sedm.1

Po poměrně průměrném prvním díle mohu nyní s radostí konstatovat, že především druhé, ale i velice povedené třetí pokračování, vyšvihly tuto trojdílnou sérii mezi opravdu top podívané, které si zaslouží upřímný obdiv a pozornost. Z docela komornější jedničky se totiž v dalších dílech vyvinula opravdu zatraceně našláplá, efektní a strhující jízda, disponující prakticky vším, co bych si v takovýchto typech filmů přál. Fungující napětí a emoce, působivá atmosféra, dech beroucí vizuál, drahé monumentální efekty, spousta dějových zvratů, fakt parádní spád, sympatické postavy a gradující finále, které mělo vážně epické rozměry, působivé dramatické vyvrcholení a upřímně mi bylo líto, že už byl konec, neboť strávit čas ve společnosti těchto „útěkářů“ by mě bavilo ještě klidně mnohem déle. Tato závěrečná část, tedy Vražedná léčba, je zkrátka úžasným vyústěním této postapokalyptické podívané, které nemám co vytknout, naprosto vše zde funguje přesně a na maximum, a to především proto, jelikož se zde tvůrcům prostě podařilo skloubit na výbornou několik žánrů a propojit je do takové vzájemné symbiózy, že se jedná o opravdu parádně namazaný stroj, který mě strhl, ohromil a já si ho náramně užil.

Rozhodně nepovedený snímek, který mě nebavil a neoslovil ani v jednom ohledu. Každopádně těmi dvěma nejzásadnějšími problémy je jednak hloupá, tuctová a nezábavná zápletka, plná naivních klišé, trapných situací, absolutně nefunkčního humoru a nevýrazných postav, a jednak vážně mizerné obsazení. Když bych to měl pak rozebrat podrobněji, veškeré dění se odehrává až neuvěřitelně předvídatelným způsobem, bez jediného momentu překvapení, či nečekaného zvratu, nebo nějaké reakce jakékoliv postavy, filmu chybí jinak i spád a zajímavější prostředí, akce je málo a je nudná a neefektní, a i když mě tedy párkrát překvapila svou krvavostí, tak to ve výsledku nezachránilo stejně nic, vtipný tu pak není nikdo a nic, a čím více se o to jak tvůrci, tak herci snaží, tím to vyznívá zoufaleji a trapněji, no a za vyústění by se měli tvůrci stydět, něco tak teatrálního tu už dlouho nebylo, strašná ostuda. Dave Bautista pak podle mě přes veškerou snahu na utáhnutí takovéto hlavní role nemá ani charisma, ani talent, ani koule, Kumail Nanjiani jako ústřední komická postavička v mých očích naprosto selhala, ten chlápek fakt není ani trochu vtipný, Betty Gilpin je na přesdržku a u Iko Uwaise mi je jen strašně moc upřímně líto, že se vydal zrovna touto cestou, tedy dělat ze sebe v amerických břečkách otloukánka a tuctovýho mizernýho záporáčka, to mě zklamal. Stuber je tak zkrátka nudná, neefektní, naivní, tuctová a nevtipná podívaná, kde se nepovedlo prostě fakt asi nic.

Výborný thriller, kterému dominují velice působivé a nečekané zvraty a skvělá ústřední dvojice „čelistek“, jejichž herecké výkony jsou přesvědčivé a výrazné, stejně tak jako tomu je ostatně ale i u jejich samotných představitelek. Celý film je každopádně skutečně svižný, rozdělený do čtyř kapitol, čehož důvod jsem tedy sice příliš nepochopil, ale to ani moc nevadí, podstatné je, že to má opravdu spád, divák po celou dobu nemá vůbec tušení, jakým směrem se bude film následně ubírat, což bylo hodně fajn, takže ony zvraty pak fungovaly o to víc na výbornou, k čemuž napomáhala i naprostá nejednoznačnost veškerých postav, takže po celou dobu není vlastně ani jasné, kdo je svině a kdo oběť, což následně pointa vytuní ještě o nějaký ten level výš, prostě gradující parádička, jejíž pointa je zároveň ale i fakt slušný bizárek, který je nakonec vlastně svým dost zvráceným způsobem i docela vtipný. Po celou dobu tu jinak funguje napětí, atmosféra, já se zkrátka opravdu upřímně parádně bavil, a když tak nad tím přemýšlím, tak tomu nelze ani co vytknout, prostě krapet zvrhlejší jízda, kterou mohu jen a jen doporučit.

