Ukradnutá hranica

Uloupená hranice byla mezi námi kluky kultovní už v době, kdy jsem chodil na základní školu. Na svou dobu dobře civilně natočeno, i po technické stránce je to s ohledem na dobu vzniku zdařilý film (akční scény např. jsou natočeny podstatně lépe, než v posledním dílu Četnických humoresek). P.S. Co prospívá nebo neprospívá česko německým vztahům neřeším, nemám pocit, že my jsme ti, kteří by měli vycházet někomu vstříc. A aplikovat morálku 21. století od "teplého krbu a plného talíře" na dobu vzniku dva roky po válce, na lidi, kteří to opravdu zažili a prožili, také nemám zapotřebí. Naopak bych rád řekl Němcům, kterým zase narůstá hřebínek a drzost, a jejich českým novým kolaborantům táhněte do říše. (28.09.2008)

Jasně, že podoba poválečného odsunu Němců byla sporná (zvlášť zvěrsta tzv.divokého odsunu z května-července 1945), ale položili si zdejší chytráci šermující zkreslováním historie otázku, proč se na Uloupenou hranici mají dodneška problém podívat skorodevadesátníci? Protože je to pro ně pořád živé a situace na spoustě míst podobně vskutku vypadala. Můj děda mobilizoval a znám jeho vyprávění. Zavádějící je asi poznámka o příchodu ruské pomoci, a když zfanatizovaný ordner střílí do sympatické postavy závodčího s výkřikem: "Ty česká svině!", vzájemným česko- německým vztahům to neprospívá, ale to nic nemění na tom, že film je to výborně natočený a v mnoha ohledech věrohodný. (29.09.2008)

Vynikající pravdivý, objektivní film - navzdory výlevům některých polistopadových vykladačů historie. Těm bych doporučil návštěvu Šluknovska nebo Frýdlantska a zkusit spočítat pomničky zavražděných příslušníků SOS, finanční stráže nebo armády. Film je navíc odvyprávěn poutavým způsobem a akční scény mají co nabídnout i dnešnímu divákovi. (18.05.2012)

Podzimní dny roku 1938 se nám jednou pro vždy vryly do paměti nesmazatelným způsobem. Film nabízí výpověď o zcela obyčejných lidech, jejichž život totálně změnilo fanatické prosazování územních a národnostních nároků. Obyvatelé vesnice se ubránili poblázněným henleinovcům, ale nakonec byli nuceni své domovy opustit. Nacistický fanatismus se svou zvráceností poznamenal celé rodiny a nejen je, ale i celé národy. Neumím si představit, že by na mě můj bratr střílel kvůli nějaké ideologii. (16.06.2009)

Nastal rok 1938 a tím začala potupa ČESKÉHO národa v přímém přenosu.Film ukazuje dramatický osud osamocených Čechů kteří zůstali mezi bandou zfanatizovaných poločechů.Skupina Henleinovců táhne vesnicí a kosí každého kdo nemá zrádcovské myšlení připojit se k nové německé říši.Poločech Honza,který radši slyší na německé jméno Hans je schopen svým jednáním klidně obětovat matku,otce i sestru jen aby ukázal že jako loajální Sudeťák je hoden stát se právoplatným Němcem i když má české kořeny.Odvolání českých vojáků z vesnice na konci filmu je politováníhodné,protože bojovali a chtěli bojovat dál za svou vlast.Když byla v roce 1938 vyhlášena mobilizace mohli jsme se bránit a bojovat,protože naše armáda svým vojskem,vybavením,opevněním i odhodláním převyšovala bojeschopnost německé armády,ale mobilizace byla následně potupně zrušena a vše vydáno Němcům.Nikdy jsme jako národ nebyli slaboši,ale vždycky stačí pár jedinců kteří působí jako mentos vhozený do Coca Coly a když zradí i západní spojenci kteří to vždy měli v popisu práce tak je národní katastrofa na světě.Po válce musela samozřejmě přijít vůči sudetským Němcům odplata a Benešovy dekrety na odsun měly smysl,protože pomstychtivost byla hnacím motorem všech těch kteří ve válce přišli rukou Němců o někoho blízkého.Ano občas byli z příhraničí odsunuti i ti kteří se cítili být víc Češi než Němci,ale takový je úděl NEspravedlnosti,nerozlišovalo se,ale konalo,vždyť ty hrůzy války byly stále v myslích přeživších.Film ULOUPENÁ HRANICE ukazuje jak tenký je led mezi vlastenectvím a zradou. (01.05.2019)