sedm.1

Jsou dva typy filmů po teenagery. V tom prvním vystupují nabušený frajírci, kozatý umělý blondýny, všichni pocházejí ze zbohatlických famílií, jezdí tam drahýma fárama a řeší pro běžného diváka neskutečný píčoviny, které nemají s reálným životem praktiky nic společného. V tom druhém hraje ovšem prim omladina, která nám může připadat, jako by to byli naši skuteční sousedé, sympatičtí kámoši, se kterými se dá naprosto v pohodě ztotožnit, a to díky jejich chování, myšlenkám, slovům, či řešením obyčejných problémů. Smutné je, že ten první typ jsou komerčně úspěšné snímky, na které chodí davy a o kterých se „týni“ pak baví ve školách, na lavičkách v parku a všichni si ty nesoudný kraviny navzájem doporučují, zatímco o existenci těch druhých v podstatě ani neví, a když na ně náhodou narazí, radši se o tom ani nezmíní, aby se u ostatních nestali terčem posměchu, ačkoliv jsou kvalitativně úplně jinde. A přesně o tom to je s Papírovými městy. Jde naprosto přesně právě o ten druhý typ snímku, takže se jedná o prakticky téměř neznámou podívanou, nad kterou by většina -náctiletých ohrnula nos, ale přitom je to tak krásný příběh, plný opravdových a silných emocí, krásného humoru, skvělých postav, zahraných úžasně sympatickými herci, s upřímnými a přirozenými dialogy, celé je to prostě strašně moc lidské, milé, uvěřitelné a pravdivé. Hlavní myšlenkou je pak síla přátelství a první milostná vzplanutí, což je také vážně moc důležité, a když vezmu v potaz ještě i samotný závěr, se kterým by se jinak divák v prvním typu filmů pro teenagery neměl vůbec šanci setkat, je jasné, jak moc mám filmy právě jako Papírová města radši, neboť to jsou filmy skutečně ze života a o životě, krásné, jemné, upřímné, lidské, podmanivé, zkrátka se jedná o velmi příjemný filmový zážitek.

Mě už fakt asi definitivně hráblo, ale mě tahle ptákovinka vážně bavila a já jí nemám v podstatě ani co zásadního vytknout. Původně jsem se tedy především obával Willa Ferrella, kterého jako komika příliš nemusím, a to pro to jeho až příliš přehnaně nesoudné vystupování a záměrné sebeztrapňování, nicméně zde se poměrně krotil a i když i tady si nakonec neodpustil těch pár svých nepřesvědčivě křečovitých „exhibicí“, celkově se snažil o civilnější podobu hraní a ve výsledku byl vážně fajn, a naopak jsem byl zvědavý a těšil se na Rachel McAdams, která pravidelně předvádí kvalitní a hlavně přirozené výkony, ovšem která mi sem do této podívané původně vůbec nepasovala, ale i ona překvapila a navíc se mi zde, zvlášť ke konci filmu, i velmi, velmi líbila, což bylo snad poprvé. Každopádně, tato ústřední herecká dvojice tu opravdu válí, získala si mé sympatie, fandil jsem jí, vážně mě bavila a v podstatě díky ní jsem si v tomto filmu užil i opravdu silné a působivé emoce, což jsem ani trochu nečekal, ale prostě mě obě postavy a jejich představitelé chytli a já jim zde ten jejich vztah a lásku k hudbě upřímně věřil. Zápletka je pak taková standartní a nepřekvapivá, rozhodně ale nenudí, má spád a vážně působivou energii, pochválit jinak musím filmaře ale i za hudební podobu filmu, kdy se střídaly jak známe hity, tak originální, chytlavé songy, a co se humoru týče, ten je hodně upozaděn, nicméně pár vážně povedených fórků se tu najde, hlavní ovšem v tomto ohledu je, že toho trapného humoru se tu vyskytuje skutečně jen minimum, a to je ve výsledku možná snad ještě důležitější. Celý film je tak především skutečně o hudbě a vztazích mezi několika ústředníma postavama, a jelikož oboje funguje na výtečnou, já se upřímně bavil a i když jde o docela specifičtější podívanou, doporučit jí určitě mohu každému.

