curil

Na kriminálním thrilleru Tokarev bude asi   nejlepší konec. Dal se čekat, ale přesto mě   zaskočil. Jinak Nicolas Cage je v roli   přesvědčivý, i když já si na něho jako na   akčního hrdinu tohoto typu nemůžu pořád   zvyknout. Něco jiného je akční hrdina Benjamin   Franklin Gates v dobrodružné komedii "Lovci   pokladů" a něco jiného tvrdá akce. Ve   filmu mě ruší ženské elementy, aby to prostě   nebylo takové "suché". Nesmí chybět   mafiáni z Ruska, těch je ale plný svět.   Pamatuji, že už jako děti pionýři jsme v   šedesátých letech zpívaly jejich písně:   "Od pólu k pólu, od krajiny ke krajině   jdem, pod prapory revoluce celý svět   dobyjem". Tak to se jim konečně podařilo   pomocí mafie, prostituce a drog.

Už nevím, kam ti filmaři chodí na takové náměty. Ale když se podívám po shlédnutí na   titulky: námět - Stephanie, scénář - Nina, režie - Anička. Pak je vše jasné, stačí málo. Jen aby se děj točil kolem nějaké   svatby, jedno jestli mladých, nebo téměř důchodců, zhrzená láska je také dobrá, ale nejlepší jsou ty alfa samice, co přijdou o manažérskou funkci a znovu se ujmou kormidla. Odstavené novinářky, ředitelky banky, módní   návrhářky. Kdo má na to samé pořád koukat? Lehká pomoc, nekoukat na to, ale to bych si tu zase nemohl cancat pentli ...

Drei Dirndl in Paris Originální název filmu vypovídá o příběhu daleko více než český překlad. Ono chvíli trvá, než děvčata s roztomilými jmény Reni, Susi a Babsi, dorazí do města hříchu. To je už pomalu 40 minut pryč, aspoň v necenzurované verzi 104 min., kterou jsem viděl já v originálním znění a holandskými titulky. Díky němčině srozumitelné, ono se toho   ostatně mnoho nenapovídá. Začátek příběhu je ještě z "bavoráků", následně se   film zvrhne v hard porno, i když ještě   snesitelné. Humor je právě proto jen v první   půlhodině ve scénkách s opilým farářem,   který neví, zda bdí, či sní. Jsem docela zklamán, protože jsem čekal klasiku.

Považuji se za celkem tolerantního člověka,   ale mohu říci, že příběh malého Petra Pana   v černé podobě mě nenadchl. Stejně tak pro   mě zůstane Alenka z říše divů vždy   blonďatou dívenkou a ne malou kudrnatou   černoškou. V rámci amerického a vidění   větší části Západní Evropy se musí divák   připravit na prapodivné zpracování známých   látek a to i těch hodně tradičních. A tak   Othello asi nezůstane jedinou černoušskou   hlavní postavou Shakespearových dramat a   komedií a bude to tak i u dalších klasických   látek. Bůh nás chraň...

Andrzej Wajda opět dokázal, že je neskutečný   režisér. Obdivuji jeho filmy už od   šedesátých sedmdesátých let; nikdy nezapomenu   na "Popely", "Krajinu po   bitvě", "Březový háj",   "Zemi zaslíbenou" nebo   "Katyň" z novější tvorby. Jeho   definitivně poslední film, režisér zemřel 9.   října 2016, uzavřel důstojně jeho   filmografii. Příběh o zneužití komunistické   moci v životě uznávaného umělce a hrdiny   první světové války je typický pro padesátá   léta v zemích pod kontrolou sovětské moci.   Oblíbený profesor Strzemiňski je pro svůj   nesouhlas se socialistickým realismem vláčen v   marastu, vyhozen z akademie, je mu znemožněna   jakákoliv práce, nemá nárok na potravinové   lístky. Zemře prakticky v chudobě a v   zapomnění, dá se říci hlady. Boguslaw Linda v   hlavní roli odvedl rovněž vynikající výkon.   Ztvárnění zmrzačeného umělce válečným   zraněním rozhodně nebylo jednoduchým úkolem.

