krokodlak

Jestliže první hodinu se jednalo o jakousi nudnou kýčovitou pohádku, poté se Havelka rozdivočil a rozjel úplné orgie bizarnosti, na sex u stromu za bouře nebo na hlášku "Jsi krásná, i když blinkáš vodu" budu ještě hodně dlouho vzpomínat.

Jestliže Panna a netvor je psychoanalytickým hororem, Deváté srdce je spíše pohádkou, proto při všech svých kvalitách nedosahuje naléhavosti Panny a netvora.

Naivní slohové cvičení nezachrání ani dobré obsazení a filmařské řemeslo. Tvůrci měli dost nízké mínění o francouzských bezpečnostních složkách.

"Chvílemi jsme ani nevěděli, jestli patříme k pozemním jednotkám, nebo k námořnictvu. V každém případě máme k námořnictvu úctu." Armádní zákazky byly pro Vláčila skvělou průpravou, neboť si zde vytříbil svůj poetický rukopis.

Jde o neuvěřitelně rozporuplný film, který mne ovšem zcela pohltil. Filmařsky i hudebně je totiž strhující, avšak poněkud stupidní dialogy a podivné vedení herců z něj dělají ztěží popsatelnou kuriozitu. Nemyslím si, že by šlo o nějak zvlášť tendenční dílo, poplatnost době tkví spíše v přílišné doslovnosti. Zatímco Brzobohatý zde trpí nepřirozenou högerovskou stylizací (okořeněnou přímočarým vztahem k ženám), Hrušínský naopak hraje příliš ironicky. Nejpůsobivější výkony podávají rozhodně Munzar a Šmeral, jelikož jsou civilní a autentičtí. Magda Vašáryová je zde snad nejkrásnější, jakou jsem ji kdy viděl, což pěkně funguje při konfontaci s Brzobohatým, ale jako teroristka působí velmi komicky. Vrcholem filmu je ale bezesporu scéna mírové demonstrace s geniální písní Válku válce, která dle mého názoru překonala i legendární Bič boží.

Není mi zcela jasné, proč tento oddechový film poetiky všedního dne začal dramatem na střeše chrámu sv. Mikuláše, navíc s poněkud řemeslným Marvanovým projevem. Ovšem protagonisté všech ostatních povídek jsou zlatíčka, do jejichž životů člověk rád nahlédne prostřednictvím Čuříkovy skvělé kamery. Za zmínku stojí téměř pohádkový dědeček Kreuzmann, krásná Thielová, šumaři Mrázek a Fiala i romantický frajer Munzar. Navíc je tu v poslední povídce unikátní možnost vidět Františka Vláčila coby trampa s kytarou.

Spartakiádně-armádní idylka s papírovými dialogy a křečovitým vedením hercům je sice velmi legrační, ale úplně jinak, než tvůrci zamýšleli. Nicméně jde o cennou ukázku pokleslé normalizační kinematografie.

Geniální surrealistická analýza genderových stereotypů je skvělou ukázkou mistrovství Ester Krumbachové. Bohdalová s Menšíkem tu podávají perfektní výkony, jež obzvláště vynikají v kontextu jejich rolí ve znormalizované kinematografii.

Sterilní nuda, která evokuje spíš pohádku než středověk. Jakkoliv byl Vávrův Hus ovlivněn komunistickou ideologií, ve vykreslení dobové atmosféry byl mnohem dále než Svobodova fádní inscenace. Hádek působí málo charismaticky, ale snést se dá. Největším kladem je rozhodně Javorského autentické ztvárnění Václava IV.

Svěží komedie díky Šimončičově kameře evokuje tvorbu Dušana Hanáka, nicméně Herz je grotesknější a méně poetizující. Jde o překvapivě velmi oddechový snímek s výbornými výkony Horvátha a Hryce, jehož výroba nápoje Debouche je skvělou parodií pančování nápojů. Vykreslení restauračního prostředí je autentické, nesklouzává ke komunální satiře.