Legenda o pianistovi

Film stojí rozhodně na režisérovi, který nenechal ve filmu snad jedinou zbytečnou scénu nebo jen gesto. Taktéž výkony dvou hlavních představitelů byly vynikající, přestože je jejich hraní trochu divné. Ale představte si člověka, který se narodí na lodi a nikdy ji neopustí. To na něm přeci znát být musí. A to bych řekl, že zvládl Tim Roth dobře. P. T. Vince a jeho melancholický výraz se do role neúspěšného muzikanta, který vypráví romantický a trochu uslzený příběh, hodí nadmíru dobře. 4,5 hvězdičky (06.08.2008)

Legenda pro mě tenhle film po shlédnutí určitě je, stejně jako hlavní role pianisty. Kolikrát už jsem si všim, že na dvojce zrovna dávají tento příběh o "1900", ale nikdy jsem se na něj nepodíval, jen jednou jsem si všiml dokonalé scény v půlce filmu, kde soupeří s černochem na piánu a zahraje něco naprosto úchvatného. Mrzelo mě, že jsem neviděl celý film, a tak jsem se rozhodl, že příště ten film prostě musím vidět. Příště se stalo skutečností a já měl opět možnost tento film vidět, a tak jsem koukal, hezky od začátku, bedlivě, až jsem dorazil opět k té scéně, kde se přel on a jakýsi černoch, legenda a spoluzakladatel jazzu. Scéna, na kterou snad nikdy nezapomenu. Krůpěje potu z jeho čela se draly přes obrazovku až ke mně, v rukách jsem cítil křeče, při chvíli, kdy hrál svůj nejlepší výstup. Oněměl jsem, zacož si tento film vysloužil neskutečnou pochvalu. Škoda jen, že ho nemůžu hodnotit pěti hvězdičkami. Čekal jsem trošičku jinačí konec, možná je to všecko logické, ale na druhou stranu také nesmyslné ale očekávatelné. Legenda o "1900" je výborný film, na který se nechá koukat a který má v záloze jednu scénu, na kterou jen tak nezapomenu, při které mi spadne čelist, vypadne z pantu, a kdejaký doktor mi už těžko pomůže. Koukalo se na to hezky, hudba hrála zručně a příjemně a celkově jsem na konci filmu měl opravdu těžký dojem, dobrý, ale přitom smutný. Prostě se to musí vidět, oni to určitě na dvojce zase zopakujou. Tohle se prostě musí vidět. (07.08.2008)

já nevím, na mě to prostě nějak nefungovalo. pohádka o týpkovi s hloupým jménem stojí a padá na na Timu Rothovi a hudbě, jak výstižně napsal Djkoma. některé scény jsou vyloženě divné, konec tradičně a zbytečně přeslazený. coby hudebník (a shodou okolností mám co do činění s oběma nástroji) musím vyzdvihnout Rothovo přesvědčivé klavírování, naopak ta trumpeta v podání pana Vince byla příšerně nedůvěryhodná. no ale pochvala za kameru a parádní záběry. takhle loď sice do mého srdce neproplula, ale to neznamená, že tomu tak nebude u vás... každopádně pozor na sklovinu a mějte radši po ruce injekci s inzulínem! 60% (12.11.2009)

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)

Film na mě zapůsobil už poprvé, když jsem ho viděl několik let nazpátek. A hlavně ta pasáž kdy v souboji hraje "Let čmeláka" a zapálí cigaretu o strunu. Od té doby jsem to viděl mockrát, vždy mě odrovnal výkon Tima Rotha (od té doby je pro mě jen "1900" a ostatní jeho postavy jsou vedlejší) a silná a lahodná hudba od Ennio Morricone. (06.08.2008)