sedm.1

Překvapivě vážně povedená podívaná, kterou mám v úmyslu rozhodně víc chválit než kritizovat a (opět) upřímně příliš nechápu zdejší dehonestaci tohoto snímku, který si to rozhodně nezaslouží, i když trochu tuším, kde je nejspíš zakopaný pes, a to ve jménu Nicolase Cage, do kterého je prostě jen populární kopat, a to ať natočí cokoliv. Každopádně fakt je ten, že se jedná o snímek povedený, s pevnou ústřední myšlenkou, kdy samotná zápletka je pak sice vzhledem k tématu podána spíše jednodušším způsobem, o to možná ale ve výsledku působí úderněji a efektněji. Tou ústřední myšlenkou pak není nic jiného, než že politika je největší svinstvo na světě a změní i ty nejidialističtější jedince, kteří se snaží změnit svět k dobrému, ale okolí je stejně vždy semele tak, jak potřebují jen ti nejmocnější a nejméně potřební. Celému filmu jinak trochu škodí tak trochu levnější televizní look, na což pak doplácí především atmosféra, na druhou stranu mě ovšem naopak The Runner hodně oslovil po emoční stránce, která je opravdu funkční a silná, a bavili mě i jednotlivé dialogy, které mají hlavu a patu. No a na závěr jsem si nemohl nechat nikoho jiného, než skvělého Cage, který svou postavu zvládl na podtrženou jedničku, přesvědčivě, věrohodně a především hlavně fakt výrazně a je to právě on, kdo celému filmu jednoznačně svým výkonem dominuje. Takže ano, vzhledem k tíživému obsahu je to sice celé trochu naivnější a hodně zjednodušené, trefit do černého se nicméně tvůrcům podařilo velice efektně, mě to bavilo a znovu opakuji, ten film je zde skutečně zbytečně podhodnocený, jelikož své nepopiratelné kvality určitě má.

Upřímně nyní přemýšlím, zdali jsem vůbec někdy viděl tak moc nezáživný výpravný velkofilm, jakým je právě Napoleon. Ridley Scott sice nikdy nebyl můj režisérský favorit, na druhou stranu je třeba ale uznat, že zkušenosti tento veterán má obrovské, ovšem za mě byl tento ,,uříznutý krajíc chleba” velký už i na něj, a něco tak obsáhlého, jako je právě Napoleonův životopis, by nedokázal ukočírovat asi nikdo, čímž dávám hlavní vinu nefunkčnosti této podívané právě zvolenému přístupu zpracování dané látky, které se snaží pojmout tolik postav, informací a událostí, že z toho nakonec vznikl právě jen tento naprosto okleštěný, strohý a tím pádem zcela nepůsobivý a chladný produkt, ve kterém je toho do diváka sice nahrnuto přehršel, nicméně ve výsledku se nedozví prakticky nic. Tu se Napoleon zjeví, něco plácne, šup, a je na bojišti, šup a je v paláci, šup a je na bojišti, šup a je císařem, šup a je na bojišti, šup, a je na Svaté Heleně, a tak to žene kupředu sice svižným tempem, ale nějaká podstatná a smyslu dávající fakta kdo, kdy a proč si musí publikum buď pamatovat ze školy, případně si je vyhledat na Wikipedii, čímž chci samozřejmě naznačit, že z tohoto snímku se prostě důvody vedoucí k jednotlivým událostem, případně rozhodnutí a činů přítomných postav, nedozví. Tento životopisný film zkrátka není absolutně v žádném ohledu konkrétnější, jde jen spíš o takovou rychlodějepisnou exkurzi do života jednoho proslulého vojevůdce, kde je navíc pomalu největší důraz kladen na fakt, že měl za ženu neplodnou couru. Navíc mě tu až šokujícím způsobem nebavil ve své roli ani jinak vždy geniální herec Joaquin Phoenix, kdy tedy netuším, kolik a jaké měl podklady k Bonaparteho ztvárnění, ale jeho výkon též považuji za vážně divný, bez emoční, prostě fakt nepůsobivý. No a poslední zásadní výtku mám k jednotlivým bitvám, které sice vypadají velkolepě a výpravně, ale právě nich se ona nezáživnost týká asi ze všeho nejvíc, nejsou ani příliš akční, ani efektní, ani nápadité, choreograficky také toho moc nenabídnou, takže i v tomto ohledu v mých očích tento film selhal. Za mě by zkrátka asi bylo řešením, kdyby se tvůrci zaměřili buď jen na nějaký kratší úsek ze života Napoleona Bonaparteho, a ne se ho celý zkoušet nesmyslně narvat do dvou a půl hodin, a nebo případně ho měli rozdělit do dvou dílů, což už by dnes nebylo nic výjimečného a vznikla by z toho tak určitě daleko srozumitelnější, detailnější a poučnější podívaná, než co se stalo v tomto nudným průseru. Každopádně abych ale zas úplně jen nehanil, tak pochválit musím minimálně atmosféru filmu a zmiňovanou výpravu, která musela stát skutečně nehorázný majlant, o to víc ovšem pak Napoleon prodělal, a nutno říct že bohužel určitě poprávu.

