curil

Jakýpak brutal film. Naprostá realita sedmnáctého století v českých zemích, kdy probíhaly čarodějnické procesy zase o několik desítek let později než jinde v Evropě. Všemu vládla církev a proto se mohl i takový Boblig stát pánem nad životy v kraji. Vynikající Vladimír Šmeral, i když jako Zdeněk Nejedlý ve Skřiváncích na nitích byl rovněž perfektní. Josef Kemr a Václav Lohniský v roli deklamujícího jezuity nepřekonatelní. Samozřejmě, že souhladím s názorem,že všechno zlé pochází z lůna ženy.

Příběh působí zezačátku jednostranně sexisticky, zejména díky pracovnímu prostředí na pařížské poště, kde ve vedoucích funkcích pracují většinou muži a naopak. Ale   obě hlavní hrdinky Catherine a Francoise se   nenechají zahanbit a mužům odplatí jejich   přístup měrou vrchovatou. Komedie nepřekročí   průměr a nebýt řady známých francouzských   herců, kteří jsou těmi hnusnými sexuálními   mašinami, asi by film nestál za větší   pozornost. V malé roli se objeví Pierre Richard,   Daniel Gélin nebo Eddy Mitchell, i sám   režisér. Didier Kaminka určitě natočil   lepší komedie, zůstane navždy asi známější   jako scénárista.

Dobře jsem se bavil, ale pro mě jako ctitele klasické francouzské filmové komedie šedesátých a sedmdesátých let je těžké srovnat se s moderní formou komedie ze stejného regionu, která je plná šílených gagů a dalších scén připomínající americké parodie typu "Žhavé výstřely" nebo "Bláznivé střely". Režisér Phillippe Lacheau je svým stylem známý, tak to zase velké překvapení nebylo. Líbil se Gérard Jugnot v cameo roličkách, stejně jako Pamela Anderson ve své jediné scéně. Rozhodně nesedí distribuční český název - amatér, naopak jde o protřelého mistra

Na kriminálním thrilleru Tokarev bude asi   nejlepší konec. Dal se čekat, ale přesto mě   zaskočil. Jinak Nicolas Cage je v roli   přesvědčivý, i když já si na něho jako na   akčního hrdinu tohoto typu nemůžu pořád   zvyknout. Něco jiného je akční hrdina Benjamin   Franklin Gates v dobrodružné komedii "Lovci   pokladů" a něco jiného tvrdá akce. Ve   filmu mě ruší ženské elementy, aby to prostě   nebylo takové "suché". Nesmí chybět   mafiáni z Ruska, těch je ale plný svět.   Pamatuji, že už jako děti pionýři jsme v   šedesátých letech zpívaly jejich písně:   "Od pólu k pólu, od krajiny ke krajině   jdem, pod prapory revoluce celý svět   dobyjem". Tak to se jim konečně podařilo   pomocí mafie, prostituce a drog.

Už nevím, kam ti filmaři chodí na takové náměty. Ale když se podívám po shlédnutí na   titulky: námět - Stephanie, scénář - Nina, režie - Anička. Pak je vše jasné, stačí málo. Jen aby se děj točil kolem nějaké   svatby, jedno jestli mladých, nebo téměř důchodců, zhrzená láska je také dobrá, ale nejlepší jsou ty alfa samice, co přijdou o manažérskou funkci a znovu se ujmou kormidla. Odstavené novinářky, ředitelky banky, módní   návrhářky. Kdo má na to samé pořád koukat? Lehká pomoc, nekoukat na to, ale to bych si tu zase nemohl cancat pentli ...