Opravdu výborný film, který ovšem paradoxně osloví spíše publikum rodičovského věku, než samotné teenagery, o kterých to sice prakticky je, a vesměs zastupují i většinu ústředních postav, ale opravdu pochopit a užít si tento snímek mohou právě jen ti, kteří si něčím takovým prošli doma se svými ratolestmi, neboť to teprve mladistvé publikum nad tímto příběhem jen mávne rukou, a budou si stejně myslet jen něco ve stylu: to jsou ale kecy, takový/á já nejsem. Podstatné každopádně ale je, že celý tento film je vážně reálně a lidsky podaný, postavy zastupují kohokoliv z nás, běžné lidi, s jejich všedními slastmi a strastmi, chování, reakce, názory, pózy, to vše je více než skutečné, přesvědčivé a emočně podmanivé, zároveň je to ale i podané dost odlehčeně, s nadsázkou a jemným, fungujícím humorem. Hořkých sedmnáct krom skvělé zápletky nicméně ještě nabízí skvělé obsazení, v čele s výbornou a přirozenou Hailee Steinfeld a nenahraditelným Woody Harrelsonem, ale i ostatní herci tu působí opravdu sympatickým, neokoukaným a svěžím dojmem, prostě jasný palec nahoru i v tomto ohledu. Celkově se zkrátka jedná o skutečně výraznou podívanou, která se dá ale jen stěží přiblížit, to se musí vidět, stejně jako život prožít, aby divák pochopil, o jak výtečný filmový zážitek se jedná.

Hereditary je film, který právem vyvolal rozruch, neboť se skutečně jedná o velice znepokojivou podívanou, která ani mě nenechala vůbec chladným, i když v podstatě ale pořád ani vlastně nevím, jestli jsem z toho snímku nadšený, či otrávený, každopádně mi svým zpracováním a vyzněním uvízl v hlavě, a to je určitě dobře. Rozhodně bych ho ale nenazýval hororem, jakožto spíš psychologickým thrillerem, který poměrně pomalým tempem postupně buduje opravdu psycho zatěžkávající hru, kdy jsem ale bohužel nucen konstatovat, že jejího potenciálu nakonec nebylo dle mého názoru dosaženo, neboť závěrečná pointa je více než diskutabilní, a i když jí tedy rozhodně nepovažuji za vyloženě špatnou, jelikož minimálně díky své originalitě dokáže zaujmout, tak zároveň je možná až natolik svébytná a divoká, že jsem jí nedokázal úplně pobrat. Do té doby se ale skutečně jedná o opravdu ojediněle podmanivý snímek, se ztraceně výrazným obsazením, dokonale mrazivou atmosférou, jednou nečekaně šokující scénou, neustálým napětím a celkově vážně vytříbeným tvůrčím stylem zpracování, který tu již dlouho nebyl. Doporučit každopádně tento film běžnému filmovému konzumentovi by ale asi nebyl nejšťastnější nápad, nato se totiž jedná o skutečně náročnější typ podívané, kterou dokáže ocenit jen opravdu otevřenější a vnímavější publikum, takže klasický „popkorňák“ by se u toho nejspíš posral nudou. Pro mě se zkrátka jedná o skutečně zvláštní, ale rozhodně podmanivý filmový zážitek, který stojí za pozornost.

