Sarkastic

Ze zjevných důvodů jsme se vyhnul už Noemu obloukem. A měl jsem to asi udělat i u Matky!…když mě tolik lákalo podívat se na nového Aronofského dílo! Ale pěkně popořadě. Zpočátku mě film velmi bavil. Ačkoliv s hlavní hrdinkou jsem bojoval. Na jednu stranu jsem jí rozuměl, na nezvané hosty, kteří pod různými záminkami nechtěli odejít, a jejich drzost spolu s absurditou chování se stupňovala, bych reagoval podobně. Jenže ta její neustálá, místy dost neopodstatněná úzkostlivost byla dost otravná. A když si k tomu člověk dodá fakt, že ona je introvertka, ještě k tomu hodně majetnická, a manžílek je silným extrovertem milující společnost…a pak je tu to „dvojí čtení“. Dobrovolně přiznávám, že se mi na film touto optikou dívat pranic nechtělo, ačkoliv mě k tomu Darren (do)nutil. Znepokojivá atmosféra byla místy dost fajn, Javier sedící, soustředěně hledící byl výborný, ale čím dál větší „fantasmagorie“ na plátně mě stále víc ubíjela. A konec vyloženě minul. A tak mi zbyly jen dosti rozporuplné dojmy, proto hodnotím pouze průměrem.

„Umíš líbat…“ - „Vrozený nadání.“ Z té minimálně tematické „trilogie“, kterou spolu Kachyňa s Procházkou natočili na toto téma, jsem ještě neviděl Trápení, ale už jen soudě dle Vysoké zdi k tomu tito pánové měli co říct. Generační střet mladé dívky a staršího muže působí ze všeho nejvíc uvěřitelně. Mezi tou zamilovanou, stydlivou dospívající slečnou a starým, záletným mládencem lze dost zřetelně cítit jiskření. Ne hned, zpočátku je to jednostranné, vřelé city chová jen Božka, navíc je zmatená, sama si není úplně jistá tím, co cítí. Dusné, letní dny, kdy má hlavní ženská hrdinka prázdniny, spoustu času a v podstatě neustále vyčkává každého příjezdu Gábova náklaďáku, k tomu všemu jen přispívají. Ale co když se karta obrátí…musím zmínit alespoň nádhernou scénu u dveří. To nevyřčené, ale tolik citelné dilema, výměna všeříkajících pohledů…i proto se na snímek stojí za to podívat. V kontextu Kachyňovy tvorby vnímám Závrať sice jako jeden z těch spíše slabších filmů (a Vysoká zeď mě též zasáhla víc), ale stále se jedná o slušný nadprůměr.

„Není těžké přivést muže k vrcholu. Stačí, když ho strčí někam, kde je těsno a vlhko a pak to opakuje.“ Po filmu Hledám Amy jsem na Kevina zcela zanevřel. Po letech jsem se však rozhodl dát mu další šanci a zkusit jeho prvotinu. Nevím proč, ale k mému překvapení jsem si Clerks neobyčejně užil. Humor zde je krapet jednoduší, hodně vulgární a plný sexuálních narážek, ale ve Smithově podání maximálně funguje, a já se při sledování co chvíli „řezal“ smíchy. A když už snímku začala trošku docházet šťáva, přišlo dění na toaletách a film zase bavil naplno. Fajn byla i animovaná pasáž, nechyběly prvky jako debata o Hvězdě smrti, „koulování“ pro fajnšmekry, hokej s Ďábly, nějaká ta „moudra“ (trochu jsem se v tom sám poznal) a pozor, dokonce i toho Jaye jsem nějak vydýchal. Prozatím dávám silné 4*, třeba v budoucnu ještě přihodím, každopádně jsem navnaděný na barevné pokračování. „Jeden chlápek odmítal zaplatit pokutu za pozdní vrácení filmu. Říkal, že obchod byl včera 2 hodiny zavřenej. Zrušil jsem mu kartu!“ - „Šokující zneužití moci.“

