sedm.1

Pawn Shop Chronicles je skutečně nevšední podívaná, skládající se ze třech různých příběhů, ovšem bohužel, ony tři příběhy nemají opravdu vůbec srovnatelnou kvalitu. Co tedy měli určitě společné, bylo naprosto skvostné obsazení, kdy všichni herci podávali parádní výkony a všechny tři příběhy stojí právě na nich. A hned ten první je s přehledem i ten nejlepší, nejzábavnější, s dominujícími výkony Walkera a Rankina, kteří se zde absolutně utrhli ze řetězu, a tato první třetina filmu byla jednoduše především právě díky nim skutečná bomba, která mi fakt urvala koule. Druhý příběh byl pak už spíše bizardnějším typem podívané, ve kterém byl opět nejvýraznějším prvkem hlavní hrdina, tentokrát tedy, snad už třicet let stále stejně vypadající, Matt Dillon, jinak jeho zápletka byla ale fakt divoká, no, já si určitě nestěžoval, ale výsledný dojem z něj mám nakonec poměrně rozporuplný. To u posledního příběhu mám ale bohužel zcela jasno, jako by snad tvůrcům už došli nápady a mě „Elvisovo kariérní trable“ ale fakt vůbec neoslovili, v podstatě jsem ani příliš nepochopil, co to jako mělo celé za význam, ovšem zmínit musím znova herce v hlavní roli, tentokrát tedy Brendana Frasera, který jako král rock´n´rollu házel vážně nehorázně zábavný ksichty, ikdyž upřímně, zrovna u něj nevím, jestli to opravdu hrál, nebo je to prostě jen takový herecký dřevák. Můj celkový dojem je z těch tří historek každopádně na hraně, ona sestupná úroveň příběhů je tu opravdu kritická, od maximální zábavnosti až po totální zbytečnost, takže mi z toho vychází čistě průměrná záležitost, která se rozjede jako absolutní nářez roku a končí jako sračka roku.

Nejnovější Jurské dobrodružství má svým pojetím určitě nejblíže k prvnímu dílu, což by se na jednu stranu zdálo být fajn, neboť právě první Jurský park byl určitě tím nejlepším, ovšem já se nemohu zbavit dojmu, že zatímco Spielbergovi dinosauři na velkém plátně v 93´ zapůsobili skutečně jako opravdová bomba, tak dinosauři v onom podobně zpracovaném duchu v roce 2015 už prostě tak ohromujícím způsobem zafungovat nemůžou. Od všech dnešních velkolepých trháků, aby mě skutečně dokázali posadit na zadek, totiž očekávám skutečnou smršť, a to ve všech ohledech, takže film mě musí dějově strhnout, svými efekty mi musí vyrazit dech a celková zábavnost filmu musí fungovat od první do poslední minuty. A tím vším, při vší úctě, Jurský svět zkrátka nedisponuje. Co se tedy zápletky týče, vše je zde podmíněno tomu, aby šlo především o rodinnou podívanou, takže zde nemůže chybět spousta naivních scének, infantilních momentů, otravných dětských capartů, rádobyhumorný popleta ve vedlejší roli, ovšem ze všeho nejvíc mě štvala vážně vlažná gradace, která sice v závěru kulminuje v opravdu parádním a skutečně dechberoucím finále, které mě bezpochyby nadchlo a ohromilo, ovšem právě ona cesta k němu není již tak záživná a zajímavá a snad až na dva momenty tu již není nic, co mě nějak výrazněji vytrhlo z jemného flegmatismu. Po trikové stránce je zde samozřejmě právě třeba oproti prvnímu dílu znát velice výrazný pokrok, a maximální kvalita zpracování všech efektů je zde naprosto nezpochybnitelná, na druhou stranu, čekal jsem jich daleko více, v omračujících scénách a velkolepé výpravě, ovšem ani toto se až tak nenaplnilo. A nakonec ani obsazení mě vyloženě nenadchlo, Chris Pratt je sice sympaťák každým coulem, ovšem jeho póza byla prakticky totožná s postavou Petera Quilla ze Strážců galaxie, ale zatímco tam fungovala naprosto dokonale, zde mi nepřišla až tak vhodná a prostě mi tu Pratt přišel poměrně dost nevýrazný. Bryce Dallas Howard je pak sice kočka, ale ani ona nějakou výrazností nepřekypovala a byla spíš takovou tou tuctovou parťačkou hlavního hrdiny, která příliš velký vliv na celkový dojem z filmu vážně nemá. A o nikom dalším se tu pak nemá cenu ani zmiňovat. Jurský svět je zkrátka podívaná, která si sice svou pozornost určitě zaslouží, ale jen tento rok dokážu klidně vyjmenovat minimálně pět jiných bijáků, které mě co do velkoleposti, efektnosti a zábavnosti oslovilo mnohem víc. Pro mě se prostě nejedná o až takovou filmovou událost, jak by se dle šílených tržeb zdálo.

