Dar od Boha

Také se Vám někdy stává, že si chcete upéct něco dobrého z mouky, a když připravujte těsto zjistíte, že asi nemáte dobrou mouku, těsto vám nechutná a navíc se lepí na prsty a z nicht na všechno, čeho se dotknete? Nakonec třeba nemusí být upečený výsledek až tak špatný, ale na zážitek z hnětení těsta už nedovedete zapomenout.... Samozřejmě vztah otce a syna tvoří osu obou jejich životů, ale o tom už byla napsána bohatá literatura beletrijní i věděcká a natočena spousta filmů - a mnohem lepších. A vylepšovat film muzikou ze šedesátých let (v té době se děj neodehrává), je až příliš laciné. (26.06.2017)

Snímek velmi intenzivně a věrně zachycuje vrozenou lásku mezi jednotlivými členy rodiny. Není pochyb, že se milují. Problém je, že se jen obtížně dokáží poprat s „nedokonalostmi“ toho druhého a nechtěně se zraňují. Herecké výkony, scénář, kamera i soundtrack jsou v brilantním provedení, díky jimž Jean-Marc Vallée vybrousil z tohoto filmu kinematografický diamant! (20.01.2010)

Tak tenhle film jsem asi moc nepochopil - hlavne jsem, po vzoru ceskeho nazvu, cekal porad nejaky dar, ale nic neprichazelo. Film me docela nudil, herecke vykony spis zklamaly a celkove mi nejak unikl smysl tohoto celeho dila. Postradal jsem nejakou vetsi zapletku/napeti/drama - vychazi z toho jen slatanina, jak si rodina zije svuj zivot, ale divat se na to dve hodiny zase nemusim. (01.03.2009)

Dokonalost. Drama, které naprosto božským způsobem zkoumá život jedné rodiny v průběhu několika let, postavy rostou úplně přirozeně, rivalita mezi bratry je zobrazená vskutku skvěle - nikdy nezapomenu na scénu hádky přes stůl s večeří, tu jsem si okamžitě zamilovala. No a k tomu ještě krásná kanadská sedmdesátá léta, do kterých hraje skvostná hudba náramně podtrhující děj. Atmosféra k pohledání. I herci mě uchvátili, a to hlavně Marc-André Grondin, co si budem povídat... C.R.A.Z.Y. je pro mě legenda. (12.07.2009)

Miluji rodinná dramata s početnou rodinou - přísného otce, milující mamku, s láskou nenáviděné sourozence a lidi, kteří o nich umí natočit báječný film - o všeobjímající lásce, kterou je dítě schopno docenit až mnohem později ve svém životě. Je neskutečné, co Jean-Marc Vallée dokáže s herci, kamerou a hudbou. Chtěla bych napsat o tisíci pocitech z filmu, ve kterém je tisíc zážitků, brání mně však nadbytek nevstřebaných emocí a nedostatek slov i prostoru, vše, čeho jsem schopna, je heslovitě uvést několik blábolů, které se mně ještě stále neuspořádaně motají v hlavě. Jako první mě zaujal otec - vášnivě milující život a svou rodinu i to, jak starostlivě sleduje, aby vše bylo podle zaběhnutých pravidel přírody - krásné vidět obdiv v očích jeho dětí a na oplátku jeho pýchu. Matka miluje bezpodmínečně, velmi dojemné scény s kočárkem a duchovní i tělesné spojení matky se synem, nerespektující vzdálenost. A Zac... od prvních minut výjimečný a citlivý, ještě netuší , jak bolestivé je dospívání samo o sobě, ještě neví, o kolik víc sebeovládání a slz ho bude stát jeho "jinakost", nemá ani ponětí, jak snadno lze přijít o víru - zatím posílá otci do tváře kroužek dýmu, jako poselství vzdoru a pomalého odpoutávání od pevně stanovených hodnot. Do všeho až osudově zasahuje hudba (bože, jen ta příhoda s vinylem!), zpomalené záběry překypující emocemi a vše vyjadřující výkony - ty dětské nevyjímaje. Již po prvních deseti minutách jsem čekala stoprocentní snímek a jsem šťastná, že jsem se nemýlila. (19.05.2012)