Sarkastic

„Nevyjádřila jsem se dobře. Nemám ve zvyku příliš mluvit s lidmi.“ - „Berte to jako šťastnou okolnost, jelikož hovořit s lidmi je velice riskantní. Nicméně, voláte vy mně, tak to riziko budete muset podstoupit.“ Virgil mě bavil prakticky od prvního okamžiku. Jeho sofistikované chování, „fajnšmekrovské“ kochání se životní sbírkou, záliba…ehm, spíš úchylka v rukavicích, no zkrátka asociální podivín, kterému jsem prostě nemohl nefandit. A spolu s ním jsem se snažil odhalit to velké tajemství, prožíval jeho první (a řádně složitý) romantický vztah a…najednou přišel konec, já byl plný emocí a měl tak strašně zvláštní pocit, který ve mně dozníval ještě nějaký ten den po zhlédnutí. No ne nadarmo se říká, že chceš-li udělat ze starého muže blázna…Silné 4*, moc povedený film (zejména sázka na Morriconeho se znovu nepřekvapivě vyplatila) a českého diváka navíc potěší malá reklama na Prahu. „Lamberte, jste ženatý?“ - „Ano, téměř třicet let.“ - „Jaké to je žít se ženou?“ - „Jako účastnit se aukce. Nikdy nevíte, jestli vaše nabídka bude ta nejvyšší.“

„Nebuď nechutnej.“ - „Říká kluk, co zrovna lozil jazykem v krku vlastní mámě.“ Možná mě ty zdejší komentáře hlásající, že dvojka je ještě lepší, namlsaly až moc. Jednička se mi líbila víc. Na druhou stranu, oba díly jsou si opravdu hodně podobné. Znovu se sází na jednoduchý, vulgární humor se spoustou sexuálních narážek. Těch kvalitních je tu zhruba stejně, bohužel přibylo i těch spíš trapných či vyloženě fekálních (spojených většinou s postavou Eliase). Ale stále jsem se převážně bavil, užíval si všechny ty hlášky, absurdní situace (vládne Randalovo shrnutí trilogie Pána prstenů), rytí do rasismu, resp. politické korektnosti, spoustu trefných životních postřehů a nakonec i ten dojemný konec (s návratem do „starých“ kolejí). Protentokrát to budou slušné 4*. „Ale manželství jde proti naší primární potřebě.“ - „Bejt milovanej?“ - „Šoustat, jak jen to jde! Šířit svoje sémě a rozmnožovat druh. Všechno je jen propaganda, abychom se brali, měli děti a drželi ekonomiku v chodu. Manželství je základ státu.“ - „Jsi tak chytrá holka.“

„Je maminka opilá, táto?“ - „Ne, ne. Má jen trochu migrénu. Malou migrénu de Chardonnay.“ Po filmu V Bruggách jsem nad McDonaghem zlomil hůl. V přesvědčení, že navždy. Ale jeho nový počin mě nakonec svým tématem zlákal. A takovou pecku jsem věru nečekal! Ten film jde až na dřeň. Jak ve scénách „odlehčených“, tak těch ryze vážných. Černý, neotřelý humor byl skvělý, vyšetřování si udržovalo slušnou hladinku napětí a ani žádné emoční vydírání skrz traumata postav se nekonalo. Mildred totiž jednoduše fandit musíte, a to ne nutně jen pro to, co se jí stalo, ale hlavně kvůli tomu, jak se s ničím a nikým neštve. Třeba po takové přednášce „ctihodnému Otci“, kterého si namazala na chleba (a mluvila mi z duše), jsem měl chuť začít tleskat ve stoje (příklad za všechny). Pravda, snímek má trošku slabinu v podobě konce, který není tak výborný jako zbytek filmu, ale ta otevřenost mi vůbec nevadila. Možná lehce nadhodnotím, ale slabší plný počet rád dám. „Ty billboardy ti ji nevrátí, Mildred.“ - „To ani mrdání devatenáctky, Charlie.“