Columbusovi komedie byli vždycky vyměklé, ovšem že takhle vyměkne i sám velký král vulgarit, nechutností a ulítlostí Adam Sandler, to mě fakt nasralo a především i zklamalo. Vždyť to mohla být typicky „sandlerovská“ jízda jako kráva, plná šílených scén a nepublikovatelných hlášek, ovšem ve výsledku jsou Pixely jen nezáživnou dětskou podívanou, kde toho vážně příliš nefungovalo. Co se tedy filmu jistě nedá upřít, je originální námět se slušným počtem neotřelých nápadů, tvůrci toho ovšem nedokázali vůbec využít, a především zápletka drhne jako blázen. Nemá spád, ony zajímavé nápady se utápí v nudném guláši okolo, využití „hrdinů“ z klasických videoher je minimální a mdlé, a romantická linie mezi Sandlerem a Monaghan tu pak dostává až zbytečně velký prostor, který jen narušuje zbylé scény, které by jinak fungovaly a měli šťávu. Žánrově jde jinak o slušný kočkopsí dortík, od všeho trochu, ale nic pořádně. Vtipných scén jen pár, romantická část, jak jsem již zmiňoval, zcela zbytečná a efektní stránka filmu více než diskutabilní. Největší zodpovědnost tak zbyla na hercích, kteří celý tento projekt pak skutečně drželi nad vodou, ovšem mluvím jen o ústředním triu, Sandler, Gad a Dinklage docela šlapali, ikdyž v té opravdové zábavnosti je nehorázně svazoval onen omezený rating rodinné podívané, zbytek přítomných aktérů se ovšem chovalo jako banda dementů a ve výsledku filmu hodně uškodili. Já jsem každopádně především kvůli účasti mého oblíbeného šílence Sandlera zkrátka čekal daleko větší odvaz a úlet, což samotný námět nabízel plnými hrstmi, nakonec jde ale skutečně především o rodinnou taškařici, kde mám ale dost opodstatněné mínění, že opravdu bavit se u toho nebude nakonec bohužel žádná věková kategorie.

Nevím co způsobilo, že zrovna do tohoto českého snímku jsem vkládal jakousi naději, že by nemuselo jít, jako obvykle, až o takový průser, ovšem tuzemská filmografie mě i tentokrát pořádně vypekla, a tak i Hodinový manžel patří mezi produkci, která dělá českému filmu jen a pouze znovu ostudu a já jsem ze všech těch pokusů českých filmařů o natočení opravdu „zábavné“ podívané už natolik zoufalý a zhnusený, že asi žádné další novince z našich luhů a hájů snad nedám ani šanci a prostě se od tuzemských filmů zcela jednoduše odprostím a distancuji. Ostatně, proč bych se měl tak zbytečně trápil, že? Co mám tedy vlastně na takovéto „zábavné“ komedii hodnotit. Vždyť to bylo jedno velký, nudný nic, kde se toho povedlo ale vážně jen minimum. Jediné pozitivum tedy shledávám snad v tom, že se zde tvůrcům dařilo vyhýbat vyloženě trapným a nesoudným scénám a dialogům, což je sice až zázrak, ale to samotné celý film samozřejmě nijak nezachrání. On ale jinak ústřední námět zas až tak špatný nebyl, tvůrcům se z něj ale prostě nepodařilo vážně vůbec nic vytěžit, dějově je to neuvěřitelně prostinký blábol, bez sebemenšího náznaku inovace, trpící až šílenou tuctovostí, jako komedie pak tento snímek nefunguje též vůbec, mnohem častěji se tu totiž spíš objevují okamžiky dramatické, ovšem též bez jakékoliv působivosti, či efektnosti. Co se obsazení týče, tím mohl Hodinový manžel určitě zabodovat, ovšem krom Novotného to byla nakonec bída i po této stránce, krom zmiňovaného herce už nikdo nedostal nějak výraznější prostor a všichni se spíš společně utápěli v tom celkovém zmaru, než aby někdo svým výkonem dokázal vzít na sebe tu zodpovědnost a něco s tím vším ještě udělat. Hodinový manžel je tak zkrátka opravdu nezáživná nuda, která tedy sice diváka svou existencí vyloženě neurazí, ale za těch 100 minut to fakt asi nestojí.