Drei Dirndl in Paris Originální název filmu vypovídá o příběhu daleko více než český překlad. Ono chvíli trvá, než děvčata s roztomilými jmény Reni, Susi a Babsi, dorazí do města hříchu. To je už pomalu 40 minut pryč, aspoň v necenzurované verzi 104 min., kterou jsem viděl já v originálním znění a holandskými titulky. Díky němčině srozumitelné, ono se toho   ostatně mnoho nenapovídá. Začátek příběhu je ještě z "bavoráků", následně se   film zvrhne v hard porno, i když ještě   snesitelné. Humor je právě proto jen v první   půlhodině ve scénkách s opilým farářem,   který neví, zda bdí, či sní. Jsem docela zklamán, protože jsem čekal klasiku.

Považuji se za celkem tolerantního člověka,   ale mohu říci, že příběh malého Petra Pana   v černé podobě mě nenadchl. Stejně tak pro   mě zůstane Alenka z říše divů vždy   blonďatou dívenkou a ne malou kudrnatou   černoškou. V rámci amerického a vidění   větší části Západní Evropy se musí divák   připravit na prapodivné zpracování známých   látek a to i těch hodně tradičních. A tak   Othello asi nezůstane jedinou černoušskou   hlavní postavou Shakespearových dramat a   komedií a bude to tak i u dalších klasických   látek. Bůh nás chraň...

Andrzej Wajda opět dokázal, že je neskutečný   režisér. Obdivuji jeho filmy už od   šedesátých sedmdesátých let; nikdy nezapomenu   na "Popely", "Krajinu po   bitvě", "Březový háj",   "Zemi zaslíbenou" nebo   "Katyň" z novější tvorby. Jeho   definitivně poslední film, režisér zemřel 9.   října 2016, uzavřel důstojně jeho   filmografii. Příběh o zneužití komunistické   moci v životě uznávaného umělce a hrdiny   první světové války je typický pro padesátá   léta v zemích pod kontrolou sovětské moci.   Oblíbený profesor Strzemiňski je pro svůj   nesouhlas se socialistickým realismem vláčen v   marastu, vyhozen z akademie, je mu znemožněna   jakákoliv práce, nemá nárok na potravinové   lístky. Zemře prakticky v chudobě a v   zapomnění, dá se říci hlady. Boguslaw Linda v   hlavní roli odvedl rovněž vynikající výkon.   Ztvárnění zmrzačeného umělce válečným   zraněním rozhodně nebylo jednoduchým úkolem.

Pokud se chci v dnešní zkurvené době potěšit   a od srdce zasmát, pustím si   "Larryho". Dokoukal jsem poslední   jedenáctou řadu série a vždy mě tenhle   chlápek plný entuziasmu překvapí dalšími   kousky. Muž, který s nevinnou tváří dokáže   urazit každého a jednu trapnou scénu vrší na   druhou, je na první pohled nesympatický týpek,   ale pro mě je to král současného sitcomu.   Nejlepší na tom je, že on to nikdy nemyslí   zle, ale pokaždé se to tak nějak zamotá, že   se stane Larry předmětem nenávisti. Zajímavé   je, že se seriál zdokonaluje a každá další   řada je lepší a lepší. Objevuje se zde také   řada známých tváří (několik desítek),   kteří si své cameo odehrají a nekoukají na   to, pokud si z nich Larry vystřelí.

Vždy mě dostane, když šestnáctileté   studentky hrají herečky v průměru o deset let   starší. Většinou se tak děje v amerických   filmech jako právě v "Mýtu o pyžamové   párty". Příběh probíhá v pozvolném   retro stylu a přitom nenudí. Na pozadí   dětinskosti se parta kluků vydá na házení   vajíček a rolí toaleťáku na domy sousedů a   procházející spolužáky, zatímco dívky se   dají do vyvolávání ducha pomocí desky Ouija.   Jejich hry se odehrávají v napětí sexuality a   potenciálního nebezpečí, a to ne zrovna kvůli   přítomnosti alkoholu, drog, ale kvůli   zranitelnosti nezkušeného mládí. Bez   přítomnosti dospělých, až na jednu spící   babičku, která zřejmě měla dohlédnout na   pyžamovou party. Sympatická jsou dvojčata Ady a   Anna, méně už Maggie, i když tanec u bazénu   je perfektní.