KatRi

Mám doma tričko s nápisem Freak magnet. Bez uzardění bych ho půjčila Burtovi a jeho partnerce. V tom je totiž příčina mých rozpaků nad tímto filmem, ale připouštím, je v tom zároveň i jeho kouzlo - Všichni kromě nás jsou ulítlí, a tak v tom světě nemůžeme najít místo k žití, ale hlavně že máme jeden druhého... No necítil se tak někdy každý z nás? Možná právě proto Mendesova novinka zaujme. A přidáme-li k tomu příjemnou hudbu, neokoukané tváře hlavních postav...a společnost člověka, s nímž si připadáte stejně jako ti dva na plátně, není důvod nezvolit na letní večer právě tento film.

Průměrný, velmi průměrný dokument, kde to občas skřípe, když se autoři snaží z komára udělat velblouda a dodat událostem na fantastičnosti a jedinečnosti, aniž by ukázali rozumné argumenty a vyřkli to, k čemu jakoby celou dobu směřují a co od nich divák zákonitě očekává.

Filmově solidně předvedený můstek ke grandióznímu finále. Doufám... A že tam musí být nějaké ty lásky a první polibky a přihlouplé zamilované scénky? Vždyť i kouzelníci mají srdce a navíc se to tak skvěle hodí do marketingového plánu! Přivřeme tedy jedno (nebo obě) oči a přejme to Harrymu i Ronovi, nejsou přece bezpohlavní.

Sázka na skutečný jímavý osud v tomto případě žádný jackpot nepřináší a bohužel nedosáhne ani na žádnou z dalších cen "filmové loterie". A o čem, že to vlastně je? Jeden velký talent se sesune až na okraj společnosti, jíž sám pohrdá, ale zároveň se nechce vymanit. A jeden sebevědomý novinář si umane, že mu zařídí osud podle vlastních představ. Jenže jakkoli zpočátku k oběma hrdinům chováte sympatie (protože Nathaniel měl prostě smůlu a protože Lopéz ho po napsání článku sobecky neponechal vlastnímu osudu), přichází vystřízlivění - pro Downeyho v dobrém slova smyslu, v případě Jamieho Foxxe už nikoli. Zatímco z novináře se stává skvěle zahraný umanutý týpek, který si chce prosadit svou (a nutně tím v divákovi vyvolává emoce - ve mně tedy velmi negativní), homeless muzikant zůstává jen trpěným hlavním hrdinou bez jiskry. Skvělá hudba (Bethoveen přeciž!), skvělá kamera, leč někdy nepochopitelné dějové skoky a střihy. Sólista je dobrý příběh, ale špatný film.

Ona si pomalu zvyká, že se bez jeho pomoci neobejde. On je takové dobračisko, že svou práci koná zodpovědně a má svou paní rád navzdory jejím náladám a umíněnosti. Celou dobu se tam nic neděje, tenhle film je jen jakýmsi zrcadlem, jak dny a roky plynou. Bez jakýchkoli přikrášlení je to vlastně příběh života (stárnutí). Ad herci: A neumím si představit lepšího adepta na roli řidiče než právě Freemana.

Včely, včely, včely. Hodně moc včel a mezi nimi královna. Královna Dakota Fanning, která v rámci citově vyděračské psychologické sondy a la "Proč mě máma opustila" předvádí opravdu nepřehlédnutelný výkon. Ovšem zároveň nelze pominout skutečnost, že kvůli její mladistvé vizáži jsou některé scény (se Zacharym) více než úsměvné. Vypadá na deset, zatím v ní prostě ještě není nic ženského, ovšem jindy předvádí chování minimálně třicátnice. Příběh tu naráží na velmi silná témata - pocity viny a vypořádání se s ní, nedostatek rodičovské lásky atp., nicméně chvílemi se objevují takové pohádkové situace a klišé, že je to pro mou cynickou povahu nepřijatelné. Anebo je i skutečný život sám o sobě jedno velké klišé?

Kdyby tenhle film byl jen o samotném příběhu, který by se zabýval naplněnými proroctvími, reálnými hrozbami, nikoli apokalyptickými scénami (plus ten patos, oh my god!), byl by pro mě přijatelný. Ale to je věc vkusu, takže neodsuzuji.

Nerozumíte si s rodiči? Nechápete své děti, jejich názory, založení, orientaci? Pak musíte vidět tento film, protože vás zasáhne natolik, že uděláte cokoli, abyste nedopadli jako tahle rodinka.

Až po projekci jsem zjistila, že film nese přívlastek Young. Ovšem ani to ve mně nedokázalo vzbudit uspokojení, v tomhle filmu je totiž prostě přepálený začátek a ustřihnutý konec. Jako by najednou scénář i režie přišli na to, že si vzali příliš velké sousto. Od jisté doby navíc film už nemá téměř co říct. Což je velká škoda, protože Victoria je minimálně stejně zajímavá jako Alžběta. Je proto pro mě téměř neuvěřitelné, že stejný člověk stojí za tak skvělým filmem jako je Dar od boha.

Tady nikdo neexceluje, ale ani nepředvádí do očí bijící výkon. Wright přichází s takovým obyčejným příběhem o matičce, která se mermomocí snaží provdat svých pět dcer a najít aspoň nějakého solventního ženicha. A mezi herci se podle mého nějak nepodařilo najít prostor na jiskření a romantiku, což bych zrovna u tohoto snímku čekala.