„Půjdeš večer ven?“- „Ne, bolí mě břicho. Nechci už dnes vidět lidi!“ - „Tak to nechoď do mrazáku.“ Další švihnutý film v podání Anderse Thomase Jensena. Nutno podotknout, že moje očekávání byla v podstatě naplněna, v některých ohledech snad i překročena. Ve srovnání s 3 dalšími režisérovými filmy, které jsem měl tu čest vidět, tne Jensen do „živého“ asi nejvíc, protože danou problematiku dlouho (pochopitelně, že jen naoko…nebo ne?) vydává za něco v podstatě normálního, jen mírně nemorálního či eticky lehce problematického, no zkrátka záležitost pro fajnšmekry..a při čtení některých zdejších komentářů se zdá, že tím u leckoho přestřelil. Já mu to ovšem „žral“. Ta nadsázka mi přišla přesně na hraně. A je jen velká škoda, že ji Svend v jistý moment definitivně překročil, protože oba zvrhlíci měli mé velké sympatie. Řezníci jsou prolezlí černočerným, morbidním humorem, který nesedne každému, já se však bavil a hodnotím solidními 4*. „Omlouvám se, nemám tu uklizeno. Vloupali se mi sem.“ - „Kdy!?“ - „Nevím, před pár lety.“

„Tak Vám řeknu, Mistře, nikdo si nedovede představit, co to je za fušku ta Vaše práce. To radši operuju ledvinu nebo žlučník.“ První povídka Čintamani a ptáci byla takový lehký nadprůměr. Slyšet Šmerala nebo Jiráskovou překládat z angličtiny překvapí, ale jde tu o něco jiného, totiž honbu za získáním koberce. Vzrůstající sběratelská posedlost stejně jako ošetřování při „přípravě“ byly fajn, ale nejvíc mě bavil celý ten „nehlučně“ provedený čin, který si pro sebe ukradl Hlinomazův „profesionál“. Druhá povídka Příběhy sňatkového podvodníka se mi líbila ještě o něco víc. Zábavný byl již zástup zhrzených na policii, ovšem pořádnou šťávu to dostane až s příchodem Sovákova světáckého houslisty, jeho vztah s policistou mě moc bavil. Celkově ani 1 z povídek nebyla kdovíjak narvaná fóry, ale zvláště druhá z nich byla úsměvná a pohodová. Hodnotím solidními 4*. „Všechno zaplať, protože já si potrpím na pořádek. Ono je to poznat hned na ksichtě člověku, víte? Když nemáte dluhy, tak se můžete klidně každému podívat do očí.“

„Jakou hudbu máš v mobilu?“ - „Svoje písničky ti nepustím, je tam až moc osobních a zahanbujících věcí.“ - „To v mém taky. Podle playlistu můžeš říct o člověku hodně věcí.“ - „Já vím, proto se toho tak bojím.“ - „Tak jdeme na to?“ - „Jasně, jdeme na to!“ Že tento snímek, který mě chytl prakticky hned od scény s „přiděláváním hudebního doprovodu“, natočil režisér Once, jsem zjistil až po zhlédnutí. A příjemně mě překvapuje, jak je atmosférou v porovnání s výše zmíněným na jednu stranu stejný a přitom tak odlišný. Není tak procítěný a smutný, Begin Again má však v sobě tu a tam i nějaký ten humor, spoustu pohodové hudby a nenucených rozhovorů. Sázet může i na velmi sympatický ústřední pár, jehož vývoj se mi moc líbil. Stejně jako všechny ty nahrávky na různých místech, nebo třeba jen takové disco klubové poslouchání si vlastní hudby ve sluchátkách. „Titulkový“ konec bych snad i oželel, ale budiž, ke zbytku filmu (resp. naturelu 1 z postav) se docela hodí. Emočním dopadem se film Once rovnat nemůže, ale silné 4* mu rád dám.

„Váš otec si myslí, že lidé budou volit někoho hluchého?“ - „A proč ne. Když už zvolili debila…“ Snímek se snaží o určitou míru nekorektnosti a nabourávání předsudků (nejen) ohledně hluchoněmých lidí, takže se tu divák setká s extrémy od zprostředkovávaného setkání u sexuologa(?) až po emocionální otcovo „naslouchání“ dceři. A v tom právě tkví největší síla, ale zároveň i slabina filmu. Dokud jde jen o humor, není moc co řešit, vtipy vesměs fungují (i když je nutné si uvědomit, že hlavní hrdinka teprve vstupuje do puberty), nechybí pohodová atmosféra. Ovšem jak přijde na dojímání, film se pohybuje na tenkém ledě, přičemž se občas udrží přesně na hraně (procítěný zpěv s „překladem“), jindy je již za ní (směrem ke konci stále víc, ze závěrečných pohlednic mi bylo skoro až na zvracení a ten zbytečný příklon k Hollywoodu jsem nepobral). Celkový dojem mi vychází na slušné 4*. „Kdo to je?“ - „Grégoire.“ - „Neříkej, že jsi s ním spala!“ - „To ti neřeknu.“ - „A co Kamel?“ - „Rozešli jsme se včera před matikou.“ - „A tenhle?“ - „Ten byl po matice.“

