Dar od Boha

Oklieštieme z Mallickovho "filozofického šepotu" líniu o rodinnom nažívaní a priraďme si ju nachvíľu sem, k ďalšiemu identifikovaniu nielen seba samého, ale aj celých dekád a vzápätí zistíme, že Vallée nadväzuje, resp. si zasadzuje vlastný - vyjadrovacou štruktúrou obdobný, ale predsa odlišný - "Tree of life." Terrence sčasti pomenoval zeitgeist 50's na území amerického Texasu a Jean-Marc akokeby kontinuálne pokračuje cez 60. až po 80. roky v jeho definovaní na predmestí kanadského Montrealu.Tiež to zložité formovanie vrúcneho vzťahu otec-syn, kedy sa hrany navzájom obrusujú, názory sa rozchádzajú, nedorozumenia pribúdajú a nájdenie konsenzu nemusí vždy vyjsť...alebo môže, po dlhodobej drine môže. Tiež ta nesmierna láska matka-syn, kedy matka rozprestiera ochranné krídla nad svojími potomkami, čaká na nich iba s otvorenou náručou, cíti ich znepokojenie/bolesť aj na diaľku a najviac prežíva ich stratu. Výchova ovplyvnená dobou, patriarchálna diferenciácia rolí muž-žena, nepriestreľná pobožnosť, uznanie zázrakov za právoplatné javy, mnohodetnosť, homosexualita ako jedno obrovské X. Noel je v nevýhode, sám proti sebe, sám proti všetkým, spojenec sa kde-tu objaví a hneď aj zmizne, iskra nádeje miestami zažiari, ale pri narodeninových alebo vianočných posedeniach opäť zhasne. Je to generačný/osobnostný boj, vôbec nie ľahký, vôbec nie komediálne ladení, práve naopak krutý ako sám život a keď už zaznie vtípek, tak impresia ako od Andersonovcov. "C.R.A.Z.Y." má okrem bystrého názvu aj ihravý scenár a spracovanie, občas to síce zaváňa predynamizovanosťou a zopár nekoncepčných vsuviek by som takisto vedel oželieť, ale i tak som nadmerne spokojný, žiadne rúžové okuliare ani emočné vydieranie, vynikaví herci, doslova "golden soundtrack"- proste malý filmík s veľkým F, ktorý nehľadá cieľ, ale cestu. Aneb ako píše susedov plagát: "happiness is not the destination, but the journey." (20.04.2012)

Tematicky velmi zajímavý snímek. Příběh je opravdu obsáhlý, daří se výborně zachytit život jedné rodiny během dvaceti let. Atmosféra 70. let je zachycena zajímavě, poutavě a dovede diváka naprosto pohltit. Jak je zde již zmíněno, je třeba vyzdvihnout filmovou hudbu, která nádherně doplňuje jednotlivé pasáže a dopomáhá vykreslit pocity zmateného hrdiny, který touží najít "své" místo na světě, což je samozřejmě i zásluha hlavního představitele role. Právě zejména díky hudbě na mě snímek působíl spíše melancholickým dojmem. V některých chvílích jsem se pousmál, ovšem byl to spíše pokřivený úsměv, nikoli veselý smích. Snímek rozhodně není jen dalším přírůstkem do ohromné řady snímků o hledání vlastní identity, film se totiž štěpí do několika závažných tematických rovin (rodina, drogy, sexuální život, atmosféra a vývoj doby, víra) a v tom spočívá jeho výjimečnost. Skoro jsem se až divil, že ten film drží pohromadě a dává smysl. Dar od Boha je jedním z nejpovedenějších a nejoslovujících snímků posledních let, který si ovšem jen tak znovu nepustím. Film na působil opravdu velmi melancholicky a při sledování jsem neměl nejlepší pocit, osud rodiny Beallieuových mi přišel možná až příliš krutý... (06.07.2007)

Až budete siahať po tomto filme, nech vás ta "stopáž" neodrádza. Patrí k filmu, tak ak chlapec vyrastal ako bojoval sám so sebou s bratmi s otcom s priateľmi aby si nakoniec ujasnil ďaleko v palestínskej púšti. Naviac je to film s výborným zvukom, aký je málokedy možné zachytiť (alebo som mal šťastie na stiahnutú kopiu ?) :) . A to nehovorím o super soundtracku, počnúc pinkfloydami, končiac hlbokými zbormi pravoslávnych mníchov (nezabudnite že film má podnadpis "Dar od Boha"). A jak tam všetci fajčilíííí :), darmo sa nehovorí "aká mamka taká katka, aký otec taký syn" :). Namyslený otec co každé Vianoce spieval Aznavura, mal radšej syna bitkára alkoholika a drogistu ako by sa mal zmieriť, ze splodil syna s inakosťou. Lebo chlast, ženy, bitky a drogy patria k chlapom, ale inakosť ???? Dobrá zmes vtipných momentov s dramatičnosťou. To čo sa odohrávalo v mysli chlapca keď sa poprvý krát ako "znovuzrodený ateista" zúčastňoval polnočnej omše s úžasným Stonesovským SYMPHATY FOR DEVIL bol veľmi príjemný moment filmu, ktorý ostal vo mne až do konca. v pohode dávam 4 b. aj kúštik (01.09.2013)

Nenápadný film, který mě lákal pouze vysokým hodnocením a na který jsem koukal jen z důvodu, že nikde nedávali nic zajímavějšího. Naštěstí! Když na začátku sledujete rodinnou večeři, při které zní Jefferson Aitplaine a White Rabbit, navnadí vás to, když vzápětí synchronně s obrazem zazní několik songů od Pink Floyd a Rolling Stones, dostane vás to! Pro někoho je to asi maličkost, pro mě zásadní věc! Hudba se mění podle doby a od dob Forresta Gumpa poprvé slyším bezchybný písničkový soundtrack, který je navíc skvěle zakomponován do dění na plátně!...Samotný film je pak jakousi okleštěnou ságou sledující osudy jedné (ne)obyčejné rodiny v časovém rozmezí zhruba třiceti let, přičemž se zaměřuje především na osudy Zacka, sedmirozeného (včetně tří potratů) syna. Snímek kličkuje mezi komedií a dramatem a z obou žánrů si vybírá ty nejlepší okamžiky. Skvělé postavy, které jsou skutečně živé a známe je taky od sousedů jsou výborně zahrány pro mě zcela neznámými herci. Film je utajený skvost! (23.01.2008)

Filmy spadající do proudu queer cinema mají často společnou jednu věc: krom hlavního hrdiny, obvykle alterega autora, působí všechny ostatní postavy jako ploché karikatury. Divák je tak odsouzený bez dalšího do pozice přitakávající hlavní postavě, která si uzurpuje všechny jeho sympatie. Stejně tak i v tomto filmu nám hrdina hned v úvodu sdělí, že jeho bratři jsou idioti, otce vykresli jako primitivní machistickou postavu a snad jen matka působí jako živoucí postava. Je to zřejmě dáno tím, že takovéto filmy slouží jako osobní terapie autora a obecný pohled na problém ustupuje subjektivní potřebě autora. Zároveň však odsuzují takový film do pozice minoritního dílka pro spřízněné duše, protože ne každý divák bude ochoten na tuhle hru přistoupit. Gregg Anaki, který stál na začátku zrodu proudu této kinematografie se tomuto omezení úspěšně vyhnul tím, že jako karikatury ztvárnil všechny postavy a převedl tím film do formy podobenství, které žádnou z postav neprotěžuje. (22.09.2010)