Zhruba prvních dvacet minut bylo vážně strašných a já se jen děsil, že jestli bude vypadat takhle celý film, jak moc se tím protrápím. Naštěstí pak ale zápletka nabrala konkrétnějších obrysů, děj začal mít velice slušný spád a vlastně až do konce jsem se v rámci možností docela i bavil, i když celkový dojem pořád vyznívá dost mdle. Hlavní slabinou filmu je každopádně Liam Hemsworth, který v porovnání se svým daleko slavnějším bráchou Chrisem vyznívá jako totální šmudla, bez koulí a charisma, nehledě na to, že ani jeho herectví není na kdovíjaké úrovni, což je vidět třeba i zde, jelikož například jeho parťák Emory Cohen si ho tu dává levou zadní v každé společné scéně, já prostě toho chlapa nemusím a ani tento film vůbec nepodržel. Zpracování filmu každopádně dominuje poměrně působivá, syrová atmosféra, příjemně překvapilo i pár drsných scén, ústřední zvrat ke konci filmu pak vyznívá sice dost tuctově, na druhou stranu ho tvůrci využili ještě jednou v úplné závěrečné pointě a ta mě naopak oslovila hodně, ovšem jinak celkově film nápady zrovna neoplývá, čeho má ale dost, tak to jsou vážně nevýrazné a tuctové postavy, které nedokážou ani trochu zaujmout. Killerman je zkrátka takový méně výrazný akční krimi thriller, jehož existence rozhodně nikomu neublíží, ale zároveň se jedná o podívanou, která toho nemá příliš co nabídnout a právem tak rychle zapadne do zapomnění.

Více než uspokojivé vyvrcholení skvělé série, která se po celou dobu pyšnila především absolutně špičkovými bojovými scénami a až nezvykle působivými zápletkami, a i tento závěrečný díl není v tomto směru výjimkou, možná tedy jen v souvislosti s onou zápletkou by se dalo podotknou, že tentokrát působí až příliš šablonovitě a chvílemi i trochu bez záživnějšího spádu, nicméně pro mě osobně tu zůstalo to nejzásadnější a navíc v nejmaximálnější možné kvalitě, a to množství dokonalých, strhujících soubojů, u kterých jsem se opět jen tetelil blahem a jako luxusní bonus tu řádí můj milovaný a nedotknutelný Scott Adkins, každopádně veškerá jejich choreografie a nasnímání je jedna velká paráda, zkrátka Martial arts v nejpůsobivější možné podobě. Jinak Donnie Yen jako Ip Man nepřekonatelný, charismatický, sympatický a výrazný muž, kterému lze věřit každé slovo, stejně jako každý úder, a díky němu zde fungují i emoce a dramatické situace, jelikož je stejně tak dobrý herec jako bojovník. Závěr je pak především pro příznivce této série velice silný, škoda tedy jen toho méně tuctovějšího příběhu, neboť jinak se jedná o skutečný žánrový skvost.

Guy Ritchie se každopádně vrací k tomu, co mu jde nejlépe a díky čemu se v podstatě dostal i do první režisérské ligy, a je skutečně znát, že se opět pohybuje v prostředí, ve kterém si je zatraceně jistý, výrazný a přesvědčivý, nicméně i přesto, pokud bych měl tedy Gentlemana porovnat se Sbal prachy a vypadni, či Podfu©kem, tak z toho tento snímek vychází jako nejslabší podívaná, ovšem pořád to stačí na vynikající zábavu, hledajíc v rámci žánru jen stěží nějakou adekvátní konkurenci. Znovu zde tak sice máme sofistikovanou historku z londýnského podsvětí, plnou rozmanitých a neotřelých postaviček, černého humoru, netuctových dialogů, originálních zvratů a nápadů, prostě veškerých typických ingrediencí pro Ritchieho ranní tvorbu, jenže vše tentokrát nepůsobí až tak dokonale, jako u výše zmíněných snímků. Postavám chybí pořádný koule, humoru je o dost méně a nefunguje až tak úplně a nečekaných situací a zvratů je pak sice dost, ale též postrádají tu dřívější živelnost, drive a „coolovost“. Nejhůře z toho ale vycházejí dialogy, které se navzdory očividné tvůrčí snaze příliš nepovedly, jelikož chtěli navázat na své předchůdce, ale jejich vyznění častokrát působilo až příliš křečovitě, nuceně a za každou cenu namachrovaně, a nejednou jsem i dokonce říkal, co to ti herci plácají za hlouposti. Když už jsem jinak u těch herců, i v tomto ohledu mě Ritchie krapet zklamal, jelikož pány, jako Grant, Hunnam, či Strong příliš nemusím a zde mě o opaku nepřesvědčili, na druhou stranu to naštěstí ale více než vyvažují především McConaughey s Farrellem, kteří tu dominují každým svým výstupem a oba tomu filmu jasně kralují. Přes všechny tyto výtky ale musím znovu zopakovat, že přestože nejde o dokonalý film, tak i přesto je Gentleman sakra výbornou filmovou záležitostí, která královsky pobaví.

