krokodlak

Vysoký potenciál Langerovy předlohy zůstal díky Binovcově mizerné režii a nacionálnímu patosu nevyužit. Jediný Zdeněk Štěpánek zde předvádí výborný výkon se zúročením vlastních zkušeností z ruských legií.

Strhující svědectví o fanatismu a mocenské zvůli lze díky Krumbachové interpretovat i jako feministickou obžalobu patriarchální společnosti jako takové. Samotný Vávra by takové umělecké pronikavosti zřejmě nedosáhl a zůstal by u pouhého antiklerikalismu a politické alegorie. Úžasní jsou všichni herci, za zmínku stojí Cupák v nezvykle charakterově komplikované úloze. Jedinou výhradu bych měl k Elo Romančíkovi, kterému v roli děkana Lautnera trochu chybí expresivnost. Jiří Srnka je dnes bohužel dost ve stínu Zdeňka Lišky, přitom zde odvedl opravdu skvělou práci.

Nepříliš známý snímek je působivou alegorií střetu lidové pověrčivosti s náboženským fanatismem, kdy mocným nejde o racionalitu, nýbrž o prosazení vlastních dogmat. Vláčil zde plně projevuje své obrazové i hudební cítění, všechny filmařské prostředky využívá naplno. Herci jsou všichni skvělí, avšak nejvíce utkví v paměti fanatický kněz Miroslava Macháčka. Vít Olmer tu stejně jako ve Fantomu Morrisvillu dokazuje, že byl v 60. letech opravdu vynikající herec

Bohužel spíše opomíjený parodický klenot je především skvělou příležitostí pro Oldřicha Nového a jeho noblesní komiku. Výborný je rámec s koncertem orchestru a čtoucím si hudebníkem. Vít Olmer zde potvrdil, že v 60. letech byl výborný herec, který dokázal držet krok s největšími legendami. Atmosféra je velmi pečlivě budována, hlavně tajemné sklepení

Silné zobrazení morálního dilematu hrdinství a zbabělosti nabízí prostor pro perfektní výkony Högera, Dubského a Irmanova. Pěkně hraje i Zdenka Procházková ve své první filmové roli. Pokulhává naopak Lída Matoušková, neb hraje příliš zastaralým způsobem. Podobně jako v Panelstory dobře dotváří tíživou atmosféru Šustová hudba.

Film je stejně jako Škola otců hluboce psychologický, ale na rozdíl od ní je příliš zaměřen na dobu svého vzniku. Neustálé soudruhování je sice autentické, ale z dnešního pohledu spíše ruší. Nicméně jako obraz doby film funguje výborně a Pántik je v hlavní roli skvělý. Dále stojí za zmínku neotřele půvabná Ida Rapaičová v roli rebelující dcery hlavního hrdiny.

Velmi silný psychologický film je nadčasovou kritikou poměrů ve školství a pokrytectví rodičů. Herecké výkony jsou skvělé, Höger hlavní postavu obohatil svým bytostným humanismem. V nezvykle drsné a negativní úloze hospodského exceluje Hrušínský.

Neuvěřitelně bizarní film je přesvědčivým důkazem toho, že průšvihem normalizace nebyla ani tak komunistická ideologie, jako spíše bezduchý technokratismus. Posedlost prací je tu podprahově podávána jako něco pozitivního, zatímco umění se hlavní hrdina vysmívá. Herci jsou až na pár čestných výjimek (Bořivoj Navrátil, Rudolf Hrušínský ml. nebo Ida Rapaičová) extrémně nesnesitelní, obzvláště Krampol předvádí něco těžce popsatelného. Místo industriální syrovosti hledá režisér v průmyslovém prostředí jakýsi sentiment, o čemž svědčí volba pompézního hudebního doprovodu. Hvězdičku si film zaslouží za slušnou práci kameramana Viktora Růžičky a působivou závěrečnou scénu.

Strhující apokalyptická vize poničených mezilidských vztahů z depresivního prostředí rozestavěného sídliště je vrcholem verismu v tvorbě Chytilové. Její soused Antonín Vaňha je v ústřední roli geniální, stejně jako neodolatelně protivná Eva Kačírková. Velmi autenticky hrají i profesionálové, přičemž z výkonu Kláry Jernekové přechází mráz po zádech. Šofrova kamera spolu s Šustrovou nervní hudbou perfektně dokreslují atmosféru.

Geniální umělecká komedie o blazeovaném stárnoucím svůdci poskytuje Suchařípovi prostor pro životní výkon. Skvělým protihráčem je mu Hálek a dialogy o Cipískovi jsou pro mne jedním z nejoblíbenějších komediálních momentů vůbec. Režie sugestivně buduje atmosféru podzimu života a typicky chytilovské záběry Prahy jsou perfektní. Navíc je tu Stivínova krásná hudba, takže celek je dokonalý.