Pokud se chci v dnešní zkurvené době potěšit   a od srdce zasmát, pustím si   "Larryho". Dokoukal jsem poslední   jedenáctou řadu série a vždy mě tenhle   chlápek plný entuziasmu překvapí dalšími   kousky. Muž, který s nevinnou tváří dokáže   urazit každého a jednu trapnou scénu vrší na   druhou, je na první pohled nesympatický týpek,   ale pro mě je to král současného sitcomu.   Nejlepší na tom je, že on to nikdy nemyslí   zle, ale pokaždé se to tak nějak zamotá, že   se stane Larry předmětem nenávisti. Zajímavé   je, že se seriál zdokonaluje a každá další   řada je lepší a lepší. Objevuje se zde také   řada známých tváří (několik desítek),   kteří si své cameo odehrají a nekoukají na   to, pokud si z nich Larry vystřelí.

Vždy mě dostane, když šestnáctileté   studentky hrají herečky v průměru o deset let   starší. Většinou se tak děje v amerických   filmech jako právě v "Mýtu o pyžamové   párty". Příběh probíhá v pozvolném   retro stylu a přitom nenudí. Na pozadí   dětinskosti se parta kluků vydá na házení   vajíček a rolí toaleťáku na domy sousedů a   procházející spolužáky, zatímco dívky se   dají do vyvolávání ducha pomocí desky Ouija.   Jejich hry se odehrávají v napětí sexuality a   potenciálního nebezpečí, a to ne zrovna kvůli   přítomnosti alkoholu, drog, ale kvůli   zranitelnosti nezkušeného mládí. Bez   přítomnosti dospělých, až na jednu spící   babičku, která zřejmě měla dohlédnout na   pyžamovou party. Sympatická jsou dvojčata Ady a   Anna, méně už Maggie, i když tanec u bazénu   je perfektní.

Zase jedna americká pipulka se bude vdávat a ženská část rodiny se půl roku dopředu může zvencnout. Navíc se ukáže, že matky jsou dvě a vzájemně se trumfují a shazují. Blbina na entou. Nemůže chybět televizní král dortů a florista buzerant. Jedno klišé za druhým. Konec filmu je katastrofální, v zahradním altánku při obřadu všichni tančí, a dokonce obě rivalky spolu.

Catherine Frot odvádí stejně výborný herecký výkon jako Meryl Streep v "Božské Florence" (r. St. Frears - 2016), což je téměř totožný film v britské verzi. Francouzský film vznikl o rok dříve, ale zřejmě myšlenky na zpracování podobného příběhu se v hlavách autorů vylíhly nezávisle. Nádherné zpracování v oblasti kostýmů, výpravy interiérů, ostatní herecké role (zejména komorník Madelbos), pěvecká operní čísla ostatních zpěváků perfektní. Kdo má rád vážnou hudbu a známé operní árie, bude určitě spokojen. Závěrem nutno dodat, že film se natáčel částečně v Česku a podíleli se na něm čeští herci (Nesvačilová, Hybner, Novotná, Veselý) a technické štáby.

Viděl jsem v nedávné době několik dokumentů   na téma obchodu s cibulkami tulipánů v   Holandsku, kdy tulipánová horečka vyvrcholila v   letech 1634 - 1637, na dnešní ekvivalent ceny   sto tisíc dolarů za cibulky. Vše skončilo   1637, kdy zasáhl Nejvyšší soud a obchody na   burze zakázal. Byl jsem zvědavý jak se film   vypořádá s historickými fakty a mohu jenom   zatleskat. Báječná výprava, Amsterdam a jeho   prostředí je vykresleno podrobně. Ani příběh   daleko neutíká od tématu, naopak zahrnuje   další významný a typický aspekt Holandska té   doby - malířské umění. Herecké výkony   kvalitní, můj oblíbený Christoph Waltz,   překvapivě půvabné představitelky mladých   žen Sophie a Marie.