Bohužel, ale první pocity, které jsem si odnesl v souvislosti s tímto snímkem, je jeho lehké využití současné společenské revolty pod názvem MeToo, kterou sice určitě z jedné strany nepovažuji za marnou, či bezvýznamnou, na druhou stranu se podle mě celá tato kampaň ale už krapet vymkla kontrole a stala se z ní již jen přehnaně vyhrocená záležitost, postrádající svůj původní smysl a na které se již nyní přiživují jen zapadlé trosky, po kterých by už jinak neštěkl ani pes, natož aby se je snažil snad někdo obtěžovat. Každopádně, zápletka, respektive téma filmu je tak zcela jasné, ovšem bohužel nepřináší vůbec nic nového, nápaditého, či snad dokonce nečekaného, jedna vyhaslá TV hlasatelka zkrátka zažaluje svého šéfa ze sexuálního obtěžování, postupně se k ní pak přidají další a další, až z toho kvůli významné pozici onoho „harašmenta“ vypukne obrovská kauza. Toť vše, nic víc, nic míň film v tomto ohledu nenabízí, jednoduché, prosté, ovšem zároveň i dost nezáživné a nevýrazné. Bombshell postrádá jakoukoliv dramatizaci dané situace, nefungují emoce, napětí, a to nezmiňuji ani to, že celá ta kauza mi nepřišla ani až tak černobíla, jak se jí ovšem snažili tvůrci prodat, onen sexuální loudil byl samozřejmě vinen, nicméně většina z oněch dam prostě jen od něj dostali návrh a kolik z nich ho odmítlo? Prakticky žádná. Ale to je samozřejmě na mnohem širší diskuzi, podstatné pro diváka je, že jak jsem zmiňoval, veškeré zde odehrávající se dění nemá šmrnc, tah na bránu, je to chladné a díky lavině poměrně nepodstatných monologů a dialogů i nezáživné. Na co jsem se každopádně ale já těšil především, byl casting snad těch nejžhavějších hollywoodských kočiček, v čele s božsky krásnými Charlize Theron a Margot Robbie, které svým vzhledem celý film skutečně pozvedávají, ovšem herecky to už takové galapředstavení není, ovšem to není zas až tak jejich chyba, jako spíš tvůrců, kteří jim zde nenabídli ani možnost nějak vyloženě herecky se předvést, a tak vlastně nejvýraznější roli tu má právě ústřední zvrhlík v podání dost zamaskovaného Johna Lithgowa. Za mě se ale zkrátka celkově jedná o jednak až příliš okatě angažovanou podívanou a jednak o až příliš nevýrazně zpracovanou a nepůsobivou kauzu, bez napětí, bez gradace, bez strhujících momentů, prostě taková ukecanější a bohužel i zatraceně korektní nuda.

Držkovat tu v souvislosti s tímto dalším teen hororem nad problematikou obav současných studií a tvůrců se zobrazováním krve, násilí a nahoty ve svých filmech by bylo asi již zbytečné a stokrát omleté téma, nicméně já za to budu při hodnocení zkrátka vždy strhávat *, a to i přesto, pokud půjde jinak v ostatních ohledech o kvalitní podívanou, ale já jsem prostě zapřísáhlým zastáncem těchto nepostradatelných ingrediencí v hororovém žánru, a bez nich to prostě nikdy nebude to úplně pravé ořechové. Každopádně, pokud ale tedy pominu tento zásadní, zároveň ale již tradiční, nedostatek, tak patří Vadí nevadí k tomu jistě lepšímu, co současná hororová produkce nabízí, a to především díky záživné a nápadité zápletce, funkčnímu napětí, postupně budované gradaci a vlastně i trochu díky závěru, který se také částečně vymyká z té dnešní běžné žánrové nabídky. Základní premisa filmu je přitom ale poměrně jednoduchá, tvůrci jí nicméně dokázali poměrně výtečně zužitkovat a rozvést do vážně poutavé podívané, bez nějakých zásadnějších logických děr, bez vyloženě hluchých míst a i bez těch až trapných a nesoudných scén, což se povede jen opravdu málokdy. Tím ovšem nechci ani naznačit, že tento film nemá žádné nedostatky, absenci krve, násilí a nahoty jsem již zmínil, dále tu máme i nulovou atmosféru, minimální tvůrčí osobitý styl a hlavně vážně mdlý casting, složený z mladých herců, kteří postrádají jak výraznost, tak sympatičnost, tak charisma, čímž jsou pak divákovi dost ukradení a to není rozhodně dobře. Celkově ale musím zopakovat, že se v rámci současné hororové produkce jedná o povedenou podívanou, které není úplně nutné se až tak vyhýbat.

