Réžia:
Claude BerriScenár:
Gérard BrachKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Jean-Claude PetitHrajú:
Yves Montand, Daniel Auteuil, Emmanuelle Béart, Hippolyte Girardot, Margarita Lozano, Ticky Holgado, Elisabeth Depardieu, Jean Bouchaud, Roger Souza (viac)Obsahy(1)
Deset let po tragické smrti Jeana se život v malé vesničce ve francouzské Provence ustálil, má poklidný rytmus a působí idylicky.Farmář César pěstuje květiny a zavlažuje svůj pozemek vodou z pramene, který tenkrát tak nečestně získal. Je bezdětný, a tak domlouvá svému synovci, aby si našel nevěstu. Mladík se jednoho dne v horách zamiluje do tančící Manon, dcery zesnulého Jeana. Zamiluje se, ale netuší, že Manon jako malá viděla, kdo za smrtí jejího otce stál, a že se nyní rozhodla vrahům pomstít... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (143)
Miluju spravedlivou pomstu a pokud se do ní pouští krásná žena, tak ji s tím rád pomohu. Takže pojď Manon, ucpeme spolu ten městský pramen, Ugolina za přirození si tedy povoď sama a strejdovi Soubeyranovi pak dáme vědět, co to vlastně hrbatému Jeanovi vyvedl. A když se k tomu čas od času svlékneš a občas se ozve ten skvělý harmonikový motiv, tak já budu spokojen a to rodinné drámo konečně dostane ten správný rozměr. ()
Pocity vyvolané tímto filmem se hrozně těžko popisují. Film je potřeba vidět. Vše bylo naprosto úžasně zahráno. Do role Manon byla obsazena dostatečně půvabná herečka s nemalým hereckým talentem. Proč už dnes nevznikají filmy s takhle brutálně silnými příběhy. V tom filmu se skrývá tolik lidskosti. Přitom je to tak levné. Stačí jeden geniální nápad. Ta 5. hvězda opravdu poletuje opět hodně nízko. Film prakticky vykračuje v kolejích, které pevnou nohou vyšlapal díl předešlý. Začíná opět pomalu a poté už pouze graduje. Ze závěrečné scénky, ne že běhá, on ten mráz po zádech lítá. Horní hranice 4*. Něco mi říká, že ba pana Claude Berri si čas ještě někdy rozhodně udělám. ()
Drama jako řemen, Manon vyrostla do krásy a její půvab mocně zapůsobí i na Ugolina, bezhlavě se do ní zamiluje a zcela podlehne hlubokému citu. Láska ovšem není na pořadu dne, tou je pomsta za otce. Inu, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.. Závěrečných 17 minut mi bolestně zkroutilo útroby.. Dopis, který zůstal bez odpovědi.. ()
I v tomto filmovém druhém dílu podle Pagnolovy Živé vody hrají všichni hlavní představitelé jako o život. Přesto mi tam výkon Gérarda Depardieu coby hrbáče Jeana z prvního filmu hodně chyběl. To je snad jeho životní role. Brala bych i nějaký ten flashback, předloha nepředloha. A jestliže tady někteří přispěvatelé přirovnávají celkové vyústění zápletky Pagnolova díla k telenovele, možná si neuvědomují, že jsou to právě telenovely, které využívají zápletek velkých románů, upravují je ad absurdum a tím celkově tato původní díla degradují. ()
Pointa filmu celkový dojem jakž takž vylepšila, jinak se na to takřka nedalo koukat. Hezkých obrázků z Provence a líbivé hudby jsem se dostatečně nasytil v prvním díle a druhý nenabíází nic víc než hodně jalový scénář a několik otřesných hereckých výkonů (ještě úděsnější než Auteilova postava Kohoutka či ústřední postava Manon mi přišla postava učitele - který šel do hor sbírat vzácné horniny a potkal tam krásnou pastýřku...( ()
Galéria (34)
Fotka © Radiotelevisione Italiana
Zaujímavosti (4)
- Příběh byl původně vyprávěn ve stejnojmenném filmu z roku 1952, který napsal a režíroval Marcel Pagnol. Jeho počáteční stopáž přesahovala čtyři hodiny a studio ho drasticky zkrátilo. Zklamaný Pagnol předělal svůj scénář do dvou románů, na jejichž kopie o několik let později narazil Claude Berri v hotelovém pokoji. Příběh se mu líbil a rozhodl se jej adaptovat do dvou filmů. (ČSFD)
- Když Manon (Emmanuelle Béart) přijde na hřbitov (v čase cca 8:15), tak jeden z náhrobků spadne, jako kdyby tam byl jen postavený bez ukotvení. (Puxina)
- Aby režisér Claude Berri motivoval Emmanuelle Béart k natočení scény, kde se koupe nahá, sám se svlékl a zaplaval si v řece. (ČSFD)
Reklama