evapetra

Dobrá oddechovka. Tedy, pokud si chcete zcela oddechnout od reality a nechat se unášet zběsilou filmovou jízdou, při které na nádech moc času není.

Možná, že kdybych na tom Štěpánově Stand upu byla osobně, byla bych schopná ještě hvězdičku přidat za atmosféru. S publikem to umí, zvládal ty davy, že byl humor nekorektní mi nevadilo, že byl vulgární taky ne, že se často pohyboval na hraně trapnosti, to už ano.

Ale jo, zvládli to Dánové. Originál se mi sice líbil ještě o fous více, ale i tady jsem se dobře bavila skoro po celou dobu. Nechytala  jsem se asi tak první čtvrthodinku, do té dali Dánové viditelně až příliš své invence a za moc to tedy nestálo, ovšem jak začali opisovat od Francouzů, tak už to na vtipné a veselé vlně jenom jelo. A dokonce se jim povedlo sem tam ty francouzské fórky ještě lépe okořenit.

Zpočátku mi Lukáš Vaculík tak úplně do role školského ombudsmana neseděl. Zvykla jsem si na něj až ke konci, když začalo Pelánovo soukromí více rezonovat s jeho pracovním životem. To mi došlo, že byl Lukáš pro postavu, kterou hrál, vybrán naprosto skvěle. Řešení školských případů, které seriál nabízel, vyznívalo často nejednoznačně, a to se mi líbilo, protože bylo nad čím přemýšlet i po skončení jednotlivých dílů. Klidně bych brala i pokračování, myslím, že těch témat je dost.

Tedy, ne že by se takový příběh stát nemohl. Ale na konci filmu jsem nabyla pevného přesvědčení, že s námi režisér Kiarostami  pěkně vyběhl a že to celé jakoby amatérské divadlo byla pouze hra na něj. Nicméně, ať už mám pravdu nebo ne, bavila jsem se náramně.

Není to tak vtipné jako hry samotného Mistra, spíše takové mile, nostalgicky úsměvné. I když občas nějaká ta veselá pecka přece jenom přijde. A Miroslav Táborský byl moc příjemným průvodcem.

Dost neobvyklý válečný film, u kterého jsem si ani nestihla uvědomit jeho délku, dvě a půl hodiny byly najednou pryč. S realitou ten příběh asi příliš společného neměl, herecky však byl obsazen skvěle a etapa příprav a pak samotná akce mě dokázaly neustále držet v napětí. Ta první část byla i dost vtipná a člověk si při ní mohl vytvořit sympatie k lidem, na kterých by asi jinak moc pozitivního nenašel.

Dobová atmosféra přímo vymazlená, na pozadí Arbesových peripetií vkusně podaná sociální tématika, herecké výkony radost sledovat. Tohle se Jaroslavu Soukupovi povedlo.

Zas tak moc nesourodá ta dvojice nebyla. Jestli, tak spíše vzhledem, věkem. Ostatně si Dorotea Antoniho cíleně vyhlídla sama , jak naznačila psychiatrička. Skladatel klasické hudby přece jenom může být schopen naladit se do stavu mysli umělecky vnímavého člověka lépe, než třeba soustružník. A nemusí být pro něj problémem se ve vyšších svérách třeba i vznášet. Dívčina schopnost telepatie a levitace ho zmátla, ale byl schopen ji nakonec připustit. Možná byla Dorotea z jiné planety, jak v jednom rozhovoru naznačila psychiatrička, a možná odněkud připlula i doktorka sama. Byla jsem v napětí, kam až se děj nakonec posune, vždyť psychiatričtí pacienti s dívčinou diagnózou se mohou násilně projevit i ke svému okolí. A při pohledu na meč po Antoniho dědečkovi člověka napadalo ledacos…

Opravdu povedené zpodobnění totalitního režimu. Podobný děj by bylo možno dosadit do mnoha dalších období, tady samozřejmě člověka napadnou nejspíše roky po sovětské okupaci, vzhledem k tomu, kdy film vznikl. Tvůrci si krásně pohráli s dobovými reáliemi a kostýmy a film obsadili výbornými herci. Soni Dvořákové to tady navíc i moc slušelo.