Marvel se každým svým aktuálním přírůstkem doslova pohřbívá za živa, a tak tu máme po Marvels další oprávněně neuvěřitelný propadák, na kterém hledat pozitiva je jako hledat pověstnou jehlu v kupce sena a já si tak jen říkám, kdy už těm pohlavárům ve studiu konečně dojde, že ženské režisérky a komiksové hrdinky prostě nefungují, že je diváci nepřijímají a že to jde celé kvůli jejich vlezdoprdelkovskému přístupu do kopru. Každopádně, pojďme se tedy pokusit nějaké ty plusy, co by mohli potencionálního diváka přeci jen přilákat, najít. No, je to těžké, ale asi bych zmínil Dakotu Johnson, která tu jak vzhledově, tak herecky působí důstojným dojmem a ani samotná ústřední zápletka pak v jádru nemusela být pod jiným tvůrčím týmem špatná, jelikož na mě působila poměrně funkčním způsobem, ovšem její výsledné zpracování prostě dopadlo tak jak dopadlo, ale to už volně přecházím k negativům, kterých je mnohem, mnohem víc, a právě ono celkové zpracování Madam Web je tím nejzásadnějším problémem. Celé je to totiž jen jedna obrovská křeč, pocházející od naprosto nekompetentních tvůrců, kteří nenabízejí v rámci komiksových filmů absolutně nic, co by podobné filmy nabízet měli. Veškeré postavy musím tudíž označit za nudné, nezajímavé a nevýrazné, ústředního záporáka pak doslova za trapného a v rámci komiksových filmů možná za toho vůbec nejmarnějšího, tohle prostě není ani co by se za nehet vešlo důstojný protivník, ke kterému je zbytečný cokoliv dodávat. Herecky je to pak to samé, matné ksichty, co nemají jednak co hrát a jednak ani jejich zápal nepůsobí kdovíjak aktivně, či přesvědčivě. Zápletka je pak plná otravných scén a dialogů, bez spádu a zájmu, a naopak s pořádnou dávkou nesmyslů, podivností a úplně bez budoucnosti. Jinak to nemá ani žádnou atmosféru, napětí, a především ani styl, no a vrcholem všeho je přítomná (ne)akce, které je fakt nevídaně málo, ale hlavně její zpracování je doslova katastrofální, a to jak po choreografické, tak nápadité stránce, no prostě nedůstojný humus. Celkově je Madam Web zkrátka jen jedna obrovská nuda, s mizernýma postavama a hroznou akcí, takže ty mé dvě hvězdičky jsou možná až moc, ale prostě jen musím zopakovat, doufám, že tento film je snad už opravdu definitivní tečkou za strmým pádem marvelovských projektů, a už bude snad jen líp, jelikož hůře to jde provést opravdu už jen stěží.

