KatRi

Otázka kolektivní viny a trestu? Snaha zúčtovat s minulostí? Lákavé téma, jistě. Ale že by to bylo hlavní téma tohoto filmu, o tom nemůže být ani řeč. To se totiž v Hollywoodu nenosí, a tak je třeba okořenit příběh řádnou kapkou nahých roztoužených těl a sexu. Tento film rozhodně není modlitbou za odpuštění hříchů, není návodem, jak se s minulostí vyrovnat. "Židovská otázka" a nacismus jsou totiž jen jakousi nitkou celého příběhu. Daldry umně rozvíjí příběh mladého muže, který nečekaně odhaluje minulost milované osoby. Nově poznané skutečnosti rozežírají jeho nitro jako kyselina, zmítá se mezi láskou a zklamáním z klamu, nedokáže uvěřit, ale přitom ani zapomenout na časy dávno minulé, v jeho očích tak krásné a nepřekonané. Je to tak opravdové a je moc vidět, jak strašně to bolí. Díky, Stephene Daldry, za tak krásný průnik do lidské duše a do lidského srdce.

Jak už tady zaznělo, je to film, který je tak nějak nefilmový. Ani dokument, ani pořádný film s dějem a zápletkou. Prostě ani ryba ani rak. A s tím já se nějak nemohu smířit, protože to, co se před kamerou odehrává, zažívá každý učitel nebo student na praxi. Nevidím důvod se na to koukat ještě na filmovém plátně. Kór když to nepřináší žádnou hlubší sondu. S ohledem na prostředí, v němž se "příběh" (schválně dávám do uvozovek) odehrává, se nabízí soužití různých kultur ve škole. Pak by to třeba pro mne bylo přínosné. Takhle je to pro mě jen věrná napodobenina školního prostředí, za to právě 2*.

Je to o politice a není to o politice. Člověk by nevěřil, jak se jedna z největších kauz v amerických novodobých dějinách dá zpracovat.

Přijde mi to jako televizní Bakaláři, případně novější Trapasy. Nechci Donutilovi upírat jisté herecké kvality, ale osobně mám raději, když jen vypráví vtipy. Ono totiž čeho je moc, toho je příliš a tři povídky, přičemž v každé hraje právě on...to není večer dle mého gusta. Ale babičku to třeba potěší.

Jakkoli knihám Arnošta Lustiga nemohu moc přijít na chuť a přijdou mi dost podobné, obdivuji ho za to, co přežil. I za to, že neztrácí úsměv a chuť do života. Navíc je vtipný. Tenhle minidokument bych doporučila všem školákům povinně v rámci výuky češtiny a dějepisu.

Kopečky, ze kterých každou chvíli někdo vyhlíží, létající klobouky i kusy šatstva a nechutně nepřirozená barva nebe...Kdyby z toho Supporti s Brabcem udělali pouze videoklip, dalo by se to brát jako osvěta a s přimhouřeným okem i jako jistý projev vlastenectví v době tak stižené amerikanizací kultury......jenže v případě celovečeráku, který se tak trochu stává pouhým pornem, o tom nemůže být ani řeč. Ještě že je Mácha po smrti.

Když ji miluješ, není co řešit. Většina těch vtípků byla možná laciná, ale nevěřím, že by ani jeden nepobavil. Jiné jsou už za hranicí vkusu (či nevkusu), nicméně příběh rozhodně není hloupý, což vlastně u komedie tohoto typu mile překvapí.

Nebýt George, asi bych se ukousala nudou. A to nejsem žádná jeho velká fanynka, to jen ten film neměl žádné jiné "hvězdy" (sorry, Renée) a ani nijak extra poutavý děj (nebo spíš extra podaný) se nekonal...Zklamání.

Tady to není ani tak o žárlivosti jako o stáří, umění jej přijmout a o vlastní ješitnosti. Nechybějí vynikající momenty, které má na svědomí Kingsley a Hopper - chválím vyprávění příběhu v ich-formě i cynické a trefné dialogy. Znáte-li Penélope Cruz třeba z Allenova filmu Vicky Cristina Barcelona, ve Zvířeti musíte nutně nabýt dojmu, že to snad ani není ona. Vždyť tohle téma, totiž příběh lásky stárnoucího muže a krásné mladé studentky přímo volá po scénách, ze kterých vášeň a smyslnost jen prýští.. a ty Penélope umí zahrát. Ovšem tady nejsou. Dodaly by filmu švih a ubraly na nudě, která se chvílemi do příběhu nevyhnutelně vkrádá. Není to melancholie, kterou z toho snad měl divák cítit, je to prostě nuda...a to je škoda. Velká.

Tenhle díl se tak nějak nepovedl, ovšem řekla bych, že je to spíše zpracováním...