krokodlak

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec je geniální reflexí počáteční fáze genocid a poukazuje na tenkou hranici mezi okázalým filosemitismem a drsným antisemitismem. Jde o nadčasovou kritiku fascinace násilím, plnou skvělého černého humoru. Hrušínský zde sice předvádí životní výkon, ale perfektně tu podivné osoby hrají i Prachař a Štekl. Nádherně subverzivně působí manželská dvojice Menšík a Myslíková, která do vypjatých momentů vnáší humorné odlehčení. Stanislav Milota zde naplno zúročil svůj jedinečný kameramanský styl a vysoká kvalita snímku je do značné míry jeho zásluhou.

Jeden z nejlepších snímků polistopadové kinematografie není navzdory rozšířenému názoru lidovou komedií, ale velmi naléhavou výpovědí o české společnosti. Rázovité zobrazení venkova je perfektní, neboť nesklouzává ke karikatuře a herecké obsazení (Polívka, Kroner, Zatloukal, Sedal aj.) je opravdu skvělé. Vlastičku dokonce považuji za životní roli Dagmar Veškrnové, která zde naplno zúročila svůj talent. Jestliže v době vzniku byla Chytilová vnímána jako kverulantka, dnes je zjevné, že jí předložený negativní scénář se naplnil a hlášky z filmu se dnes často vrací jako glosy současné situace.

Svižná tragikomedie je mrazivou výpovědí o souvislosti mezi mocí a sexuálním machismem s výbornými hereckými výkony. Donutil zde předvádí jeden ze svých životních výkonů, jeho odpornost je vskutku neodolatelná. Lasica je jako typický milionář 90. let opravdu kouzelný. Oproti dřívějším filmům Chytilové jsem postrádal hlubší psychologii postav a umělecké výrazivo, nicméně zvolená forma bláznivé komedie plné poťouchlých nápadů a hlášek má taky své kouzlo. V kontextu uhlazené porevoluční kinematografie se pořád jedná o jedinečné dílo, kterému však škodí občasná prvoplánovost a pochybný výkon neherce Luboše Svobody v roli partnera hlavní hrdinky. Závěrečný Čtvrtníčkův odkaz na Českou sodu odpovídá mému názoru, že film je vlastně taková celovečerní scénka z tohoto skvělého pořadu.

Nedoceněná mozartovská hříčka se Šteindlerem v nejlepší formě je (byť možná bezděčně) vtipnou odpovědí Chytilové na Amadea, jehož titánství je zde nahrazeno rozvernou fraškou. Provokativním obsazením svého někdejšího milence Kopeckého do role Casanovy Chytilová film hodně pozvedla, jde navíc o jednu z nejlepších kreací jeho pozdní filmografie. Typicky chytilovské záběry na Prahu jsou pěkné, ale ve filmech z 80. let byly využity působivěji.

Komerční zneužití holocaustu se strašnými postsynchrony a směšně vypadajícím kouřem je lehce ospravedlněno dobrými hereckými výkony, a to především Jiřího Mádla a Andreje Hryce. Naprosto nepochopitelné je finále, kdy hlavní postavy najednou hrají herci, kteří vůbec nejsou podobní těm původním. Lustig navíc byl v Osvětimi jen pár dní, takže na jeho svědectví nelze zcela spoléhat.

Orgie kýčovitého manýrismu, která celkem dobře funguje jako nechtěná komedie. Nikdy nezapomenu na soulož v ohni s Wagnerovou hudbou. Stejně jako u Cieslarovy Colette jsou tu navíc příšerné postsynchrony a nevhodný dabing.

Film je celkem svěží poctou hudebním klipům ze 60, let, avšak jeho název je naprosto nevhodný, protože opravdoví rebelové roku 1968 poslouchali bigbít, folk nebo jazz a opravdu ne Chladila. Jde o jeden z mnoha počinů z tzv. retro vlny, což je pro mne dost problematická nostalgizace minulosti reklamní optikou. Zpracování okupace je ale naštěstí celkem vkusné, netopí se v patosu.

Legendární představení Činohenrího klubu je zde bohužel umrtveno absencí publika ve švédském televizním studiu. Nicméně je zde pořád znát, že šlo o opravdu špičkový soubor výrazných hereckých osobností.

Dost nedoceněný film, a to i samotným režisérem, který se svou absurdní poetikou v jeho filmografii dost vymyká. Na rozdíl od Konce starých časů je fraškovitost účelná a film tak dokáže pěkně zpříjemnit večer. Spiklenecká atmosféra mezi gangstery funguje velmi dobře a Šafránková zde podává jeden ze svých nejživějších výkonů.

Jako rozpustilá fraška film díky osvědčeným hercům celkem funguje, ale naprosto se míjí s Vančurovou poetikou. Jestliže v Rozmarném létě Menzel skvěle převedl na plátno Vančurův nádherný jazyk i kritiku maloměšťáctví, zde prezentuje jen pokleslý humor typu vystrkování zadnice směrem k zámku.