sedm.1

Po poměrně slušném, nicméně ne až tak působivém prvním díle, jsem byl docela zvědavý na další vývoj kolem party „útěkářů“, ale že to bude až taková jízda, tak to jsem tedy rozhodně nečekal a já jsem z dvojky opravdu nadšený, neboť prakticky ve všech ohledech první Labyrint naprosto strčila do kapsy. Dějově se to tedy celé zas až o tolik neposunulo a bohužel tu nadále stagnuje i zajímavější vývoj a uchopení charakterů jednotlivých postav, ale zbytek je opravdu parádní záležitost, především pak samotné zpracování je tedy neskutečný pokrok kupředu, film od prvních minut nabere strhující tempo a neubere z něj až do konce, jeho skvělá zápletka zde disponuje nápady, nečekanými situacemi a zvraty, spoustou napětí, parádní atmosférou, a hodně mě bavil i vizuál světa za zdmi Labyrintu, díky zombíkům jinak nabízí Zkoušky ohněm i působivé hororové prvky, ale musím zopakovat, především ten spád, to je prostě kulervoucí a dechberoucí náhul, který si zaslouží upřímný obdiv. Tohle zatraceně výrazné a efektní pokračování mě zkrátka opravdu nadchlo, je temné, syrové, častokrát dost nekompromisní, za mě tudíž jasný palec nahoru a doufám, že i trojka bude pokračovat v nastoleném trendu, neboť tentokrát to nedosáhlo na maximální hodnocení vážně jen o chloupek.

Opravdu nečekaně hodně zábavná a svěží komedie, od které jsem tedy nečekal rozhodně žádné terno, ale opak se stal pravdou, jelikož jde o skutečně zatraceně svižnou a vážně vtipnou podívanou, které neomylně dominuje skvělá Rebel Wilson, jenž nechává veškerý zbytek osazenstva hrubě za sebou, a to včetně Anne Hathaway, která jí absolutně nestíhá a vlastně jí po celou dobu jen přihrává a sekunduje, ovšem abych Anne jen nekřivdil, dělá to s grácií a navíc jí to pořád sakra sekne, nicméně tou hlavní hvězdou a tahounem Podfukářek je prostě bez debat právě Rebel a každý její výstup, scéna, či dialog je jednoduše opravdu vtipný a tahle komička si tak svým perfektním výkonem prakticky ukradla tento snímek sama pro sebe. Krom ní ovšem Podfukářky určitě baví i díky výborné zápletce, která ačkoliv si hraje s tím klasickým „podfukářským stylem“, který bývá většinou pořádně zamotaný, až překombinovaný, tak zde má poměrně jednoduchou a přímočarou linii, ve které dali navíc tvůrci před nečekanými zvraty a vyšponovanými pointami spíš přednost humoru a odlehčenosti, podstatné nicméně je, že film funguje ve všech zmíněných ohledech, a to od první až do poslední minuty. Já se u Podfukářek zkrátka báječně bavil, mělo to spád, nápaditost, vtipnost, prostě parádní oddychovka, která baví na maximum.

Komorník je určitě velice zajímavým a výraznějším filmovým zážitkem, nicméně v souvislosti s ním musím zároveň ale zmínit i jednu zásadní výtku, a to že působí neuvěřitelně dlouhým dojmem. Oficiálně má tedy nějakých sto třicet minut, ale pocitově snad dvě stě. Je to přitom ale dost zvláštní, neboť že by se jednalo o nějakou vyloženě nudnou podívanou, s hluchými, či nezáživnými scénami, tak tomu také skutečně není, ale možná to chtělo více intenzivnějších, dramatičtějších a vypjatějších momentů, neboť jinak to celé plyne sice působivě, ale zároveň právě i docela nevýrazně, myšleno bez oněch výše zmíněných ingrediencí, které by celý ten poklidný příběh jistě dost oživili. Nicméně, jak jsem již také zmínil, o zajímavý a vědomostně obohacující snímek se jedná každopádně, krom ústřední postavy se snímek jinak hodně zabývá i dobovou rasovou problematikou v USA a pohledem na ní očima prezidentů, kteří zrovna byli v té době u moci, znova jsem se zde pak jen ujistil, jak obrovsky moc prakticky pro všechny američany znamenal JFK a později pro afroameričany Obama, co se každopádně ale ještě snímku samotného týče, docela dost jsem byl zklamaný z nepříliš fungujících emocí, ani atmosféra mi nepřišla příliš přesvědčivá, obsazení pak krom ústřední role Foresta Whitakera působí dost roztříštěně, takže spousta známých jmen, ale prostoru pro ně minimum, a o roztříštěnosti by se dalo ještě mluvit v souvislosti i se zápletkou, která sice dějově zaujímá velký časový prostor, jenže všechno jen tak naťukne a do větší hloubky se nedostane vlastně ani jednou, což byla v několika scénách vážně velká škoda. S Komorníkem je to zkrátka docela těžké, není strhující, není zábavný, není komplexní, emočně působí vyloženě chladně, na druhou stranu ale skutečně rozšíří obzory a určitě dokáže zaujmout filmovými prostředky, takže asi zhruba na hodnocení takový nějaký slabší průměr, který ale zrovna doporučovat na potkání rozhodně nebudu.

