Sarkastic

„Když to nejméně čekáš...příroda lstivě najde tvoji slabinu.“ Prý „Broskve v tísni!“…tímto děkuji nejmenované uživatelce, upřímně jsem se zasmál. Teď už ale k filmu samotnému. Neměl jsem žádná vysoká očekávání. A strach z nudy mě dlouho odrazoval. Nakonec se mé obavy ukázaly jako liché. Předně, podařilo se mi vcelku rychle adaptovat na rozvláčné tempo vyprávění, navíc podpořené místem a časem (prázdninami v slunné Itálii), kdy se dlouho zdánlivě nic nedělo. Ale opak byl pravdou. Bavilo mě sledovat to postupné, zpočátku téměř necitelné oťukávání ústřední dvojice (jen tak „mimochodem“ výborně zahrané). Přistoupil jsem na pravidla hry a vnímal čím dál větší napětí mezi oběma „zainteresovanými“. Zpočátku ze strachu z odmítnutí, pak žárlivosti a nakonec rozloučení. A film výborně vygradoval. Přišel skvělý rozhovor s otcem a následně pohled do krbu, při kterém vše viděné na diváka teprve dolehlo v plném emocionálním rozsahu. Hodnotím silnými 4*. „Co jsi dělal?“ - „Nic!“ - „Chápu...přesunul ses do rostlinného království?“

„Cítili jsme se zde velice spokojeně. Pomáhali jsme ze všech sil a šířili civilizaci…“ Aneb jak se spřežením plastových hrnců dinosaury zahnat na útěk. Jules Verne asi nikdy nebude můj šálek kávy, na druhou stranu, Zemanovi se podařilo mi ho přiblížit asi nejsnesitelněji, jak v mém případě vůbec šlo. Ve snímku Na kometě se hýří nápady, fantazií, všemožnými detaily (třeba takové Effovo „Ještě se mi to připálí!“), takže nuda se nekoná. Krom již zmíněného Effy se o zábavu stará také Filipovský se svými průpovídkami, nechybí něžná Vašáryová (rozhánějící konkurenci polštáři)…jen jsem nepochopil to nesmyslné a rušivé předabování hlavního páru (v případě Drbohlavové by to snad ještě šlo, ale u Třísky mě hrozně štvalo, že nedostal roli přímo on). Už jsem se tak trochu smířil s faktem, že mě asi žádný Zemanův film nechytí natolik, abych mu přiřkl 5*, na druhou stranu, pár jeho kvalitních počinů jsem již viděl, takže to budu zkoušet dál, protentokrát dávám solidní 4*. „Není to volovina, co děláme?“ - „Kterej rozkaz není volovina.“

Starouš Woody točit filmy stále nezapomněl, předchozí jeho 3 snímky (zejména takový Iracionální muž) jsou toho jasným důkazem, ovšem…podobně mírné zklamání jako z Kola zázraků jsem cítil naposledy u Jasmíniných slz (cca 5 let dozadu). Po technické stránce nezbývá než zuřivě tleskat kameramanovi Storarovi ve stoje. Nad všemi těmi různorodými barvami, filtry, stíny, záblesky a já nevím, čím vším ještě, bych se mohl rozplývat dobrou chvíli. Všechno tohle pomohlo k příjemné atmosféře, stejně jako Woodyho klasická volba (nepřekvapivě) kvalitní hudby. Zklamal mě ale docela příběh. Nenudil jsem se, avšak ani necítil to správné nadšení, při kterém bych dychtil po každé další scéně. Což zamrzí i díky hercům, na které se naštěstí film spolehnout mohl. Září především „Winsletka“, která si scény vyloženě krade pro sebe. Třeba takový její „dialog“ před zrcadlem nebo naopak závěrečný pohled (tak nádherně vypovídající)…Kate prostě jede. Takže Woody, zas za rok (snad už teda u komedie). Kolo zázraků hodnotím lepším průměrem.