Odpadová mánie přítomných uživatelů, týkající se Willisových filmů z konce jeho kariéry, pokračuje i v případě Apex v nezastavitelném tempu, až z toho mám pocit, jestli to není již trochu takový místní rituál, nehledící na skutečnou kvalitu daného filmu, ale spíš držící se hesla: Kdo nedá Willisovi Odpad, nepatří mezi nás. Tak já tedy demonstrativně ten Odpad nedám, abych dal najevo, že se nehodlám stát součástí stáda a udělím tomu jednu hvězdičku, minimálně kterou si to určitě zaslouží, jelikož zas až taková mizérie to fakt není, a dokonce jako už několikrát si dovolím zmínit fakt, že při štědřejším rozpočtu a bez účasti pana Willise, který tu je opět tou jednoznačně největší přítěží, by se mohlo jednat o docela snesitelné béčko, které by rozhodně neuráželo intelekt minimálně diváků, kteří si jsou vědomi, že nesledují oscarové drama, ale nenáročný, přímočarý akčňák, jehož jediným cílem je bavit. Já si tak vážně myslím, že celý Apex má poměrně slušný spád, zápletka je sice primitivní a nenápaditá až běda, ale jak jsem zmiňoval, za jiných podmínek by mohla představovat funkční zábavu, postavy a jejich herecké představitele lze též považovat v rámci možností za poměrně výrazné prvky a kupodivu neurážejícím způsobem tu vypadá akce, která je poměrně drsná, ale hlavně nepůsobí tentokrát až tak přiblble, jako je v podobných produkcích zvykem. Bohužel, tvůrci se tu na druhou stranu opět nevyhnuli naprosto neuvěřitelným nesmyslům a doslova debilitám ve scénáři, čímž též jako obvykle zásadním způsobem znehodnocují úroveň celé té podívané, jednotlivé dialogy pak trpí totální demencí, no a nakonec jsem si ve výčtu negativ nechal samotného Bruce, jehož hrozivý herecký výkon je již evidentně notně poznamenán nemocí, takže divák při pohledu na jeho funící a nepřítomný výraz trpí, nehledě na to, že jsem měl navíc v nadpoloviční většině jeho výstupů pocit, zvlášť pak při jakémkoliv jeho pohybu, že ho zaskakuje nějaký podobně plešatý dabér, což je fakt ubohý a hlavně nedůstojný. Takže je to asi tak, samozřejmě se jedná o další megalacinou béčkovou blbinku, na druhou stranu bych to ale neodsuzoval zas až tolik, jelikož pár pozitiv Apex s jemnou dávkou tolerance nabízí, takže Odpad fakt ne.

Přestože Poor Things nebudu hodnotit plnými pěti hvězdičkami, tak to nemění nic na faktu, že se jedná o další nezapomenutelnou, skvostnou a ojedinělou podívanou od v této chvíli nejspíš toho nejnápaditějšího a především nejvýraznějšího filmového tvůrce vůbec, jelikož sledovat jeho filmy je vždy zárukou naprosto dokonalého zážitku a požitku zároveň a právě i tato podívaná není ani trochu výjimkou. Každopádně důvody, proč nehodnotím plným počtem *, jsou v podstatě dva, a to za úplně zbytečné a hlavně dlouhé dějové přešlapování na místě při epizodě v pařížském bordelu, a pak za závěr, který jsem čekal více odvážnější, možná údernější, či přinášející nějaký šok, zvrat, nic z toho se ale nestalo a naopak přináší takové smířlivé, až happyendové vyústění, které se mi jak do filmu samotného, tak především do tvorby pana režiséra nějak nehodilo. Jinak nemám vůči této krasojízdě ale vážně sebemenších výtek, spíš naopak. Pokud mám ale vyjmenovat všechna ta pozitiva, tak na prvním místě nemohu zmínit naprosto nic jiného, než jeden z nejúžasnějších hereckých výkonů nejen posledních let, který byl navíc absolutně právem odměněn Oscarem, a to výkon Emmy Stone, na který i výrazy jako neuvěřitelný, strhující, či například epický ještě pořád nejsou dostačující. Jen maličký kousek za ní ovšem září další dech beroucí herectví, a to od Marka Ruffala, jenž tu též podává svůj nejspíš nejvýraznější životní výkon, no a když k tomuto duu pak ještě přidám Willema Dafoe, tak minimálně v tomto ohledu tu máme dokonalý zážitek, který se musí vidět. Hned za výkony přítomných herců pak musím určitě zmínit neskutečně nápaditou vizuální a obrazovou podobu filmu, která bez přehánění přetéká originálními nápady, ze kterých doslova přechází zrak, chvílemi jsem ani nevěděl, kam dřív koukat, aby mi něco neuteklo, prostě poklona pane Lanthimosi, jste filmový mág! Co se jinak týče zápletky, tak až na zmiňovanou Paříž je to opět neuvěřitelně famózní přehlídka originality a nápaditosti, plná úžasných bizárů a nevšedností, naprosto nepředvídatelná, uhrančivá, omračující, prostě opět a znovu, Lanthimos se vším všudy. Obrovskou chybou by bylo nicméně opomenout i atmosféru, nechybí ale ani humor, a jako bonus může někdo brát třeba i to, že se jedná i o docela odvážný snímek, minimálně tedy co se nahoty ústřední herečky týče. Poor Things je zkrátka opravdu unikátní podívaná, která si zaslouží nejen veškerou pozornost, ale i veškeré ovace, kterými je právem zahrnována.

