Elyssea

Sympatickým postavám podráží nohy místy velmi slabý scénář, který ve vyžívá v repeticích. Ať jsou to sexuální scény mezi Agathou a jejím starým manželem, tlak královny na královské vnouče, či Jiřího léčba, všude, kde se scénář snaží o důraz působí únavně. Je totiž nadmíru jasné, že tvůrci neměli dostatek materiálu na tak přepálenou stopáž. Nejlépe to ukazuje čtvrtá epizoda, která se snaží vyplnit mezery tím, že používá mnoho scén z předchozích dílů pro časový rámec. Pátá epizoda se nesmyslně protahuje neexistující konflikt mezi Šarlotou a princeznou Augustou a přináší Agathin vztah s lordem Ledgerem. Přiznejme si, to stejné mohla prožít s Adolphusem. Jediný důvod, proč tam lord Ledger vůbec zastává významnější úlohu je, že tvůrci potřebovali oslí můstek k Violet Bridgertonové (née Ledgerové). Violet tam totiž vůbec být nemusela, ale tvůrci asi potřebovali někoho s příjmením Bridgerton. Výsledkem je zbytečná podzápletka, dějová hlušina a natažení stopáže. Nejzábavnější momenty tak mají na svědomí Augusta s Agathou a jejich rozpravy nad hruškovicí,a věrní sluhové Brimsley a Reynols. Obávám se ale, že zkrátit minisérii na polovinu, nic by se nestalo.

Patos a patriotismus vyhnaný do parodických výšin a půlhodinový úvodní masakr, ve kterém elitní americké jednotky nechápou koncept krytí, dávají jasně najevo, proč je Mike Banning jediný, kdo tuhle akci může zvládnout. Na rozdíl od ostatních agentů se nevrhá vstříc střelám, zatímco generál nechává sedm vrtulníků kroužit pod palbou a spadnout. Ale co chcete od vlády, která je ochotna vyměnit život amerického prezidenta za miliony jihokorejců. Pád Bílého domu je blbost, která se bere příliš vážně na to, aby byla zábavná. A bohužel tak o půlhodiny delší, než by bylo nutné.

Mišmaš devadesátkových a raně nultých teen klasik, který se dělá sofistikovanějším, než ve skutečnosti je. Hlavní hrdinka Drea je sezazená "včelí královna" a zároveň studentka na stipendiu, která se snaží zapadnout do světa über bohatých. Eleanora je über bohatá outsiderka, která se proti lidem typu Drea vymezuje. Jejich pomsty nejsou nijak sofistikované, svět téhle elitní střední školy je bizarní jen svou existencí, a závěrečný zvrat je vidět na míle daleko. Ale je to taky o řád jinde než běžné teen romantické komedie a to kvituji s povděkem. Málokde taky vidíte teen film, kde hlavní roli nehraje romance, ale přátelství dvou dívek. S přimhouřením oka u mě dobrý.