curil

Když pominu veselohry, tak jde určitě o jeden z těch lepších filmů v žánru filmových dramat, která byla natočena za protektorátu. Zpracování a herecké výkony na té nejlepší úrovni. Námět Jaroslava Havlíčka podle jeho románu Skleněný vrch je dobře převeden do filmového příběhu. Nemohu si odpustit poznámku k názoru o přeslazenosti filmu. V roce 1942 těžko hledat náměty, které by německá cenzura nezavrhla. A navíc by to chtělo trochu úcty k filmovým umělcům, kteří točili ve své době kvalitní filmy. Bohužel právě oni téměř všichni doplatili na změny v roce 1945 a 1948. Někdo odešel do zahraničí, ale většina se musela vypořádat se zákazy činnosti. Každý, kdo se blíže zajímá o film, napočítá desítky lidí.

Výborná francouzská komedie o trochu potrhlém   fotbalovém fanouškovi, která přinesla první   příležitost Darry Cowlovi v hlavní roli. Do   té doby přicmrndával ostatním komikům, ale   nyní se zařadil sám mezi oblíbené herce. Jeho   komika, zejména v tomto filmu, připomíná role   Jerry Lewise. Ve filmu se objeví další řada   oblíbených francouzských herců, ale pozornost   na sebe strhává právě Cowl. Příběh vlastně   tvoří sled několika komických čísel   zařazených do putování Antoina na tříkolce   na finále Francouzského poháru do Nice a je   završeno na fotbalovém hřišti, kde Darry   vynikne jako fotbalový brankář ve stylu   "Létajícího profesora".

Průměrná francouzská komedie z padesátek   šitá na tělo Jeanu Poiretovi a Michelu   Serraultovi. Ten měl možnost poprvé ve filmu   možnost improvizovat, alespoň podle výpovědí   kolegů, protože Sacha Guitry točil svůj   poslední film již těžce nemocný, na vozíčku   a pod vlivem morfinových injekcí. Proto   chvílemi film působí těžkopádně, ale obě   budoucí hvězdy francouzského filmu to   vynahradily.

Když se setkají dvě upadající série v jednom   (pátém u obou franšíz) pokračování,   nemůže to dopadnout dobře. Přitom první   příběh a částečně i druhý u "Lake   Placid" se dal snést a v klidu přežít ( u   "Anacondy" je to horší). Technické   triky se nijak postupem času nezdokonalily, ale   naopak stoupla naivita příběhu. Zvláště ta   rozverná skupina vysokoškolaček z Delta Gamma v   bikinkách je na zabití. Naštěstí tak   většinou dopadnou včetně kápa Tiffany, což   je opravdu nesnesitelná blondýna. To jejich   cachtání po kolena ve vodě a pištění je   horor sám o sobě. Nejsympatičtěji mi vychází   důstojník Ferguson, zástupce šerifa, který se   snaží dělat srandu za každou cenu. Základní   zápletka je tuctová, pokusy DNA a křížení   monster. Ale až to jednou vyjde, to budeme   všichni koukat!

Povedená krátká groteska, ale kdyby nebyl v   pozdějších letech Stan Laurel osudově spojen s   Oliverem Hardym, těžko by dnes tento filmeček   našel prostor k odvysílání. Takže opět bez   Olivera, ale přesto není groteska špatná. Je   plná gagů z citrusové farmy v době sklizně,   za zmínku stojí primitivní kombajn z jízdného   kola na česání ovoce anebo důmyslné   dopravníky v balírně citrusů. Stan není zase   až takový nešika, ostatní jsou na tom stejně   a možná i hůře, což se ukáže v   závěrečném "souboji" v balírně,   kdy Laurel hravě zvládne za pomoci pásů a   primitivního výtahy i pět protivníků   najednou. Výborné gagy se střídají se   slabšími, těžko někoho dnes pobaví, když se   dva muži bombardují citrony. Kdo ale má rád   němé grotesky, ocení rané Laurelovy pokusy.

