Elerrina

Tak polovinu seriálu máme za sebou a jedno životní období mladé lékárnice, dvorní ochutnávačky a příležitostné vyšetřovatelky zločinů a palácových záhad Maomao se uzavřelo, a další, nepochybně ještě zajímavější, se před ní otevírá. Zatím je to tedy paráda. Fascinující hlavní hrdinka, nádherná kresba, propracované prostředí středověké Číny zalidněné zajímavými charaktery ... no, snad jedině motivace k některým těm zločinům by mohly být trochu uvěřitelnější, ale to už bych chtěla asi moc.

Po většinu času průměrná duchařina, která se místy mění na nadpřirozenou procedurální detektivku. Největším lákadlem a zároveň i největší slabinou tu je důsledné zasazení reálií do období Heinan, tedy ranně středověkého Japonska, s čímž souvisí určitý zcizující odstup od víceméně jednorozměrných postav a jejich pro nás ne úplně snadno pochopitelných motivací. Je možné, že v knižní předloze to fungovalo lépe, jenže se (vzhledem k tradiční nepřítomnosti kvalitního dramaturga) spousta informací při převodu do kreslené podoby prostě ztratila. Budování vztahu mezi naivně přímočarým šlechticem a cynickým samotářským čarodějem, kteří spolu vyšetřují nadpřirozené úkazy na císařském dvoře, tak probíhá nejotřepanějším možným způsobem: spolupracují - pohádají se - usmíří se - opijí se spolu - už jsou přátelé na život a na smrt. Díky tomu pak dramaticky přepálené finále, kdy si hrají na Hanče a Vrbatu a snaží se zachraňovat jeden druhého, emočně poněkud selhává. O vyloženě otravném finálním bossovi ani nemluvě.

Naivní pohádka o druhé šanci, určená pro desetileté holčičky postižené princeznovskými ambicemi a mentální retardací. Úplně všechny představy o tom, jak by měl fungovat feudální stát, aristokracie, revoluce, politické intriky, mezitřídní i mezilidské vztahy jsou tak blbé, až to bolí. Ani nevím, proč dávám tu druhou hvězdičku, asi jen za hezkou kresbu.

Poslední ze tří doktorovských speciálů se nakonec jeví jako nejlepší, Neil Patrick Harris jako záporák je skoro až do konce opravdu perfektní a jednu chvilku to vypadá, že by to snad mohlo mít i nějakou myšlenku. Závěr to samozřejmě jako vždycky zabije, i když tentokrát ta skrz dialogy prosakující Daviesova senilita nebolela tak moc, jako třeba u The Star Beast. Ale stejně je to bída. Ta značka už je prostě vyždímaná a zároveň hrozně okleštěná nutnými ideologickými limity.

Jedná se vlastně o recap + první dvě epizory třetí série (New World), které studio vypustilo o rok dříve. Představuje nám novou důležitou postavu - budoucího kapitána Rjúsui a další nový vynález - balón.

Celou první třetinu (počítáno i s úvodním speciálem Rjúsui) můžeme pokládat jen za takovou technickou přípravu na další dobrodružství, přičemž vývoj cca tisíc let civilizace tu prostě proběhne rychloposuvem. Senku jako vždycky přijde s nějakým šíleným úkolem (postavit balón, najít ropné naleziště, postavit motorovou loď) a všichni ostatní zahulákají svůj nadšený souhlas a předvedou příkladné pracovní úsilí. Což, upřímně, začne být brzo i trochu otravné, obzvlášť, když tu teď je (po smířlivě pojatých Stone Wars) několik desítek lidí a prakticky každý dostane svůj desetivteřinový prostor pro co nejhlasitější projev budovatelského nadšení. Naštěstí, když se konečně dopluje k cíli, tedy k ostrovu s pokladem astronautů, vypukne úplně nové drama. Po střetnutí s neznámým a postupně čím dál děsivějším nepřítelem klesne počet postav po nějakou dobu na mnohem přehlednější počet, Senku se opět dostane do popředí a hlavně je nucen čelit čím dál složitějším a nebezpečnějším výzvám i situacím, kdy se věci nedějí podle jeho plánů. Prostě parádní akční jízda prakticky až do konce, výborně gradovaná a zároveň nepředvídatelná, a samozřejmě, stále sem tam ozvláštněná nějakým tím narychlo vyrobeným vynálezem. Protože Království vědy nehodlá kapitulovat před žádným nepřítelem, ať je jakkoliv silný a nelítostný. Zároveň se odhalují i další střípky skládačky do tajemství kolem petrifikačního paprsku. No a na konci se zas tvůrce urve ze řetězu a předloží další úplně šílenou misi do budoucna. Ovšem pokud by byla zpracovaná stejně povedeně, tak proč ne.