Originální verzi Poltergeist neznám, takže nedokážu posoudit, kolik si toho z ní tento remake vypůjčil, každopádně krom postávání malé holčičky před zrnící televizí toho ale asi moc nebylo, jinak by totiž ani původní film nemohl dosáhnout takového věhlasu. Nový Poltergeist je každopádně fakt docela bída, která sice vyloženě neurazí a v několika ohledech dokonce i lehce zabloudí do výraznějších vod, jako celek ale o moc velkou zábavu nejde. Hlavní problém je asi v zápletce, která prostě nesnese přísnější měřítka. Přišlo mi to celé jako poslepovaná vykrádačka scén z již existujících duchařin, a nemám tím samozřejmě na mysli jen svého originálního předchůdce, ale chyběla mi tu prostě větší dějová kompaktnost, určitě i větší nápaditost, jistě i výraznější tempo a ne jen jemné přešlapování na místě, a v závěru pak i nějaké to působivější vyvrcholení a ne tlesknutí do prázdna. A k tomuto typu filmu by se ještě určitě hodilo navození působivější atmosféry a vlastní stylovosti a třeba i nějaký ten moment, který by filmu dodal pořádný koule. To vše jsem zde zkrátka postrádal a právě to vše dělá z nové verze Poltergeist opravdu hodně všední a mdlou podívanou. Co jí naštěstí trochu pomohlo vylepšit výsledný dojem, bylo slušné obsazení, především tedy co se dětských představitelů týče, naopak postava Jareda Harrise se sem krutě nehodila, ikdyž na druhou stranu, zahrána byla asi nejvýrazněji. Zmínit pak mohu ještě v několika scénách poměrně slušně navozené napětí a vhodný hudební doprovod. Poltergeist 2015 každopádně díru do světa právem neudělal, divák u toho sice nudou neusne, ale ze sedačky ho to také zrovna nezvedne. Spíš tedy slabota a jemné zklamání, ikdyž se tedy musím přiznat, že u mě by nezabodoval tedy asi ani originál.

Pohádka. Prostě do puntíku klasicky odvyprávěná pohádka. Pro mnohé, tedy dle zdejšího hodnocení, zřejmě více než dostatečně uspokojující zpracování a forma, ovšem pro mě velké zklamání. Nevím, jak moc jsem ovlivněn novými verzemi klasických pohádek v podobě famózních Sněhurky a lovce, či třeba Zloby – královny černé magie, které spíše než k doslovným kopiím svých původních předloh měli daleko blíže k velice nápaditým a originálním fantasy jízdám, plné nových postav a různých záživných, zajímavých a dějových odboček, s velkolepou výpravou a strhujícím dějem, což mě opravdu nadchlo, ale tím vším právě nová Popelka vážně není, a to mě nepotěšilo. Branaghovo pojetí je totiž tou zmiňovanou, do puntíku otrokářsky citující kopií originální verze, bez jakékoliv inovace, jakéhokoliv oživení, prostě nuda zproštěna vlastních ideí. Navíc mi tu trochu chybělo i krapet humoru a nesedlo mi ani příliš obsazení, a tím mám na mysli především ty dvě nejdůležitější postavy, tedy samotnou Popelku a prince. S Lily James to bylo totiž složité, po celou dobu to s ní bylo jak na houpačce, chvilkami byla velmi půvabná a sympatická, aby hned v dalším záběru působila fakt odpudivě a mdle, zatímco Richard Madden byl pak zas tak strašně moc nevýrazný, a to po celou dobu, že mi byl ve výsledku zas zcela ukradený. Takže v tomto ohledu to pak drží nad vodou jediná Cate Blanchett, která svou macechu zahrála fakt suprově a zábavně. Abych ale jen nekritizoval, samozřejmě se nedá Branaghovi upřít, že jde o velice zručného tvůrce, kterému se zde určitě minimálně podařilo navodit působivou pohádkovou atmosféru, s minimem hluchých míst a slušným vizuálem, a to jistě také není málo. A ještě mě oslovil hudební doprovod, který byl velmi efektní a libozvučný zároveň. Jinak ale vážně nevím. Je to zkrátka doslova a do puntíku klasická Popelka se vším všudy, která děti nejspíš nezklame, ovšem o obohacujícím či nějak výjimečně záživný filmový počin tedy rozhodně také nejde.