„Zníš jako tvůj přítel. Proč nech poldům a cvokařům. My jen hledáme příčinu smrti. Nic víc, nic míň.“ Od samotného úvodu mě to strašně moc chytlo. Vyšetřování na místě činu a hned poté přenesení děje do márnice. Tandemu otce se synem, kteří se evidentně baví svou prací, přijde na pracovní „stůl“ Jane Doe a divák s nadšením očekává každý další znepokojivý detail, který hlavní hrdinové při ohledávání zjistí. Atmosféra je maximálně poutavá, napínavá, mrazivá. Pak ovšem přijde zlom a celé se to zvrhne v docela obyčejnou…potíž je zkrátka v tom, že obecně mívám problém s filmy, které se berou vážně a přitom nějakým způsobem porušují svá vlastní nastolená pravidla. V případě tohoto filmu mi však přijde, že snad ani žádné mantinely nebyly, stát a porušit se prostě mohlo cokoliv bez ohledu na to, co dílko dodržovalo/tvrdilo třeba ještě před malou chvíli. Tudíž jsem postupně o dění začal ztrácet zájem a závěr mi pak přišel už vyloženě k smíchu. Strašná škoda, film vypadal tak nadějně…takhle to ovšem bude pouze lepší průměr.

Převeliká očekávání…byla naplněna! Dunkirk předvádí válečné peklo trochu jinak. Ale výborně. S výjimkou pilotů, kteří se snaží sestřelit každého nepřátelského letouna dřív, než shodí další smrtící bomby, nejde o válčení v pravém slova smyslu…to, co zoufale prchající angličtí vojáci svádí, je boj o holý život. A je jedno, zda zrovna utíkají z obklíčeného města, stojí (jateční) fronty na pláži, marně se snaží ve vodě připlavat k pevnému, nepotápějícímu se a hořícím olejem neobklopeného bodu či se tlačí ve stísněných lodích. Ty jsou zde maximálně symbolické; představují svobodu, přežití, na druhé straně ale také uvěznění a smrt. A zdejší výtky na odosobnění? Se mnou to po emocionální stránce házelo pořádně. A nemusel jsem toho o hlavních hrdinech moc vědět (no dobře, uznávám, o Murphyho postavě bych snesl kapánek víc informací). A dojemný konec…či vlastně začátek? U žádného z 8 mnou viděných Nolanových filmů jsem s hodnocením neklesl pod 4*, ale teprve potřetí to bude plná palba. Snad i to vypovídá něco o kvalitě tohoto snímku.

„Jak můžeš spát s takovým blbcem?“ - „Já s ním nespím!“ - „Ale spíš.“ - „No a co?!“ Vše v tomto dílku se točí kolem (bez) naděje. Někdo tvrdí, že umírá jako poslední…v tomto filmu se naděje opakovaně vrací a vytrácí, to podle toho, zda se hlavní mužská postava Lucin zpije pod obraz nebo ne. A častěji spíš ano. Na Lucina je dost smutný pohled. Stal se z něj člověk, který veškeré peníze utratí za lihoviny, a když už nic nemá, snaží se mámit po ostatních. Nebo přímo krást. Divák však vidí, že to v jádru není špatný člověk. To poznává i hlavní ženská hrdinka Magdalena, která je i přes časté pánské návštěvy až hrozivě osamělá a její strach ze samoty (znásobený jejím osobním neštěstím) je to, co ji tíží nejvíc. Magdalena vidí v Lucinovi dobro, myslí si, že ho může zachránit a tím i sama najít štěstí. Jenže lze ho takto dosáhnout? Přiznám se, že konec se mi dost líbil. A docela mě překvapil. Stejně jako herectví Hegerové. Na rozdíl od Hrušínského, to už je prostě jistota. Na oba herce se film každopádně může plně spolehnout. Hodnotím solidními 4*.

Různorodé recenze a hodnocení mě lákaly. A už jen takový detail jako nezvykle (skoro až nepříjemně) pomalý nájezd kamery na Thelmu v úvodu naznačoval, že film asi nepůjde vyšlapanými cestičkami. Což mi snímek potvrzoval po celou svoji dobu. Člověk si velmi rychle najde vztah k hlavní hrdince, vnímá společně s ní její nejistotu, ostych, ale zároveň také studiem na vysoké škole získanou svobodu. A když si k tomu člověk přidá její rodiče, sympatie k Thelmě ani nemohly být vyšší. S tím souvisely i výčitky svědomí vyvolávané výchovou manipulátora v podobě papínka. Jenže pak se začnou dít věci…a krom výborného hereckého výkonu hlavní protagonistky si člověk může plnými doušky vychutnávat působivou atmosféru a slušnou porci napětí. Navíc je tu pořád přítomná ta otázka; jsou to, co vidíme, jen představy/upravené vzpomínky či naopak pravda? K závěru mě už ale snímek pomalu přestával bavit, „přemisťování“ se totiž náhle rozšířilo i o další „jevy“ a mé nadšení takřka opadlo. Za většinu filmu dám ještě slušné 4*.