Most špiónů představuje přesně to, proč mi nesedí tvorba Stevena Spielberga. Od Ryana z 98´ mě bavila už prakticky jen fakt parádní jízda Ready Player One, která mi ale přišla, že snad ani není od něj, jak moc se svým záživným zpracováním vymyká jeho tvorbě, jinak jsou to ale všechno tak utahané, zdlouhavé a nudné podívané, že se u nich většinou upřímně trápím, a i když samotná témata jeho jednotlivých filmů jsou působivá a zajímavá, Spielberg je pro mě prostě nedokáže zpracovat tak výrazně, aby mě vážně bavili a oslovili, a přesně takový je právě tento snímek. Studená válka mezi USA a SSSR, do toho berlínská zeď, špioni, soudní procesy, právníci, vyjednávání, konspirace, prostě všechno poutavá témata, ale Spielberg s nimi naložil tak mdle, že i na něj je to už až moc fádní. Respektive, ještě jinak, po celu dobu mi přišlo, že tu rozehrál opravdu rozsáhlou a zajímavou hru, ovšem většinou se věnoval momentům, které bych já osobně i oželel, a naopak, scény, které mi přišli pro vývoj a hlubší pochopení celého příběhu a jednotlivých postav důležité, ignoroval, či v lepším případě je shrnul do jedné, dvou vět. Navíc mi zde chyběli prakticky i veškeré nepostradatelné ingredience, jako emoce, napětí, atmosféra, na nějakou gradaci tu může divák též zapomenout, a vše toto vyjmenované se pak hromadně projevilo především v závěrečné „výměně“, která působila opravdu chladně, bez emocí a nepřesvědčivě, bez napětí. Za vděk jsem tak mohl vzít akorát tak obsazením, kterému dominoval jako vždy perfektní Tom Hanks, jinak ale musím zopakovat, vzhledem k tématu to působilo celkově vážně nedramaticky, odtažitě, nezáživně a neúnosně zdlouhavě, takže bohužel nic moc.

Strašná ptákovina, jejíž největší problém je ten, že se podle mě za celou dobu tvůrci nerozhodli, do jaké žánrové skupiny budou film vlastně směřovat a pravdou je, že jen velmi málo filmům se podaří být skutečně dobrými, když se označují za multižánrové. Takže co tu všechno máme. Horor díky přítomnosti laciných duchů mrtvých, fantasy, neboť tu máme i laciné duchy hodné, thriller, neboť se tvůrci pokoušejí o nepůsobivé napětí, drama, neboť tu máme spousty rádoby funkčních emocí a nechtěně vtipných vypjatých situací, romantika, neboť většina postav neustále s někým nesoudně laškují a koketují, o ústřední dvojici pak ani nemluvě, to jsou „růžové střevíčky“ jak vystřižené, a nakonec tu máme žánr komedie, neboť celé je to takové veselé, hravé, odvázané, prostě vše, jen ne branné seriózně. Navíc je to celé prezentováno a pojato jako strašně „cool a free“ podívaná, což se sem nehodilo už vůbec, no prostě kočkopes jako prase. Samotná zápletka přitom ale není úplně marná, jen jí zkrátka naprosto destrukčním stylem podkopává nohy ono zmiňované multižánrové zpracování, ale v jednotlivostech to chvílemi poměrně fungovalo, a třeba úplně závěrečný dojemný zvrat mě docela dostal, jako celek ovšem ani náhodou, nehledě na to, že tu nezafungovali ani věci jako napětí, či atmosféra a ani Anton Yelchin zrovna v této hlavní roli úplně nepůsobil dvakrát přesvědčivě. Nicméně, abych nebyl úplnej prudér, jako rozverná jednohubka se to vydržet dá.