Subžánr Found Footage filmů mám velice rád, vyhledávám je a navíc ve spojení s tématem konspiračních teorií mě už dlouho nic tak nelákalo, jako právě tento snímek. S velkými očekávání, jak už to ovšem tak bývá, přichází většinou i velké zklamání, a Conspiracy je to jasným důkazem. Tvůrci totiž z daného materiálu nedokázali vytěžit téměř nic zajímavého, či působivého, skoro hodinu jen pár postav o konspiracích nezáživně mlelo a mlelo a mlelo, aby pak v závěrečné třetině došlo konečně k nějakému zásadnějšímu dění, napětí a poměrně i solidní gradaci, a navíc bylo konečně i využito působivosti FF zpracování, ale výsledný dojem už to stejně příliš nenapravilo, nehledě na to, že pointa pak byla stejně naprosto jalová a zbavená jakékoliv nápaditosti, jako v podstatě celý film. Co se obsazení týče, jde samozřejmě o herce nižší kategorie, nicméně jejich výkony byly překvapivě vesměs přesvědčivé, ovšem s výrazností a sympatičností to už bylo spíš na hranici. Já jsem zkrátka tentokrát opravdu zklamán, a i přes vážně záživnou poslední třetinu jsou mé dojmy na bodu mrazu, neboť jako celek Conspiracy fakt nefunguje. Pro mě jde ale především o jednoznačně nevyužitý materiál!

Co já si mám s tímto komentářem asi tak počít? Kouzlo přítomného okamžiku jsem vyhledal především kvůli herecké dvojici, kterou tvoří nastupující generace mladých, talentovaných a sympatických herců, u nichž obou vidím vážně slibnou budoucnost, a zde to jen potvrdili. Jak Miles Teller, tak Shailene Woodley zde totiž podali opravdu působivé výkony, a to nutno podotknout že naštěstí, neboť scénář tohoto filmu je postaven prakticky jen na jejich hereckých schopnostech a oba jasně dokázali, že se s nimi musí prostě počítat. Navíc už ani nepamatuji, aby mezi dvěma herci fungovala taková chemie jako právě zde mezi Tellerem a Woodley, tak reálně a působivě podané zobrazení začínajícího vztahu dvou mladých lidí je prostě radost sledovat a v tomto ohledu Kouzlo přítomného okamžiku boduje opravdu na výbornou. A díky nim byl film pak i opravdu emočně silný a uvěřitelný do posledního slova a scény. Bohužel, krom skvělého obsazení ale Kouzlo přítomného okamžiku už nedokázalo nabídnout nic moc navíc, čím by mě dokázalo ještě oslovit. A to se tedy týče především zápletky tohoto romantického dramatu, která je prakticky nulová, bez spádu, bez nápadu, či zvratu, je to zkrátka spíš jen poměrně nezáživně odvyprávěná epizodka z milostného života dvou mladých lidí, která ani nestrhne, ani nepobaví, prostě jen proběhne a nebýt již několikrát zmiňované perfektní ústřední dvojice, tak by šlo možná i o docela dost výraznou nudu. Každopádně, ikdyž tedy Kouzlo přítomného okamžiku nikoho na zadek asi neposadí, musím nutně podotknout, že tak autenticky, lidsky střízlivě a soudně podanou romantiku ani nepamatuji a minimálně za to si svou pozornost jistě zaslouží. Zde se totiž tvůrcům podařilo zachytit skutečný život, bez příkras, bez patosu, bez moralizování, bez kýčovitosti, jo, zhruba takhle to prostě chodí.