Love Song je vážně velmi podmanivou hudební romantikou, i když ta romantika tam vlastně ale asi nehraje až tak zásadní roli, spíš je to tedy především skutečně hlavně o té hudbě, o bezmezné lásce k ní a až, v dobrém slova smyslu myšleno, fanatickém přístupu k tomuto oboru lidského umění. Každopádně, podstatné zde je, že tento snímek funguje vážně snad ve všech směrech a prakticky mu nemám vůbec co vyčíst. Ústřední zápletka sice není kdovíjak originální, ovšem úplný závěr je přes svou happyendovost netuctový a poměrně nečekaný, jinak má ale určitě spád, je nenudící, funguje zde jak dramatická, tak emoční složka, atmosféra hudebního prostředí a New Yorku je podmanivá, všechny písničky jsou pak opravdu až nečekaně chytlavé a prostě povedené, a veškeré postavy jsou opravdu sympatické a výrazné, a to i díky skutečně perfektnímu castingu, v čele se super výrazným a ještě víc sympatickým Markem Ruffalem, a křehoučkým mazlíčkem Keirou Knightley. Závěrem musím ale nutně ještě podotknout, že si myslím, že se nejedná o úplně mainstreamovou podívanou, jelikož si tento snímek určitě vyžaduje přeci jen vnímavější a náročnější publikum, aby si ho mohlo užít opravdu naplno. Love Song pro mě každopádně znamená velmi příjemný a působivý filmový zážitek, který si zaslouží obdiv.

Akčních krimi filmů na téma terorismus je opravdu dost, a v podstatě mohu konstatovat, že většina z nich jsou skutečně zábavné podívané, sem, tam se ovšem vynoří takovýto „mongolík“, který tvoří jen hromada předvídatelností, tuctovostí a stokrát viděných klišé, bez tvůrčí nápaditosti a čehokoliv nečekaného. Neoriginální, jednoduchoučkou ústřední zápletku se tudíž snažili tvůrci „oživit“ alespoň nefalšovanou překombinovaností, což ovšem diváka nasere tak akorát ještě víc, dále pak ačkoliv se jí snažili hnát kupředu rychlostí tornáda, tak i přesto je zde momentů nudy rozhodně více, než těch záživných, akce jinak film obsahuje spíše méně, horší ale je, že její zpracování je vyloženě o ničem, napětí a atmosféra jsou pak zcela nepůsobivé a závěrečná gradace, respektive pointa je vlažná, nedramatická a nefunkční. Mila Jovovich mě jinak tentokrát vůbec nebavila, a tak alespoň díky za toho Brosnana, který si svého padoucha svým nekompromisním pohledem evidentně užíval, nicméně co se týče nejen jeho postavy, tak vesměs působily nezajímavým a nevýrazným dojmem. Survivor je zkrátka takový prostinký, chaotický zmetek, který se snaží být tou opravdovou zábavnou a strhující jízdou, tentokrát ovšem zůstalo skutečně jen u té snahy, kterou si dovolím odvážně nazvat Frigidní.

