Jacek

Mějte mě za přecitlivělého inťu, ale za alarmující považuji, jak jemně a důsledně dokázala čínská strana do toho koprodukčního snímku zapasovat vlastní marketingovou zprávu o slastech čínského režimu. Je to tam v každém druhém záběru – od nevinných triček s hvězdou a obrazů soudruha Maa přes opěvování krás urbanistických kontrastů olympiádou zválcovaného Pekingu až po barvotiskový obrázek Číky jako mystické, náboženské země, v níž mniši v klášterech cvičí svá tajná umění (ech...). Dohromady solidní propagačka jedné moc milé a hezké země. Uznávám, že vlastně nejde nic jiného, než takovou trochu rozšířenou verzi product placementu. Jen místo džusu je tu Čínská lidově-autoritativní republika. Ale mně je z toho trochu blivno, popravdě napsáno.

Znáte ten fór o starozákonním Židovi, kterému Hospodin potluče kroupami pole, zabije krávu, kozu, oba syny a nakonec i ženu? Na nebožákovu otázku, co že Hospodinovi udělal, že jej tak trestá, Hodpodin opáčí: Nic. Ale prostě mě nějak sereš. A přesně o tom je Coenovic Seriózní muž. Profesoru fyziky Larrymu Gopnikovi se začíná rozpadat život jak malomocná ruka. A rabíni, za kterými Larry v zoufalství vyráží, odpovídají tak rabínským stylem, že Heisenbergův princip neurčitosti dává Larrymu víc jistot, než jejich mnohoznačné nerady. Jak to může dopadnout? To je nakonec fuk. Podstatné je, že Coenové pokračují ve své filmové diagnóze Ameriky. Přičemž tentokrát se pouštějí pod povrch své vlastní, židovské komunity. A jsou stejně krutí a důkladní, jako vždycky. Ten film nemůžete mít rádi, ale Coeny lze leda buď ignorovat, nebo milovat, takže pokud pro vás platí to druhé, neváhejte ani na vteřinu.

Robin... who...?