Legenda legend, naprostá klasika, žánrový milník, za to vše a ještě víc považuji toto k dokonalosti dovedené sci-fi, které si jako jeden z mála filmů vůbec dokázal udržet své postavení napříč časem, jinými slovy, snad jen spolu s Vymítačem ďábla Williama Friedkina působí naprosto stejně dokonalým dojmem, jako v době svého vzniku a že to už těch pár desítek let je. Je sice i spousta dalších filmů, které ve své době skutečně vzbudili obrovský boom a senzaci a dodnes se k nim klaní většina filmových diváků, ale právě jen opravdu minimální hrstka vyvolených dokázala to, že jim zub času vážně absolutně nic neubral z jejich kvalit a právě Vetřelec patří na úplný vrchol. Vždyť, který film i po 36 letech dokáže vzbudit v obecenstvu ty samé pocity, co zažívalo publikum tehdy. Stejné nadšení z úžasných efektů, stejné momenty neskutečného napětí a mrazení po celém těle, dech vyrážející scény, které by fungovaly strhujícím způsobem i dnes v jakémkoliv současném trháku, stejně ohromující gradaci a atmosféru, kterou nyní filmaři dokážou navodit tak maximálně v jednom filmu za pět let, prostě uchvacující zážitek, jehož význam bude spíš postupem času ještě stoupat, než aby stagnoval, či snad dokonce upadal. Vetřelec je zkrátka biják, který změnil filmové dějiny a kdo ho neviděl, jako by byl.

Tak jsem si bláhově myslel, že nic horšího než Bony a klid 2 v té naší zemičce už nemůže vzniknout, a ejhle, Bolek Polívka se vytasil s takovým klenotem, že jsem už jen mávnul rukou a nemám prostě slov. Každopádně, že je na tom pan Polívka špatně, se dalo z různých informací něco vytušit, ale že je na tom až takhle špatně, … já mu snad pošlu i nějakej ten drobáček. Já si musím nicméně položit jednu zásadní otázku. Proč se tato pokračování vůbec točí? Chci pochopit důvod jejich vzniku, smysl jejich existence. Samozřejmě, všichni jen chtějí ještě na stará kolena vytřískat prachy z věhlasu původních děl, ale vidí pak vůbec ve výsledku tito nenasytní tupouni, čeho dosáhli? Stojí jim to skutečně za to, zničit ony veleúspěšné klasiky vynuceným pokračováním, jejichž kvalita je vesměs naprosto odpadní?!?!?! Pokračování, která mají absolutně zoufalé scénáře, vycházející pouze z aktualit dané doby, jen aby byly divácky poplatné a přitažlivé, pokračování, ve kterých se všechny původní postavy jen totálně nesoudně ztrapňují a ukazují své zoufalé, křečovité, dobou pomačkané ksichty, se zoufalými výrazy, které na obecenstvo trpitelsky řvou, „já tu roli musel vážně vzít, musím přeci z čeho žít!“, pokračování, která vznikají jen proto, aby si jen další nějakej šulín z Prahy namastil kapsu, s tím rizikem, že maximálně tak akorát zabíjí další pomyslný hřebík do rakve české filmografie“? Jelikož ale vznikají, tak to asi za to stojí. Bohužel. Dědictví 2 je každopádně totální zoufalství, kde je z každého záběru cítit, o jak moc krkolomný, uplácaný a umělý výtvor jde, a to ve všech ohledech. Cokoliv konkrétního komentovat k samotnému filmu nemám jinak vůbec chuť, to je jednoduše jedna velká zrůdnost, bez sebemenšího slitování vůči publiku, jde jen čistě o poškození jména původního skvělého Dědictví a mě je z toho fakt smutno.