Sarkastic

„Marcel Vignon, Paříž. Známý také jako Kocour. Jako kocour se vrhne na svou kořist. A pak se prostě vytratí rychlostí světla. Momentálně má ovšem vrchol své kariéry za sebou…“ Hned úvod mě rozesmál. A usmíval jsem se dál, na scénu totiž nastoupil Sellers s parádní noblesou a jeho kreace mě po celou dobu bavily. Jedno, zda šlo zrovna o Otce, četníka („Karabiniéři!“) či režiséra (v této „poloze“ byl asi nejvtipnější a nejrozpustilejší). Nebyl však na vše sám, Mature, Balsam a řada jiných v menších rolích (včetně libového frku samotného režiséra) mu zdatně sekundovali. Při honičce v kouři to začalo vypadat na nezvládnutý dojezd, naštěstí pak přišel soud a bylo zas lépe. Režiséra jsem měl dosud spojeného s kovanými dramaty, zřejmě si budu muset na jeho tvorbu posvítit víc. Tentokrát to bude za silné 4*. „Vaše ctihodnosti, prosím o smilování. Všichni tito lidé jsou nevinní. Byli opojeni, omámeni. Ale ne zlatem. Ne bohatstvím. Ale slabostí lidského ducha. Mají být potrestáni za touhu nasytit hladovou duši?“ - „Ano, odveďte je.“

„Proč mu dovolujete hrát tyhle idiotský hry?“ - „On se nás neptá.“ Ten spratek mě neuvěřitelně vytáčel. Naštěstí záměrně. Ale právě jeho dějová linka, která se ostatně linula bok po boku s tou babiččinou, mě bavila nejvíc. A při jeho proměně kupodivu nedošlo na „tu“ scénu, skoro bych se vsadil, že v hollywoodské obdobě by na ni jistě přišla řada (naproti tomu zde bylo setkání u kotle a vnukovo skoro až děsivé „Ale já je nepotřebuju!“, které jsem mu věřil až do morku kostí). A to spojení osamělé vdovy s klubem otužilců v čele s Broňou bylo osvěžující, a jakkoliv působilo zvláštně, v kontextu děje to je až překvapivě přirozené. A vůbec ty výkony ve vodě budily respekt, možná u takového vyhlášeného otužilce typu Nového to tolik nepřekvapí, ale v případě Krónerové určitě. Ačkoliv za vrcholy filmu považuju „pohodové“ rodinné obědy, ty jsem kompletně celé prosmál. Podobně jako scénu s „lubrikantem“ nebo pasáže se správně nesnesitelnou Vilhelmovou. Slámův standard za solidní 4*. „Já to vezmu fénem, třeba se to vysuší.“

„Nejsou snad mraky z bavlněných klubek?“ Tahle dotčená otázka malé, důvěřivé holčičky vypovídá o filmu takřka maximálně. Celý snímek je o dětské důvěřivosti, ovšem nejen ze strany malé dívenky, ale, a to především, ze strany dospělých obyvatel židovského ghetta. Všichni s ohledem na malou jiskru naděje rádi podlehnou bludu a začnou věřit Jakubovi, který začne trousit milosrdné lži jak na běžícím pásu prakticky komukoliv, kdo ho k tomu vyzve. Protože právě tenhle záblesk možnosti záchrany ze strany armády SSSR je pro mnohé tím jediným, co je drží při životě (a to doslova, viz dialog s profesorem). Fakt, že se to Jakubovi nutně musí vymknout z rukou, je pochopitelně zřejmý. A ty pohledy na hlavní mužskou postavu po zjištění…mrazí z nich. A jakože jsem měl původně docela velký strach z předabování Brodského, nakonec jsem si po nějaké chvíli zvykl. Sice mi jeho hlas chyběl, ale na výborném hereckém výkonu se to jakoby ani neprojevilo. Hodnotím slušnými 4*. „Nikomu ani slovo!“ - „Znáš mě.“ - „A to je to, čeho se bojím.“

