Recenzie (637)
Perličky na dně (1965)
Perlička nakonec. Šedivou intelektuální nehereckou nudu prozářila až živočišná a bezprostřední cikánka v poslední povídce.
Na druhej strane (2007)
Čekala jsem , že tou konfrontací mezi otcem, synem a prostitutkou, kterou si tatínek zakoupil natrvalo a přivedl do společného bytu se budu bavit trochu déle, to bohužel ne a film se začal ubírat trochu jiným směrem a s jinými postavami. I když se mi pak pokračování líbilo už trochu méně a tak úplně jsem nevěřila motivaci a činům všech zúčastněných, přesto jsem byla i nadále napjatá a zaujatá, kam to nakonec všechno dospěje. Samotný závěr sice vyzněl jaksi do ztracena, o to víc mě však nutí nad vším přemýšlet.
12 rokov otrokom (2013)
Bohužel mám pocit, že film nepřinesl nic nového ani zajímavého v pohledu na problematiku otroctví, že všechno tady už někdy bylo a třeba i lépe. Jako by bylo potřeba natočit zase jednou něco protirasistického na nějakou objednávku. Sice mě i tady potěšily některé postavy a okamžiky, ale nebylo toho příliš na drama více než dvouhodinové.
Aksál (1969) (TV film)
Jak přijít o léta budovaný pocit štěstí během třiceti minut. Díky bezvadnému Abrhámovi lahůdkový zážitek. A je úplně jedno, že začne být zanedlouho jasné, jak to asi skončí.
Jsouc na řece mlynář jeden (1971)
Opravdu smutných a strašidelných deset minut. Doprovodné kresby výtvarnice Evy Švankmajerové skvěle zachytily temnou atmosféru příběhu, stejně jako ponurý tón hlasu vypravěče Miloše Kopeckého.
Monty Python v Hollywoodu (1982) (divadelný záznam)
Pythoni v té nejlepší formě, naživo a se skvělým výběrem těch nejzábavnějších scének. Potěšili i několika novými skeči a taktéž fanoušky, kteří neumí německy, protože přidali i to nejlepší ze obou dílů Monty Python's Fliegender Zirkus.
Vlk z Wall Street (2013)
"Ten člověk má v kapse vaše peníze!" Tak tohle už jsem taky slyšela na jakémsi semináři úspěšného majitele firmy, který dokonale zvládnutým uměním rétoriky přesvědčoval zájemce chtivé brzkého zbohatnutí o tom, jak snadné a pěkné je prodat bližnímu nějakou tu předraženou sračku , kterou nebude nikdy potřebovat. Takových Wolfů je všude dost, onen Belfort však evidentně zvládal zfanatizování davů dokonale. Až tak, že získal zájem samého slavného režiséra natočit zase další film o tom, jak vydělat fůru peněz na to, aby člověk mohl prošukat a prošňupat život.
Studený bufet (1979)
Z počátku jsem trochu nevěřícně zírala, protože jsem vůbec nevěděla do čeho jdu, ale pak už jsem se pobaveně nechala unášet na vlnách skvělého absurdně morbidního humoru.
Manon od prameňa (1986)
I v tomto filmovém druhém dílu podle Pagnolovy Živé vody hrají všichni hlavní představitelé jako o život. Přesto mi tam výkon Gérarda Depardieu coby hrbáče Jeana z prvního filmu hodně chyběl. To je snad jeho životní role. Brala bych i nějaký ten flashback, předloha nepředloha. A jestliže tady někteří přispěvatelé přirovnávají celkové vyústění zápletky Pagnolova díla k telenovele, možná si neuvědomují, že jsou to právě telenovely, které využívají zápletek velkých románů, upravují je ad absurdum a tím celkově tato původní díla degradují.
Jean od Floretty (1986)
Jak dokáže být krásná a laskavá, ale zároveň krutá a zlá příroda, stejně rozporupulné a barvité bývají i lidské charaktery. Claude Beri mistrně natočil tento zdánlivě obyčejný příběh ze života na francouzském venkově a obsadil jej skvělými herci. Mám pocit, že Gérard Depardieu hrál snad v každém francouzském filmu, který jsem v poslední době viděla, ale v roli bývalého městského úředníka, který se s dojemným nadšením vrhá zvelebovat půdu svých předků a dobývat její bohatství za cenu jakéhokoliv osobního nasazení, mě dostal úplně nejvíc.