krokodlak

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec je geniální reflexí počáteční fáze genocid a poukazuje na tenkou hranici mezi okázalým filosemitismem a drsným antisemitismem. Jde o nadčasovou kritiku fascinace násilím, plnou skvělého černého humoru. Hrušínský zde sice předvádí životní výkon, ale perfektně tu podivné osoby hrají i Prachař a Štekl. Nádherně subverzivně působí manželská dvojice Menšík a Myslíková, která do vypjatých momentů vnáší humorné odlehčení. Stanislav Milota zde naplno zúročil svůj jedinečný kameramanský styl a vysoká kvalita snímku je do značné míry jeho zásluhou.

Strhující apokalyptická vize poničených mezilidských vztahů z depresivního prostředí rozestavěného sídliště je vrcholem verismu v tvorbě Chytilové. Její soused Antonín Vaňha je v ústřední roli geniální, stejně jako neodolatelně protivná Eva Kačírková. Velmi autenticky hrají i profesionálové, přičemž z výkonu Kláry Jernekové přechází mráz po zádech. Šofrova kamera spolu s Šustrovou nervní hudbou perfektně dokreslují atmosféru.

Geniální umělecká komedie o blazeovaném stárnoucím svůdci poskytuje Suchařípovi prostor pro životní výkon. Skvělým protihráčem je mu Hálek a dialogy o Cipískovi jsou pro mne jedním z nejoblíbenějších komediálních momentů vůbec. Režie sugestivně buduje atmosféru podzimu života a typicky chytilovské záběry Prahy jsou perfektní. Navíc je tu Stivínova krásná hudba, takže celek je dokonalý.

Téměř zapomenutý klenot české kinematografie je skvělou poctou pražským pověstem s úžasným filmařským zpracováním, hereckými výkony i hudbou. Málokterý český film je takto naplněn vášní a ženskou krásou, ovšem s velmi nebezpečnými důsledky. Nejsilnější je povídka Poslední golem, především díky neodolatelně démonickému Janu Klusákovi v roli rabína Neftaliho.