Pokud bych měl tuto podívanou hodnotit jen po atmosférické a vizuální stránce, tak bych asi jako většina publika byl naprosto spokojeným divákem, který si užil skutečné filmové hody. Jenže jen o tom to samozřejmě není, a tak je bohužel pravdou, že krom dvou výše zmiňovaných ingrediencí už tento snímek nic jiného, zajímavého, či výrazného nenabízí, a navíc, já se u toho tak strašně nudil, že snad ani nepamatuji, kdy naposledy jsem viděl něco tak nezáživně mdlého. S původní pohádkou to jinak nemá samozřejmě nic společného, tedy krom postav, zápletka je pak sice v podstatě poměrně originální, ale co je to platný, když nefunguje, nemá spád, napětí, překvapení, ani žádnou gradaci, všechny postavy se zde jinak chovají fakt podivně a hází jen tajemné, ovšem nicneříkající pohledy, hororově tu ovšem působí skutečně jen ta atmosféra opuštěného domku uprostřed lesa, zbytek v tomto ohledu již nic jiného nenabízí, no a závěr považuji za fakt pořádný úlet, to jako na mě vážně nezafungovalo žádným způsobem, tohle je zkrátka skutečně velká podivnost, kdy já tak trochu očekával a doufal v druhou The Witch Roberta Eggerse, ale k té si to ani nečichne, každopádně, jako osobitá, stylová podívaná to ujde, ale jako celek to může oslovit opravdu asi jen málokoho. Za mě zklamání.

No nic, budu dělat, že tento příspěvek, do jinak naprosto parádní série, vlastně vůbec nepatří, že neexistuje, čímž bych chtěl zároveň před tímto degradujícím počinem varovat i případné budoucí potencionální diváky, aby si také zbytečně nenechali pokazit dosavadní dojem z předešlých dílů, jelikož První Očista dosáhla v podstatě jen tří věcí. Jednak, a to mě sere nejvíc, popřela, či jen hloupě vysvětlila dost věcí, co a proč se v předchozích dílech dělo. Za druhé, chápu, že pro většinu filmů je zásadní, aby na sebe vydělali, ale udělat kvůli tomu z ryze multikulturní podívané čistě afroamerickou, respektive těch pár bělob se tu také objeví, ale samozřejmě vesměs jen jako gauneři, to též nepovažuji za ani trochu dobrý tvůrčí tah, respektive v tom hlavně dost vidím až filmový populismus, no a za třetí, hlavní, opěvovaný hrdina je nekompromisní drogový dealer, který se nezastaví před ničím, a mám mu fandit jen kvůli tomu, že jelikož chce opíchat hlavní ženskou postavu, tak sem tam udělá pěkné gesto? To snad jako také ne! Co se jinak týče konkrétně zápletky, ta je nudná, bez spádu, v první polovině působí vyloženě nezáživně a nenápaditě, a když už v té druhé, akčnější, dojde k nějakému tomu řáděníčku, tak je vyměklé, neefektní a bez napětí, atmosférou si pak k předchozím dílům tato podívaná také ani nečichne, veškeré postavy tu jsou nevýrazné a nezajímavé a závěr působí už jen vyloženě směšně, to radši ani nebudu komentovat. První Očista zkrátka postrádá vše, díky čemu mě tolik bavily první tři díly, hlavně tedy jednička, tohle jde naprosto odlišným směrem, který se mi ani trochu nelíbí, takže takto vážně ne, tohle s původním originálním nápadem, působivou myšlenkou, výrazným napětím, efektní akcí a fungující atmosférou už nemá vážně nic společného.