Tohle lze brát jako film ale jako vážně těžko. Sice jakous takous dějovou kostru to má, tedy minimální, ale má, nicméně celé jeto tak vyšinutý, že vlastně doposud ani nevím, jaký k tomu mám zaujmout postoj. Upřímně jsem tedy ani nevěděl, že tento film vychází ze série skutečných, existujících pořadů, a celý tento projekt tak vznikl nejspíš právě především jen pro jeho fanoušky, každopádně ty samostatné díly musí být asi taky pěkná divočina, a jsem si jistý, že i u nich bych se rozhodoval, jestli je to vážně skvělá a zábavná show, nebo ultra trapná, umělá šaškárna. Nicméně, překvapilo mě, kolik zvučných jmen se tu prostřídalo, podstatné ale je, že nikdo z nich tady nedostal téměř žádný prostor jakkoliv se projevit, či zaujmout, veškerou pozornost zde na sebe strhával pouze Zach a o něm si všeobecně myslím to, že není zábavný komik, jeho úmyslně trapné vystupování mě nebaví a zde se takto projevuje dvojnásob, takže už jen z tohoto pohledu jsem se spíš šklebil, než abych se upřímně smál. Jeto zkrátka taková taškařice, ale i přesto, že se tu jak tvůrci, tak sám Galifianais s ničím a nikým příliš neserou, a jde o dost nekorektní podívanou, což by mi jinak vyhovovalo, tak můj výsledný dojem by se dal shrnout jako rozpačitý úlet, kterému ovšem chybí to nejpodstatnější, opravdu fungující vtipnost.

Asi takhle, pokud by se jednalo o pilotní film k regulérnímu seriálu, možná bych uvažoval i nad sledování dalších potenciálních dílů, neboť ono navozené „highlanderovské“ téma mě zaujalo, postavy mi byly sympatické a i jejich minulost mě zajímala, nicméně, ono jde o regulérní samostatný film a pokud bych ho měl brát skutečně jen z tohoto hlediska, tak už to taková výhra není, ale to jen z jediného důvodu, to téma a těch postav je totiž tolik a zaujímají takový rozsah, že ty dvě hodiny jsou prostě strašně málo na to, aby divák měl ucelenější dojmy a při závěrečných titulkách byl opravdu spokojen. Jinak mě to ale vážně bavilo, zápletka měla spád, sem tam se dostavil i příjemně nečekaný nápad a zvrat, akce pak bylo dostatek a byla zpracována poměrně efektně a drsně, ovšem napětí a atmosféra tu chyběli, ale to v tomto případě zas až tak nevadilo, horší to ovšem bylo už s absencí jakýchkoli emocí, kdy mi to celé přišlo skutečně dost chladné a nedramatické. Herecky tu samozřejmě pak kraluje Charlize Theron, která jednak umí vážně dobře hrát a navíc je i nesmírně přitažlivá a sexy, nicméně i další herečtí představitelé jsou fajn, jen si tedy ale mohli tvůrci odpustit tu trendy korektní homosexuální příchuť, která jistě určité skupině diváků udělala radost, a já bych proti tomu rozhodně nic neměl, kdyby to tu ovšem působilo tak strašně nepatřičně. No, každopádně uvidíme do budoucna, co nabídne druhý díl, který vzhledem k závěrečné scéně jistě vznikne, takto jde zatím o velice silný průměr, kde je ovšem i dost co napravovat.