Leigh Whannell si jak režijně, tak především scénáristicky vybral s The Invisible Man zatraceně slabou chvilku, neboť je až neuvěřitelné, že tvůrce, který stojí za takovými peckami, jako série Saw, Insidious, či Upgrade, tedy vše naprosto strhující, napínavé a především zatraceně nápadité a vypointované podívané, pak napíše a zároveň natočí takhle mdlou a nevýraznou story, postrádající prakticky vše výše zmiňované, co doposud v jeho pracích tak fungovalo, až dominovalo, a to ani nezmiňuji, kolik možností navíc zrovna téma Neviditelného nabízí. Já jsem z tohoto jeho výsledného projektu prostě opravdu zklamaný, jelikož zde nemohu vlastně ani zmínit cokoliv, co by mě vážně alespoň trochu oslovilo, zato těch negativ, těch je víc než dost. Ústřední zápletka mi přijde vážně bez výrazné, nápadité ústřední myšlenky, její spád je mizerný, napětí prakticky žádné, emoce vymazány, využití postavy „Neviditelného“ zoufale promarněné, atmosféra naprosto nepůsobivá, hororových prvků nula, absence gradace nepochopitelná, pointa nevídaně nudná, a vrcholem budiž Elisabeth Moss v ústřední roli, hnusná, nesympatická a fakt divná herečka, která nemá ani na druholigové vedlejší role, natož pak aby utáhla takovýto film, s jejím obsazením se tvůrci zkrátka totálně sekli a filmu tak ublížili ještě víc. Já jsem zkrátka přesvědčen, že téma Neviditelného nabízelo opravdu nepřeberné množství možností, ovšem ta, kterou nakonec Whannell představil filmovému světu, je skutečně nepovedená, nezábavná, nezajímavá a nevýrazná, takže hlavně kvůli té promarněné šanci jsem při hodnocení přísnější, než kdy jindy, a za mě tak jasný palec dolu.

Kristova boto, ta byl zase flákanec. Kolik já si toho kvůli tomu Dolphovi ještě asi vytrpím. Když má ale někdo pro někoho prostě slabost, tak co nadělá, že? No, pojďme do toho, takže se jedná o další laciné pokoukáníčko kategorie B, až spíše C, se scénářem rovnou kategorie D, s hromadou nesmyslů a filmových kiksů, což mě sralo asi ze všeho nejvíc, jinak dále s fakt vyzrálými dialogy, myšleno samozřejmě ironicky, se zápletkou, co má sice určitě spád, ale toť asi vše, prostě to co se tam odehrává, je vážně už vysoká hra s diváckou trpělivostí a tolerantností, akce je pak možná dostatek a dokonce i její úroveň není úplně nejmizernější, pokud ovšem tedy nepočítám přestřelky, za které by potřebovali být postřeleni tak akorát sami tvůrci do prdele, jinak atmosféra, napětí, emoce, nic z toho se tu nevyskytuje a co se obsazení týče, to je také spíš taková sranda, sice se zde vystřídá pár povědomějších céčkových ksichtů, což určitě potěší, Natalie Burn pak v ústřední roli také nepůsobí úplně mimo a Lundgren je zkrátka Lundgren, většinu času tu tedy prosedí na židli s hubou plnou keců, a když se nakonec přeci jen zúčastní závěrečné akce, tak stejně nevěřím, že se v ní nenechal zastoupit dublérem, ale jeho charisma mě i tak pořád táhne, takže v tomto ohledu vše OK, ovšem přímo postavy zmiňovaných herců, to je další přehlídka triviálnosti a nesoudnosti, to fakt jako bolelo. Celkově je to ale prostě levný brak, co vážně nemá smysl vidět.

Dle recenzí a traileru jsem čekal po dlouhé době skutečný masakr, nicméně k mému velkému zklamání to zas až takový jateční festival není, i když tedy první dvě vybouchlé hlavičky slibují více než slibnou zábavu, postupem dalších a dalších mrtvých ovšem nejspíš docházeli finance a nakonec tak z 24 avizovaných zabití je v podstatě zhruba osmdesátiprocentní většina úplně mimo záběr, takže nějaká výjimečná řežba se tu skutečně bohužel nekoná. Přitom námět pro samotnou zápletku není vůbec špatným nápadem, jedná se opravdu o takovou jednoduchoučkou, ovšem zatraceně vostřejší verzi Jumanji, jak už jsem ale zmiňoval, tvůrce nejspíš vyloženě trápil rozpočet, takže se nakonec jedná o vážně umírněnější verzi, než o jakou by mohlo jít za jiných finančních prostředků, což je o to víc škoda, neboť těch pár přítomných gore efektů není vůbec na špatné úrovni. Casting je pak poměrně snesitelný, nikdo mě nějak vyloženě z přítomných herců a jejich postav neiritoval, a co se jinak dalších tradičních filmových ohledů a prvků týče, je evidentně znát, že oba režiséři jsou teprve na počátku svých kariér, jelikož je z toho až nemile znát, že se jedná spíše o takovou poloprofesionálnější fanouškovskou záležitost, než o jakoukoliv vyzrálejší filmařinu. Každopádně, pro příznivce krvavé zábavy se může jednat o vhodný tip, ti ostatní by se tomu měli ale vyhnout zatraceně velkým obloukem, jelikož jinak je to fakt slabota.