Po výborné dvojce a naprosto dokonalé trojce přichází minimálně pro mě v této akční sérii nepříjemný sešup, který jsem ovšem upřímně ani trochu neočekával. Přeci jen zůstal téměř kompletní tvůrčí tým, a tak by si nejeden řekl, že tady nelze selhat. Jenže stalo se a já se u Johna Wicka 4 upřímně nudil. Ano, musím zopakovat ten výraz, který je pro čtyřku tak zásadní, nudil. Nevím tedy, jestli by tomu pomohlo výrazné zkrácení, nicméně téměř tři hodiny byla prostě neúnosná a vzhledem k obsahu i zcela neadekvátní délka, jelikož ta zápletka je tu vážně velice strohá a přímočará, a roztažení do této stopáže byla sebevražedná mise, podle čehož to pak dopadlo. Jenže pozor, ta chyba není ani tak v samotné zápletce, či jejím vývoji, ale ve zhruba čtyřech dlouhých akčních scénách, které měli evidentně tvořit jádro tohoto pokračování, jenže se stalo to, že se jedná o čtyři doslova monotónní eskapády, kde divák sleduje zhruba dvacetiminutové povětšinou přestřelky, kde po sobě postavy střílejí ze dvou, tří metrů a nic se jim nestane, ato prosím pěkně díky neprůstřelným sakům … jako vážně, ty vole? Směšný, trapný a hlavně totálně nepřesvědčivý. Navíc oproti předchozím dílům není ona akce už ani tolik krvavá a nekompromisní, a především co se týče její choreografie a nápaditosti, tak se upřímně jedná o pád z vrcholu rovnou na držku. Dalším obrovským negativem tu je postava Donnie Yena, jehož slepý zabiják definuje nový level naivnosti a absolutní tvůrčí nesoudnosti, protože tohle se tu předvádí Yen jako slepec, tak to by nesvedli ani všichni komiksoví hrdinové dohromady. Reeves mi pak jako hlavní hrdina přijde snad ještě unavenější než kdy jindy, zde je ale pravda, že já od prvního dílu tvrdím, že tohle rozhodně není castingová trefa do černého, no a Bill Skarsgard jako ústřední záporák je sice výrazný, ale ve finále vlastně ne až tak podstatný. Já prostě nevím, jestli je to způsobeno už přesycením této postavy, nebo třeba trojka nasadila tu laťku tak vysoko, že jsem očekával něco, co už není ani možné překročit, nicméně já si stojím zkrátka za tím, že sice i čtvrtý díl Johna Wicka pořád patří do té nejvyšší akční ligy, ovšem to, že jsem jsem se během těch tří hodin prostě nedokázal bavit, že mě zklamalo zpracování akce, že mě neoslovili postavy, že to není výrazné, ani jinak skutečně poutavé, je fakt, který mě nepříjemně překvapil a který mi nedovolil si ani zdaleka užít ten film tak, jak jsem očekával. Za mě se tak jedná o zatím jednoznačně nejslabší díl, a tak zatímco po trojce jsem byl na čtyřku natřepanej jako pes, tak na pětku budu čekat s pořádnou rezervou a bez nějakých planých nadějí.