„Neopouštím zemi, tak se nemáš čeho bát.“ Začíná to jako klasický válečný film. Několik bažantů prochází tvrdým výcvikem, aby byli připraveni na boj. Naše parta borců ale s žádnou válečnou vřavou nepočítá, těší se na cvičení v Německu. Místo toho nakonec zůstávají „doma“, čeká je mise někde v Severním Irsku…a tam začíná krutá realita. Najednou stojí proti někomu, kdo válčí z přesvědčení a s pořádnou dávkou nenávisti. Film působí dost realisticky a civilně. Už kvůli hlavnímu hrdinovi, který rozhodně není ten typ, co za sebou nechává desítky mrtvol. Sice vydrží hodně, ale má strach, přímé konfrontaci se vyhýbá, působí zkrátka jako obyčejný kluk „od vedle“. Spolu s ním vnímáme velmi stísněnou atmosféru všech těch uliček, které mohou skýtat úkryt stejně jako smrt. Všude číhá nebezpečí a hlavní hrdina spolu s publikem žije v nejistotě, zda ho ten člověk, se který zrovna mluví, nesejme třeba hned za dalším rohem. Vše pak umocňuje minimalistická, ale o to působivější hudba. Potěšil i (ne) uspokojivý konec. Celkově silné 4*.

Verhoevenova tvorba mě asi nikdy nepřestane bavit. Přesto od Černé knihy jsem měl trochu obavy, jestli se už tak trochu nejednalo o jeho filmové rozloučení. Snímkem Elle však moji domněnku, k mému milému překvapení, vyvrátil. Psát o tom, že jde o velmi svéráznou podívanou, ve které znovu nechybí všechny režisérovy libůstky, je asi zbytečné. Už ten mix komorního dramatu, mysteriózního thrilleru a zlomyslné, lehounce dráždivé vztahové tragikomedie dělá svoje. Díky pestré paletě motivů mě sledování filmu opravdu bavilo. Vztah se synem, postupné odkrývání minulosti, stále otrlejší „ozvěny“ znásilnění, cynické pozorování propletence vztahů, absurdní situace, chvilky napětí, sem tam erotické dusno. To vše tam je v různých dávkách, no a v popředí této směsice Isabelle Huppert, která s naprostým přehledem zvládá…leccos (do dnešního dne jsem s ní prakticky nic neviděl, což bych i rád napravil, na druhou stranu díky zkušenosti s Pianistkou už tuším, co od ní můžu očekávat). Solidní 4*, staré prase Verhoeven stále umí.

„Promiňte, pane, zde se nesmí střílet. Pušku nutno odložiti v šatně.“ Parodie v pravém slova smyslu. Už úvodní „podobnost úmyslná a čistě záměrná“ (oponující drtivé většině filmů) cosi naznačí a parodické motivy začnou vystupovat hned záhy. Všechna ta pateticky procítěná zvolání („Elén!“ - „René!“ - „Vy zde?“ - „Ano…já zde!“), u nichž se snad ani nelze min. usmívat, přičemž asi nejlépe je „prodávají“ Nový s Vítovou (troufám si tvrdit, že jde o její možná vůbec nejlepší film). A těch všemožných frků a narážek...navíc se tvůrci nebojí přidat sem tam i něco z vyloženě černohumorného soudku („Zapomněla jsem, že nás Klára slyší…“). Velmi baví i výborné texty písní, do nichž je radost se zaposlouchat („Co to dupe, kdo to je, že nám nedá pokoje…“). A od úprku ze svatby se přeřadí na ještě vyšší obrátky a z dílka se stává parodie takřka dokonalá…až na tu odpornou (ovšem asi i nezbytnou) prorežimní tečku. I přes ni sázím silné 4*. „Telefon.“ - „Odpusťte, pane, že nesu bílý koupelnový. Halový mahagonový leštěný je v opravě, prosím.“