Koniec starých čias

Konec strých časů je film, při kterém byl Jíří Mencl v plné tvůrčí síle a když nepatří mezi jeho ryzí klenoty, rozhodně se jedná o velmi kvalitní komedii se vším všudy. Pro mě, jako by film také předznamenával konec starých dobrých časů českého filmu, kdy nebylo vyjímkou, když v jednom roce vzniklo třeba i 10 takhle skvělých českých filmů. A tento snímek skutečně jakoby tento předěl symbolizoval, protože je jedním z posledních představitelů těchto žní. Jinak je film asi životní rolí Josefa Abrháma. Ne že by snad nenatočil ještě lepší filmy, ale nikde jsem ho neviděl takhle herecky řádit. (18.07.2012)

Vančura jako vyšitý, včetně uhlazené mluvy a elegantních postav, navíc s přídavkem menzelovského požitkářství a životní chuti. Jedinečný příběh o rozpadu starých jistot, který u nás vlastně ani neměl šanci proběhnout, a tak jsme si na něj paradoxně počkali až do dob mladé republiky. Příběh, který je nejlépe charakterizován už svým názvem, a který toho, kdo má chuť naslouchat a v tomto případě sledovat, zanese do dob, kdy se za vůdčí nositele noblesy a starých dobrých pořádků považovali vypasení a polovzdělaní továrníci, na kterých visely chuchvalce pijavic. To, že nejvíce elánu, podnikavosti a chuti do života si mohla uchovat právě jedna taková pijavice (Dokonale starorusky zarostlý Josef Abrhám), nám vypráví právě tato perla české literatury i filmu. (23.12.2004)

Spoilery! Nesmírně příjemný snímek s poetickým nádechem, jaký u nás dovede stvořit snad pouze Jiří Menzel. Nezlobil bych se za prudší závan humoru, nicméně se na film moc hezky koukalo a ještě lépe se mi jej poslouchalo. Josef Abrhám laškoval s češtinou stejně tak dobře jako se zbohatlíky ze zámku. Nápad s vnesením romantismu na místo, kam velice dlouho patřil, ale již zcela vymizel. Nesmírně relaxační snímek se schopností zlepšit vám náladu. Abrháma úplně nemusím, ale tato role mu vcelku slušela. Díky jeho postavě šíleného požitkáře a nekonečného pábitele se ve snímku neustále něco děje a divák nedostane šanci propadnout nudě. Docela vtipný byl i závěr. Jakmile Abrhám osouložil v zámku vše ženského pohlaví a hmatatelného pulsu, tak vzal chytře do zaječích. Tak to má být! (25.07.2018)

Neinteligentní, nelogický a slizce prasácký humor, který nepřísluší zápletce, nedejbože Vančurově předloze, ale vychází z benevolence a nevkusu autora filmu, a snaha nenápadně to natočit tak, aby se nikdo nenadřel, ale nadělalo se hodně muziky, mě tu bolí až fyzicky. Menzel nikdy nebyl můj oblíbenec, těch několik málo vydařených kusů se mu podle mého povedlo proto, že to svým železným jemnocitem, logikou a ironií zachraňovali přísnější a morálnější autority jako Václav Havel (Žebrácká opera), Zdeněk Svěrák (Na samotě, Vesničko...) a jiní, a naopak Konec starých časů a Obsluhoval jsem... řadím mezi nejtrapnější přehmaty v posuzování, co patří mezi vyšší české filmové umění. Je mi líto, že na Vančuru sahal tak často zrovna on, protože jen opájel publikum větami, jimž vlastně nerozuměl, a zasazoval je do kontextu, kde z nich svévolně dělal skoro absurdní laciný poetistický kontrapunkt. To, čeho tím chtěl dosahovat, uměl jen Hrabal. Menzel byl v mých očích pucflekem mistrů slovesného umění, kteří ho o celou míru pochopení převyšovali integritou a morálkou a jejichž práci dělal medvědí službu. *** Nečekala jsem, že si to s Menzelem vyřídím zrovna u tohohle filmu, který jsem si pustila z nostalgie po Abrhámovi, ale budiž, jednou to asi přijít muselo. *~ (27.05.2022)

Poměrně bezdějový snímek, jehož plynutí je potřeba si vychutnat, protože on sám příliš strhující není. S jedinou výjimkou, kterou je Josef Abrhám. Naprosto geniální herecký výkon je pro mne osobně tím nejlepším, co jsem doposud v jeho podání zažil. Ten hurónský smích, který se nese celým zámkem, "rumcajský" plnovous, kabát jako od Jethro Tull, zjev dřevorubce, jenž vyšel z lesů a s jistotou aristokrata a filozofií "žít pro dnešek" se rozhodl zahrát si dnes na knížete a zítra zase na něco jiného - to vše a mnohem více obsahuje Abrhámův famózní projev. Film samotný je pak panoptikem nejrůznějších typů postav od dobráckého, ale mírně buranského regenta, přes úlisného a slizkého advokáta (proti typu obsazený Jan Hartl), trochu zmateného knihovníka, sluhu ze staré školy, až po děti, které jediné jsou ochotny naplno uvěřit evidentně "prášilovskému" a nápaditému knížeti. Poněkud problematické pro mne bylo uchopit film, který de facto nevypráví žádný příběh a navíc divákovi ani nejde příliš naproti, čímž mne Menzel poměrně překvapil. K některým postavám jsem si hledal cestu podobně jako k bezdějovosti (např. advokát Pustina Jana Hartla či méně výrazná role Rudolfa Hrušínského st.) - tedy kostrbatě. Když se ale divák sžije s tempem filmu a s tím, že zde vpodstatě nejde o nic jiného, než o oslavu "prášilovského" ducha a evokaci dob minulých a jejich atmosféry, může se příjemně bavit. Snímek, který je v určitých momentech a celkovým vyzněním dále, než jen u pouhé "hřejivosti". (25.02.2010)