Po předchozím filmu Paradise City, kde se Travolta naprosto zbytečně ztrapňoval vedle dlouhodobě brakového Willise, jsem se tak trochu bál, aby i právě Johnova kariéra nesklouzla na stejné dno jako ta Bruceovo, naštěstí ale Mob Land jen potvrdil, že šlo skutečně jen nejspíš o omyl a já tak mohu s radostí konstatovat, že tentokrát Travolta hraje zase už ve filmu snesitelném a funkčním. Sice se tedy jedná znovu o další béčko jako řemen, nicméně béčka tohoto výrazného a charismatického herce patří do kategorie, kdy mají hlavu a patu, slušný rozpočet, povedené postavy, dialogy, zápletku, a především se vyhýbají totálním hloupostem a nesmyslům, kterými třeba konkrétně Willisovi filmy, ale i dalších bývalých akčních hvězd let devadesátých, doslova přetékají a dělají z nich tak povětšinou dost nesoudné braky, které se pak pohybují na hranici Odpadu. Mob Land je každopádně ale skutečně povedená podívaná, kde mě nejvíce asi oslovili právě výrazné postavy a především pak jejich herečtí představitelé, pro mě na čele se Stephenem Dorffem, jehož zabiják je opravdu zajímavá a nejednoznačná figurka, nicméně casting tohoto filmu se vážně povedl celkově a opakuji, pro mě je tu tím největším pozitivem. Zápletka je jinak sice opravdu béčková, zároveň dokáže ale i párkrát příjemně překvapit, její vývoj má spád, disponuje i napětím a rozhodně palec musím pak dát za závěr, který je fakt zatraceně nekompromisní a nečekaný. Fajn je zde ale i prostředí takového toho typického amerického maloměsta a bavila mě tu i jeho atmosféra, a znovu musím zopakovat, kompletně celé se to naštěstí vyhnulo jakýmkoliv nesmyslům, či chybám, nehledě na to, že i přes béčkovou produkci to nevypadá úplně lacině, a já tak zkrátka Mob Land musím upřímně označit za docela zábavný snímek, který si v rámci žánru a tvůrčích možností zaslouží pozornost a pěkné hodnocení.

Ačkoliv by se minimálně celá druhá polovina zápletky dala označit za ryze mainstreamovou, tak Master Gardener rozhodně není podívanou pro mainstreamové publikum. Zpracování celé této podívané se totiž nese v až nezvykle výrazně poklidném, melancholickém duchu, a právě z toho důvodu si myslím, že aby si ho divák mohl skutečně užít, tak byl měl být minimálně v podobném rozpoložení, jelikož pokud by tomu tak nebylo, tak nevěřím, že by to mohlo onoho diváka pak jakkoliv zaujmout, či oslovit. Jinými slovy se jedná prakticky o artově zpracovaný popcorn, což je ovšem všeobecně problém, jelikož na to budou plivat zastánci obou táborů, tedy jak erudovaní cinefilové, tak nenároční filmový konzumenti, z důvodu neslučitelnosti těchto dvou rozdílných proudů. Já každopádně ale patří k té menšině, která této symbióze i proti všem předpokladům v tomto snímku uvěřila, a rád bych tak Master Gardener označil za poměrně funkční podívanou, která mi tedy jen tak mimochodem právě sedla do mé v tu chvíli přítomné nálady, ale především mě tedy bavilo sledovat osudy všech postav, které mě i díky obsazení velmi sedly a zajímaly mě, bavila mě ale i působivá a nevšední atmosféra, zaujal mě onen styl zpracování filmu a rozhodně nemohu opomenout ten ústřední ,,zahradnický” podklad, který je velmi zajímavým, příjemným a nevšedním oživením. Za mě se tak jedná o skutečně výraznou a ojedinělou podívanou, která díky svému zpracování ovšem dokáže zaujmout jen velmi úzký okruh diváků, jenž je tvořen převážně vnímavějšími a melancholičtějšími dušemi.

