Eliška má ráda divočinu

„Dvě porce tý tvý píčoviny…nebo divočiny?“ Tak mně osobně stačila teda jenom jedna porce, podruhé bych si Schmidtovu „muchomůrkovou smaženici“ už opravdu nedal. Stejně jako v pozdějším režisérově snímku Herbert v ringu je kladen velký důraz na vizuál, v tomto případě hodně podmanivý, ulítlý, experimentální, podstatně barevnější a více prosvícený, takže po technické stránce jsem byl snad až na nepříliš zvládnutý zvuk a možná až přebytek „psích“ podhledů docela spokojen. Jenže co se týče filmu jako takového; Eliška je jistě originální, ale jinak hodně chaotický slepenec nepřílišných souvisejících scén (nápad provázat „děj“ s filmem ve filmu jenom přidal na nepřehlednosti), z nichž je spousta dost absurdních, hloupých, trapných či vyloženě nevtipných (to platí i o postavách, jejichž protagonisté si sice natáčení zjevně užívali, avšak divák jejich pochybné kreace už tolik ne), na druhou stranu některé byly tak blbé, až mě rozesmály (min. rozhodně nezapomenu na tu „erotickou“ s hymnou). A přítomnost italštiny byla fajn, ale dost jsem litoval, že jí nevládnu, takhle mi možná některé zdařilejší frky unikly (anebo taky ne). Za ten vizuál a sem tam nějakou vtipnější hlášku dávám ještě 2*. (23.01.2014)

Po 17 letech jsem si splnil svůj sen a viděl jsem tento ve své době jistě zcela šokující film. A musím říct, že film předčil má očekávání. Čekal jsem opravdu divočinu bez ladu a skladu. Ale nejen že to byla divočina, ono to mělo i hlavu a patu. Hlavně se mi líbí ta bezstarostnost, ten výsměch všem těm Pelíškům a spol.!!! Prostě film, který bylo třeba, protože dokáže občas okořenit zatuchlou polévku české kinematografie. Škoda, že těchto pokusů není více - ale dnes by to toho asi už nikdo peníze nevrazil. Film se pyšní nejen skvělými hereckými výkony, ale též výbornou hudbou a samozřejmě barevností - jako bych v tom viděl Almodovara :)))) Prostě hravá letní taškařice na zimní večery.:) (08.04.2016)

Naprosto dokonalý úlet v podobě mixu Kouře, Mazaného Filipa, Imaginária Dr. Parnasse a Magical Mystery Tour, lehce okořeněný poetikou postav Saši Gedeona za dokonalé hudby Honzy Čechtického. Nechápu jak jsem toto veledílo české kinematografie mohl ignorovat 23 let.  Mr. Otakáro, smekám. Po 3 letech dávám nějakému filmu plný počet a po 8 letech píšu "recenzi" :D (03.01.2024)

Podivný český porevoluční film číslo xyzž. Začalo to restitučními komediemi, pokračovalo to takto a dneska těm filmům říkáme O život a Doblba! a poetika se pozvolna vytrácí a zaniká, až se z ní stává jen mlhavá vzpomínka. Kinetické, přebarvené, typické pro všechny směry humoru, které tehdy představoval Čtvrtníček, Lábus nebo Vávra. A to všechno naráz propojené hudebními výstupy Dana Nekonečnýho. (17.12.2012)

Není to tak dlouho, co byla Eliška mezi 200 nejhoršími filmy na ČSFD. Může za to především první třetina filmu, která je natolik chaotická, nepochopitelná a neuchopitelná, že spolehlivě odrovná takových osmdesát procent diváků - to jsou ti, co dali odpad nebo jednu hvězdu. Uklidněný zbytek filmu sice pořád není nic extra, zajímavé mi ale přišlo režisérovo alter ego Motýlek (kterého hraje také Dejdar a o kterém se po většinu filmu jen mluví), který se vlastně jen snaží natočit film o svém rodišti a figurkách kolem něho. Švanda (ne pan profesor z JAMU) ovšem začíná v momentě, kdy děti ukradnou Motýlkovi scénář a čtou si, co se vlastně kolem nich odehrává, v jednu chvíli dokonce holčina zahlásí, že jestli to Motýlek dotočí, tak to bude ještě peklo, což se bohužel nevyplní - peklo byl ten začátek. (04.07.2009)