Marc Forster natočil opravdu zvláštní, ale především originální film, což zní sice působivě, problém ovšem je, že na mě to bylo zvláštní asi až příliš a v podstatě na mě celý ten příběh ve výsledku ani nezafungoval. Určitě bych tedy hodnotil o * výše, kdyby film skončil jako „tragédie“, což se nestalo, nicméně mé pocity z tohoto snímku jsou každopádně velmi rozpačité, a vlastně jsem si až doposud nedokázal v hlavě ani ujasnit, jestli se jedná o vážně tak výraznou a netuctovou romantiku, anebo zdali je to strašná ptákovina, která se tvůrcům jednoduše vymkla kontrole. Co musím ovšem určitě zmínit za pozitivum, je velmi přesvědčivá a podmanivá chemie mezi Willem Ferrellem a Maggie Gyllenhaal, což jsem vůbec nečekal, stejně tak jako jeden z nejumírněnějších výkonů právě Willa Ferrella, jehož výstřední herectví mě jinak upřímně sere, ale tady ta jeho vážnější poloha mě bavila a kupodivu v ní nebyl vůbec špatný, spíš naopak. Zápletka jinak krom zmiňované originality toho moc jiného nenabízí, vyskytuje se zde dost hluchých míst, spád nic moc, avizovaný humor se tu nevyskytuje, romantická linie je pak sice příjemná, na druhou stranu jí ovšem chybí emoce, což považuji za opravdu zásadní nedostatek, a jelikož nic dalšího, co by stálo za zmínku, se tu už nevyskytuje, tak vlastně není můj výsledný dojem z tohoto filmu příliš dobrý, spíš jak už jsem zmiňoval, jde o takovou odlehčenější, dramatičtější podivnost, u které hodně závisí na tom, jaký divák se jí rozhodne dát šanci a je to vážně tak 50 na 50.

Výrazný a sympatický Adam Devine je v podstatě jediný důvod, proč vůbec sledovat tento strašně hloupý a naivní pokus o romantickou podívanou, ve které se tvůrci snažili poukázat na současný problém vlivu mobilních telefonů na život lidí, speciálně pak na téma vztahů, což bych bral jako zajímavou látku, zvlášť pak s ohledem na to, koho vlastně Jexi vůbec představuje, jenže místo aby toho využili a přistoupili k tomu co nejoriginálněji a nejnápaditěji, tak raději veškeré karty vsadili na triviálnost, hloupost a především nesoudnost, narvané až po okraj tunou klišé a tak nesmysluplných scén a dialogů, že jsem se až chvílemi cítil za ně trapně. Ať se na mě tedy nikdo nezlobí, ale Jexi tak pro mě ve výsledku nakonec nečekaně nemile představuje skutečné scénáristické dno, kdy je alespoň dobré, že to je naštěstí tak krátké, neboť při delší stopáži bych se vážně už bál, jakých nesmyslů a nehorázností budou tvůrci ještě schopni, neboť tolik trapných momentů v jednom filmu snad ani nepamatuji, vrcholem budiž sex s mobilem, to působilo totiž už tak retardovaně, že jsem měl co dělat, abych to v tu chvíli definitivně nevypnul, což jsem jen tak mimochodem ještě u žádného filmu nikdy neuděl. Jexi je zkrátka fakt průser, který daného tématu absolutně nevyužil, nefunguje tu humor, romantika, emoce, prostě nic, je to jen hloupá a kýčovitá splácanina, s jedním z nejslabějších žánrových scénářů vůbec.