, než skvostným obsazením, kvůli kterému jsem se ostatně na tento snímek tak těšil. Tom Hardy totiž u mě stoupá film od filmu, a já ho začínám fakt neskutečně žrát, jeho herecký projev a charisma jsou nehorázně podmanivé a pro mě neodolatelné, a zde to jen potvrzuje, že i s minimální mimikou dokáže vyvolat neskutečné emoce a pocity, prostě síla a právě i zde jde o jeho další parádní hereckou jízdu, která mě upřímně strhla. Když mu pak k tomu navíc sekunduje též svou krásou, výrazem a talentem úžasně originální Noomi Rapace, není moc co řešit, nehledě na to, že jim to takhle parádně šlapalo už ve Špinavých prachách, takže pro mě zkrátka nyní představují bezkonkurenční herecký pár číslo jedna. Opomenout ale samozřejmě nemohu ani ostatní herce, kteří se vesměs též nenechali zahanbit, a především tedy Joel Kinnaman si začíná pomalu napravovat reputaci po příšerném castingovém omylu z nové verze Robocopa. Co se zápletky týče, jde o strhující, perfektně gradovanou pecku, které ublížilo až zmiňované béčkové vyústění, do té doby je to ale síla, navíc její zasazení do stalinistického Sovětského svazu je dokonalá trefa, velkou roli tu pak ale jinak sehrála i úžasně navozená syrová atmosféra, navíc po celou dobu je film poměrně temný, drsný a nekompromisní, jak tom mám rád a ikdyž je konec v podstatě dokonalý happyend po americku, na celkové působivosti to stejně již vůbec nic nezměnilo. A jelikož i vizuál Child 44 je na dechberoucí úrovni, já musím dát jednoznačně nadprůměrné hodnocení, neboť jde o vážně perfektně natočený a vlastně i dost nevšední thriller s lahůdkovým castingem.

Tak jsem se znovu nenapravitelně nechal zlákat na jméno Dolpha Lundgrena, a znovu jsem plakal nad svou hloupostí, že jsem ten film neignoroval. Tohle je prostě jen další naprosté dno, kde jsem už po pár minutách koukal na stopáž a jen doufal v opravdu brzký konec. Každopádně, hlavním problémem tohoto kousku je, že se bere opravdu až neuvěřitelně vážně a mě se snad i zdálo, že se ta banda amatérských filmařů, kteří filmový svět „obohatili“ právě o tento exponát, normálně natvrdku snažili snad o seriózní válečnou podívanou, plnou reálných hrdinů, syrové válečné atmosféry a dechberoucích emocí. No ty vole. Celé bandě hrdinů jsem díky děsivému castingu, v čele s jedním z nejnevýraznějších (ne)herců současnosti, Luke Gossem, přál vážně hodně bolestivou smrt, atmosféra válečné vřavy pak byla naopak směšná jak zdeformovaný ksicht Mickeyho Rourka, zápletku by byl ode mě vrcholem drzosti nazvat vůbec zápletkou, s něčím tak nulovým a primitivním jsem se už totiž roky nesetkal, no prostě War Pigs patří skutečně mezi ty vyvolené filmy, jejichž existenci odmítám ale opravdu vůbec tolerovat, tohle je podívaná zcela bez smyslu a bez významu. ČISTÝ ODPAD!!!