„To jste mi moc pomohla. To se penězma nedá zaplatit.“ - „Ale dá…40 korun to dělá.“ Podle mnohých zdejších komentářů jsem čekal Svěrákovo totální selhání, ale to se naštěstí nekonalo. Obecná škola to ale pochopitelně není. Už jen proto, že film nemá Igora Hnízda. Tříska tu sice (v jiné roli) nechybí, ale spolu s Kaiserem, největší hvězdou snímku, má zoufale málo prostoru (na rozdíl od těch, na kterých film staví, ačkoliv spíš selhávají). Potěší ale přítomnost herců DJC v pidiroličkách. Co ovšem nezvládají dospěláci, naštěstí slušně zachraňují dětští herci, snad jen postava Edy nemusela být až tak moc bojácná. Poetika dětství na válečném venkově tu spíš jen problikává (v těch momentech je film opravdu příjemný), humorem se též víc šetří, ale sem tam se člověk opravdu od srdce zasměje. Pro mě osobně asi nejslabší Svěrákův film ze všech mnou zatím viděných, přesto pořád ještě lehký nadprůměr. „Kam jde s tím batohem?“ - „Co? Nestarej se, stačí, že viděl, jak tady krademe…teda prosvětlujeme!“

„Ullo, myslím, že potřebuješ muže…“ Velmi svérázná podívaná. Neměl jsem k tomu mixu žánrů důvěru, ale kupodivu ano, Učitelka je tragikomedie, horor, sci-fi a rodinný/dětský film dohromady, a přitom to všechno pospolu krásně funguje. Zaujal mě už ten skutečně impozantní nástup na scénu. Jak na zem (slepice), tak přímo do třídy (pobavil mě hlavně hysterický smích). Paprika Steen je výborná a zdatně jí sekundují i děti. Ty nejsou naštěstí přemoudřelé příliš, jak to občas bývává na denním pořádku v jiných žánrovkách, jejich uvědomělost je snesitelná. Hned v několika scénách se podařilo tvůrcům rozžehnout i nějakou tu jiskru nefalšovaného napětí, humor tu též rozhodně nechybí. Konec sice předvídatelný je, ale zrovna u tohoto filmu to myslím nijak zvlášť nevadí. Nějak takhle mohla (měla) vypadat „naše“ Vlčí bouda. Kdyby se nebrala smrtelně vážně. A nebyla tak moc špatná…Učitelce každopádně přiklepávám slušné 4*. „Tam, odkud pocházím, je to na denním pořádku. Najdeš si muže, máš s ním děti a pak ho sežereš.“

„Zpověď na lačno-lepší než šípkový té!“ O existenci Ztracené tváře stejně jako jejího tvůrce Pavla Hobla jsem neměl dosud potuchy. Napraveno. Jestli se film na něco opravdu může spolehnout, tak je to výtečný Brodský, výborně obsazený a snad ještě lépe hrající. Dále je to Fred Delmare a jeho neokoukaný, netypický kukuč. Nesmím zapomenout ani další herce v úsměvných roličkách (Brejchová, Effa, Schránil a další). No a v neposlední řadě nemálo komických situací a trefných frků. Postupně se však (opravdu netuším proč) z této odlehčené a vcelku sofistikované sci-fi komedie stává nepříliš vtipná mravokárná satira (na což mě snad měl připravit ten titulek s „traktátem o vlastnostech člověka“, asi…). A „korunuje“ to konec s „tváří“ (který odporuje všemu dosud viděnému, sci-fi nebo ne). A to je velká škoda, protože po dlouho dobu jsem se bavil více než solidně. Dávám ještě slabší 4*, škoda té „změny kurzu“. „Chcete ji?“ - „Prosím?“ - „Jestli se s ní chcete vyspat.“ - „Ne, ne, já neberu honoráře v naturáliích.“

Ze zjevných důvodů jsme se vyhnul už Noemu obloukem. A měl jsem to asi udělat i u Matky!…když mě tolik lákalo podívat se na nového Aronofského dílo! Ale pěkně popořadě. Zpočátku mě film velmi bavil. Ačkoliv s hlavní hrdinkou jsem bojoval. Na jednu stranu jsem jí rozuměl, na nezvané hosty, kteří pod různými záminkami nechtěli odejít, a jejich drzost spolu s absurditou chování se stupňovala, bych reagoval podobně. Jenže ta její neustálá, místy dost neopodstatněná úzkostlivost byla dost otravná. A když si k tomu člověk dodá fakt, že ona je introvertka, ještě k tomu hodně majetnická, a manžílek je silným extrovertem milující společnost…a pak je tu to „dvojí čtení“. Dobrovolně přiznávám, že se mi na film touto optikou dívat pranic nechtělo, ačkoliv mě k tomu Darren (do)nutil. Znepokojivá atmosféra byla místy dost fajn, Javier sedící, soustředěně hledící byl výborný, ale čím dál větší „fantasmagorie“ na plátně mě stále víc ubíjela. A konec vyloženě minul. A tak mi zbyly jen dosti rozporuplné dojmy, proto hodnotím pouze průměrem.

