futislav

Veliká škoda, že jsem neměl možnost být u natáčení. To musel být permanentní flám. Však je na všech vidět, jak si tu pařbu užívali. A sestava Polívka, Dejdar, Nekonečný, Vávra, Čtvrtníček, pařba snů. Je to ulítlé takovým tím devadesátkovým způsobem a je znát, že se tam nepil jenom alkohol. Snaha o umění to téměř minula, ale ta radost z blbnutí, která z toho čiší, stojí za tři hvězdy. Co v mých očích filmu ubralo, ba ho přímo učinilo nebezpečným je pojídání muchomůrek červených. Ty na rozdíl od tvrzení Čtvrtníčka neobsahují psilocybin, ale muskarin a muscimol. Což jsou dvě látky, které fungují zcela protichůdně. Jedna je halucinogen a druhá emetikum (nutí na zvracení). Emetická složka se dá převést na halucinogenní sušením tenkých plátku na slunci. Ale kdyby účastníci jedli syrové muchomůrky červené, skončili by všichni zeblití jako šakali. Zajímalo by mě, kolik lidí neznalých toxikologie se nechalo zblbnout filmem a otrávili se syrovými muchomůrkami. Měli tuhle informaci dát velkým písmem aspoň do závěrečných titulků.

Skvěle natočené (tedy až na laciné efekty), skvělá režie i scénář (tedy až na místa, která se dala zkrátit), skvělá hudba (tedy až na místa, která měla být jazz a nejsou). Hezký film, kterému k dokonalosti stále něco chybí a ten neodbytný pocit máte téměř po celou dobu.

Dokonalá ukázka toho, že nezáleží na době, herci či autorovi. Příběhy, situace i gesta jsou si velmi podobné. Tři hvězdy za to, jak se podařilo vytvořit z desítek filmů jeden příběh. Musela to být neskutečná dřina. Pravda je, že sledování filmu s někým nakonec sklouzne do polohy "tohle bylo z toho a tohle z toho" a člověk má radost, kolik filmů poznal. Autorovi se podařilo i několik vtipných návazností, bez kterých by to byla nakonec nuda. Není to však něco, co bych chtěl vidět znova.

Váhal jsem mezi dvěma a třemi hvězdami, neb je to téměř čistých 50%. Příběhy tu lepší, tu slabší, jak už to u podobných počinů bývá. Co ty příběhy naprosto znevěrohodňuje je postava kapitánky (Marika Šoposká), která je z nějakého záhadného důvodu neustále žlučovitá (snaha napodobit kapitána kamennou tvář Krobota ?). Vůbec si nedovedu představit, že by mohla se svým přístupem k okolí zastávat vyšší funkci, než hajzlbába na okrsku. Celé to poslala do kopru.

Na tenhle film si to chce udělat čas někdy večer, anulovat všechny rušivé elementy ve svém okolí, obrnit se trpělivostí a ponořit se do děje. Snáze se pak pochopí tolik vyčítaná hluchá místa, která při skutečně pozorném sledování zapadnou do děje. Při odbíhání na vaření čaje, nebo pokecu s kamarádem film skutečně působí nesmírně zdlouhavě a nudně. Ale je to jenom nedostatkem filmové empatie a neschopností vcítit se do prostředí renesance se vší jeho syrovostí. Tradičně dokonalý Mikkelsen, výborné exteriéry, kostýmy i kulisy. Kamera mohla být lepší, protože je spousta záběrů v hustém šeru, nebo proti Slunci. Není to film pro každého.

Dobrý příběh ze života, kulisy, kamera i režie. Ač nejsem příznivec konspiračních teorií, okamžitě mi naběhla analogie se střelcem z FFUK v Praze a vraždou v Klánovickém lese. Ten dopis, kde se střelec přiznává k vraždě v Klánovicích přišel policii také setsakra vhod, aby nebyli za debily a nemuseli označit za viníka někoho, kdo se moc nehodil do krámu. A fakt, že se dopis našel až šest dní po prohlídce domu a bylo tudíž hromada času vyrobit podvrh, to pouze podtrhuje. Je to všude velmi podobné.