„Obvykle takovéto věci nedělám. Na tento dům a vše, co tu vidíte, jsem si vydělal poctivě.“ - „Věřím vám. Také nedělám takovéto věci.“ - „Nepochybuji o tom.“ Ruka ruku myje aneb současné (nejen) Rumunsko? Český název Zkouška dospělosti je významově mnohoznačnější. V podstatě ani nejde tolik o maturitu dcery (mimochodem pěkně rozmazleného, nevděčného a nesympatického spratka), ale hlavně chování hlavního hrdiny. Jeho styky a skutky se snaží být s každým zadobře, navíc zajistit dceruščinu zářnou budoucnost mimo tuhle „díru“, ale už zdaleka ne náhodné útoky v úvodu divákovi naznačí, že Romea zrovna klid nečeká. A poté, co se doktorovi začne hroutit svět na všech frontách (ostatně ani „staré, dobré“ Rumunsko už není to, co bývalo), atmosféra zhoustne a film je sice stále depresivnější, ale i poutavější. Proto možná trošku zamrzí otevřený závěr, ale zas to není nic, kvůli čemu bych si trhal vlasy. Zkouška dospělosti sice kvalit 4 měsíců, 3 týdnů, 2 dnů nedosahuje, ale pořád je to zatraceně dobrá podívaná za silné 4*.

„Neuvěřitelné! S takovými schopnostmi jsem superhrdina! Teď můžu bojovat proti zločinu a za mír na celém světě! Ale nejdřív...“ K Masce jsem měl trochu jiný přístup než řada zdejších uživatelů. Především, snímek jsem v dětství na rozdíl od většiny vrstevníků neviděl, nijak mě nelákal. A pak, s Carreym mám filmové zkušenosti hlavně jakožto s „charakterním“ hercem, takže jsem byl docela zvědavý na ryze komediální roli. A v očekávání trapnosti…jsem dostal pohodovou zábavu, na které jsem neshledal nic zvlášť závadného. Pochopitelně, ve chvílích, kdy Stanley nasadí masku, je to hrozná pytlovina, ale pořád vesměs vtipná a hlavně překvapivě nápaditá. Funguje i při „muzikálových“ číslech, které jsou i vcelku chytlavé. A především, Jim si dokáže scény ukrást celé pro sebe, což je jen dobře, protože s dalšími postavami potažmo jejich protagonisty to moc slavné není. A v případě Cameron Diaz…no, svou „femme fatale“ si odehrála. Čekal jsem spíš špatný film a dostal neškodnou, příjemnou, úsměvnou jednohubku, které rád přiklepnu slušné 4*.

Tomuhle se říká kvalitní evropská filmařina. Na rozdíl od mnohých jiných filmů se zde střídají linie vyšetřování a zároveň soudu, díky čemuž divák zná obžalovaného a nemá až tak moc důvodů pochybovat. Čímž ovšem nuda nenastává. Vyšetřování je komplikované, mrtvol přibývá, provázanost mezi nimi hapruje a kriminalisté chvílemi připomínají spíš uzlíčky neštěstí než suverénní tvrďáky. Což se jim promítá i do jejich osobního života. Zároveň člověk sleduje příběh morálního dilematu „ďáblových“ advokátů, kteří pochybují čím dál víc. Kruh vyšetřování i soudu se však postupně uzavírá…jistá zdejší přirovnávání k Zodiacovi od Finchera nejsou úplně vedle, mě ovšem Mistrův kus spíš zklamal, zatímco Případ SK1 dost bavil. Přesto k úplné spokojenosti mi něco bránilo. Především to byla nepřehlednost. V datech, obětech, ale po jistou dobu i podezřelých. Nemyslím si, že bylo úplně nutné stále přeskakovat od jednoho k druhému. Na druhou stranu je to má víceméně jediná výtka této poctivé francouzské kriminálce, kterou hodnotím silnými 4*.