„Umíš líbat…“ - „Vrozený nadání.“ Z té minimálně tematické „trilogie“, kterou spolu Kachyňa s Procházkou natočili na toto téma, jsem ještě neviděl Trápení, ale už jen soudě dle Vysoké zdi k tomu tito pánové měli co říct. Generační střet mladé dívky a staršího muže působí ze všeho nejvíc uvěřitelně. Mezi tou zamilovanou, stydlivou dospívající slečnou a starým, záletným mládencem lze dost zřetelně cítit jiskření. Ne hned, zpočátku je to jednostranné, vřelé city chová jen Božka, navíc je zmatená, sama si není úplně jistá tím, co cítí. Dusné, letní dny, kdy má hlavní ženská hrdinka prázdniny, spoustu času a v podstatě neustále vyčkává každého příjezdu Gábova náklaďáku, k tomu všemu jen přispívají. Ale co když se karta obrátí…musím zmínit alespoň nádhernou scénu u dveří. To nevyřčené, ale tolik citelné dilema, výměna všeříkajících pohledů…i proto se na snímek stojí za to podívat. V kontextu Kachyňovy tvorby vnímám Závrať sice jako jeden z těch spíše slabších filmů (a Vysoká zeď mě též zasáhla víc), ale stále se jedná o slušný nadprůměr.

„Není těžké přivést muže k vrcholu. Stačí, když ho strčí někam, kde je těsno a vlhko a pak to opakuje.“ Po filmu Hledám Amy jsem na Kevina zcela zanevřel. Po letech jsem se však rozhodl dát mu další šanci a zkusit jeho prvotinu. Nevím proč, ale k mému překvapení jsem si Clerks neobyčejně užil. Humor zde je krapet jednoduší, hodně vulgární a plný sexuálních narážek, ale ve Smithově podání maximálně funguje, a já se při sledování co chvíli „řezal“ smíchy. A když už snímku začala trošku docházet šťáva, přišlo dění na toaletách a film zase bavil naplno. Fajn byla i animovaná pasáž, nechyběly prvky jako debata o Hvězdě smrti, „koulování“ pro fajnšmekry, hokej s Ďábly, nějaká ta „moudra“ (trochu jsem se v tom sám poznal) a pozor, dokonce i toho Jaye jsem nějak vydýchal. Prozatím dávám silné 4*, třeba v budoucnu ještě přihodím, každopádně jsem navnaděný na barevné pokračování. „Jeden chlápek odmítal zaplatit pokutu za pozdní vrácení filmu. Říkal, že obchod byl včera 2 hodiny zavřenej. Zrušil jsem mu kartu!“ - „Šokující zneužití moci.“

„Zníš jako tvůj přítel. Proč nech poldům a cvokařům. My jen hledáme příčinu smrti. Nic víc, nic míň.“ Od samotného úvodu mě to strašně moc chytlo. Vyšetřování na místě činu a hned poté přenesení děje do márnice. Tandemu otce se synem, kteří se evidentně baví svou prací, přijde na pracovní „stůl“ Jane Doe a divák s nadšením očekává každý další znepokojivý detail, který hlavní hrdinové při ohledávání zjistí. Atmosféra je maximálně poutavá, napínavá, mrazivá. Pak ovšem přijde zlom a celé se to zvrhne v docela obyčejnou…potíž je zkrátka v tom, že obecně mívám problém s filmy, které se berou vážně a přitom nějakým způsobem porušují svá vlastní nastolená pravidla. V případě tohoto filmu mi však přijde, že snad ani žádné mantinely nebyly, stát a porušit se prostě mohlo cokoliv bez ohledu na to, co dílko dodržovalo/tvrdilo třeba ještě před malou chvíli. Tudíž jsem postupně o dění začal ztrácet zájem a závěr mi pak přišel už vyloženě k smíchu. Strašná škoda, film vypadal tak nadějně…takhle to ovšem bude pouze lepší průměr.