Skvělý herecký koncert dvou Emm (Stone i Thompson) a haute couture modely, nad kterými by závistí začal slintat i Ďábel. O moc víc toho tento dlouze natahovaný duel dvou ultrasebestředných démonických mrch, vyšperkovaný náznakem revenge story a připitomělými heisty nenabízí. Určující vlastností pro prakticky všechny vedlejší postavy je to, že milují ponižování a manipulace (což je dovedeno k naprosté dokonalosti u oněch dvou Cruelliných poskoků s charaktery totálních hadrů na podlahu). Takže jako instruktážní video pro všechny ctižádostivé dívky (i chlapce), kteří se rozhodli dobýt svět módy, nepochybně hodnotný filmík. 65%

Wonka je kouzelný film, o tom žádná. Kouzelný v tom nejlepším smyslu, protože opravdu od začátku do konce hýří nápaditě stylizovanými výjevy a spoustou fantazie. A kouzelný i v tom horším smyslu, když děj kvapně skáče od jedné dramatické scénky ke druhé, aniž by se obtěžoval nějakým vysvětlováním, jak a proč se to všechno děje právě takhle. Prostě proto, že všechno je možné - triky, magie, fantaskní momentky i zjevné nesmysly jsou tady namíchány do jednoho opojného dryáku, berte nebo nechte být. Není to vždycky ku prospěchu příběhu, hlavně celá ta rádoby dickensovská podzápletka kolem kníraté holčičky a padouchova prstenu je takovým vrcholem povrchnosti, až mi bylo za tvůrce skoro stydno. Ale děti to asi řešit nebudou, takže jako náplň svátečního času, která ve vás vzbudí optimistickou víru ve splňování snů (a současně nezkrotnou chuť na talíř cukroví), asi jednoznačně dobrá volba. 70%

Kdyby nebylo té strašlivé, ale opravdu strašlivé kresby, byla by to vlastně kupodivu docela povedená a nápaditě namixovaná vykrádačka motivů z mnoha jiných anime (v čele se SAO, Sedmi smrtelnými hříchy a čímkoliv dalším, kde hrdina levluje a zabíjí příšery). Přičemž inovací je tady nebezpečí, plynoucí z vlastní děsivé schopnosti a jejího používání. Nevyhnulo se to ovšem určité zmatenosti ohledně postav i dotyčného světa, takže jediné, co se opravdu dá bez výhrad pochválit, je fungující romantická linka s idealistickou rytířkou.

U Aardmana definitivně ztratili soudnost, protože to, co tentokrát servírují, nejsou čerstvé a lahodné kuřecí nugety, ale přežvýkané sousto obalené v nastrouhaných klišé. Pojetí té supermoderní opevněné farmy a návrat záporačky z prvního dílu sice potěší, ale co je to platné, když první třetina je totálně předvídatelná nuda (jen čekáte na to, až Molly uteče z domova a ostatní jí půjdou zachraňovat) a celá druhá půlka filmu se skládá z neustálého repetitivního střídání nebezpečných/hororových situací a debilně groteskních úniků z nich. A když už to vidíte po desáté, pomalu si místo fandění hrdinům začnete přát, aby je potkal rychlý a smažený konec. Hlavní problém (který jednička mimochodem neměla) je v tom, že tady se důsledně jede v módu Blbý a blbější: klaďasové se chovají jako pitomci a jejich únikové plány vycházejí buď shodou náhod a nebo proto, že záporáci jsou vykreslení jako ještě větší pitomci. A ty dva tři povedené fórky nemají šanci to zachránit. 50%