Candy Land mě zaujal a bavil, nicméně i přesto musím do větru položit jednu zásadní řečnickou otázku. Když už má nějaký tvůrce vůbec nějaký koule se pustit do takovéhoto filmu, u kterého ví, že osloví maximálně tak akorát pár nadšenců, nadrženců a zvrhlíků, tak proč už nemá koule takový, aby těm nadšencům, nadržencům a zvrhlíkům dopřál pořádně odvázanou podívanou, a ne jen lehké a ustrašené přešlapování po povrchu? Tím nemám na mysli, že tu mělo být k vidění nějaké tvrdé péčko, ale na sexploitation je tu té minimálně nahoty velmi poskrovnu, o nějaké odvážnější šuk akci pak ani nemluvě. To samé ovšem platí i pro násilí. Nejde o to zabarvit obrazovku do ruda krví a vnitřnostmi, ale na to, kolik je tu mordů, tak na nějaké explicitní násilí může potenciální otrlý divák též zapomenout, vše se buď děje mimo kameru, případně je to nasnímáno tak, aby maximálně tak cákla krev a oběť vytřeštila oči, a to je fakt na podobný typ filmu doslova o ničem. Prostě kdyby se v těchto dvou ohledech nebáli tvůrci přitlačit pořádně na pilu, jsem přesvědčen, že by šlo o nářez jako prase, jelikož zápletka, i přes svou prostoduchost, funguje jako zábavná jízda od začátku až do konce, se zdravou kůží nevyvázne prakticky nikdo, bavila mě vychytaná atmosféra, parádní je i prostředí a na vrcholu všeho jsou veškeré postavy, které se předhání ve výraznosti, a to i díky solidnímu obsazení, vše samozřejmě myšleno v rámci možností tvůrců a filmu samotného. Candy Land je zkrátka podívaná určená skutečně jen pro cílové publikum, jehož já jsem členem, tudíž jsem vůbec rád za vznik něčeho takového, každopádně ještě k větší spokojenosti musím zopakovat, že mi chyběla ještě větší tvůrčí odvaha naládovat do mě ještě ostřejší, odvážnější a explicitnější podívanou, jelikož ve všech ohledech k tomu tento filmový materiál jen a jen vybízel.

Kristy je skrz naskrz průměrný thriller, se svými jasnými plusy i zápory, tudíž se ve výsledku sice nejedná o nic převratného, či mimořádného, na druhou stranu kdo má rád ten typ filmu jako The Purge, případně The Strangers, tak si tuto podívanou užije určitě velmi příjemně a docení jí jistě i mnohem víc, než kdo těmto naháněčkám úplně dvakrát neholduje. Každopádně abych byl ale konkrétnější, tak mezi pozitiva musím určitě zařadit krátkou stopáž, která výraznou měrou přispěla k opravdu svižnému spádu, prostě tu máme jen pár minutovou představovačku postav, uvedení do děje a po zbytek filmu se už jen bez oddechu nahání. Fajn jsou pak i jednotlivé postavy, na čele s ne sice nejpohlednější, o to možná ale více sympatičtější ústřední hrdinkou, záporáci jsou jinak ne nějak objevně a už vůbec ne působivě zamaskovaní, opět ale možná o to víc působí věrohodněji, a tak v tomto ohledu je jen škoda většího nevyužití Ashley Greene, která si hlavní záporačku střihla v té kapuci fakt hrozivě, ovšem její využití je skutečně ku škodě filmu velice minimální. Za působivou si jinak ještě dovolím označit atmosféru a mnoho momentů funkčního napětí. Negativy nicméně disponuje Kristy též, a mezi ně si dovolím zařadit naprostou absenci jakéhokoliv překvapujícího elementu, žádný zvrat, žádná šokující scéna, a to bohužel i co se pointy týče, prostě celé to je až trestuhodně předvídatelné a nenápadité. Škoda je pak i vyhnutí se jakémukoliv násilí, a když už k něčemu přeci jen dojde, tak většinou mimo obraz, za nevyužité jinak považuji i dané prostředí, kdy prostě jen hrdinka běhá z jedné budovy sem, tam a nic z toho a vytknout musím, i když přiznávám, že to je z mé strany možná už až příliš přísné, chování jednotlivých postav, kdy se především hlavní hrdinka občas vytasí s rozhodnutím co udělat tak hloupým, že si s tím mohli dát tvůrci o malinko více práce, a samozřejmě pak úplně nesedí téměř až teleportační rychlost naháněčů, ale to už bych byl fakt až moc velký hnípal. Zkrátka, ve výsledku je Kristy skutečně působivým a funkčním thrillerem, kterému ovšem výrazně ubližuje nulová tvůrčí invence a nápaditost, jinými slovy se jedná prostě o až příliš rutinně odvedenou práci, která nemá čím překvapit. Zábavná a poutavá podívaná je to ale určitě.