První půlhodina příběhu ujde, ale další pokračování s přihlédnutím k dvouhodinové stopáži je nudné. Pár akčních scén stačí tak na tříminutový trailer. Mně to chvílemi připomínalo dávného Starmana až na to, že hlavní hrdinové jsou dospívající děti. Část filmu postrádá logiku: útěky Marťana Gardnera, cestování vesmírem, vrcholem je dopisování si na počítači v reálném čase. Kluk ví vše o Modré planetě a když zahlédne koně, může se zvencnout. Nebyl by to americký film, kdyby sedmnáctiletou hrdinku nehrála o deset let starší herečka. Pro mě byl film zklamáním, jméno režiséra a dobří herci by měli přinést alespoň průměrnou zábavu.

Neprávem polozapomenutý kriminální seriál, v českých televizích snad ani nevysílaný.  Přitom je napínavý, akční i vtipný. Soupeření dvou skupin o nadvládu nad nočními podniky na Pigalle nepostrádá dostatečně   podrobné rozpitvání vztahů mezi gangy a jejich jednotlivými členy. Vhodné zvolení hereckých   představitelů, vyniká Simon Abkarian jako Nadir. Pro mě osobně milá vzpomínka na procházky po Pigalle a bulváru Clichy. Proto jsem taky minisérii na Filmboxu vyhledal.

Stačí jedna zchátralá tovární hala a pár přilehlých kanceláří a lze natočit film. Nutno říci, že hodně podprůměrný. Přidáme jednu rezidenci zákeřnického Číňana a rádoby striptýzový bar, kde se holky svlékají jenom do spodního prádla. Občas problesknou letecké záběry na Bukurešť či Sofii, čert aby se v tom vyznal. Děj je jednoduchý: bývalý zabiják se rozhodne zlikvidovat obchodníka se zbraněmi Čena, což se mu před dvěma lety nepovedlo. Do děje se, jak jinak, zaplete sympatická Ruska a její nevlastní sestra a bratr, který je členem ruského gangu bosse Vladimira, který obchoduje s již jmenovaným zabijákem. Následuje únos dívek, hlavně ta malá osmiletá má padnout do rukou sexuálního maniaka. Jak to může dopadnou jinak, než že postupně useká Steven ruce a nohy ruským mafiánům, a dostane se až na kůži hlavnímu záporákovi. Konec? Milá a sličná 150 cm Ruska spočine nahá v náručí ztepilého Seagala, dnes spíš hory sádla, ač předtím nejevila příliš velký zájem. Ale 300 tisíc euro jako vklad hovoří ...

Kdo si představuje, že podobně tráví večery muzikanti rockové(?) nebo spíše popíkové kapely, je hloupý naiva. To Dušan Rapoš zamrzl před třiceti letech se svou Fontánou pre Zuzanu. Příběh pak vyznívá jako nechtěná komedie s hudebním motivem, která může směle konkurovat nějakému dílu ze srandiček Novy nebo Primy. A to se nechci snižovat k přirovnání ke Zdendovi Troškovi. Těch různých vedlejších motivů a zápletek je tolik, že by vystačily na deset bakalářských povídek stejné úrovně. Navíc mi vadí slovenský člen kapely, který tak drmolí, že mu není rozumět slovo. A to mám doma velkou knihovnu plnou slovenských knížek, které vycházely v sedmdesátých a osmdesátých letech v době normalizace, když v Čechách byla cenzura větší. Kříž s trvalou, Dejdar jí nepotřebuje, je trapný. Oba vystupují jako trapný a trapnější. Škoda, když už byly prachy na hudební film, mohlo to být opravdovější a syrovější. Slabý popík ve stylu Michala Davida.

Výborné francouzské drama sleduje desetileté   soužití rozdílné dvojice. Jejich setkání,   svatba, narození dítěte, rozvod. Výstřední   Giorgi a advokátka Marie Antoinetta, oheň a   voda. I když jde námětem o tuctový příběh   zásluhou obou hlavních představitelů a jejich   živelných hádek a usmiřování, dostává film   grády. Líbí se mi použitý humor, vzájemné   štengrování v počátcích vztahu milenců.   Mám rád Maïwenn jako herečku a jako   režisérka rovněž nezklamala. Film má být   volně inspirovaný jejím manželstvím s   Jean-Yves La Furem.