Artové snímky mi rozhodně nejsou cizí, nevyhýbám se jim a z valné většiny mě i oslovují, nicméně co je moc, to je moc a nebudu si tu hrát na nějakého přemoudřelého intelekta, co by u něčeho takové měl potřebu si hrát s pindíkem, když vím, jak moc přes hranu snesitelnosti to pro „normální“ publikum je. Jim Jarmusch nikdy nebyl a nebude tvůrcem, co by mě svou tvorbou lákal, a do tohoto snímku jsem šel pouze a jen kvůli naopak mému oblíbenci Adamu Driverovi, který nezklamal a je to právě jen on, kdo svým přirozeným výkonem dokázal udržet alespoň nějakou mou pozornost, ovšem zbytek, to je prostě hardcore art, který mě každou svou scénou, dialogem, a o vývoji radši ani nemluvě, nekompromisně ubíjel, a ubíjel, a ubíjel, načež když začali závěrečné titulky, šel jsem si dát panáka, abych se trochu vzpamatoval. Tento snímek by mohl být vlastně i novou definicí pro filmy, kde se vážně vůbec nic neděje, které o ničem nejsou a které mají pro publikum takový význam asi jako když koukáš na šneka a čekáš, jestli se časem odplazí rovně, či odbočí doleva, nebo doprava. Každopádně, možná jsou ale i skutečně diváci, kteří v tom filmu jakýsi význam, poselství, či nějakou myšlenku našli, tak tím upřímně gratuluji a já si musím do budoucna dávat větší pozor, na co koukat, anebo si dát dva až tři panáky už před sledováním filmu a ne až potom.

Já jsem byl až doposud zvyklý na Rebel Wilson jen jako na herečku vedlejších komediálních rolí, ovšem prakticky pokaždé na sebe dokázala strhnout takovou pozornost, že zcela zastínila ostatní postavy, a to včetně těch hlavních, takže jsem byl docela zvědavý, jak si poradí ve filmu, kde tou hlavní postavou bude právě ona. A když tedy pominu film samotný, tak ona zde svůj komediální talent a výraznost skutečně potvrdila a právě rozhodně ona je hvězdou této podívané. Co se ale týče tedy filmu, tam už to taková sláva není. Co se mu tedy určitě nedá vytknout, je poměrně originální námět, kdy jde vlastně o takový film ve filmu, nicméně celkově to působilo takovým dost kostrbatým, z prstu vycucaným způsobem. Ono je to ale i docela dost těžké takhle hodnotit, neboť se to celé dá tak trochu považovat i za parodii samo na sebe, kdy tu tvůrci záměrné zesměšňují klasické romantické postupy a prvky, zároveň jich ale i maximálně využívají od prvních do posledních minut, takže ve výsledku pak nelze ani říct, jestli to bylo tak chytré, anebo naopak úplně blbé. Jinak tu ještě dost nečekaně, zvlášť ke konci, překvapily funkční emoce a humor tu pak zcela výhradně obstarává právě především Rebel Wilson, kdy jí ale ještě i docela slušně sekunduje sympatický a vtipný Adam Devine, zbytek obsazení je ovšem slabší, a především Liam Hemsworth tu jasně dokazuje, jak moc daleko má do svého bráchy Chrise. Celkově se to dá tedy ale asi brát jako docela zábavný úlet, který to u mnoha diváků bude mít ale velmi těžké, neboť ačkoliv rozhodně nejde o klasickou romantickou komedii, tak zároveň disponuje naprosto vším, čím klasické romantické komedie disponují, já se ale každopádně bavil, a opakuji, Rebel Wilson je skvělá komička a jen tak na okraj, je sice vážně hodně při těle, ale opravdu jsem nečekal, když si jí vzali vizážisti do parády, jak moc je pěkná v obličeji.