„Neměla by ses za nás stydět jen proto, že jsme si zvolili jiný životní styl než ty.“ - „Být bezdomovcem v New Yorku se nepočítá jako životní volba.“ Téma Crettonova počinu mě před zhlédnutím snímku prakticky vůbec nezajímalo. Po filmu jsem se pídil čistě kvůli hercům. Na těch dílo pevně stojí, ti jsou hlavním důvodem proč se podívat. Nejvíc mě bavil Woody, resp. jeho postavu bych v reálu opravdu potkat nechtěl, ale zahrál ji perfektně. V těsném závěsu to pak byly neméně výborné Brie a Naomi. Pozitivní ovšem je, že se předvedli snad všichni dětští herci, což mě příjemně překvapilo. Příběh už taková pecka není, nicméně nenudil jsem se a po většinu času se zájmem sledoval, jak to (nejen) se sourozenci dopadne. Konec mě emocionálně nezasáhl, no vlastně se mnou nehnul vůbec a považuju ho za nejslabší část filmu (spolu s nezajímavými závěrečnými titulky). Crettonovi nicméně plánuju dát další šanci v podobě Dočasného domova, od kterého si i slibuji emocionálně silnější podívanou. The Glass Castle přiklepávám slušné 4*.

Po roční pauze jsem sebral odvahu a Lvy zapnul. A když už jsem zhlédl pořad celý, zkusím nějaké to zhodnocení. Tak předně, maximálně příjemně mě překvapila moderátorka Vinczeová. Za celý večer jsem zaznamenal přesně 1 její slabší moment, jinak to zvládla s grácií a snad budou tvůrci natolik soudní a osloví ji i pro Lvy příští. Naopak Vladivojna La Chia a její uskupení…to byl zkrátka největší trapas večera („krapet“ nedůstojné chování vůči oceněným). Nemůžu také opomenout snahy mnoha zúčastněných udělat ze Lvů politickou agitku. Nesouhlasím, že do pořadu tohohle typu něco takového patří a postupně jsem jásal nad každým, kdo prostě „jen“ normálně poděkoval či předal (nejvíc pobavili pánové Neužil s Pleslem). Jen kdyby se tak hloupě na všechno nespěchalo…Těžko se mi hodnotí samotní vítězové napříč kategoriemi, neb jsem neviděl úplně každý nominovaný snímek, ale minimálně v té hlavní, nejlepší film, nepovažuju ocenění Báby z ledu za žádný přešlap, spíš naopak. Celkově to vidím na slabý průměr, je co zlepšovat.

„Poslechni, co myslíš, svede něco ten Syrový?“ - „Syrový je náš Žižka!“ Měl jsem trochu obavy, zda film nebude příliš tendenční. Ale v podstatě krom 2 průpovídek z úst (koho jiného než?) Rudolfa Deyla o Španělské válce a Rusku vs. Západu se podařilo tvůrcům udržet „neutrální“. A komu nevoní zobrazování německé části obyvatelstva v pohraničí nepříliš růžovými barvami, měl by se snímku asi raději vyhnout. Tak či onak, problematiku soužití Čechů a Němců v problematickém místě a době se myslím podařilo vystihnout více než zdařile, kladným postavám máte důvod naplno fandit (mým favoritem byl jednoznačně Effa). Překvapivě nejvíc to snímku kazí podivná jazyková stránka, kdy se dost zmateně střídá čeština s němčinou bez nějakého zřejmějšího důvodu. I přes tuhle kaňku jsou to ovšem solidní 4* a pro mě připomínka, že bych se měl poznávání filmové tvorby Jiřího Weisse věnovat více. „Lidi ve vesnici se už docela zbláznili. Dneska někdo postřelil Sychru.“ - „On není mrtvej?!“ - „Honzíčku!“ - „Nejsem Honzíček, jsem Hans!“

„Nechtěl byste, aby ho poznali Vaše děti, jeho vnuci? Nikdy není příliš pozdě. Vím, že je už mrtvý, ale ...“ Málo co mě dokáže potěšit tak moc jako objev nenápadného, malého filmu, který si mě dokáže emocionálně zcela získat. Zátiší je nádherně vyvážená tragikomedie. Humor, smutek, dojetí…vše v té správné míře. Film je morbidní, smutný, málomluvný (a přitom tolik říkající), úsměvný i příjemně ubíhající. A v případě Marsana skvěle zahraný. Ten si celý film hravě vystačí s minimalistickým a přitom tak přesným výkonem. Jeho samotářský podivín dělající „jen“ svou práci, z úcty k nebožtíkům vymýšlející smuteční řeči, lepící si fotky „klientů“ do alba, maximálně systematický a svázaný pravidly (vnitřními i vnějšími), jejichž porušení je nemyslitelné (ten úsměv „před“…tak moc jsem mu rozuměl). Emocionální dopad po závěrečné klapce byl pak v mém případě drtivý, proto rád nadhodnotím slabšími 5*. „Nikdy jsem je neslyšel mluvit, když spolu seděli na lavičce. To je to, co bychom chtěli všichni, že? Ženu, se kterou se dá mlčet.“