První díly mají spád i napětí, nicméně tento seriál postihla nemoc skoro všech seriálů, tzv. čímbysmetoještěnatáhlismus. Jeden díl je skoro čistá nudná konverzačka a u dalších se začínají čím dál víc řešit rodinné hodnoty, morálka, patriotismus a další otravná, stokrát propraná témata. A když už se zdálo, že se autorům podařilo vyklouznout z nástrah LGBT povinných úliteb menšinám, tak se v jednom dílu vodí dva vousáči za ručičku, aby se pak vášnivě líbali, až jim fousy chrastily za mohutného opadávání drobků denních jídel z plnovousů- Brrr.

Dvě hvězdy za skvělého a neuvěřitelně uvěřitelného Mikkelsena a jedna za kostýmy a kameru. Děj se tradičně seversky vleče a co diváka drží u obrazovky je, jaký bude konec. Bohužel nemastný, neslaný.  Být to o dvacet minut kratší, bylo by to temné a strhující drama. Takhle je to sice temné, ale ty dramatické okamžiky stačí vyčpět během dlouhých záběrů jízdy na koni a okopávání rašeliniště. Tři a půl hvězdy je akorát. 70%.

Kdyby existovala soutěž o film, který vykradl nejvíce filmů, tenhle dostane Oskara vykrádače. Ze Star Wars je pojetí vesmírných lodí, zbraní a techniky, včetně použití světelných mečů. Shánění chrabrých bojovníků za účelem ochrany Bohem zapomenuté vesničky na planetě v nejvzdálenějším cípu galaxie je jasným odkazem Sedmi statečných (potažmo Sedmi samurajů). Na Gryfovi se létalo v Harry Potterovi. S obřími pavouky bojoval Mandalorian. Převzetí kontroly nad člověkem (včetně zakalených očí) slizským mimozemšťanem, bylo lépe ztvárněno ve filmu Muži v černém. Některé masky jako by z oka vypadly skřetům z Pána prstenů. Uniformy smrtonošů se až komicky podobaly uniformám SS, některé zase uniformám ruských důstojníků (zde se zřejmě autor nedokázal rozhodnout, co je větší zlo). Kostýmy a kulisy z planety rolníků můžete dát klidně do jakéhokoliv šestákového westernu a nikdo nic nepozná. Propocené a umaštěné nátělníky jsou kvůli podtržení muskulatury již téměř standardním oblečením při soubojích různých akčních žánrů. Při závěrečném souboji se nedá nemyslet na Indiana Jonese, od podkutálení se na poslední chvíli pod nebezpečnou překážkou až po použití lana jako biče. A když do toho přidáte roztomilou Arabečku v hlavní roli a černého neohroženého admirála, který nevydrží bez lahve s chlastem (zřejmě odkaz na Dolpha Lundgrena ve filmu Postradatelní), jakož i silně nerealistické souboje, nezbývá, než dát s oběma očima zavřenýma jednu hvězdu všem, kdo dávali té slátanině svou energii, ačkoliv museli jasně vidět, že je to k ničemu. Když si ještě vzpomenu na sáhodlouhé patetické proslovy (tak typické pro americké filmy) a touhu po ničení a zabíjení (rovněž typickou pro americké filmy), dal bych i odpad.

Téměř všechny recenze se předhánějí v tom, kdo na film nakydá více špíny. Já jsem ale devadesátky na rozdíl od mnoha zdejších kritiků zažil jako dospělý a troufám si říct, že film zase až tak moc nepřehání. Ano, herecké výkony jsou mnohdy slabé, ale je tam pár opravdu povedených hlášek a situačního humoru. Dvě hvězdy si to určitě zaslouží.