„Otázkou je, co uděláš, když se tady chceš plácat s náma ostatníma, protože naše ochrana není jen tak. Nic tady není zadarmo. Všichni v tom jedou, ať jsou s námi nebo ne.“ Od Trestance jsem si nesliboval zbytečně moc, a snad i proto u mě ani nedošlo na nějaká nenaplněná očekávání. Naprosto klíčové je u tohoto filmu si položit zásadní otázku; dokážete hlavní postavě uvěřit proměnu ze spořádaného, nekonfliktního a nijak zvlášť „nabušeného“ finančníka na bezskrupulózní, (v rámci přežití?) všehoschopné hovado s tahem buldozeru? Pokud je vaše odpověď záporná, filmu se asi raději vyhněte. V tomhle ohledu působí tématem opravdu velmi podobný Blok 99 mnohem uvěřitelněji (a také podstatně přímočařeji). Já však na pravidla hry přistoupil a film si převážně užil. I přes to krapet problémové obsazení Nikolaje, který vás možná o své buldočí zarputilosti zcela nepřesvědčí, ale sympatie a potřebu mu fandit vyvolá spolehlivě. Hodnotím slušnými 4*. „Bojovníkova nejsmrtonosnější zbraň...je jeho mysl. Vítej do rodiny, bratře.“

„Lidé občas zapomínají, že hokej je hra. Ta loterie jménem nájezd…to je prostě život.“ Dokument precizní a komplexní. Shrnuje snad vše podstatné a přidává spoustu zajímavostí navíc. Nebojí se věnovat velkorysou část stopáže studii geopolitických souvislostí (snímek ani zdaleka není věnován pouze našinci), ať už jde o vývoj v Č(SS)R, NHL či právě „Turnaji století“. Sešla se tu celá řada různorodých osobností (často přímých účastníků turnaje) díky čemuž dochází k zhodnocení „věci“ z obou stran, jakože promluvy Američanů a Kanaďanů byly hodně zajímavé (nejvíc bavil Fleury, který si nebral servítky a přitom zněl objektivně). A bonus? Oku lahodící zrestaurované záběry. Vytknout můžu snad jen detaily, vývoj v ČSSR podle mě stačilo zrekapitulovat jen jednou, a ocenil bych promluvy více ruských osobností (tehdejších hráčů), ale možná je i Yashinova účast v tomhle dokumentu malým zázrakem. Slabších, ale zasloužených 5*. „Vím, co budu mít napsané na hrobě. Zde leží Marc Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy.“

„Tož chceš?“ - „A jsou to poctivý peníze?“ - „Jaký se zrovna tisknou.“ Konec (civilizovaného) světa. Přesně tam zamíří zoufalá matka s 2 kluky po tom, co přijdou o otce. Divák se sám sebe musí ptát, proč zrovna tam? Snad kvůli naivní představě, že tu zapomenou, začnou znovu a najdou naději na nový, hezký život. Na který to ovšem opravdu nevypadá. Kdepak jsou ty zářivé zítřky plné radostného budování naší poválečné vlasti. Kam jen kamera dohlédne, tam jsou pouze všudypřítomné pozůstatky nedávno skončené války. Všude jen zničené věci, budovy, nevybuchlé miny, bláto, zima, nehostinnost, nevlídnost, dokonce ještě německé ženy, které musí za trest sázet stromky. A v lesích číhá nebezpečí v podobě stále bojujících fanatiků…ideální prostředí pro dobrodružství 2 mladých chlapců, tedy především toho staršího (výborný Dlouhý). Ačkoliv nejvíc mě zajímala Macháčkova osudem zkoušená postava (jedno, že jsem mu stejně jako hlavní hrdina co chvíli nerozuměl) a fajn byl také neustále se „vracející“ Kodet. Celkově dávám solidní 4*.